EVROPSKÝ PARLAMENT
Dokument ze zasedání
25. 10. 2007 B6‑0432/2007
NÁVRH USNESENÍ,
který na základě otázky k ústnímu zodpovězení B6‑0379/2007
v souladu s čl. 108 odst. 5 jednacího řádu
předkládají Guido Sacconi, Karl-Heinz Florenz a Satu Hassi
za dočasný výbor pro změnu klimatu,
o omezení celosvětové změny klimatu na dva stupně Celsia – postup v období do konference na Bali a poté (COP 13 a COP/MOP3)
Usnesení Evropského parlamentu o omezení celosvětové změny klimatu na dva stupně Celsia – postup v období do konference na Bali a poté (COP 13 a COP/MOP3)
Evropský parlament,
– s ohledem na sdělení Komise „Omezení celosvětové změny klimatu na dva stupně Celsia – Postup do roku 2020 a na další období“ ( KOM(2007)0002 ),
– s ohledem na rámcovou úmluvu Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC), na Kjótský protokol k této úmluvě a na příslušná prováděcí pravidla,
– s ohledem na diskusi v Radě bezpečnosti OSN o dopadu změny klimatu na mír a bezpečnost, která proběhla dne 17. dubna 2007,
– s ohledem na nadcházející třináctou konferenci smluvních stran (COP 13) úmluvy UNFCCC a třetí konferenci smluvních stran, na které se setkají smluvní strany Kjótského protokolu (COP/MOP 3) a která se bude konat na Bali v Indonésii od 3. do 14. prosince 2007,
– s ohledem na svá dřívější usnesení o klimatické změně a zejména na usnesení ze dne 16. listopadu 2005 o tom, jak zvítězit v boji proti celosvětové změně klimatu,[1] ze dne 18. ledna 2006 o závěrech montrealské konference (COP 11-COP/MOP 1)[2], ze dne 4. července 2006 o omezení dopadu letectví na změnu klimatu[3] a ze dne 14. února 2007 o změně klimatu[4],
– s ohledem na otázky k ústnímu zodpovězení B6-0379/2007 a B6-0380/2007 předložené dočasným výborem pro změnu klimatu podle článku 108 jednacího řádu a na prohlášení Rady a Komise,
– s ohledem na závěry předsednictví ze zasedání Evropské rady, které se konalo v Bruselu ve dnech 8.–9. března 2007,
– s ohledem na čl. 108 odst. 5 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že ve 21. století je změna klimatu hlavní výzvou pro naši společnost, má výrazné negativní environmentální, hospodářské, sociální a geopolitické důsledky v celosvětovém měřítku a mohla by také ohrozit mezinárodní mír a bezpečnost,
B. vzhledem k tomu, že se nepříznivé důsledky změny klimatu projevují nerovnoměrně a že kromě environmentální katastrofy změna klimatu rovněž nastoluje otázku lidských práv a celosvětové spravedlnosti,
C. vzhledem k tomu, že chudým nelze upírat právo na slušný život,
D. vzhledem k tomu, že čtvrtá hodnotící zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu potvrzuje, že zvyšující se tempo změny klimatu způsobila lidská činnost a že již nyní má vážné celosvětové dopady,
E. vzhledem k tomu, že mnohé oblasti světa již byly zasaženy negativními důsledky zvýšení průměrných celosvětových teplot, a vzhledem k tomu, že nejnovější vědecké důkazy naznačují, že dlouhodobý cíl, k němuž se EU zavázala, spočívající v omezení oteplování na 2 °C oproti předprůmyslovému období možná nebude postačovat k odvrácení vážných negativních účinků vyplývajících ze změny klimatu,
F. vzhledem k tomu, že skupiny obyvatelstva např. na Tuvalu, v Bangladéši a v oblasti Sahelu v Africe negativní důsledky změny klimatu již donutily opustit své domovy,
G. vzhledem k tomu, že čtvrtá hodnotící zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu uvádí, že globální průměrná teplota za posledních sto let vzrostla o 0,74 °C a že se v důsledku již vypuštěných skleníkových plynů zvýší o dalších 0,7 °C; a odhaduje další nárůst globální průměrné teploty v průběhu tohoto století v rozmezí 1,8 až 4 °C v závislosti na vývoji společnosti,
