Dokument ze zasedání
16. 7. 2014 B8‑0007/2014 }
B8‑0015/2014 } RC1
SPOLEČNÝ NÁVRH USNESENÍ
předložený v souladu s čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu
a nahrazující návrhy usnesení předložené skupinami:
ECR ( B8‑0007/2014 )
PPE ( B8‑0008/2014 )
ALDE ( B8‑0009/2014 )
Verts/ALE ( B8‑0011/2014 )
S&D ( B8‑0013/2014 )
GUE/NGL ( B8‑0015/2014 )
o svobodě projevu a shromažďování v Egyptě
( 2014/2728(RSP) )
Cristian Dan Preda, Mariya Gabriel, Bogdan Brunon Wenta, Tunne Kelam, Jarosław Leszek Wałęsa, Seán Kelly, Petri Sarvamaa, Monica Luisa Macovei, Pavel Svoboda, Jaromír Štětina, László Tőkés, Pál Csáky, Eduard Kukan, Agnieszka Kozłowska-Rajewicz, Andrej Plenković, Davor Ivo Stier, Franck Proust, Andrzej Grzyb, Lars Adaktusson
za skupinu PPE
Josef Weidenholzer, Victor Boştinaru, Pier Antonio Panzeri, Marc Tarabella, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Liisa Jaakonsaari, Goffredo Maria Bettini, Michela Giuffrida, Corina Creţu, Demetris Papadakis, Luigi Morgano, Ana Gomes
za skupinu S&D
Charles Tannock, Tomasz Piotr Poręba, Ryszard Czarnecki
za skupinu ECR
Marietje Schaake, Alexander Graf Lambsdorff, Izaskun Bilbao Barandica, Marielle de Sarnez, Jean-Marie Cavada, Charles Goerens, Louis Michel, Frédérique Ries, Ramon Tremosa i Balcells
za skupinu ALDE
Javier Couso Permuy, Marina Albiol Guzmán, Marie-Christine Vergiat, Lola Sánchez Caldentey, Pablo Echenique Robba
za skupinu GUE/NGL
Judith Sargentini, Tamás Meszerics, Michel Reimon, Klaus Buchner, Barbara Lochbihler, Margrete Auken, Ernest Maragall, Ulrike Lunacek
za skupinu Verts/ALE
Usnesení Evropského parlamentu o svobodě projevu a shromažďování v Egyptě
( 2014/2728(RSP) )
Evropský parlament,
– s ohledem na svá předchozí usnesení o Egyptě, zejména na usnesení ze dne 6. února 2014 o situaci v Egyptě[1],
– s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2012 o strategii digitální svobody v zahraniční politice EU[2],
– s ohledem na své usnesení ze dne 13. června 2013 o svobodě tisku a sdělovacích prostředků ve světě[3],
– s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2013 o evropské politice sousedství: směrem k posílení partnerství. Postoj Evropského parlamentu ke zprávám za rok 2012“[4],
– s ohledem na obecné zásady EU pro svobodu projevu na internetu a mimo něj ze dne 12. května 2014,
– s ohledem na obecné zásady EU týkající se obhájců lidských práv,
– s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Catherine Ashtonové k dění v Egyptě, a zejména na její komentář po zasedání Rady pro zahraniční věci dne 23. června 2014 k rozsudkům nad novináři ze stanice Al Jazeera a k rozsudkům smrti nad více než 180 lidmi ve městě Minya,
– s ohledem na předběžnou zprávu mise EU pro sledování průběhu voleb vyslané na prezidentské volby v Egyptě vydanou dne 29. května 2014,
– s ohledem na prohlášení vedoucího delegace Evropského parlamentu v misi EU pro sledování průběhu voleb vyslané na prezidentské volby v Egyptě ze dne 29. května 2014,
– s ohledem na prohlášení generálního tajemníka OSN Pan Ki-moona a vysoké komisařky OSN pro lidská práva Navi Pillayové ze dne 23. června 2014 k rozsudkům odnětí svobody nad několika novináři a k potvrzení rozsudků smrti nad několika příslušníky a přívrženci Muslimského bratrstva,
– s ohledem na dohodu o přidružení uzavřenou mezi EU a Egyptem v roce 2001, která vstoupila v platnost v roce 2004 a byla posílena akčním plánem z roku 2007, a na zprávu Komise o pokroku při jejím provádění ze dne 20. března 2013,
– s ohledem na egyptskou ústavu přijatou v referendu ve dnech 14.–15. ledna 2014, zejména na její články 65, 70, 73, 75 a 155,
