EVROPSKÝ PARLAMENT
Dokument ze zasedání
7. 2. 2007 B6‑0045/2007
NÁVRH USNESENÍ,
který na základě prohlášení Rady a Komise
v souladu s čl. 103 odst. 2 jednacího řádu
předložil Karl-Heinz Florenz
za Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin
o změně klimatu
Usnesení Evropského parlamentu o změně klimatu
Evropský parlament,
– s ohledem na dvanáctou konferenci smluvních stran (COP 12) úmluvy UNFCCC a druhou konferenci smluvních stran sloužící jako setkání smluvních stran Kjótského protokolu (COP/MOP 2), která se konala v Nairobi v Keni od 6. do 17. listopadu 2006,
– s ohledem na svá předchozí usnesení o změně klimatu a zejména s ohledem na usnesení ze dne 16. listopadu 2005 „Jak zvítězit v boji proti celosvětové změně klimatu“[1] a ze dne 26. října 2006 ke strategii Evropské unie pro konferenci o změně klimatu v Nairobi (COP 12 a COP/MOP 2)[2],
– s ohledem na sdělení Komise „Omezení celosvětové změny klimatu na dva stupně Celsia – Postup do roku 2020 a na další období“[3],
– s ohledem na čl. 103 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že extrémní povětrnostní jevy, jako byla ničivá bouře Kyrill, vedly k ještě intenzivnější diskusi o změně klimatu;
B. vzhledem k tomu, že jednotlivý povětrnostní jev nelze přímo spojovat se změnou klimatu, avšak je nutné zvážit, že mnoho vědců vidí spojitost mezi rostoucí intenzitou extrémního počasí a změnou klimatu;
1. zdůrazňuje naléhavou potřebu učinit proti změně klimatu konkrétní kroky na celosvětové úrovni a také nutnost politického vedení, které bude vést tento proces vpřed;
2. vítá v tomto kontextu skutečnost, že jak Evropská komise, tak i úřadující předsednictví Rady zařadily změnu klimatu mezi hlavní témata své politické agendy;
3. naléhavě žádá Evropskou unii, aby si udržela svou vedoucí úlohu při jednáních o mezinárodním rámci pro změnu klimatu po roce 2012 a aby neopustila vysoké ambice v budoucích diskusích se svými mezinárodními partnery;
4. naléhavě žádá Evropskou unii, aby projevila své odhodlání při řešení problému změny klimatu prostřednictvím patrného pokroku při snižování svých emisí skleníkových plynů a plněním svých domácích a mezinárodních cílů snižování emisí;
5. uznává, že podíl EU na emisích skleníkových plynů – 14 %[4] – se může zdát nízký; zdůrazňuje však, že pokud se měří výše emisí na obyvatele, patří podíl EU k nejvyšším na světě; za účelem zmenšení těchto rozdílů připomíná Komisi a členským státům jejich závazky v rámci Kjótského protokolu a dohod z Marrákeše zajistit doplňkovost při používání mechanismů pružnosti;
6. zdůrazňuje nutnost značně urychlit mezinárodní jednání o rámci pro období po roce 2012 s cílem zajistit, aby mezi prvním a druhým obdobím závazků vyplývajících z Kjótského protokolu nebyla prodleva a aby byl mezinárodnímu společenství poskytnut čas na naplánování nezbytných opatření; znovu opakuje svou výzvu, aby bylo dohody dosaženo do konce roku 2008 a nejpozději do konce roku 2009;
7. zdůrazňuje, že EU by měla založit svou strategii na předpokladu, že dohody o rámci pro období po roce 2012 bude na mezinárodní úrovni dosaženo; je proto přesvědčen, že je předčasné v této chvíli diskutovat o nouzové strategii pro případ, že by takové mezinárodní dohody nebylo dosaženo;
8. připomíná, jak uvedl ve svých usneseních ze dne 16. listopadu 2005 a 26. října 2006 a jak částečně uznala ve svém sdělení Komise, že strategie EU v oblasti změny klimatu by měla být založena následujících klíčových cílech:
