EVROPSKÝ PARLAMENT
Dokument ze zasedání
7. 11. 2007 B6‑0435/2007
NÁVRH USNESENÍ,
který na základě prohlášení Rady a Komise
v souladu s čl. 103 odst. 2 jednacího řádu
předkládá Cristiana Muscardini
za skupinu UEN,
o sdělení „V evropském zájmu je uspět ve věku globalizace“
Usnesení Evropského parlamentu o sdělení „V evropském zájmu je uspět ve věku globalizace“
Evropský parlament,
– s ohledem na čl. 103 odst. 2 jednacího řádu
A. vzhledem k tomu, že EU musí přijmout odpovídající strategii s cílem reagovat na výzvy a rizika globalizace a čelit rostoucí konkurenci ze strany hlavních nově se rozvíjejících ekonomik,
C. vzhledem k tomu, že pro úspěch této iniciativy je nezbytné, aby byla v souladu vnitřní a vnější hlediska obnovené Lisabonské strategie,
vzhledm k tomu, že veřejnost často protestuje proti negativnímu dopadu, který má otevření trhu na některé regiony a hospodářská odvětví, zatímco kladné účinky na inovaci, hospodářskou soutěž a zaměstnanost jsou často přehlíženy,
D. vzhledem k tomu, že přístup na trh je neustále ztěžován různými druhy necelních překážek,
E. vzhledem k tomu, že vysoké celní sazby stále představují významnou překážku v obchodování, zejména ve vztazích s nově se rozvíjejícími ekonomikami,
F. vzhledem k tomu, že systém multilaterálního obchodu, jehož nositelem je WTO, je i nadále nejúčinnějším rámcem pro dosažení spravedlivého a rovného obchodu na celosvětové úrovni na základě vypracování vhodných pravidel a zajištění jejich dodržování,
vzhledem k tomu, že dvoustranné dohody, které doplňují mnohostranná jednání, představují pro EU další možnost jak zlepšit své konkurenceschopné postavení,
H. vzhledem k tomu, že EU by měla být připravena chránit se, bude-li to nutné, před porušováním stanovených pravidel a nekalými obchodními postupy,
1. domnívá se, že obchodní politika je nezbytnou součástí jakékoli strategie, jejímž cílem je podpořit růst a vytváření pracovních míst prostřednictvím posílení konkurenceschopnosti Evropy;
2. má za to, že Evropská unie musí v rámci svých vnějších činností podporovat reformu a mezinárodní spolupráci v hospodářské oblasti a vytvořit tak příznivé prostředí pro obchodování a podporovat udržitelný rozvoj na celém světě;
3. má za to, že výhody otevřeného systému obchodování vyváží jeho možný negativní dopad; domnívá se nicméně, že by EU měla i nadále usilovat o dokončení jednotného trhu, podporovat volný a spravedlivý obchod a předcházet protekcionismu; domnívá se rovněž, že nelze přehlížet jeho případný negativní dopad na některá odvětví, regiony a země – např. dopad, který může mít přesídlování a přemísťování;
4. domnívá se, že Komise by měla přijmout strategii příznivého ovlivňování procesu globalizace a řízení rizik;
5. připomíná, že EU je již v mnoha odvětvích jednou z nejotevřenějších světových ekonomik a že výsledky EU, pokud jde o vztahy s již rozvinutými a rozvíjejícími se ekonomikami, jsou negativně ovlivňovány tím, že neexistují oboustranné podmínky přístupu na trh, nejsou dostatečně dodržována stanovená obchodní pravidla a že se rozvíjejí nekalé obchodní praktiky;
6. poznamenává, že vývozu EU do mnoha zemí na světě včetně některých nově se rozvíjejících ekonomik brání vysoké celní sazby a netarifní obchodní překážky; domnívá se, že odstranění nebo významné snížení těchto překážek s ohledem na předpokládaný rozvoj by mělo být jednou z hlavních priorit obchodní politiky EU;
7. domnívá se, že systém multilaterálního obchodu, jehož nositelem je WTO, je i nadále nejúčinnějším rámcem pro dosažení spravedlivého a rovného obchodu na celosvětové úrovni; domnívá se však, že systém WTO by měl být v určité míře reformován s cílem zvýšit jeho transparentnost a účinnost;
8. domnívá se, že všechny dohody o zónách volného obchodu uzavřené EU by měly být slučitelné se standardy WTO, srozumitelné a ambiciózní, měly by umožnit vytvoření skutečně oboustranného přístupu na trh a rovněž dalekosáhlou liberalizaci služeb a investic, která by přesáhla rámec existujících mnohostranných závazků;
9. zdůrazňuje rostoucí význam otázek týkajících se regulace v mezinárodním obchodu; vyzývá k většímu souladu mezi pravidly a postupy EU a pravidly a postupy našich hlavních obchodních partnerů; zdůrazňuje, že snaha o soulad by neměla vést k sestupné harmonizaci norem a právních předpisů, která by nahlodala důvěru občanů, pokud jde o zdraví, bezpečnost a životní prostředí; zdůrazňuje, že pokud jde o pravidla a postupy, je třeba i nadále usilovat o to, aby byly uznány a uplatňovány hlavními obchodními partnery EU;
10. vyzývá Komisi, aby pokračovala ve svém úsilí na poli výzkumu, vývoje a inovace; poznamenává, že dodržování patentů a ochrana práv duševního vlastnictví jsou podstatou vnější konkurenceschopnosti EU a má za to, že by EU měla v tomto ohledu zaujmout důraznější postoj ve vztahu ke třetím zemím;
11. považuje odpovídající ochranu práv duševního vlastnictví ze strany hlavních obchodních partnerů EU za nezbytný požadavek pro zachování a posílení vnější konkurenceschopnosti EU;