H. vzhledem k tomu, že podle nejnovějších satelitních údajů Evropské vesmírné agentury letos dosáhlo letní tání ledovců na Severním pólu takové míry, že poprvé mohly lodě proplouvat z Atlantiku do Pacifiku tzv. Severozápadní cestou, a vzhledem k tomu, že se jedná o další známku rychle probíhající změny klimatu v Arktidě,
I. vzhledem k tomu, že změna klimatu je dlouhodobý problém a že k dosažení pozitivního vlivu na klima nebudou krátkodobá opatření sama o sobě postačovat,
J. vzhledem k tomu, že průmyslové země mají velkou odpovědnost za hromadění emisí skleníkových plynů v atmosféře; vzhledem k tomu, že méně stabilním klimatem budou nejhůře postiženy nejchudší země a skupiny obyvatelstva,
K. vzhledem k tomu, že na 25 zemí, které znečišťují ovzduší nejvíce, připadá 83 % globálních emisí skleníkových plynů a že v rozvinutých zemích připadá na obyvatele mnohem více emisí než v rozvojových zemích,
L. vzhledem k tmu, že Sternova zpráva odhadla hospodářské, sociální a zdravotní náklady vyplývající z nečinnosti na 5–20 % celosvětového HDP ročně; vzhledem k tomu, že podle UNFCCC a Evropské komise by náklady na řádnou politiku v oblasti změny klimatu snížily roční růst globálního HDP pouze o zlomek očekávaného růstu, a to mezi 0,12 a 0,19 %, navíc bez započítání souvisejících přínosů v oblasti životního prostředí a zdraví či zlepšení energetické bezpečnosti,
M. vzhledem k tomu, že zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu i Sternova zpráva potvrzují, že změnou klimatu jsou obzvláště ohroženy rozvojové země, neboť jsou ve větší míře vystaveny jejím negativním dopadům a protože jsou zranitelnější; vzhledem k tomu, že člověkem zapříčiněná změna klimatu povede ke škodlivým vlivům na zemědělské a vodohospodářské systémy, lesy, odvětví rybolovu, zdravotnickou a hospodářskou infrastrukturu, a vzhledem k tomu, že tyto vlivy jen prohloubí chudobu a při dosahování rozvojových cílů tisíciletí budou představovat vážnou hrozbu,
N. vzhledem k odhadům Světové banky, podle kterých bude k rozvoji nejchudších zemí tak, aby jej neovlivnila změna klimatu, zapotřebí 10–40 mld. USD ročně, a vzhledem k odhadům, že příspěvky do fondů pro přizpůsobení se změně klimatu zatím pohybují v rozmezí 150 až 300 milionů USD ročně,
O. vzhledem k tomu, že je třeba stanovit posloupnost závazných cílů pro snížení emisí, které poskytnou nezbytné pobídky pro rychlé investice do dalšího rozvoje a využívání nízkoemisních technologií, jež jsou energeticky úsporné, z hlediska zdrojů účinné a jež využívají obnovitelné zdroje energie,
P. vzhledem k tomu, že je naprosto nezbytné dosáhnout široké mezinárodní shody nejen o efektivním využívání energie, ale také o dlouhodobých cílech pro snižování emisí tak, aby v případě technologií s nízkými emisemi skleníkových plynů existovala investiční jistota a aby se neinvestovalo do energetické infrastruktury, která není s takovými záměry slučitelná,
1. naléhavě vyzývá Evropskou unii, aby potvrdila svou vedoucí úlohu tím, že na konferenci o klimatu pořádané na Bali i poté bude usilovat o konkrétní spolupráci, a aby byl na tomto setkání schválen potřebný vyjednávací mandát k vytvoření realistického rámce pro mezinárodní dohodu o klimatu pro období po roce 2012, která by odpovídala cíli omezit oteplování na méně než 2 °C oproti předprůmyslovému období; domnívá se, že Evropská unie může svou vedoucí úlohu uplatnit tak, že na Bali vyšle velký počet předsedů vlád, čímž by zároveň dala jasně najevo, že problematika změny klimatu má mnoho rovin, o nichž by neměli diskutovat pouze ministři životního prostředí;
2. je toho názoru, že budoucí režim by měl rozvíjet klíčové zásady a mechanismy UNFCCC a Kjótského protokolu a brát v potaz společné, i když individuální odpovědnosti; domnívá se, že mandát pro konferenci na Bali by se měl opírat o následující prvky:
