Dokument ze zasedání
22.10.2014 B8‑0166/2014 }
B8‑0179/2014 } RC1
SPOLEČNÝ NÁVRH USNESENÍ
předložený v souladu s čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu
a nahrazující návrhy usnesení předložené skupinami:
PPE ( B8‑0166/2014 )
Verts/ALE ( B8‑0173/2014 )
S&D ( B8‑0176/2014 )
ECR ( B8‑0178/2014 )
ALDE ( B8‑0179/2014 )
o lidských právech v Uzbekistánu
( 2014/2904(RSP) )
Cristian Dan Preda, Davor Ivo Stier, Bogdan Brunon Wenta, Giovanni La Via, Tunne Kelam, Monica Luisa Macovei, Dubravka Šuica, Seán Kelly, Jarosław Leszek Wałęsa, Jiří Pospíšil, Michaela Šojdrová, Petri Sarvamaa, Eduard Kukan, Lara Comi, Jeroen Lenaers, Andrej Plenković, David McAllister, Lorenzo Cesa, Tomáš Zdechovský, Stanislav Polčák, Philippe Juvin, Franck Proust, Pavel Svoboda, Massimiliano Salini, Jaromír Štětina, Arnaud Danjean, László Tőkés, Elisabetta Gardini, Ivana Maletić
za skupinu PPE
Josef Weidenholzer, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Nicola Caputo, Tonino Picula, Goffredo Maria Bettini, Liisa Jaakonsaari, Vilija Blinkevičiūtė, Marc Tarabella, Miroslav Poche, Afzal Khan, Brando Benifei, Elena Valenciano Martínez-Orozco
za skupinu S&D
Ryszard Czarnecki, Mark Demesmaeker, Charles Tannock, Janusz Wojciechowski, Kazimierz Michał Ujazdowski, Zbigniew Kuźmiuk, Beata Gosiewska, Valdemar Tomaševski, Jadwiga Wiśniewska, Karol Karski, Marek Jurek, Marek Józef Gróbarczyk, Stanisław Ożóg, Dawid Bohdan Jackiewicz, Ruža Tomašić, Andrzej Duda
za skupinu ECR
Javier Nart, Johannes Cornelis van Baalen, Dita Charanzová, Louis Michel, Juan Carlos Girauta Vidal, Ramon Tremosa i Balcells, Marietje Schaake, Marielle de Sarnez, Gérard Deprez, Pavel Telička, Jozo Radoš, Ivan Jakovčić, Izaskun Bilbao Barandica, Petr Ježek, Antanas Guoga, Robert Rochefort
za skupinu ALDE
Heidi Hautala, Tamás Meszerics, Barbara Lochbihler, Alyn Smith, Ernest Urtasun, Indrek Tarand, Jordi Sebastià, Benedek Jávor, Ulrike Lunacek
za skupinu Verts/ALE
Ignazio Corrao, Fabio Massimo Castaldo
Usnesení Evropského parlamentu o lidských právech v Uzbekistánu
( 2014/2904(RSP) )
Evropský parlament,
– s ohledem na svá předchozí usnesení o Uzbekistánu,
– s ohledem na své usnesení ze dne 15. prosince 2011 o stavu provádění strategie EU pro Střední Asii[1],
– s ohledem na strategii EU pro nové partnerství se Střední Asií, kterou přijala Evropská rada ve dnech 21.–22. června 2007, a na společné zprávy Komise a Rady o pokroku ze dne 24. června 2008 a 28. června 2010,
– s ohledem na závěry zasedání Rady pro zahraniční věci z října 2009 a 2010,
– s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2012 o strategii digitální svobody v zahraniční politice EU[2],
– s ohledem na obecné zásady EU v oblasti lidských práv ohledně svobody projevu online a offline přijaté Radou pro zahraniční věci dne 12. května 2014,
– s ohledem na oznámení učiněné na ministerské schůzce mezi EU a zeměmi Střední Asie, která se konala dne 20. listopadu 2013, o poskytnutí finančních prostředků ve výši 1 miliardy EUR zemím Střední Asie na období 2014–2020 v rámci nástroje pro rozvojovou spolupráci EU,
– s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že ačkoli Uzbekistán přijal závazky týkající se ochrany lidských práv, včetně svobody vyjadřování, shromažďování, sdružování a vyznání, která zaručuje Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, a zákazu mučení, který je obsažen v Úmluvě proti mučení, tyto závazky přinesly jen málo pozitivních výsledků;
B. vzhledem k tomu, že uzbecké orgány uvěznily tisíce osob na základě politicky motivovaných obvinění s cílem prosadit své represivní předpisy, přičemž se zaměřují na obhájce lidských práv a opoziční aktivisty, novináře, věřící, umělce a jiné osoby, které jsou považovány za kritiky, a vzhledem k tomu, že Uzbekistán je podle světového indexu svobody tisku, který v roce 2014 zveřejnili Reportéři bez hranic, na 166. místě ze 180 zemí a organizace Freedom House považuje tuto zemi, její tisk a internet za „nesvobodné“; vzhledem k tomu, že digitální svobody jsou v Uzbekistánu soustavně omezovány a porušovány;
