Evropský parlament,

–   s ohledem na své usnesení ze dne 15. března 2007 o pohřešovaných osobách na Kypru

Úř. věst. C 301 E, 13.12.2007, s. 243.

–   s ohledem na příslušné zprávy generálního tajemníka OSN

Zejména poslední operace OSN na Kypru (S/2008/353), kapitola IV.

–   s ohledem na rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ze dne 10. května 2001

Výbor pro pohřešované osoby na Kypru: http://www.cmp-cyprus.org

–   s ohledem na své usnesení ze dne 18. června 2008 o pohřešovaných osobách na Kypru

Úř. věst. C 286 E, 27.11.2009, s. 13.

–   s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A6-0139/2008),

–   s ohledem na své prohlášení ze dne 9. června 2011 o činnosti Výboru pro pohřešované osoby na Kypru,

–   s ohledem na mezinárodní humanitární právo smluvní i zvykové o pohřešovaných osobách,

–   s ohledem na svá předcházející usnesení o Turecku,

–   s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A. vzhledem k tomu, že dne 14. srpna 1974 došlo k bombardování vesnice Ashia tureckými leteckými silami; vzhledem k tomu, že turecká armáda dne 21. srpna uskutečnila nedobrovolné hromadné vystěhování tamních obyvatel; vzhledem k tomu, že dne 28. srpna došlo ke konečnému vyhoštění všech obyvatel vesnice;

B.  vzhledem k tomu, že od roku 1974 bylo pohřešováno celkem 106 obyvatel vesnice Ashia ve věku 11 až 84 let;

C. vzhledem k tomu, že Výbor pro pohřešované osoby na Kypru uskutečnil na jaře roku 2009 pátrání v oblasti vesnice Ornithi, která se nachází 4 km na západ od vesnice Ashia; vzhledem k tomu, že byla odhalena čtyři pohřebiště, z nichž ve dvou případech se jednalo o studny a v dalších dvou o hromadné hroby; vzhledem k tomu, že testy DNA, které byly provedeny u nalezených pozůstatků, potvrdily, že patřily občanům vedeným na seznamu 71 civilistů, kteří byli – jak bylo uvedeno výše – od 21. srpna 1974 z vesnice Ashia pohřešováni;

D. vzhledem k tomu, že důkazy naznačují, že tyto dva masové hroby byly exhumovány již dříve; vzhledem k tomu, že pozůstatky byly záměrně odstraněny a převezeny na neznámá místa;

E.  vzhledem k tomu, že bolest a utrpení rodin pohřešovaných osob, které neměly žádné ponětí o osudu svých milovaných příbuzných po dobu desítek let, stále přetrvává, a vzhledem k tomu, že je třeba vynaložit veškeré úsilí k urychlení vyšetřování ze strany Výboru pro pohřešované osoby;

F.  vzhledem k tomu, že Evropský soud pro lidská práva uvedl, že v souvislosti s pohřešovanými osobami z řad kyperských Řeků a jejich příbuzných docházelo k ustavičnému porušování článku 2 (právo na život) Úmluvy, které se týkalo neschopnosti tureckých orgánů vést účinné vyšetřování místa a osudu pohřešovaných kyperských Řeků, kteří zmizeli za život ohrožujících okolností; k ustavičnému porušování článku 5 (právo na svobodu a bezpečí), které se týkalo neschopnosti Turecka vést účinné vyšetřování místa a osudu pohřešovaných kyperských Řeků, o nichž se opodstatněně tvrdilo, že byli v době svého zmizení zadržováni Turky; a ustavičnému porušování článku 3 (zákaz nelidského či ponižujícího zacházení) spočívajícímu ve skutečnosti, že mlčení ze strany tureckých orgánů vůči skutečným obavám příbuzných dosáhlo kritické úrovně, kterou nebylo možné označit jinak než jako nelidské zacházení;

G.  vzhledem k tomu, že případy, kde mohou být k pohřbení předány pouze částečné kosterní pozůstatky, nelze považovat za uzavřené, dokud nebudou nalezeny veškeré identifikovatelné pozůstatky všech pohřešovaných osob;

H.  vzhledem k tomu, že Evropský soud pro lidská práva rozhodl, že je odpovědností Turecka jakožto skutečné okupační síly v severní části Kypru, aby prošetřilo místa, kde se pohřešované osoby nacházejí a jejich osudy a usnadnilo Výboru pro pohřešované osoby jeho práci;