12. zdůrazňuje potřebu zaměřit se na netarifní obchodní překážky, které se stávají hlavní překážkou mezinárodního obchodu, jelikož celní sazby jsou postupně snižovány nebo odstraňovány; upozorňuje na různorodost, technickou složitost a politickou citlivost netarifních obchodních překážek a s tím související obtížné hledání způsobů, jak je řešit, a vyzývá Komisi, aby na tento obtížný úkol vyčlenila dostatečné zdroje;
13. věří, že při další liberalizaci obchodu je pro EU ještě více nezbytné zachovat si schopnost chránit se proti nekalým obchodním praktikám; proto pokládá na nástroje na ochranu obchodu za nepostradatelnou součást strategie EU pro vnější konkurenceschopnost;
14. konstatuje, že globalizace ekonomiky přináší ekonomikám EU nové možnosti a že tyto ekonomiky by měly hrát v nadcházejících desetiletích významnější úlohu a dosáhnout dalších výhod tím, že využijí úspory z rozsahu a výhody plynoucích z jejich potenciálu, z městských aglomerací, sítí a dobré pověsti;
15. zdůrazňuje, že EU může splnit cíle Lisabonské strategie v rámci Unie pouze tehdy, bude-li aktivní a jednotná na celosvětové úrovni; vítá nicméně záměr vytvořit koherentní vnější rozměr Lisabonské strategie; domnívá se, že komplexní přístup zahraniční politiky zaměřený na spolupráci v oblasti právních předpisů, na sbližování standardů a rovnocennost pravidel musí podporovat spravedlivou hospodářskou soutěž i spravedlivý obchod; v této souvislosti však varuje před podceňováním významu dalšího zlepšování vnitřní spolupráce a reformních postupů;
16. zdůrazňuje rostoucí význam EU jako celosvětového činitele a jednoho z činitelů, kterým otevřená světová ekonomika přinesla výhody, jako největšího světového vývozce a dovozce zboží, největšího světového vývozce služeb a hospodářství a druhého největšího příjemce a poskytovatele přímých zahraničních investic; domnívá se, že EU má proto velkou odpovědnost za řešení celosvětových problémů a za vytvoření nástrojů společné zahraniční hospodářské politiky, které umožní odpovídajícím způsobem řídit vnější vliv jednotného trhu EU;
17. domnívá se, že celosvětová konsolidace průmyslu a akvizice evropských společností investory ze třetích zemí a opačně snižují skutečné kapitálové náklady; vyzývá, aby byla přijata opatření na boj proti protekcionismu jak v Evropské unii, tak i mimo ni; zdůrazňuje však, že bez náležité koordinace při vytváření kontrolní rámce EU a důsledného prosazování pravidel EU v oblasti hospodářské soutěže by výhody jednotného trhu a úspory z rozsahu vyplývající ze skutečnosti, že EU na světovém trhu vystupuje jako jeden celek, mohly být potencionálně oslabeny;
18. podporuje nezávislost ECB při vytváření měnové politiky a při řízení výkyvů na světových finančních trzích; zdůrazňuje, že stoupající směnný kurz eura je výsledkem rostoucí nerovnováhy ve třetích zemích a nízké poptávky v EU, což zvyšuje konkurenční tlak na evropské společnosti, a poukazuje na skutečnost, že EU musí reagovat na základě přiměřených hospodářských politik, mezinárodních dohod a spolupráce;
19. zastává názor, že zvyšující se poptávka po přírodních zdrojích, základních produktech a službách způsobená růstem rozvíjejících se ekonomik může představovat inflační tlak pro ekonomiky členských států EU, který byl až do současnosti kompenzován tím, že se členské státy podílely na růstu celosvětové poptávky; domnívá se, že by členské státy měly vytvořit nástroje protiinflační hospodářské politiky, strategie technologického růstu a připravit rámec pro případné makroekonomické úpravy a lepší koordinaci s cílem řešit tento problém;
20. zastává názor, že transparentnost finančního trhu, účinná pravidla hospodářské soutěže a odpovídající právní předpisy a kontrola mají stále klíčovou úlohu s ohledem na globalizaci finančních trhů a zajištění práv spotřebitelů; vyzývá proto Komisi, aby zahrnula otázky finančního trhu do příslušných celoevropských iniciativ v rámci lisabonského programu Společenství;
21. zdůrazňuje, že zpomalení růstu produktivity je věcí hospodářské politiky a liší se v rámci EU, nicméně ta má jako celek společný ukazatel nedostatků na trzích, v rámci distribuce a finančních služeb;
22. zdůrazňuje, že strukturální nepružnost brání účinnému používání nových technologií a dostupnosti sítí pro zaostávající průmysl; má za to, že hlavní směry hospodářské politiky by měly zahrnovat činnosti, pokud jde o nabídku, zaměřené na vytvoření příznivého prostředí pro přeshraniční obchodní operace a na urychlení zavedení jednotného finančního trhu;
23. má za to, že fungování trhů, distribuce a finančních služeb lze zlepšit prostřednictvím rozsáhlé koordinace ekonomických reforem v jednotlivých členských státech, a zejména v rámci eurozóny, a že ekonomiku lze modernizovat na základě přetrvávajícího úsilí, pokud jde o investice do technologií; podporuje přístup integrovaného ekonomického řízení založený na přínosu integrace;
24. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.