C. vzhledem k tomu, že mezi osobami uvězněnými pouze kvůli pokojnému uplatňování svého práva na svobodu vyjadřování je 15 známých obhájců lidských práv[3], pět novinářů[4], čtyři pokojní aktivisté politické opozice[5] a tři nezávislí náboženští představitelé[6]; vzhledem k tomu, že sedm dalších osob je považováno za kritiky vlády nebo svědky masakru, k němuž došlo dne 13. května 2005 v Andižanu, kde uzbecké vládní síly zastřelily stovky převážně neozbrojených protestujících[7]; vzhledem k tomu, že mnohé z uvězněných osob jsou vážně nemocné, byly mučeny a jejich tresty byly ve vězení svévolně prodlužovány;
D. vzhledem k tomu, že když byl na uzbeckou vládu vyvíjen soustavný zahraniční nátlak zahrnující sankce, omezení vojenské pomoci a další ráznou, veřejnou a konkrétní kritiku mezinárodních partnerů, reagovala tato vláda postupnými kroky, které zlepšily situaci v oblasti lidských práv, například propuštěním některých osob uvězněných z politických důvodů v předvečer klíčových dvoustranných summitů nebo návštěv na vysoké úrovni;
E. vzhledem k tomu, že uzbecká vláda nadále odmítá nezávislé vyšetřování masakru stovek osob, k němuž došlo v roce 2005 v Andižanu; vzhledem k tomu, že více než 200 osob si dosud odpykává tresty spojené s událostmi v Andižanu, které jim byly uloženy při neveřejných soudních řízeních, jež byly poznamenány závažným porušováním řádných postupů a při nichž bylo pro získání přiznání údajně používáno mučení; vzhledem k tomu, že některé trestné činy související s masakrem v Andižanu a trestný čin mučení podléhají univerzální jurisdikci;
F. vzhledem k tomu, že v roce 2009 a 2010 Rada zrušila sankce EU, což „mělo povzbudit uzbecké orgány k přijetí dalších zásadních opatření v zájmu posílení právního státu a zlepšení místní situace v oblasti lidských práv,“ a zároveň uvedla, že „bude pozorně a nepřetržitě sledovat situaci v oblasti lidských práv v Uzbekistánu“ a že „hloubka a kvalita dialogu a spolupráce bude záviset na reformách Uzbekistánu“;
G. vzhledem k tomu, že podle nejnovějších zpráv je nucená práce a práce dětí při sklizni bavlny stále velmi rozšířená navzdory závazku uzbeckých orgánů zasáhnout proti těmto praktikám, a vzhledem k tomu, že podle zprávy Mezinárodní organizace práce ze dne 19. listopadu 2013 nutí uzbecká vláda pod hrozbou pokut milion uzbeckých občanů, dospělých i dětí, sklízet bavlnu v nepřijatelných podmínkách;
H. vzhledem k probíhajícím jednáním o přistoupení Uzbekistánu k Světové obchodní organizaci a vzhledem k tomu, že dohoda o partnerství a spolupráci mezi EU a Uzbekistánem obsahuje jasné ustanovení o dodržování demokracie a lidských práv, které jsou obě strany povinny dodržovat;
1. zdůrazňuje význam vztahů mezi EU a Uzbekistánem a význam posilování politické a hospodářské spolupráce; poukazuje však také na to, že se tyto vztahy musejí zakládat na oboustranném dodržování zásad demokracie, právního státu a lidských práv, jak je jasně uvedeno v dohodě o partnerství a spolupráci mezi EU a Uzbekistánem;
2. požaduje okamžité a bezpodmínečné propuštění všech osob uvězněných na základě politicky motivovaných obvinění, zadržovaných za nenásilné vyjadřování svých politických názorů, z důvodu angažovanosti v občanské společnosti, za novinářskou činnost či za náboženské názory;
3. zdůrazňuje, že všem, kteří se údajně zapojili do násilností, by měl být zaručen nový a spravedlivý proces v souladu s mezinárodními normami, a pokud budou shledáni vinnými, měli by být vystaveni trestnímu a/nebo správnímu postihu, a to rovněž v souladu s mezinárodními normami;
4. vyzývá uzbecké orgány, aby nepřipustily mučení a aby okamžitě a bezpodmínečně ukončily používání jakýchkoli forem mučení a zneužívání ve vězení, špatného zacházení ve vazbě a věznicích, a to také tím, že zajistí neomezený přístup k právnímu poradenství ve všech fázích vyšetřování, rychlý přístup k vhodné zdravotní péči a opětovně zavedou nezávislé kontroly věznic, a aby poskytovaly rodinám všech vězňů úplné informace o místě, kde se jejich příbuzní nacházejí, a o jejich zdravotním stavu;
5. naléhavě vyzývá uzbecké orgány, aby vyšetřily a povolaly k odpovědnosti všechny činitele a zaměstnance bezpečnostních služeb a vězeňské služby, kteří se údajně dopustili mučení nebo špatného zacházení se zadrženými osobami, nebo zamítali žádosti o poskytnutí zdravotní péče;