– s ohledem na egyptský zákon č. 107 ze dne 24. listopadu 2013 upravující právo na veřejné shromažďování, průvody a pokojné demonstrace,
– s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966, mezi jehož smluvní strany patří i Egypt,
– s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,
– s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že svoboda projevu a svoboda shromažďování jsou nezbytnými pilíři demokratické a pluralitní společnosti; vzhledem k tomu, že svoboda tisku a svoboda sdělovacích prostředků jsou zásadními rysy demokracie a otevřené společnosti; vzhledem k tomu, že egyptská ústava přijatá v roce 2014 zakotvuje základní svobody, včetně svobody projevu a shromažďování;
B. vzhledem k tomu, že případy porušování základních svobod a lidských práv – mj. násilí, podněcování k násilí, nenávistné projevy, obtěžování, zastrašování a cenzura směřující proti politickým odpůrcům, pokojným demonstrantům, novinářům, bloggerům, odborářům, aktivistům z řad občanské společnosti a menšinám ze strany státních orgánů, bezpečnostních sil a služeb a jiných skupin – je v Egyptě i nadále široce rozšířeným jevem; vzhledem k tomu, že svoboda sdružování, svoboda shromažďování a svoboda projevu jsou i nadále oblastmi, které vyvolávají zvláštní znepokojení již od července 2013; vzhledem k tomu, že ve zprávě organizace Freedom House o svobodě ve světě z roku 2014 je Egypt označen za zemi, která „není svobodná“;
C. vzhledem k tomu, že svoboda tisku, svoboda sdělovacích prostředků a digitální svobody byly opakovaně a stále intenzivněji terčem útoků egyptské vlády; vzhledem k tomu, že terčem útoků a cenzury se stali novináři a zpravodajské stanice, sociální média i internet; vzhledem k tomu, že došlo k extrémní polarizaci sdělovacích prostředků v Egyptě na promursíovská a protimursíovská, což jen zostřuje polarizaci egyptské společnosti; vzhledem k tomu, že podle organizace Reportéři bez hranic bylo zadrženo nejméně 65 novinářů a 17 z nich je stále ve vazbě; vzhledem k tomu, že od července 2013 bylo v Egyptě usmrceno nejméně šest novinářů;
D. vzhledem k tomu, že dne 23. června 2014 byly nad skupinou egyptských a zahraničních novinářů, mezi nimiž byli tři novináři z Al Jazeery – Australan Peter Greste, Kanaďan s egyptskými kořeny Mohamed Fahmy a Egypťan Baher Mohamed – a v nepřítomnosti byla souzena i nizozemská občanka Rena Netjesová, vyneseny rozsudky odnětí svobody v trvání sedmi až deseti let; vzhledem k tomu, že byli obviněni ze „záměrného šíření nepravdivých zpráv“ a z příslušnosti k teroristické buňce nebo napomáhání teroristům; vzhledem k tomu, že novináři jsou zavíráni a označováni za pachatele trestných činů nebo „teroristy“ jen za to, že dělají svou práci; vzhledem k tomu, že Rena Netjesová byla v rozporu se skutečností obviněna, že pracovala pro Al Jazeeru;
E. vzhledem k tomu, že podle mnoha svědků byly během soudního líčení zaznamenány různé nedostatky a příklady nestandardního jednání; vzhledem k tomu, že jednání soudu byli přítomni mezinárodní pozorovatelé, včetně zástupců některých velvyslanectví členských států EU; vzhledem k tomu, že vysoká komisařka OSN pro lidská práva Navi Pillayová toto trestní řízení odsoudila, neboť vykazovalo „plno procesních nedostatků a porušování mezinárodního práva v oblasti lidských práv“; vzhledem k tomu, že egyptský prezident Abdul Fatáh as-Sísí před časem uznal, že vynesené rozsudky mají negativní důsledky, a prohlásil, že obvinění měli být raději okamžitě po svém zadržení vyhoštěni a neměli být postaveni před soud; vzhledem k tomu, že proti rozsudkům se lze odvolat, ovšem takový proces by se mohl protáhnout na měsíce;