i) omezit zvýšení průměrné globální teploty na 2°C oproti úrovni před průmyslovou revolucí;
ii) zavázat se ke snížení emisí o 30 % ve srovnání s úrovněmi emisí z roku 1990 do roku 2020 s cílem dosáhnout do roku 2050 omezení v řádu 80 %;
9.vyjadřuje politování nad nejasností „balíčku o energii a klimatu“ navrženého Komisí, pokud jde o cíle snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020; zdůrazňuje, že je nezbytné dosáhnout nejméně 30% snížení, aby existovala přiměřená naděje splnit cíl EU omezit zvýšení průměrné globální teploty na 2°C;
10. zdůrazňuje, že za účelem dosažení dohody na mezinárodní úrovni o 30% snížení emisí skleníkových plynů ve všech průmyslových zemích se Evropská unie musí zaměřit nejen na politiku v oblasti životního prostředí, ale také na zahraniční politiku a politiku mezinárodního obchodu a na ochotu změnit poptávku po energii a ostatních přírodních zdrojích; dále zdůrazňuje, že tyto širší souvislosti musí být proto součástí diskuse o strategii pro dosažení výše uvedeného cíle;
11. domnívá se, že hospodářsky rozvinuté členské státy přesunuly velkou část svých činností a technologií, které vyžadují přísun energie a přírodních zdrojů, do méně rozvinutých zemí, kde tatáž činnost možná způsobuje vyšší emise skleníkových plynů; naléhavě proto žádá Komisi a členské státy, aby zavedly opatření, která těmto postupům zabrání;
12. trvá na specifické odpovědnosti rozvinutých zemí při řešení změny klimatu na celosvětové úrovni; vyzývá proto smluvní strany přílohy I, aby splnily své stávající závazky a stanovily si ambiciózní cíle pro druhé období závazků po roce 2012; vyzývá dále ty rozvinuté země, které neratifikovaly Kjótský protokol, aby znovu zvážily své stanovisko, přijaly rázná vnitrostátní opatření a hrály aktivní roli při budoucích mezinárodních jednáních s cílem účastnit se budoucího režimu řešení změny klimatu;
13. vyzývá Komisi a členské státy, aby prozkoumaly možnost přijetí opatření v oblasti přeshraničního obchodu za účelem kompenzace veškerých konkurenčních výhod, které by případně mohli získat výrobci ze zemí neomezujících emise uhlíku;
14. znovu opakuje svůj návrh revidovat systém obchodování s emisemi s cílem harmonizovat metodu přidělování založenou na srovnávacích kritériích a aukčním prodeji;
15. souhlasí s Komisí, že země, které nejsou smluvními stranami přílohy I, by měly být do tohoto procesu více zapojeny, ale zdůrazňuje, že s rozvojovými zeměmi nelze jednat jako s jednotnou skupinou a že činnosti prováděné rozvojovými zeměmi nebo v nich musí být rozlišeny na základě jejich konkrétní vnitrostátní situace; dále zdůrazňuje, že od nejméně rozvinutých zemí by nemělo být požadováno přijetí žádných závazků;
16. v zájmu zajištění rovných podmínek na mezinárodním poli vyzývá Komisi a členské státy, aby zvážily návrh sektorových cílů pro energeticky náročná průmyslová odvětví s vysokým podílem exportu v zemích bez povinných závazků snižování emisí jako dodatek k závazným cílům snižování emisí pro průmyslové země;
17. zdůrazňuje, že energetická politika je klíčovým prvkem celosvětové strategie EU v oblasti změny klimatu a že diverzifikace energetických zdrojů a přechod na alternativní, bezuhlíkové a nízkouhlíkové technologie výroby energie má velký potenciál pro snižování emisí a současně zajišťuje menší energetickou závislost na vnějších zdrojích;