6. vyzývá Uzbekistán, aby dodržoval všechna mezinárodní doporučení proti mučení, nařídil okamžité uzavření věznice Jaslyk 64/71, aby schválil nevyřízené žádosti 11 zmocněnců OSN pro zvláštní postupy, včetně zvláštního zpravodaje OSN pro otázky mučení, o návštěvu Uzbekistánu a aby umožnil Mezinárodnímu výboru Červeného kříže a dalším nezávislým pozorovatelům neomezenou nezávislou kontrolu věznic;
7. naléhavě vyzývá uzbeckou vládu, aby ukončila svévolné vylučování osob uvězněných na základě politicky motivovaných obvinění, na které by se mohla amnestie vztahovat, z každoročních postupů udělování amnestie, a stejně nahodilé prodlužování trestů odnětí svobody pro méně závažné trestné činy nebo „porušení vězeňských předpisů“ podle článku 221 trestního zákoníků o „porušení podmínek trestu odnětí svobody“;
8. vyzývá uzbecké orgány, aby zajistily dodržování práv žen, zejména plněním doporučení Výboru OSN proti mučení;
9. vyzývá vysokou představitelku EU, ESVČ a členské státy, aby okamžitě zavedly strategii s cílem naléhat na Uzbekistán a požadovat po něm konkrétní, měřitelná zlepšení v oblasti lidských práv během následujících měsíců a aby jako lhůtu pro tento pokrok stanovily desáté výročí masakru v Andižanu, které připadá na příští rok; vyzývá ESVČ, aby Parlamentu poskytla informace o představitelích uzbeckého režimu, kteří jsou považováni za osoby zodpovědné za zločiny spáchané v Andižanu, včetně dvanácti z nich, na které EU uvalila v reakci na masakr sankce, které byly následně zrušeny;
10. zdůrazňuje skutečnost, že konkrétní zlepšení by měla zahrnovat podmínky stanovené ministry zahraničních věcí EU v roce 2010, kterými jsou: 1) propuštění všech uvězněných obhájců lidských práv a vězňů svědomí; 2) umožnění nerušeného působení nevládních organizací v zemi; 3) plná spolupráce se všemi příslušnými zvláštními zpravodaji OSN; 4) zajištění svobody slova a sdělovacích prostředků; 5) pokračování v praktickém provádění úmluv proti dětské práci; a 6) uvedení volebních procesů do plného souladu s mezinárodními normami;
11. domnívá se, že pokud v těchto oblastech dojde ke smysluplnému pokroku, měla by EU zaujmout vedoucí pozici a předložit v Radě OSN pro lidská práva rezoluci v rámci bodu 4, kterou by se zavedl zvláštní mechanismus pro Uzbekistán, který by byl konkrétně zaměřen na tuto zemi a který by zajistil trvalé a aktivní zapojení Rady pro lidská práva v Uzbekistánu prostřednictvím monitorování, zveřejňování zpráv a diskuse o situaci v oblasti lidských práv v Uzbekistánu;
12. vzhledem k tomu, že se jedná o naléhavý případ a že v souladu s články 2 a 95 dohody o partnerství a spolupráci není třeba předkládat Radě pro spolupráci příslušné informace o situaci, vyzývá dále EU, aby Uzbekistán upozornila, že pokud v následujících šesti měsících nedojde ke zlepšení, co se týče výše uvedených záležitostí souvisejících s lidskými právy, zavede EU cílená sankční opatření;
13. vyzývá členské státy, aby dodržovaly Kodex chování EU pro vývoz zbraní a nařízení o vývozu zboží dvojího užití;
14. vyzývá uzbecké orgány, aby plně provedly usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. prosince 2011 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření protokolu k Dohodě o partnerství a spolupráci, kterou se zakládá partnerství mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně jedné a Republikou Uzbekistán na straně druhé, kterým se mění dohoda s cílem rozšířit její působnost na dvoustranný obchod s textilními výrobky, s přihlédnutím k pozbytí platnosti dvoustranné dohody o textilních výrobcích[8];
15. požaduje, aby Rada, Komise a ESVČ poskytly Parlamentu veřejné hodnocení opatření, která EU přijala s cílem vytvořit nátlak na Uzbekistán, aby splnil kritéria v oblasti lidských práv stanovená ministry zahraničních věcí EU v roce 2010; vyzývá Radu OSN pro lidská práva, aby pro Uzbekistán zavedla mechanismus monitorování; vybízí Radu a Komisi, aby posílily dialog o lidských právech s uzbeckou vládou; a očekává od ESVČ, že se na schůzce v rámci dialogu o lidských právech mezi EU a Uzbekistánem, jež je naplánována na listopad, bude důsledně zabývat všemi hlavními případy porušení lidských práv a že se postará o to, aby tyto schůzky byly více zaměřené na výsledky, čímž by se překonala stávající patová situace, která je velkým zklamáním;
16. pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal prezidentovi, vládě a parlamentu Republiky Uzbekistán, ESVČ, Radě, Komisi, Radě Evropy, OBSE a Radě OSN pro lidská práva.