F. vzhledem k tomu, že od okamžiku, kdy se v červenci 2013 chopila moci egyptská armáda, byly v Egyptě zatčeny tisíce protestujících a vězňů svědomí; vzhledem k tomu, že zatýkání a neodůvodněné držení ve vazbě pokračovalo i po zvolení prezidenta as-Sísího v květnu 2014; vzhledem k tomu, že dne 11. června 2014 odsoudil soud Alau Abdula Fatáha, předního aktivistu, které sehrál vůdčí roli v době revoluce v roce 2011, a další k odnětí svobody v trvání 15 let za porušení zákona č. 107 z roku 2013 upravujícího právo na veřejné shromažďování, průvody a pokojné demonstrace (zákon o protestech); vzhledem k tomu, že ve vazbě i nadále zůstávají další přední aktivisté, mezi nimi Mohamed Adel, Ahmed Douma, Mahienour El-Massry a Ahmed Maher, a také nejznámější obhájkyně práv žen jako Yara Sallamová a Sana Seifová; vzhledem k tomu, že dne 28. dubna 2014 potvrdil káhirský soud pro naléhavé záležitosti zákaz Hnutí mládeže 6. května;
G. vzhledem k tomu, že vládní představitelé přiznali, že příslušné orgány od ledna 2014 zadržely nejméně 16 000 osob, mezi nimi 1 000 účastníků protestů, a že mnozí ze zadržených byli zatčeni právě za to, že uplatňovali své právo na svobodné shromažďování, sdružování a projev, a za své údajné spojení s Muslimským bratrstvem; vzhledem k tomu, že při protestech a srážkách byly také zatčeny stovky studentů;
H. vzhledem k tomu, že podle odhadů, bylo v důsledku nepřiměřeného a svévolného použití násilí v červenci 2013 bezpečnostními složkami zabito asi 1 400 demonstrantů; vzhledem k tomu, že za toto jednání či další případy zneužití moci vůči demonstrantům v minulém roce nebyl hnán k odpovědnosti ani jeden příslušník bezpečnostních sil; vzhledem k obecně panujícímu názoru, že vyšetřovací komise zřízená v prosinci 2013 dosud důkladné, důvěryhodné a nestranné prošetření násilných incidentů, které se děly od července 2013, nedokázala zajistit;
I. vzhledem k tomu, že v článku 65 egyptské ústavy se stanovuje záruka svobody myšlení a názoru a stanovuje se, že každý člověk má právo vyjadřovat své názory ústně, písemně, obrazově i veškerými dalšími výrazovými a publikačními prostředky; vzhledem k tomu, že volební pozorovatelská mise EU, která v Egyptě působila v souvislosti s prezidentskými volbami v květnu 2014, ve svém předběžném prohlášení uvedla, že ačkoli nová ústava zakotvuje širokou řadu základních práv, dodržování těchto práv za ústavními principy značně pokulhává a že v zemi panuje obecné klima omezené svobody projevu, které vede k novinářské autocenzuře;
J. vzhledem k tomu, že článek 73 egyptské ústavy stanovuje, že občané mají právo pořádat veřejná setkání, pochody, demonstrace a veškeré formy pokojných protestů, pokud nejsou ozbrojeni a příslušnou akci oznámí na základě daných předpisů, a že pokojné a soukromé shromažďování zaručené tímto článkem není třeba předem ohlašovat a že bezpečnostní složky se jich nesmí účastnit, monitorovat je ani je odposlouchávat; vzhledem k tomu, že zákon č. 107 z listopadu 2013 upravující právo na veřejné shromažďování, průvody a pokojné demonstrace (tzv. „protestní zákon“), omezující veřejná shromáždění a demonstrace a poskytující bezpečnostním složkám možnost využívat nadměrného násilí vůči demonstrantům představuje vážné ohrožení svobody shromažďování;
K. vzhledem k tomu, že v několika posledních týdnech byly na základě protestního zákona rozehnány pokojné protesty a mnozí protestující byli zatčeni a jsou zadržováni; vzhledem k tomu, že dne 21. června 2014 policie rozehnala pokojný pochod v Heliopolisu, jehož účastníci požadovali odvolání protestního zákona a propuštění osob, které byly na jeho základě zadrženy, a téhož dne zatkla v souvislosti s tímto pochodem přes 50 lidí; vzhledem k tomu, že přes 20 osob zatčených v rámci této události je stále zadržováno a čeká je soud;