18. domnívá se, že velký potenciál pro snižování emisí spočívá v energetické účinnosti; vyzývá Komisi a členské státy, aby v této oblasti přijaly ambiciózní opatření a cíle a aby se zabývaly možností překonání cíle 20% snížení navrhovaného Komisí;
19. domnívá se, že pomocí dobře vyvážených systémů daní/poplatků lze v členských státech zvýšit energetickou účinnost a předejít zbytečné spotřebě energie;
20. vyzývá členské státy, aby splnily své závazky přijetím vhodných opatření, kterými zajistí rychlé uplatnění směrnice 2002/91/ES o energetické náročnosti budov, která vstoupila v platnost dne 4. ledna 2003 a měla by podle odhadů v odvětví stavebnictví vést k úsporám okolo 22 %; vyzývá proto Komisi, aby zahájila řízení s těmi členskými státy, které dosud nepřijaly odpovídající opatření, které vyžaduje uplatnění směrnice 2002/91/ES;
21. zdůrazňuje, že odvětví dopravy vykazuje nejvyšší nárůst spotřeby energie a že silniční doprava se podílí na emisích CO2 Společenství přibližně 25 %; vyzývá proto k rozvoji veřejné hromadné dopravy;
22. vítá návrh závazného cíle zvýšení podílu obnovitelné energie v energetickém portfoliu EU na 25 % do roku 2020;
23. vyjadřuje politování nad tím, že neexistují závazné cíle, pokud jde o podíl obnovitelných zdrojů v jednotlivých odvětvích, neboť pouze závazné cíle pro jednotlivá odvětví přinesou opravdové zlepšení a umožní řešit změnu klimatu; naléhavě vyzývá Komisi, aby kromě obecného cíle požadovala od členských států předložení cílů využívání obnovitelných zdrojů pro konkrétní odvětví, jak to navrhuje posouzení dopadů plánu pro obnovitelnou energii;
24. znovu připomíná, že vytápění a chlazení pomocí obnovitelné energie představuje velký potenciál pro nákladově efektivní snižování emisí CO2 a omezování závislosti na fosilních palivech; vyjadřuje politování nad tím, že Evropská komise nepředložila návrh směrnice na podporu vytápění a chlazení pomocí obnovitelných zdrojů, jak to bylo přislíbeno Evropskému parlamentu, avšak bere na vědomí, že Komise v této oblasti stále plánuje legislativní opatření;
25. trvá na svém návrhu uvedeném ve svém usnesení ze dne 14. února 2006[5] o vytápění a chlazení s využitím obnovitelných zdrojů energie;
26. odsuzuje prodlení, se kterým Komise předkládá návrhy na povinné limity emisí automobilů, přestože Evropský parlament opakovaně vyzýval k zavedení těchto limitů jako součásti obsáhlého souboru opatření na snížení emisí skleníkových plynů v odvětví dopravy; bere na vědomí návrh Komise na závazný minimální cíl 10% podílu biopaliv na palivech pro automobily do roku 2020; zdůrazňuje význam udržitelné výroby biopaliv; je toho názoru, že ačkoli mohou biopaliva sehrát významnou roli v omezování naší závislosti na fosilních palivech, nesmí se jejich podíl zvyšovat na úkor produkce potravin ani vést k úbytku zalesnění v celosvětovém měřítku; zdůrazňuje nutnost povinné ekologické a sociální certifikace biopaliv a to, že veškeré pobídky musí být diferencovány na základě klimatické účinnosti celého životního cyklu;
27. podporuje navrhované energetické partnerství s Afrikou; velmi však doporučuje vytvořit podobné partnerství s Čínou a Indií a vést přitom v patrnosti velmi prudký růst emisí skleníkových plynů v těchto zemích a nezbytnou potřebu jim pomoci při budování kapacit a investování do bezuhlíkových, nízkouhlíkových a energeticky účinných technologií (přičemž prioritou jsou obnovitelné zdroje) a současně trvá na tom, aby EU spolupracovala s příslušnými regiony na zastavení odlesňování a místo toho podporovala zalesňování a obnovu pralesů; dále navrhuje zintenzívnit energetickou spolupráci s Ruskem;
