EVROPSKÝ PARLAMENT

Dokument ze zasedání

13. 11. 2007   B6‑0476/2007

NÁVRH USNESENÍ,

který na základě prohlášení Komise

v souladu s čl. 103 odst. 2 jednacího řádu

předkládají

–  Maria Martens a Nirj Deva za skupinu PPE-DE,

–  Alain Hutchinson, Glenys Kinnock, Ana Maria Gomes a Thijs Berman za skupinu PSE,

–  Thierry Cornillet za skupinu ALDE,

–  Ryszard Czarnecki a Ewa Tomaszewska za skupinu UEN,

–  Raül Romeva i Rueda za skupinu Verts/ALE,

 

o reakci EU na nestabilní situace v rozvojových zemích

B6‑0437/2007

Usnesení Evropského parlamentu o reakci EU na nestabilní situace v rozvojových zemích

Evropský parlament,

–  s ohledem na sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů nazvané Úvahy o postupu EU v nestabilních situacích činnost ve složitém prostředí pro trvale udržitelný rozvoj, stabilitu a mír ze dne 25. října 2007,

 

–  s ohledem na Evropský konsenzus o rozvoji,

 

–   s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1905/2006 ze dne 18. prosince 2006, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci, známý jako Nástroj rozvojové spolupráce,

 

–  s ohledem na dohodu z Cotonou,

 

–  s ohledem na politiku Africké unie v oblasti obnovy a rozvoje po konfliktech, kterou na summitu Africké unie v Banjulu v červenci 2006 přijalo 52 členských států,

 

–  s ohledem na deset zásad angažovanosti dárců v nestabilních státech a situacích ve skupině OECD/DAC pro zranitelné státy, které byly schváleny na schůzce na nejvyšší úrovni ve dnech 3. – 4. dubna 2007 v Paříži,

 

–   s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN 60/1 ze dne 24. října 2005 o zodpovědnosti za ochranu,

 

–  s ohledem na čl. 103 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že od 90. let označuje Světová banka a mezinárodní společenství pro rozvoj státy, které nejsou schopny plnit svou tradiční funkci a podněcovat rozvoj a které mají slabé instituce, jako „nestabilní státy“,

 

B.   vzhledem k tomu, že nestabilita je spíše empirickým než normativním pojmem a že jde o závisle proměnnou, a nikoli původní stav; vzhledem k tomu, že nestabilní situace existuje před i po krizi; vzhledem k tomu, že odpovědnost za rozhodnutí, kdy již stát není „nestabilní“, by měli mít jeho občané,

 

C.  C. vzhledem k tomu, že i když neexistuje jednoznačná pracovní definice tohoto pojmu, lze určit státy, které se nacházejí v nestabilní situaci, a počet států, které Světová banka považuje za „nestabilní“ se od roku 2000 do roku 2006 téměř zdvojnásobil ze 14 na 26 států, z nichž 14 se nachází v subsaharské Africe,

 

D.   vzhledem k tomu, že je nezbytné pochopit vnější a vnitřní faktory nestability, aby bylo možné poskytnout pomoc a posílit postavení těchto států, které by přímo prospělo jejich občanům a přispělo by k regionálnímu a globálnímu míru a prosperitě,

 

E.  vzhledem k tomu, že různé druhy nestability (např. náchylnost ke konfliktům, tzv. prokletí přírodních zdrojů, špatná správa věcí veřejných, vnitrozemská nestabilita) vyžadují různé druhy řešení; vzhledem k tomu, že daná země může spadat do různých typů nestability, což ztěžuje její zařazení a specifická opatření,

 

F.  vzhledem k tomu, že řešení nestabilní situace je dlouhodobý proces, který vyžaduje vytrvalé a dlouhodobé úsilí postižených zemí i mezinárodního společenství,

 

G.  vzhledem k tomu, že Africká unie uznává, že obnova je primárně spíše politickou než technickou záležitostí, zdůrazňuje proto potřebu vybudování legitimní státní moci, správy veřejných věcí založené na konsenzu, pozitivních kroků pro zranitelné skupiny a budování místních kapacit v rámci spravedlivého rozdělení moci a vzájemné odpovědnosti[1],

 

H.  vzhledem k tomu, že nestabilita má často své kořeny v chudobě a špatných životních podmínkách a v krajních případech vede často ke  kolapsu státu a trvalé nejistotě; vzhledem k tomu, že nedostatek ochrany a práv občanů postižených zemí vyžadují opatření ze strany EU a mezinárodního společenství a musí být jejich ústředním bodem,

 

I.  vzhledem k tomu, že mezi zeměmi a dárci dosud nedochází k dostatečné výměně zkušeností, což brání tomu, aby se z nich poučili,