– dlouhodobý cíl omezit zvýšení průměrné globální teploty o méně než 2 ºC oproti předprůmyslovému období, což znamená snížení celosvětových emisí skleníkových plynů do roku 2050 nejméně o 50 % oproti úrovni v roce 1990,
– závazné cíle pro všechny průmyslové země,
– širší účast na snahách o snížení emisí, zejména u nově se rozvíjejících ekonomik prostřednictvím spravedlivých a přiměřených cílů,
– světový obchodní systém stanovující stropy emisí,
– posílené finanční mechanismy pro přizpůsobení se zvláštním důrazem na vodní zdroje,
– účinné pobídky, popřípadě včetně tržních nástrojů, k zabránění odlesňování a vzniku emisí při využívání půdy, včetně podpory udržitelných zemědělských postupů,
– finanční a jiné nástroje pro čistý rozvoj, přenos technologií a jejich využití,
– dosažení dohody nejpozději v roce 2009;
3. zdůrazňuje, že je třeba cíle pro udržitelné využívání zdrojů a snižování emisí založit na dlouhodobém cíli; domnívá se, že současné znalosti dokládají naléhavou potřebu, aby během příštích deseti let světové emise přestaly růst, aby koncentrace ekv. CO2 v atmosféře byla udržena pod hranicí 450 ppm a aby emise skleníkových plynů dále klesaly až na úroveň, která je při absorpční kapacitě přirozených propadů udržitelná;
4. vyzývá, aby byla náležitě vzata v úvahu varování vědecké komunity, že již tak obtížný úkol omezit globální oteplování na 2 °C sám o sobě nemůže sloužit jako bezpečnostní norma, neboť i jeho splnění nezabrání mimořádně vážným dopadům a důsledkům;
5. připomíná, že průmyslové země, včetně těch, které stále neratifikovaly Kjótský protokol, musí při řešení problému změny klimatu hrát ve světě vedoucí úlohu a zavázat se ke snížení svých emisí nejméně o 30 % do roku 2020 a nejméně o 60–80 % do roku 2050 oproti roku 1990; domnívá se, že budoucí režim by měl obsahovat posloupné závazky až do roku 2050 v souladu s dlouhodobým cílem a každých pět let s průběžnými cíli, přičemž závazné cíle by měly být stanovovány a přezkoumávány na základě nejnovějších vědeckých poznatků;
6. v této souvislosti vítá cíl EU přijatý na zasedání Evropské rady ve dnech 8.– 9. března 2007 snížit emise skleníkových plynů do roku 2020 o 30 % oproti úrovni v roce 1990 za předpokladu, že se ostatní rozvinuté země zavážou ke stejnému snížení emisí a že rozvojové země s vyspělejší ekonomikou k tomuto cíli přispějí v rozsahu odpovídajícím jejich odpovědnosti i možnostem, a dále uznává závazek přijatý EU – bez ohledu na závěr celosvětové dohody pro období po roce 2012 – snížit do roku 2020 emise skleníkových plynů nejméně o 20 % oproti úrovni v roce 1990;
7. zdůrazňuje, že citelného snížení emisí CO2 lze dosáhnout pouze v mezinárodním měřítku tak, že budou zapojeni hlavní znečišťovatelé v průmyslových zemích a že bude zabezpečena účast nově industrializovaných zemí;
8. je toho názoru, že nově se rozvíjející země by měly přijmout omezení svých emisí v souladu s vývojovou etapou, ve které se nacházejí, s úrovní emisí na obyvatele, s potenciálem snížení emisí a se svými technickými a finančními možnostmi;
9. domnívá se, že EU a další průmyslové země by měly pomáhat rozvojovým zemím při využívání udržitelných a účinných technologií prostřednictvím spolufinancování, včetně oficiální rozvojové pomoci, a opatření pro budování kapacit tak, aby ty z nich, které jsou hospodářsky vyvinutější, mohly začít snižovat emise nebo uhlíkovou zátěž, jakmile to umožní jejich vývoj, nejpozději však v roce 2020;
10. zdůrazňuje význam respektování a dodržování zásad kvalitní politiky ochrany životního prostředí ve všech projektech, kterými EU zprostředkovává rozvojovou pomoc třetím zemím;
11. domnívá se, že je také nezbytné podporovat řešení, která umožňují dosáhnout cíle snížit do roku 2020 množství skleníkových plynů o 30 %;