L. vzhledem k tomu, že článek 75 egyptské ústavy stanovuje, že všichni občané mají právo vytvářet nevládní sdružení a nadace na demokratických zásadách; vzhledem k tomu, že organizace egyptské občanské společnosti vyjádřily před nedávnem hluboké znepokojení nad posledním návrhem zákona o nevládních organizacích, na jehož základě by se občanská uskupení dostala pod naprostou kontrolu a područí bezpečnostních a správních orgánů a ochránci lidských práv by mohli být za svou činnost odsouzeni;
M. vzhledem k tomu, že v září 2013 zakázaly egyptské prozatímní orgány hnutí Muslimské bratrstvo, uvěznily jeho vůdce, zabavily jeho majetek, umlčely jeho sdělovací prostředky a postavily mimo zákon jeho příslušníky; vzhledem k tomu, že 21. června 2014 potvrdil egyptský soud tresty smrti pro 183 příslušníků Muslimského bratrstva a jeho přívržence, kteří byli již dříve odsouzeni v rámci kolektivního soudního řízení; vzhledem k tomu, že tyto rozsudky padly jako poslední v řadě stíhání a soudních řízení, která byla hojně poznamenána procesními chybami a která byla v rozporu s mezinárodním právem;
N. vzhledem k tomu, že nedávné soudní postupy vrhají vážné stíny pochybnosti na nezávislost egyptského soudního systému a na jeho schopnost hnát viníky k odpovědnosti; vzhledem k tomu, že zejména rozsudky trestu smrti mohou narušit perspektivu dlouhodobé stability Egypta;
O. vzhledem k tomu, že článek 155 egyptské ústavy stanovuje, že po konzultaci s vládou může prezident republiky odsouzené omilostnit nebo jejich trest zmírnit;
P. vzhledem k tomu, že mezi zásadní aspekty přechodu k otevřené, svobodné, demokratické a prosperující egyptské společnosti patří nejen dodržování zásad právního státu, lidských práv a základních svobod, ale i sociální spravedlnost a vyšší životní úroveň občanů; vzhledem k tomu, že zásadní úlohu v tomto procesu plní nezávislé odbory a organizace občanské společnosti a že nedílnou součást každé demokratické společnosti představují svobodné sdělovací prostředky; vzhledem k tomu, že egyptské ženy se v současnosti, kdy probíhá politická a společenská transformace země, nadále nacházejí v mimořádně zranitelné situaci;
Q. vzhledem k tomu, že v souladu s revidovanou evropskou politikou sousedství a zejména s principem „více prostředků za lepší výsledky“ by úroveň a rozsah angažovanosti EU vůči Egyptu měla být založena na pobídkách a záviset na pokroku, jaký tato země učiní, pokud jde o demokracii, právní stát, lidská práva a rovnost pohlaví;
1. důrazně odsuzuje všechny případy porušování základních svobod a lidských práv – mj. násilí, podněcování k násilí, nenávistné projevy, obtěžování, zastrašování a cenzuru směřující proti politickým odpůrcům, demonstrantům, novinářům, bloggerům, odborářům, aktivistům bojujícím za práva žen, představitelům občanské společnosti a menšinám ze strany státních orgánů, bezpečnostních sil a služeb a jiných skupin v Egyptě, a vyzývá k okamžitému zastavení těchto praxí; připomíná egyptské vládě její odpovědnost za zajištění bezpečnosti všech občanů bez ohledu na jejich politické názory, příslušnost nebo vyznání a za zaručení práva uplatňovat svobodu shromažďování, sdružování, vyjadřování a tisku bez svévolně stanovovaných omezení a cenzury; vyzývá egyptské úřady, aby se zavázaly k dialogu a nenásilí a k inkluzivní správě věcí veřejných;
2. vyjadřuje své nejhlubší znepokojení nad souborem soudních rozhodnutí, která nedávno v Egyptě padla, včetně rozsudků o dlouhých trestech odnětí svobody, které byly vyneseny dne 23. června 2014 nad třemi novináři stanice Al Jazeera a nad jedenácti dalšími přívrženci souzenými v nepřítomnosti, a včetně potvrzení rozsudku smrti nad 183 odsouzenými;
