Výbor pro rozpočtovou kontrolu
6. 2. 2014
STANOVISKO
Výboru pro rozpočtovou kontrolu
pro Hospodářský a měnový výbor
k vyšetřovací zprávě o úloze a operacích „trojky“ (ECB, Komise a MMF) s ohledem na země zapojené do programu eurozóny
( 2013/2277(INI) )
Navrhovatel: Michael Theurer
PA_NonLeg
NÁVRHY
Výbor pro rozpočtovou kontrolu vyzývá Hospodářský a měnový výbor jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:
1. zdůrazňuje, že v době, kdy začínala finanční krize, porušovalo 16 ze 17 členských států eurozóny maastrichtská kritéria; připomíná, že je důležité, aby členské státy dodržovaly evropské právní předpisy; je přesvědčen, že je třeba posílit mechanismy rozpočtové kontroly s cílem provádět politiku stanovenou v Lisabonské strategii a strategii Evropa 2020 zaměřenou na vytváření pracovních míst a dosažení růstu v eurozóně; zdůrazňuje, že Unie selhala a neposkytla účinná včasná varování ani nepřijala související opatření ve věci nadměrných akumulovaných schodků zemí, na které měla krizi dopad, a nedisponovala řádnými monitorovacími mechanismy pro dohled nad těmito zeměmi;
2. uznává, že evropští daňoví poplatníci prokázali značnou solidaritu se zeměmi postiženými krizí a že tyto země vyvinuly velké úsilí, pokud jde o řešení strukturálních problémů;
3. poukazuje na to, že závazek k provádění strukturálních reforem je základní podmínkou pro získání finanční podpory v eurozóně;
4. zdůrazňuje, že demokratická legitimita jednání trojky a rozhodnutí Euroskupiny nemají velkou váhu a je třeba je posílit, přičemž je třeba zohlednit, že trojka je čistě technickým subjektem;
5. je přesvědčen, že programy makroekonomických změn je třeba posoudit rovněž s ohledem na další zlepšení právních a institucionálních ustanovení zajišťujících účinnější systém rozpočtové kontroly;
6. očekává, že vnitrostátní kontrolní úřady se v plném rozsahu ujmou svých povinností, pokud jde o ověřování legality a správnosti finančních operací a účinnosti systému dohledu a kontroly; v této souvislosti vyzývá nejvyšší kontrolní úřady, aby posílily svou spolupráci, především pokud jde o výměnu osvědčených postupů;
7. vyzývá členské státy, aby v rámci vládních organizací a centrálních bank posílily odborné zázemí, aby se snížily výdaje za externí poradenství;
8. zdůrazňuje, že Evropský mechanismus stability (ESM), což je mezinárodní organizace se sídlem v Lucemburku, která funguje jako stálý zdroj finanční pomoci pro členské státy s finančními problémy a má maximální úvěrovou kapacitu 500 milionů EUR, by měl přímo podléhat kontrole Parlamentu; očekává, že každých šest měsíců ESM předloží příslušným výborům Parlamentu úplnou zprávu o své činnosti; jednoznačně v této souvislosti doporučuje, aby evropský mechanismus stability převzal metodu řízení v rámci Společenství, jak stanoví Smlouva o evropském mechanismu stability; požaduje rovněž, aby se Evropský mechanismus stability zodpovídal Parlamentu;
9. kritizuje skutečnost, že ve Smlouvě o ESM chybí dostatečná ustanovení o zajištění efektivního externího auditu; vyjadřuje politování nad tím, že v souladu s článkem 24 (týkajícím se Rady auditorů) stanov Smlouvy může Účetní dvůr nominovat pouze jednoho člena, zatímco předseda může navrhnout dva;
10. je znepokojen ustanovením čl. 24 odst. 6 stanov Smlouvy, podle něhož je stanovena pouze povinnost informovat Parlament zasláním výroční zprávy Rady auditorů; zdůrazňuje právo Parlamentu projednat výroční zprávu s Radou auditorů za přítomnosti Rady guvernérů ESM;
11. očekává, že Komise, Rada a členské státy vytvoří soudržnou a silnou politiky zaměřenou na boj proti daňovým únikům (včetně úniků v oblasti DPH) a daňovým podvodům, včetně okamžitých koordinovaných opatření proti offshorovým finančním operacím a daňovým rájům;
12. zdůrazňuje, že míry spolufinancování strukturálních fondů EU byly navýšeny na 95 % v případě některých členských států, které byly nejvíce krizí postiženy a obdržely finanční pomoc v rámci ozdravného programu; zdůrazňuje, že místní a vnitrostátní správní orgány musí být posíleny, aby byly schopny provádět právní předpisy a programy EU a urychlilo se tak čerpání strukturálních fondů;
13. vyjadřuje politování nad nedostatečnými výsledky Lisabonské strategie a připomíná, že by se pomoc EU měla zaměřit na růst a zaměstnanost;
14. všímá si požadavků na zřízení Evropského měnového fondu (EMF), který by nahradil trojku a Evropský mechanismus stability (ESM); domnívá se, že takovýto Evropský měnový fond by bylo nutné zřídit za využití nástrojů EU, avšak financovat by ho měli daňoví poplatníci z členských států; poukazuje na význam, který má důvěryhodné a nezávislé krizové řízení; považuje proto za prioritu, aby MMF byl i nadále zapojen do řešení evropské krize.
VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU
Datum přijetí | 22.1.2014 |
|
|
|
Výsledek konečného hlasování | +: –: 0: | 21 2 1 | ||
Členové přítomní při konečném hlasování | Marta Andreasen, Jean-Pierre Audy, Inés Ayala Sender, Tamás Deutsch, Martin Ehrenhauser, Jens Geier, Ingeborg Gräßle, Cătălin Sorin Ivan, Monica Luisa Macovei, Monika Panayotova, Petri Sarvamaa, Theodoros Skylakakis, Søren Bo Søndergaard, Michael Theurer | |||
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování | Thijs Berman, Barbara Weiler | |||
Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování | Emer Costello, Jürgen Creutzmann, Albert Deß, Ismail Ertug, Richard Falbr, Peter Jahr, Elisabeth Jeggle, Teresa Jiménez-Becerril Barrio | |||