I.   vzhledem k tomu, že problém pohřešovaných osob je humanitární povahy a pramení z práva rodinných příslušníků pohřešovaných osob dozvědět se, jaký byl jejich osud;

J.   vzhledem k tomu, že utrpení pohřešovaných osob na Kypru začalo v roce 1964, kdy bylo pohřešováno několik málo osob z obou komunit, a dosáhlo svého vrcholu v roce 1974, kdy bylo po vojenském vpádu Turecka pohřešováno téměř 2 000 osob, což je skutečnost, která tento ostrov rozděluje až dodnes;

K. vzhledem k tomu, že po desítky let až do dnešního dne je pohřešováno celkem 2 001 Kypřanů, přičemž z tohoto počtu patřilo 1 508 pohřešovaných osob ke kyperským Řekům a 493 osob bylo kyperskými Turky;

1.  odsuzuje přemístění, k němuž došlo v Ornithi, a podobné kroky jako naprostou neúctu k pohřešovaným osobám a jako závažné porušení práv jejich rodin konečně se dozvědět skutečné okolnosti smrti jejich milovaných bližních; vyjadřuje solidaritu rodinám všech pohřešovaných osob, které žijí stále v nejistotě;

2.  zdůrazňuje, že přemístění pozůstatků a podobné činy by mohly představovat vážné narušení tohoto problematického a obtížného procesu vyšetřování osudu všech pohřešovaných osob na Kypru a zkomplikovat je;

3.  zdůrazňuje naléhavost této záležitosti s ohledem na rodiny pohřešovaných osob, od jejichž zmizení již uplynulo 41 let, a zdůrazňuje, že čas, kdy ještě mohou být nalezeni, se již téměř naplnil, neboť svědci a příbuzní umírají; žádá okamžité a úplné přešetření osudu pohřešovaných osob;

4.  oceňuje práci Výboru pro pohřešované osoby a zdůrazňuje význam zintenzivnění jeho činností, neboť polovina pohřešovaných osob dosud nebyla nalezena a více než dvě třetiny dosud nebyly identifikovány;

5.  zdůrazňuje, že práce Výboru pro pohřešované osoby závisí na plné podpoře a spolupráci všech zúčastněných stran a vítá v této souvislosti finanční prostředky, které poskytla EU, a žádá, aby byly poskytovány i nadále;

6.  bere na vědomí, že Výbor pro pohřešované osoby vyzval s naléhavou žádostí všechny, kdo mají nějaké informace o místech možných pohřebišť, aby se obrátili na vyšetřovatele výboru; vyzývá Turecko a jeho vládu, aby s okamžitou platností přestalo přesouvat pozůstatky z masových hrobů a dodržovalo mezinárodní právo, mezinárodní humanitární právo a rozsudky Evropského soudu pro lidská práva, a aby za tímto účelem usnadnilo úsilí třístranného Výboru pro pohřešované osoby, tím že umožní řádný přístup do vojenských archivů a do vojenské zóny za účelem exhumace; vyzývá Turecko, aby bez výhrady plnilo svou povinnost řídit se rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva odškodnit rodiny pohřešovaných osob;

7.  vyzývá Turecko, aby bez úmyslného protahování umožnilo přístup do oblastí, které byly označeny za vojenské a o nichž existují informace, že se zde nacházejí pohřebiště pohřešovaných osob; zdůrazňuje, že turecké vojsko by mělo poskytnout staré vojenské mapy a podělit se o ně a že by mělo umožnit neomezený přístup do jeho archivů s cílem umožnit pátrání po dosud neodhalených pohřebištích;

8.  naléhavě žádá všechny členské státy EU, aby ratifikovaly Mezinárodní úmluvu o ochraně všech osob před násilným zmizením, jakožto krok prvořadého významu, a vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost a členské státy, aby podporovaly činnost Výboru OSN pro nedobrovolná zmizení, který zřídila tato úmluva;

9.  připomíná všem dotčeným stranám a všem, kdo mají nebo mohou získat jakékoliv informace či svědectví na základě osobních poznatků, nebo informace pocházející z archivů, ze zpráv z bojiště nebo ze záznamů vedených na místech zadržování, aby je neprodleně poskytli Výboru pro pohřešované osoby;

10. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vysoké představitelce Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku, místopředsedkyni Komise a vládě a parlamentu Turecka, a připomíná bezpodmínečnou povinnost každého státu, která vyplývá z Evropské úmluvy o lidských právech, aby přijaly konečné rozsudky ve věcech, v nichž byly účastníky řízení.