28. je toho názoru, že úsilí o snížení emisí může jít ruku v ruce s hospodářským rozvojem a je dokonce předpokladem udržitelného hospodářského rozvoje v nadcházejících desetiletích; znovu opakuje, že ekologické technologie mohou být pro Evropskou unii konkurenční výhodou a současně významně přispět ke snížení emisí; upozorňuje, že ekologické technologie jsou proto v samotném jádru strategie udržitelného rozvoje slučitelné se závazky EU přijatými v Kjótu a s Lisabonskou strategií;
29. zdůrazňuje děsivé hospodářské, sociální a zdravotní důsledky nečinnosti, které ukázala mimo jiné Sternova zpráva o hospodářských důsledcích změny klimatu; připomíná, že nečinnost by způsobila škody odpovídající 5–20 % celosvětového ročního HDP, zatímco náklady na řádnou politiku v oblasti změny klimatu a investice do čistých technologií jsou odhadovány na 0,5 % až 1 % celosvětového ročního HDP do roku 2050, aniž by byly zohledněny vedlejší ekologické a zdravotní přínosy; uznává, že odkládání činnosti zvýší riziko nepříznivých ekologických dopadů a náklady na jejich zmírnění;
30. zastává názor, že by měl být podpořen výzkum v této oblasti a měly by být přijaty jasné ekologické výkonové cíle za účelem podpory vývoje a využívání lepších technologií, jež jsou současně ohleduplnější k životnímu prostředí;
31. má za to, že snižování celosvětových emisí nesmí vést k jiným rizikům, např. k šíření jaderných zbraní nebo terorismu; věří proto, že jaderná energie by měla být i nadále vyloučena z CDM/JI a dalších mechanismů zaměřených na odměňování snížení emisí v rozvojových zemích;
32. vyzývá k mnohem větší účasti evropských občanů na zmírňování následků;
33. vyzývá znovu Evropskou unii a její členské státy, aby přijaly ambiciózní politiku technologických partnerství a převádění čistých technologií do rozvojových zemí a pomohly jim s rozvojem jejich hospodářství a se zvýšením prosperity udržitelnějším způsobem;
34. je znepokojen riziky souvisejícími se současnými jadernými zařízeními v pobřežních oblastech, které představuje změna klimatu a vlny tsunami, a vyzývá Komisi a Radu, aby posoudily tato rizika, připravily se na ně a zabránily budování veškerých nových jaderných zařízení v pobřežních oblastech;
35. vyzývá Evropskou komisi, aby posoudila důsledky změny klimatu, pokud jde o zvýšení teploty povrchu země, pokles dešťových srážek a stav podzemních vod; považuje za obzvláště důležité zabývat se důsledky zmenšení obhospodařovatelných ploch jako zdrojů biomasy a zásob uhlí; zdůrazňuje význam určitých postupů zemědělského řízení;
36. vyzývá všechny své příslušné výbory a delegace k vzájemné úzké spolupráci v oblasti změny klimatu, aby hospodářská politika a energetická politika Evropského parlamentu a jeho iniciativy v oblasti dopravy, zemědělství, výzkumu, rozvoje a dalších oblastech byly lépe koordinovány s cíli v oblasti změny klimatu a aby byla otázka změny klimatu pravidelně projednávána na úrovni meziparlamentních delegací a v rámci transatlantického legislativního dialogu;
37. vyzývá dvě předsednictví úřadující v roce 2007, aby zajistily, že diskuse o změně klimatu dostane další impuls a současně se zvýší politické závazky řady mezinárodních partnerů v tomto procesu na mezinárodní úrovni;
38. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a sekretariátu rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu s žádostí, aby byla rozeslána všem smluvním stranám, které nejsou členy EU.