Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Turecku, zejména na usnesení ze dne 27. října 2016 o situaci novinářů v Turecku

Přijaté texty, P8_TA(2016)0423.

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2017 o zprávě Komise o Turecku za rok 2016

Přijaté texty, P8_TA(2017)0306.

–  s ohledem na prohlášení o nejnovějším vývoji v Turecku, které vydala místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Federica Mogheriniová společně s komisařem pro evropskou politiku sousedství a jednání o rozšíření Johannesem Hahnem dne 2. února 2018, na jejich prohlášení ze dne 14. července 2017 vydané rok po pokusu o státní převrat v Turecku a na jejich prohlášení ze dne 13. března 2017 o stanovisku Benátské komise ke změnám v ústavě Turecka a o nejnovějších událostech,

–  s ohledem na prohlášení mluvčí Evropské služby pro vnější činnost ze dne 8. června 2017 o údajném zadržení Tanera Kiliçe, předsedy správní rady organizace Amnesty International, v Turecku, na její prohlášení ze dne 8. července 2017 o zadržení obránců lidských práv na tureckém ostrově Büyükada a na prohlášení ze dne 26. října 2017 o pokračujícím porušování lidských práv v Turecku,

–  s ohledem na politický dialog na vysoké úrovni mezi EU a Tureckem, který proběhl dne 25. července 2017,

–  s ohledem na písemné připomínky, které komisař Rady Evropy pro lidská práva předložil dne 2. listopadu 2017 Evropskému soudu pro lidská práva a jež se týkají souboru dvanácti stížností týkajících se svobody projevu a práva na svobodu a bezpečnost poslanců v Turecku, a na jeho připomínky ze dne 10. října 2017 ohledně souboru deseti stížností týkajících se svobody projevu a práva na svobodu novinářů v Turecku,

–  s ohledem na rezoluci Parlamentního shromáždění Rady Evropy 2156 (2017) o fungování demokratických institucí v Turecku,

–  s ohledem na to, že k základním hodnotám EU patří právní stát a dodržování lidských práv, což jsou hodnoty, které platí i pro všechny kandidátské země;

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech (EÚLP) a na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, jichž je Turecko smluvní stranou,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Parlament důrazně odsoudil pokus o převrat, k němuž došlo dne 15. července 2016; vzhledem k tomu, že dne 18. ledna 2018 turecký parlament prodloužil výjimečný stav v Turecku o další tři měsíce; vzhledem k tomu, že výjimečný stav je v současné době využíván k umlčení disentu a přesahuje rámec jakýchkoli legitimních opatření, jejichž účelem by byl boj proti ohrožení národní bezpečnosti; vzhledem k tomu, že podle mezinárodního práva musí být nouzová opatření nezbytná a proporcionální co do rozsahu a doby platnosti;

B.  vzhledem k tomu, že Turecko je důležitým partnerem EU a jako od kandidátské země se od něj očekává, že bude dodržovat nejvyšší demokratické standardy, včetně respektování lidských práv, právního státu, základních svobod a univerzálního práva na spravedlivý proces;

C.  vzhledem k tomu, že 148 signatářům petice „Akademici za mír“ hrozí obvinění z šíření „teroristické propagandy“ a v květnu 2018 je čeká soudní řízení;

D.  vzhledem k tomu, že podle Evropské federace novinářů zůstává nadále ve vězení 148 novinářů uvězněných po pokusu o státní převrat; vzhledem k tomu, že pokračují tvrdé represe proti politickému disentu prostřednictvím sociálních médií; vzhledem k tomu, že 449 osob bylo zadrženo, protože na sociálních médiích zveřejňovaly příspěvky, které kritizovaly vojenskou invazi turecké vlády do syrské enklávy Afrín; vzhledem k tomu, že podle Amnesty International ukončily turecké orgány činnost stovek organizací občanské společnosti a více než 160 televizních a rozhlasových stanic, vydavatelů novin a časopisů, nakladatelů a distribučních firem;

E.  vzhledem k tomu, že turecké orgány propustily od července 2016 107 000 osob z práce; vzhledem k tomu, že Vyšetřovací komise pro postupy během výjimečného stavu, zřízená na doporučení Rady Evropy, obdržela k 18. lednu 2018 104 789 podnětů, dosud však vydala rozhodnutí pouze v 3 110 případech a tato rozhodnutí nebyla zveřejněna;

F.  vzhledem k tomu, že v posledních letech se zesílila kontrola výkonné moci nad soudy a státním zastupitelstvím, vzrostl počet zatčení, propuštění a svévolných přesunů soudců a státních zástupců a neustávají útoky na právníky;