12. je znepokojen rychlostí odlesňování tropických oblastí, které způsobuje přibližně 20 % celosvětových emisí skleníkových plynů, a negativním dopadem na globální absorpční kapacitu přirozených propadů a biologickou rozmanitost i na obživu chudých komunit, a vyzývá proto dárce v Evropě i jinde ve světě, aby při rozdělování rozvojové pomoci usilovněji začleňovali takové pobídky;
13. domnívá se, že vytvoření strategického partnerství se zeměmi nejvíce postiženými odlesňováním tropických oblastí má zásadní význam; pevně věří, že součástí budoucího klimatického režimu musí být výkonové pobídky k zabránění odlesňování;
14. domnívá se, že takové pobídky by měly být poskytovány v souladu se základními politikami jednotlivých zemí (s ohledem na dřívější činnost) a být doplněny ekologickými kritérii, pravidly udržitelnosti a zárukami řádného řízení; trvá na tom, že dočasný charakter přirozených propadů znamená, že státy musí nést odpovědnost za jejich trvání, pokud se použijí pro dodržení závazných cílů;
15. domnívá se, že k dosažení společných cílů je třeba účinně sladit hlavní politiky OSN týkající se biologické rozmanitosti, vzniku pouští i změny klimatu a probíhající příslušné mezinárodní konference smluvních stran; zdůrazňuje proto potřebu vyhnout se rozporům při uplatňování navržených opatření pro zmírňování dopadů změny klimatu a přizpůsobení se této změně tak, aby byla zajištěna jejich efektivní spolupráce;
16. považuje za nezbytné přijmout mezinárodní rámcovou dohodu a systém certifikace biopaliv s cílem předejít negativním dopadům na životní prostředí a příliš vysokým emisím CO2, které jsou důsledkem např. odlesňování a vypalování rašelinišť; v této souvislosti považuje za potřebné zkoumat, vyvíjet a podporovat biopaliva druhé generace;
17. zdůrazňuje morální povinnost průmyslových zemí poskytnout předvídatelným a promyšleným způsobem zvýšenou finanční pomoc a podporu pro budování kapacit určených na snížení rizik a přizpůsobení se změnám klimatu ve zranitelných zemích s nízkými příjmy; požaduje zejména posílení stávajících fondů Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC), jako je fond pro přizpůsobení, fond LDC, zvláštní fond pro změny klimatu (SCCF) a Strategická priorita přizpůsobení (SPA) Globálního fondu pro životní prostředí (GEF);
18. znovu potvrzuje svou podporu pokračujícímu využívání mechanismů čistého rozvoje jako prostředku, jak v oblasti technologií šetrných ke klimatu dosáhnout pokroku; zdůrazňuje, že podmínky pro pokračování a další rozvoj mechanismů čistého rozvoje po roce 2012 by měly být vytvořeny co nejdříve; zdůrazňuje potřebu zlepšit jejich účinnost prostřednictvím přísnějších kritérií udržitelnosti, zlepšením řízení, zjednodušením administrativních postupů a možným posunem k odvětvovým mechanismům čistého rozvoje; zdůrazňuje však, že tento kompenzační mechanismus je pouze dočasným řešením a cílem by i nadále mělo být stanovení celosvětového limitu pro emise uhlíku, který by byl založený na spravedlivém a přiměřeném přidělování kvót; trvá na zásadě stanovené Kjótským protokolem, že použití flexibilních mechanismů musí být doplňkovým nástrojem k vnitrostátnímu snižování;
19. vyzývá Komisi, aby při revizi evropského systému obchodování s emisemi podnítila změnu průběhu hodnocení emisních kreditů v rámci projektů zalesňování a obnovy pralesů a projektů trvale udržitelného obhospodařování lesů, a to s cílem zlepšit mechanismus čistého rozvoje;
20. opětovně žádá, aby byly emise z letecké a námořní dopravy začleněny do mezinárodních závazků k omezení skleníkových plynů na období po roce 2012, a vyzývá k obnovení úsilí o zavedení daní z leteckého petroleje, a to jak na úrovni EU, tak i na celosvětové úrovni;
