EVROPSKÝ PARLAMENT
Dokument ze zasedání
24. 1. 2006 B6‑0074/2006
NÁVRH USNESENÍ,
který na základě otázky k ústnímu zodpovězení B6‑0347/2005
v souladu s čl. 108 odst. 5 jednacího řádu
předkládá Výbor pro rozpočtovou kontrolu
o prohlášení státních řídících orgánů
Usnesení Evropského parlamentu o prohlášení státních řídících orgánů
Evropský parlament,
– s ohledem na článek 274 Smlouvy,
– s ohledem na čl. 108 odst. 5 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že ve svém usnesení o udělení absolutoria za rok 2003 (T6 – 0092/2005, přijatém naprostou většinou dne 12. dubna 2005) navrhl, aby každý členský stát předložil předem prohlášení o využití finančních prostředků EU, a poté i roční prohlášení o věrohodnosti týkající se využití těchto prostředků,
B. vzhledem k tomu, že Evropská komise tuto iniciativu uvítala a zahrnula ji do svého sdělení o plánu postupu k integrovanému rámci vnitřní kontroly,
C. vzhledem k tomu, že zjištění Evropského účetního dvora jasně ukazují, že hlavními problémy, pokud jde o zákonnost a správnost uskutečněných operací, dochází především na úrovni členských států,
D. vzhledem k tomu, že na zasedání Rady ECOFIN dne 8. listopadu 2005 nebyl návrh Parlamentu o prohlášeních řídících orgánů jednotlivých členských států přijat,
1. vítá skutečnost, že Komise vyjadřuje podporu nově navrženým nástrojům a bere na vědomí, že Komise stanovila otázku bezvýhradné věrohodnosti jednou ze strategických bodů nejvyššího významu pro období do roku 2009;
2. je pevně přesvědčen, že to, co je potřeba, není více kontrol, ale lepší kontroly, a že ujištění musí poskytnout zejména členské státy a ne kontrola Komise prováděná na místě;
3. je přesvědčen, že bez výrazného pokroku k účinnému uplatňování systémů dohledu a kontroly členskými státy a bez pevného závazku řešit zjištěné nedostatky těchto systémů nebude Komise schopná získat náležité informace o řádnosti operací;
4. vyjadřuje hluboké zklamání nad tím, že Rada nebyla zastoupena na diskusi Parlamentu s Účetním dvorem o výroční zprávě za rok 2004, což svědčí o tom, že Rada má na postupu udělení absolutoria malý zájem;
5. vyzývá úřadující předsednictví Rady a zástupce členských států, aby v budoucnu přikládali postupu udělení absolutoria větší význam;
6. domnívá se, že prohlášení řídících orgánů jednotlivých členských států jsou významným a jednoduchým nástrojem zdokonalení uplatňování systémů dohledu a kontroly a že jsou nezbytná ke zvýšení jejich odpovědnosti;
7. dále se domnívá, že tato prohlášení jsou plně v souladu s článkem 274 Smlouvy[1]
8. bere na vědomí, že v některých případech se tato národní prohlášení mohou ve skutečnosti skládat ne z jednoho, ale z několika prohlášení v rámci jednoho státu, z důvodu uznání politických systémů, které jsou v některých členských státech federální nebo decentralizované;
9. zdůrazňuje, že prvořadou zásadou, kterou Parlament zastává, je aby příslušné politické orgány převzaly v rámci členských států plnou odpovědnost za finanční prostředky, které jsou jim dány k dispozici;
10. upozorňuje na skutečnost, že je naprosto důležité, aby systémy dohledu a kontroly byly uplatňovány účinně, zejména v kontextu Evropské unie, kde velká část rozpočtu sestává z vysoce riskantních výdajů, neboť závisí na informacích poskytovaných příjemci;
11. domnívá se, že bez významného zlepšení uplatňování systémů kontroly a dohledu v členských státech není možné jednoznačného prohlášení o věrohodnosti dosáhnout a vyjadřuje politování nad tím, že kritika rozpočtu Evropské unie a způsobu, jakým „Brusel“ používá peníze, bude za současných okolností trvat i nadále;
12. připomíná, že dne 8. června ( P6_TA(2005)0224 uvedl, že pro něho bude v případě absence požadovaných národních prohlášení obtížné přijmout novou interinstitucionální dohodu o nových finančních výhledech pro období 2007–2013;
13. vyzývá Radu, aby přehodnotila své závěry ze zasedání, které proběhlo dne 8. listopadu 2005, v zájmu připravení půdy pro konstruktivní dialog s Parlamentem o nových finančních výhledech a v zájmu vytvoření a uplatňování účinných systémů dohledu a kontroly nad výdaji Evropské unie v členských státech, což je to, co evropští daňoví poplatníci očekávají;
14. pověřuje svého předsedu , aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám členských států, Soudnímu dvoru, Účetnímu dvoru, Evropské investiční bance a celostátním a regionálním kontrolním orgánům členských států.