Evropský parlament,

–   s ohledem na svá předchozí usnesení o Iráku,

–   s ohledem na závěry Rady pro zahraniční věci ze dne 20. října 2014 o krizi v Sýrii a Iráku v souvislosti s ISIL/Da'esh,

–   s ohledem na rezoluci Rady OSN pro lidská práva S-22/1 ze dne 1. září 2014 o situaci v oblasti lidských práv v Iráku ve světle porušování lidských práv ze strany tzv. Islámského státu v Iráku a Levantě a dalších skupin,

–   s ohledem na zprávu nezávislé mezinárodní komise OSN o vyšetřování Syrské arabské republiky nazvanou „Vláda teroru: Život v Sýrii pod nadvládou ISIS“ ze dne 14. listopadu 2014,

–   s ohledem na Dohodu o partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Iráckou republikou na straně druhé a na své usnesení ze dne 17. ledna 2013 o dohodě o partnerství a spolupráci mezi EU a Irákem

Přijaté texty, P7_TA(2013)0022.

–   s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN 2106(2013) ze dne 24. června 2013 o sexuálním násilí v ozbrojených konfliktech a v období po jejich skončení,

–   s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–   s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966, jehož je Irák smluvní stranou,

–   s ohledem na úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen, jejímž signatářem je Irák, a na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1325 (2000),

–   s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A. vzhledem k tomu, že takzvaný Islámský stát se dopustil mnoha brutálních činů, včetně hromadného vraždění, poprav nařízených samozvanými soudy Islámského státu, vnucování nelítostného výkladu práva šaría, sexuálního násilí na ženách a dětech, zotročování, znásilnění, vynucených sňatků, obchodování s lidmi, vysídlení a násilného odvlečení, které představují zločiny proti lidskosti a vyvolaly katastrofální humanitární krizi a vysídlení velkého počtu obyvatel z oblastí, jež jsou pod jeho kontrolou;

B.  vzhledem k tomu, že cílem Islámského státu v Mósulu a okolí, včetně Sindžáru a Tal Afaru, byli členové etnických a náboženských menšin, zejména křesťané a jezídové, Turkmeni, šabakové, příslušníci menšiny kakai, sabejci a členové šíitské komunity, stejně jako mnoho Arabů a sunnitských muslimů;

C. vzhledem k tomu, že podle odhadů organizace Human Rights Watch bylo 3 133 jezídů Islámským státem uneseno a zavražděno nebo jsou od útoků Islámského státu na začátku srpna pohřešováni; vzhledem k tomu, že tento seznam zahrnuje 2 305 osob, z toho 412 dětí, které byly údajně násilně odvedeny; vzhledem k tomu, že Islámský stát indoktrinuje zajaté děti jezídů;

D. vzhledem k tomu, že pozorovatelé OSN v říjnu 2014 konstatovali, že v provizorních zařízeních je zadržováno přibližně 5 000 až 7 000 žen, které jsou odtud odváděny a buď prodávány do otroctví, nebo předávány džihádistům jako konkubíny; vzhledem k tomu, že ve městě Tal Afar je údajně v pěti zařízeních drženo v zajetí přibližně 3 500 žen a dětí;

E.  vzhledem k tomu, že Islámský stát a další džihádističtí extrémisté v Iráku a Sýrii způsobili příliv uprchlíků, kteří zaplnili uprchlické tábory v Turecku, Libanonu a Jordánsku, kde ženy a zejména děti žijí v obtížných humanitárních podmínkách a jsou naprosto bezbranní vůči obtěžování, sexuálnímu násilí, vynuceným sňatkům a jiným druhům zneužívání;

F.  vzhledem k tomu, že nadnárodní povaha Islámského státu a přidružených teroristických skupin představuje problém znepokojující celý svět;

G.  vzhledem k tomu, že Úřad OSN pro uprchlíky (UNHCR) má vážné obavy, pokud jde o schopnost mezinárodního společenství reagovat na naléhavé zimní potřeby v Iráku, zejména v případě nedávno vysídlených osob;

H. vzhledem k tomu, že pro stabilitu a hospodářský vývoj v zemi a v regionu je nezbytná jednota, svrchovanost a územní celistvost Iráku;

1.  co nejdůrazněji odsuzuje soustavné porušování lidských práv a bezpráví a porušování mezinárodního humanitárního práva, jež jsou důsledkem činů spáchaných Islámským státem a přidruženými teroristickými skupinami a představují válečné zločiny a zločiny proti lidskosti; důrazně odsuzuje zejména veškeré násilí vůči osobám založené na jejich náboženském vyznání nebo etnické příslušnosti a násilí vůči ženám a dětem;

2.  důrazně odsuzuje četné brutální činy, například násilná odvlečení, znásilnění a jiné formy sexuálního násilí, zotročování a vynucené sňatky a konverze, jichž se Islámský stát dopustil zejména vůči ženám a jež představují zločiny proti lidskosti; zdůrazňuje, že je třeba, aby osoby odpovědné za tyto případy porušování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva byly pohnány k odpovědnosti;

3.  zdůrazňuje, že děti by měly být neprodleně vráceny do svých rodin, vynucené sňatky by měly být zrušeny, sexuální zneužívání ukončeno a všichni zadržení civilisté, zejména ženy, které Islámský stát zajal, by měli být ihned propuštěni;

4.  vyzývá iráckou vládu, aby ratifikovala Římský statut, kterým se zřizuje Mezinárodní trestní soud, což tomuto soudu umožnilo stíhat válečné zločiny a zločiny proti lidskosti spáchané Islámským státem;