21. vyjadřuje obavy, že rostoucí podíl zdrojů na Zemi je využíván pro chov hospodářských zvířat; upozorňuje na zprávu FAO „Livestock's Long Shadow“ (Dlouhý stín hospodářských zvířat) z listopadu 2006, obsahující odhad, že masný průmysl a chov hospodářských zvířat se podílejí na celosvětových emisích skleníkových plynů 18 %; zdůrazňuje potřebu, aby mezinárodní dohoda o klimatu pro období po roce 2012 zahrnovala rámec pro trvale udržitelnou produkci hospodářských zvířat;
22. navrhuje posoudit míru, do jaké by bylo možné sanovat skládky odpadu, které na celém světě vypouštějí až 60 milionů tun metanu ročně, a využít je k výrobě energie s cílem snížit skleníkový efekt a hrozbu, kterou pro lidstvo představuje;
23. uznává možnosti, které přináší boj proti změnám klimatu díky posílení technologického rozvoje a vzniku udržitelnějších společností; vzhledem k tomu, že politiky dekarbonizace ekonomiky nabídnou značné podnikatelské příležitosti v mnoha technologických oblastech, jako je energetická účinnost, obnovitelné zdroje, společné využívání technologií, zachycování a ukládání uhlíku (CCS) atd.; vyzývá členské státy, aby vynaložily další úsilí s cílem zvýšit investice a poskytnout daňové pobídky podporující výzkum čistých technologií;
24. domnívá se, že vstup čistých technologií na trh je ztížen překážkami, jako jsou dotace na fosilní paliva, dovozní cla a nedostatečná znalostní základna; vyzývá k tomu, aby bylo v rámci UNFCCC a Kjótského protokolu vyvinuto rozhodné úsilí k odstranění takových překážek a aby byly zavedeny pozitivní pobídky k investicím do udržitelných technologií a k většímu využívání modelů pro podnikatelské pobídky, zejména mimořádně silných a komplexních partnerství mezi průmyslovými zeměmi a nově se rozvíjejícími ekonomikami;
25. má za to, že snižování celosvětových emisí nesmí vést k jiným rizikům, jako jsou šíření jaderných zbraní nebo terorismus; věří proto, že jaderná energie by měla být i nadále vyjmuta z mechanismu čistého rozvoje (CDM), mechanismu JI a dalších mechanismů zaměřených na odměňování snížení emisí v rozvojových zemích;
26. uvědomuje si, že licenční poplatky za práva k duševnímu vlastnictví v oblasti čistých technologií mohou bránit přenosu těchto technologií do rozvojových zemí; zdůrazňuje, že dohoda pro období po roce 2012 musí zahrnovat rámec pro partnerství v oblasti práv k duševnímu vlastnictví mezi průmyslovými a rozvojovými zeměmi, v rámci něhož by byly pro držitele těchto práv zabezpečeny alternativní prostředky náhrad tak, aby bylo zajištěno dodržování vlastnických práv a zároveň usnadněno přenášení technologií;
27. uznává, že cenové rozdíly vyplývající s rozdílných národních závazků týkajících se změny klimatu se mohou stát zdrojem narušení hospodářské soutěže, mimo jiné pro malé a střední podniky; vyzývá Komisi, aby se touto problematikou vážně zaobírala, a to prostřednictvím vývoje nástrojů, které by napomohly zvýšení soudržnosti mezi environmentálními cíli a pravidly WTO; uznává, že přijetí závazných mezinárodních měřítek a závazků zahrnujících všechna odvětví, která jsou zranitelná v souvislosti s konkurencí, by pro překlenutí rozdílů mezi obchodními partnery bylo vhodnější než eventuální přijetí kompenzačních opatření v oblasti hranic.
28. vzhledem k absenci účinného světového obchodního systému, který by stanovoval stropy emisí, podporuje odvětvové cíle pro energeticky náročná odvětví v zemích, které nepřijaly závazné cíle pro snížení emisí, jako dodatek k závazným cílům stanoveným pro emise v průmyslových zemích v kombinaci se závazky pro přenos technologií; domnívá se, že tyto cíle a/nebo měřítka jsou důležité zejména pro energeticky náročná odvětví, v nichž konkurenční boj probíhá na celosvětové úrovni (ocelářský, papírenský a cementárenský průmysl);
29. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a sekretariátu Rámcové úmluvy o změně klimatu OSN s žádostí, aby bylo zasláno všem smluvním stranám, které nejsou členy EU, a pozorovatelům úmluvy.