G.  vzhledem k tomu, že podle údajů Sdružení pro lidská práva se za prvních 11 měsíců roku 2017 stalo celkem 2 278 osob obětí mučení a špatného zacházení;

H.  vzhledem k tomu, že na jihovýchodě země panuje i nadále mimořádně znepokojivá situace; vzhledem k tomu, že při bezpečnostních zásazích bylo údajně zabito odhadem 2 500 lidí a od července 2015 došlo podle odhadů k vysídlení půl milionu obyvatel; vzhledem k tomu, že 68 kurdských starostů je stále ve vězení;

I.  vzhledem k tomu, že mezi nimi jsou například německo-turecký novinář Deniz Yücel, profesor a komentátor Mehmet Altan, novinář Şahin Alpay a řada dalších novinářů a jiných zaměstnanců deníku Cumhuriyet, mezi nimiž je i Ahmet Şık;

J.  vzhledem k tomu, že mnoho opozičních poslanců, kteří byli hromadně zbaveni imunity, je trestně stíháno a vězněno; vzhledem k tomu, že ve vazbě se dosud nachází deset poslanců, včetně spolupředsedů HDP Figena Yüksekdağa and Selahattina Demirtaşe, kterým z bezpečnostních důvodu nebylo dovoleno předstoupit před soud, a poslance za CHP Enise Berberoğlua a šesti poslanců, kteří byli hlasováním tureckého parlamentu zbaveni poslaneckého mandátu, včetně nositelky Sacharovovy ceny Leyly Zanaové;

K.  vzhledem k tomu, že v červenci 2017 turecké orgány zatkly 10 lidskoprávních aktivistů („istanbulskou desítku“), kteří byli později propuštěni na kauci; vzhledem k tomu, že istanbulský soud zrušil dne 1. února 2018 své rozhodnutí propustit Tanera Kılıçe, prezidenta Amnesty International Turkey, který tedy po dobu svého procesu zůstává ve vazbě;

L.  vzhledem k tomu, že dne 18. října 2017 byl zatčen jeden z vedoucích představitelů občanské společnosti v Turecku Osman Kavala, který je od té doby zadržován na základě obvinění z „pokusu o svržení vlády“, protože v prosinci 2013 podpořil protesty v parku Gezi;

M.  vzhledem k tomu, že dne 19. listopadu 2017 rozhodl úřad ankarského guvernéra o zavedení časově neomezeného zákazu všech akcí pořádaných organizacemi LGBTI;

N.  vzhledem k tomu, že ačkoli turecká ústava stanoví svobodu přesvědčení, vyznání a soukromého šíření náboženských myšlenek a zakazuje diskriminaci na základě náboženství, čelí náboženské menšiny nadále verbálním a fyzickým útokům, jsou stigmatizovány a vystaveny sociálnímu tlaku ve škole i ve veřejném životě, jsou diskriminovány a mají problémy, pokud si přejí legální zřídit bohoslužebné místo;

O.  vzhledem k tomu, že v důsledku situace, která panuje v Turecku v oblasti demokracie, právního státu, lidských práv a svobody tisku, byly prostředky předvstupní pomoci pro Turecko ve srovnání s částkou, s níž v rámci rozpočtu EU na rok 2018 počítal původní návrh Komise, sníženy o 105 milionů EUR, přičemž dalších 70 milionů EUR je ponecháno v rezervě, dokud tato země nedosáhne v uvedených oblastech „významného a měřitelného zlepšení“;

P.  vzhledem k tomu, že v listopadu 2016 vyzval Parlament ke zmrazení jednání o přistoupení Turecka a v červenci 2017 k jejich zastavení, pokud by byly ústavní změny provedeny v jejich původní podobě;

1.  znovu opakuje, že důrazně odsuzuje pokus o převrat, k němuž došlo dne 16. července 2016, a vyjadřuje svou solidaritu s občany Turecka; uznává, že právem a úkolem turecké vlády je učinit kroky s cílem postavit pachatele před soud a současně zaručit dodržování zásad právního státu a práva na spravedlivý proces; zdůrazňuje však, že neúspěšný pokus o vojenský převrat je v současné době zneužíván k nepřiměřeným a nezákonným krokům a opatřením, které zesilují útlak legitimní a nenásilné opozice a brání sdělovacím prostředkům a občanské společnosti v pokojném uplatňování svobody projevu;