5.  vyzývá iráckou vládu, aby prosazovala a chránila lidská práva zapojením všech složek irácké společnosti v duchu národní jednoty a usmíření a dodržovala ve svém boji proti Islámskému státu lidská práva a mezinárodní humanitární právo; nabízí svou podporu a pomoc vládě při budování spravedlivější společnosti, která by začleňovala všechny složky a chránila a prosazovala práva žen;

6.  vítá úsilí mezinárodního společenství, zejména Spojených států, o podporu iráckých státních a místních orgánů v jejich boji proti Islámskému státu, o zastavení expanze Islámského státu a o zpřístupnění humanitární pomoci; podporuje celosvětovou koalici proti Islámskému státu a její snahu porazit jej, a to i vojenskými prostředky; naléhavě vyzývá mezinárodní společenství, aby v zimě poskytlo nezbytnou životy zachraňující pomoc obyvatelům Iráku, včetně rodin jezídů, kteří stále na hoře Sindžár brání své chrámy před zničením Islámským státem;

7.  vyzývá všechny regionální subjekty, aby učinily vše, co je v jejich pravomoci, s cílem zastavit všechny činnosti oficiálních či soukromých subjektů zaměřené na propagaci a šíření extrémní islamistické ideologie slovy i činy; vyzývá mezinárodní společenství, zejména EU, aby usnadnilo regionální dialog o problémech Blízkého východu a zahrnulo do něj všechny významné zúčastněné strany, zejména Írán a Saúdskou Arábii;

8.  vyzývá OSN, zejména zvláštní zpravodajku pro otázky násilí vůči ženám Rashidu Manjoovou, aby při hledání obětí učinily vše, co je v jejich silách, a aby vyšetřily a zjistily skutečnosti a okolnosti, za nichž se Islámský stát a přidružené teroristické skupiny v Iráku a Sýrii dopouštěly bezpráví a násilí na dívkách a ženách, aby se tak zabránilo beztrestnosti a zajistilo se, že viníci ponesou plnou odpovědnost; podporuje činnost zvláštní zástupkyně OSN pro otázky sexuálního násilí v ozbrojených konfliktech Zainab Hawy Banguraové;

9.  vyzývá mezinárodní humanitární agentury působící v Iráku, včetně agentur OSN, aby rozšířily poskytování zdravotnických a poradenských služeb pro vysídlené osoby, které uprchly před postupem Islámského státu, a aby věnovaly zvláštní pozornost potřebám obětí sexuálního násilí a dětem;

10. opakovaně vyzývá Komisi, Evropskou službu pro vnější činnost a členské státy, aby přijaly konkrétní opatření s cílem řešit situaci žen v Iráku a zaručit jejich svobodu a respektování jejich nejzákladnějších práv a aby přijaly opatření, kterými by se předcházelo násilí na ženách a dětech a jejich vykořisťování a týrání; je zvláště znepokojen nárůstem všech forem násilí páchaného na jezídských ženách, které jsou členy Islámského státu zajímány, znásilňovány, sexuálně zneužívány a prodávány; vyzývá zejména členské státy, aby posílily politiky s cílem reagovat na potřeby obětí a zřídit mechanismus umožňující, aby se traumatizovaným ženám ze Sýrie a Iráku, zejména jezídským ženám, dostalo zvláštního posttraumatického poradenství odpovídajícího jejich potřebám;

11. je přesvědčen, že okamžitá humanitární pomoc a ochrana musí být doplněna dlouhodobými strategiemi na podporu sociálních a ekonomických práv a příležitostí k obživě pro navracející se osoby, vnitřně vysílené osoby a uprchlé ženy, posílením vedoucího postavení a účasti s cílem umožnit jim najít dlouhodobé řešení, které odpovídá jejich potřebám; je toho názoru, že je třeba řešit specifická rizika a zvláštní potřeby různých skupin žen, které čelí vícenásobným a navzájem souvisejícím formám diskriminace;

12. odsuzuje skutečnost, že s postupem Islámského státu dochází zcela beztrestně k násilným činům vůči LGBT Iráčanům a vraždám těchto osob; konstatuje, že ačkoli LGBT osoby v Iráku nejsou jedinou ohroženou skupinou v současné krizi a konfliktu, nacházejí se ve zvláštně zranitelném postavení s ohledem na omezenou podporu rodin a společenství a ochranu vlády, kterých se jim dostává; konstatuje, že LGBT osoby v Iráku jsou ve společenstvích uprchlíků nebo v určitých hostitelských společnostech vytlačovány na okraj a ocitají se v nebezpečí; vyzývá iráckou vládu, aby LGBT osobám poskytovala ochranu;

13. vyjadřuje politování nad tím, že v důsledku dlouholetého diktátorského režimu a konfliktu se životní podmínky iráckých žen výrazně zhoršily; vyzývá k podpoře a uplatňování rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 (2000) o ženách, míru a bezpečnosti s cílem zajistit účast žen v řešení konfliktu a budování demokracie; trvá na tom, že bez účasti žen na rozhodování se jim v Iráku nedostane skutečné ochrany ani bezpečnosti;

14. vyzývá ke společnému mezinárodnímu úsilí v úzké spolupráci s muslimskými státy, organizacemi a společenstvími, které by čelilo radikálnímu salafistické (wahhábistické) ideologii, jež je základem a inspirací pro činy Islámského státu a přidružených teroristických organizací a stává se rostoucí bezpečnostní hrozbou pro členské státy; vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost a členské státy, aby v jejich dialogu se státy v Perském zálivu vyjadřovaly hluboké znepokojení nad pokračujícím úsilím o salafistickou (wahhábistickou) indoktrinaci v mnoha převážně muslimských zemích a v muslimských společenstvích na celém světě, kterou uskutečňují osoby pocházející z těchto zemí;

15. pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, vládám a parlamentům členských států, vládě a parlamentu Iráku, regionální vládě Kurdistánu, generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů a Radě OSN pro lidská práva.