3. vyjadřuje své zděšení nad stále častějšími zásahy proti sdělovacím prostředkům a občanské společnosti v Egyptě a nad souvisejícími fyzickými útoky, které jim brání v tom, aby svou činnost svobodně vykonávaly; odsuzuje zastrašování, zadržování a stíhání egyptských i mezinárodních novinářů a představitelů občanské společnosti, včetně bloggerů, kteří mu jsou vystaveni pouze proto, že dělají svou práci; opětovně vyzývá k urychlenému, nezávislému, serióznímu a nestrannému prošetření případů neadekvátního použití síly nebo svévolného věznění bezpečnostními složkami a státními orgány a požaduje, aby viníci byli hnáni k odpovědnosti;
4. vyjadřuje politování nad tím, že v zemi existuje cenzura sdělovacích prostředků a internetu a že přístup k některým blogům a sociálním sítím je omezen; odsuzuje zastrašování, kterému čelí řada deníků a vysílacích stanic;
5. vyzývá egyptské orgány, aby okamžitě a bezpodmínečně propustily všechny osoby zadržené, obžalované nebo odsouzené v souvislosti s nenásilným uplatňováním svých práv na svobodu projevu a sdružování a všechny ochránce lidských práv; vyzývá egyptské orgány soudní moci k zajištění toho, aby veškerá soudní řízení splňovala požadavky na svobodný a spravedlivý soudní proces a aby byla dodržována práva žalovaných osob; vyzývá egyptské orgány, aby zahájily nezávislá a nestranná vyšetřování veškerých obvinění z týrání a zajistily, aby všichni zadržovaní měli přístup k veškeré potřebné lékařské péči;
6. zdůrazňuje, že egyptský protiteroristický zákon byl rovněž v řadě soudních řízení použit k usvědčení obžalovaných; naléhavě žádá prezidenta, aby učinil bezodkladné kroky, a to i prostřednictvím jeho ústavního práva udělovat milost, s cílem zajistit, aby nebyly vykonány rozsudky smrti a aby v Egyptě nikdo nemohl být vězněn na základě rozsudku vydaného v soudním řízení, které nesplňuje výše uvedené požadavky; vyzývá příslušné orgány, aby jako první krok ke zrušení těchto rozsudků okamžitě uvalily oficiální moratorium na popravy;
7. vyzývá příslušné egyptské orgány, aby zrušily nebo změnily zákon o protestech a přezkoumaly nový zákon o nevládních organizacích předložený Ministerstvem pro solidaritu a sociální zabezpečení, a to v souladu s články 65, 73 a 75 egyptské ústavy, mezinárodními normami a mezinárodními závazky země, a aby zajistily, že veškeré stávající a v budoucnu přijaté právní předpisy země budou v souladu s ústavou a těmito normami a závazky;
8. připomíná, že nově přijatá egyptská ústava otevřela cestu pro budování země, která uznává svobodu a demokracii, a v níž je dodržování práv a spravedlnost nedílnou součástí života společnosti; připomíná egyptské vládě, že svoboda projevu, sdělovacích prostředků a digitální svoboda, jakož i právo účastnit se pokojných demonstrací patří v demokracii mezi základní lidská práva uznaná i v nové egyptské ústavě;
9. upozorňuje příslušné egyptské orgány na jejich vnitrostátní a mezinárodní právní závazky a vyzývá prezidenta as-Sísího a egyptskou vládu, aby ochranu a prosazování lidských práv zařadily mezi své priority a aby zajistily, že bude stanovena odpovědnost za případy porušování lidských práv;
10. naléhavě vyzývá příslušné egyptské orgány, aby zvrátily dosavadní vývoj a učinily konkrétní kroky k zajištění plného provádění ustanovení nové ústavy týkajících se lidských práv a svobod, včetně svobody projevu a shromažďování, a ukázaly tak, že dodržují lidská práva a zásady právního státu, a zahájily okamžité a bezpodmínečné propouštění vězňů svědomí;
11. zdůrazňuje význam oddělení pravomocí jako základní zásady demokracie a skutečnost, že soudní moc nemůže být nástrojem politického pronásledování a útlaku a doporučuje reformu zákona o soudních orgánech, aby bylo zajištěno skutečné oddělení pravomocí, které by vedlo k vytvoření nezávislé a nestranné správy v soudnictví;