2.  je velmi znepokojen tím, že se v Turecku zhoršuje stav základních práv, svobod a právního státu a justice není nezávislá; odsuzuje svévolné zadržování a justiční i administrativní perzekuci desítek tisíc lidí; naléhavě vyzývá turecké orgány, aby neprodleně a bezpodmínečně propustily všechny osoby, které jsou zadržovány pouze proto, že vykonávaly svou legitimní práci a využívaly svého práva na svobodu projevu a sdružování, a které jsou zadržovány bez přesvědčivých důkazů o jejich trestné činnosti; vyzývá ke zrušení výjimečného stavu a nouzových dekretů;

3.  vyzývá turecké orgány, aby dodržovaly Evropskou úmluvu o lidských právech, která jednoznačně odmítá trest smrti, a aby se řídily judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, a to včetně zásady presumpce neviny;

4.  vyzývá tureckou vládu, aby poskytla všem osobám, na něž se vztahují omezující opatření, odpovídající a účinné opravné prostředky a možnost soudního přezkumu v souladu se zásadami právního státu; zdůrazňuje, že presumpce neviny je v každém právním státě jednou ze základních zásad; vyzývá Turecko, aby bezodkladně přeměnilo Vyšetřovací komisi pro postupy během výjimečného stavu v dobře fungující, nezávislou komisi, která bude schopna přistupovat k jednotlivým případům individuálně, efektivně zpracovávat obrovské množství předkládaných žádostí a bránit zbytečnému oddalování soudních přezkumů; žádá vyšetřovací komisi, aby svá rozhodnutí zveřejňovala; vyzývá turecké orgány, aby umožnily odborovým organizacím provádět legitimní odborovou činnost;

5.  zdůrazňuje, že terorismus zůstává pro obyvatele Turecka bezprostřední hrozbou; opakuje nicméně, že turecké právní předpisy pro boj proti terorismu mají velmi širokou působnosti a neměly by být využívány k trestání občanů a sdělovacích prostředků za uplatňování práva na svobodu projevu; v této souvislosti odsuzuje zatčení a trestí stíhání nejméně 148 akademických pracovníků veřejných i soukromých univerzit v Istanbulu, kteří podepsali petici „Akademici za mír“, a stejně tak odsuzuje poslední vlnu zatýkání novinářů, aktivistů, lékařů a běžných občanů za vyjádření nesouhlasu s tureckým vojenským zásahem v Afrínu;

6.  je hluboce znepokojen informacemi o špatném zacházení s vězni a o mučení vězňů a vyzývá turecké orgány, aby tato obvinění důsledně vyšetřily; opakovaně vyzývá ke zveřejnění zprávy Výboru Rady Evropy pro prevenci mučení (zpráva CPT);

7.  důrazně odsuzuje rozhodnutí tureckého parlamentu zbavit velký počet poslanců poslanecké imunity, které je v rozporu s ústavou a jež nedávno umožnilo zatčení deseti opozičních poslanců, včetně spolupředsedů Demokratické strany lidu Figena Yüksekdağa a Selahattina Demirtaşe, a zrušení poslaneckého mandátu šesti opozičních poslanců, z nichž posledním byla laureátka Sacharovovy ceny Leyla Zanaová; odsuzuje uvěznění 68 kurdských starostů; odsuzuje svévolné dosazování jiných osob do funkcí místních zvolených zástupců, které demokratický systém Turecka dále oslabuje;

8.  je vážné znepokojen faktem, že na základě nařízení výkonné moci vydaného za výjimečného stavu byla ukončena činnost více než 160 sdělovacích prostředků; odsuzuje politický tlak, který je vytvářen na novináře; vyjadřuje závažné znepokojení nad tím, že turecké orgány monitorují platformy sociálních médií a zavírají účty na sociálních médiích; naléhavě vyzývá k okamžitému a bezpodmínečnému propuštění všech osob, které jsou zadržovány bez důkazů, včetně občanů EU, jako je německý novinář Deniz Yücel, který je vězněn již rok, z toho devět měsíců v izolaci, aniž by proti němu bylo vzneseno formální obvinění; vítá, že někteří novináři a jiní zaměstnanci opozičního deníku Cumhuriyet byli po několika měsících věznění propuštěni, a vyzývá rovněž k okamžitému propuštění zbývajících čtyř novinářů Cumhuriyetu, kteří jsou dosud ve vězení;

9.  je velmi znepokojen radikálními zásahy proti organizacím občanské společnosti, konkrétně zatčením jednoho z čelných představitelů sféry nevládních organizací Osmana Kavaly; naléhavě vyzývá tureckou vládu, aby Osmana Kavalu propustila, neboť v jeho případě se jednalo o zpolitizované a svévolné zatčení;

10.  se znepokojením si všímá zhoršování sekulárních principů a hodnot, k nimž se Turecko hlásilo po dlouhou dobu; je vážně znepokojen nedostatkem úcty ke svobodě vyznání, který se projevuje mimo jiné sílící diskriminací křesťanů a jiných náboženských menšin; odsuzuje konfiskaci 50 aramejských kostelů, kláštěrů a hřbitovů v Mardinu; vyzývá Komisi, aby tyto problémy co nejdříve začala řešit s tureckými orgány; naléhavě vyzývá tureckou vládu, aby propustila pastora Andrewa Brunsona a umožnila mu návrat domů;

11.  připomíná rovněž zásadu nediskriminace menšin včetně Romů, kteří mají rovné právo vyjadřovat svou kulturu a mít přístup k sociálnímu zabezpečení;

12.  kritizuje prohlášení úřadu ankarského guvernéra ze dne 19. listopadu 2017, v němž oznámil rozhodnutí zakázat až do odvolání všechny akce pořádané organizacemi osob LGBTI a jež bylo vydáno poté, co úřad třikrát za sebou zakázal pochod Istanbul Pride; vyzývá Turecké orgány, aby zákaz odvolaly; vítá propuštění předního aktivisty LGBTI Aliho Erola;

13.  vyjadřuje vážné znepokojení nad situací na jihovýchodě Turecka, zejména v oblastech, v nichž byl vyhlášen zákaz vycházení, v nichž je používáno nepřiměřené násilí a jsou uplatňovány kolektivní tresty; naléhavě vyzývá Turecko, aby vypracovalo plán pro faktickou reintegraci půl milionu vnitřně vysídlených osob; opakuje, že odsuzuje násilí, k němuž se opětovně uchyluje PKK, kterou EU vede od roku 2002 na seznamu teroristických organizací, a naléhavě ji vyzývá, aby složila zbraně a k prosazení svých požadavků používala mírové a demokratické prostředky; připomíná, že turecká vláda má povinnost chránit všechny své občany; vyjadřuje politování nad rozsáhlým vyvlastňováním majetku, a to i majetku, který patří obcím; je přesvědčen, že udržitelnou stabilitu a prosperitu může této oblasti i celému Turecku přinést pouze spravedlivé politické řešení kurdské otázky, a vyzývá proto obě strany, aby opět usedly k jednacímu stolu;

14.  je vážně znepokojen tím, jak funguje právní systému v Turecku, a to poté, co trestní soud v Istanbulu rozhodl ponechat ve vazbě dva novináře Mehmeta Altana a Şahina Alpaye, ačkoliv ústavní soud požádal o jejich propuštění s odůvodněním, že ve vazbě byla porušována jejich práva; konstatuje, že tento vývoje lze hodnotit jako další zhoršování právního státu; vyjadřuje hluboké politování nad nedávným opětovným zatčením předsedy správní rady turecké pobočky Amnesty International Tanera Kılıçe, které je všeobecně považováno za výsměch spravedlnosti, a vyzývá ke zrušení jeho obvinění i obvinění osob žalovaných spolu s ním („istanbulská desítka“), neboť proti nim dosud nebyly předloženy žádné konkrétní důkazy;

15.  opakuje svůj postoj z listopadu 2017, v němž vyzval k tomu, aby finanční prostředky určené tureckým orgánům v rámci nástroje předvstupní pomoci (NPPII) byly podmíněny zlepšeními v oblasti lidských práv, demokracie a právního státu a v nezbytných případech přesměrovány na organizace občanské společnosti; opakuje svou výzvu Komisi, aby během přezkumu fondů NPP zvážila vývoj v Turecku a současně předložila konkrétní návrhy ohledně toho, jak zvýšit podporu pro tureckou občanskou společnost;

16.  naléhavě vyzývá vysokou představitelku, ESVČ, Komisi a členské státy, aby při jednáních s tureckými protějšky i nadále poukazovaly na situaci zadržovaných obránců lidských práv, politických aktivistů, právníků, novinářů a akademiků a diplomaticky i politicky je podporovaly, a to i prostřednictvím pozorování soudních řízení a sledování jednotlivých případů;

17.  požaduje, aby toto usnesení bylo přeloženo do turečtiny;

18.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a prezidentovi, vládě a parlamentu Turecka.