12. vyzývá představitele delegace EU a velvyslanectví členských států EU v Káhiře, aby se účastnili politicky citlivých soudních řízení egyptských a zahraničních novinářů, bloggerů, členů odborů a občanských aktivistů;
13. vyjadřuje politování nad tím, že i přes nový zákon o sexuálním obtěžování se násilí namířené proti ženám zvyšuje, zejména ve veřejném prostoru, kdy během protestů bylo zaznamenáno mnoho případů znásilnění a sexuálního násilí; naléhavě žádá egyptské orgány, aby upustily od stíhání osob LGBT za přiznání své sexuální orientace a uplatňování práva na shromažďování na základě „zákona o zhýralosti“ a aby propustily všechny osoby LGBT zatčené a uvězněné na základě tohoto zákona; naléhavě žádá egyptskou vládu, aby přijala vnitrostátní strategie pro boj proti násilí namířenému proti ženám, osobám LGBT a k odstranění všech forem diskriminace a zajistila přitom účinné konzultace se ženami, skupinami chránícími práva osob LGBT a jinými organizacemi občanské společnosti a jejich zapojení do celého procesu;
14. znovu zdůrazňuje, že svoboda tisku a dalších sdělovacích prostředků je základním prvkem demokracie a otevřené společnosti, a proto by jako taková měla být jedním z ústředních cílů opatření EU, pokud jde o Egypt, a to v rámci širší, ucelené strategie EU, která by se v rámci rozvíjení vztahů EU s Egyptem měla zaměřit na zlepšení situace v oblasti práv, svobod a příležitostí pro egyptské občany;
15. vyjadřuje opětovně svou hlubokou solidaritu s egyptským lidem v tomto klíčovém období problematického přechodu této země k demokracii; vyzývá členské státy, aby vůči Egyptu zaujaly společnou strategii; opět naléhavě vyzývá Radu, místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie a Komisi, aby v rámci dvoustranných vztahů s Egyptem a své finanční podpory poskytované Egyptu aktivně spolupracovaly na základě zásady podmíněnosti („více podpory za lepší výsledky“) a vzaly v úvahu rovněž vážné hospodářské problémy, jimž Egypt čelí; znovu vyzývá k tomu, aby byla pro tyto účely stanovena jasná kritéria, která budou výsledkem vzájemné dohody; znovu potvrzuje své odhodlání pomáhat egyptskému lidu na cestě k demokratickým a ekonomickým reformám;
16. vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie, aby vyjasnila zvláštní opatření, která byla učiněna v reakci na rozhodnutí Rady pro zahraniční věci přezkoumat pomoc EU Egyptu; požaduje zejména vyjasnění současného stavu, pokud jde o: I) plánovaný program reformy soudnictví, II) programy podpory z rozpočtu EU, III) program na posílení obchodu a domácí ekonomiky a IV) účast Egypta v regionálních programech EU jako je Euromed Police (v oblasti policejní spolupráce) a Euromed Justice (v oblasti soudní spolupráce);
17. vyzývá k zákazu vývozu technologií pro špionáž a sledování, které mohou být využívány k sledování a útlaku občanů, do Egypta pro celou EU a v souladu s Wassenaarským ujednáním také k zákazu vývozu bezpečnostního vybavení a vojenské pomoci, které by mohly být zneužity k potlačování pokojných protestů;
18. vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Komise, aby vybídla EU k podpoře rezoluce o situaci v Egyptě na dalším zasedání Rady OSN pro lidská práva, která by mimo jiné podnítila zahájení mezinárodního vyšetřování případů zabití demonstrantů a nařčení z mučení a špatného zacházení ze strany bezpečnostních složek za poslední rok;
19. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, parlamentům a vládám členských států, prezidentovi Egyptské arabské republiky a jeho prozatímní vládě.