 

J.  vzhledem k tomu, že existuje potřeba zdvojeného mechanismu odpovědnosti; mezi dárci a přijímajícími zeměmi a příjemců a mezi nimi a jejich občany,

 

K.  vzhledem k tomu, že mnohé nástroje financování jsou ohroženy duplicitou nebo nedostatečným přidělením zdrojů, což ještě více ztěžuje odpovědnost a angažovanost již oslabených společností,

1.  domnívá se, že nestabilita je složitý rozvojový problém, a zdůrazňuje potřebu dobře definovaného a koherentního programu založeného na zásadě „nezpůsobit škodu“, tj. přizpůsobit se situaci, zohledňovat dlouhodobá hlediska a koordinovat rozmanité cíle a přístupy různých zainteresovaných stran s ohledem na hlavní a nejdůležitější cíl, kterým je snížení chudoby a dosažení rozvojových cílů tisíciletí;

 

2.  vítá přípravu odpovědi EU na nestabilitu a zdůrazňuje potřebu zapojení parlamentů do všech fází této strategie;

 

3.  potvrzuje, že stabilní demokratický politický systém vedoucí k rozvoji, právní stát, ochrana lidských práv, dobrá správa věcí veřejných a mírová prevence konfliktů jsou nejlepším způsobem řešení nestability a budování fungujících otevřených institucí a tvorby účinné a spravedlivé politiky;

 

4.  poukazuje na to, že programování a opatření v nestabilních situacích musí být komplexní a koherentní a jejím hlavním cílem musí být obyvatelé a udržitelný rozvoj postižených zemí a že do stávajících nástrojů a mechanismů musí být začleněn přístup orientovaný na stabilitu, a plně souhlasí s tím, že je třeba zvýšit potenciál strategických programů pro jednotlivé země a tematických programů připravených v rámci partnerství a zaměřených na prevenci nestability;

 

5.  zdůrazňuje, že hlavní body programu proti nestabilitě by se měly zahrnovat tři aspekty s důrazem na pomoc chudým a prevenci: podpora bezpečnosti lidí, zlepšení rozvoje a zajištění míru; zdůrazňuje rovněž nutnost jejich důsledné realizace v praxi;

 

6.  domnívá se, že dlouhodobé strategické plánování musí být koordinováno s prováděním programů, protože musí zůstat flexibilní a adaptabilní a musí být schopny reagovat na situaci v zemi; vyzývá proto Komisi, aby podporovala dlouhodobý rozvoj, ale aby také z krátkodobého hlediska zabezpečovala základní služby, jako je zdravotní péče a vzdělávání;

 

7.  zdůrazňuje, že rozvojové programy pro nestabilní situace by měly být v souladu se stejnými základním zásadami, které platí pro jiné rozvojové programy, tj. osvojení, partnerství, vzájemná odpovědnost a udržitelnost;

 

8.  vyzývá Komisi, aby podporovala všezahrnující mírový a politický dialog a proces usmíření a zvýšila zapojení společenství a občanské společnosti do všech aspektů obnovy a do strategií rozvoje;

 

9.   zdůrazňuje, že trvalého míru lze dosáhnout, pokud bude existovat spravedlnost a bude vidět, je vykonávána, zejména pokud jde o válečné zločiny a zločiny proti lidskosti; v této souvislosti vyzývá Komisi, aby podpořila posilování právních a soudních systémů nestabilních států s cílem zajistit, aby pachatelé závažných činů byly postaveni před soud, ale také umožnit paralelní rozvoj v oblasti justice a usmiřovacích iniciativ;

 

10.   žádá, aby byla posílena individuální lidská práva, včetně práva těch nejchudších na vlastnictví půdy; a vyzývá Komisi, aby podpořila úsilí rozvojových zemí o diverzifikaci jejich zemědělské výroby, která by jim umožnila vymanit se z postavení vysoce rizikové jednoplodinové hospodářství, a vyhnout se tak nestabilním situacím, které vedou k hospodářskému kolapsu;

 

11.   znovu opakuje, že rozvojová a humanitární opatření EU vyžadují, aby byl kladen větší důraz na preventivní opatření, včasné varování a analýzu rizik s cílem vyhnout set jak umělým, tak přírodním katastrofám, které vedou k nestabilním situacím;

 

12.   potvrzuje, že komplexní model týkající se stability a rozvoje musí vzít v úvahu existující místní, regionální a kontinentální iniciativy, např. Politika Africké unie o rekonstrukci a obnově po konfliktech, Nové partnerství pro rozvoj Afriky, Africký mechanismus vzájemného hodnocení a Africká charta o demokracii, volbách a správě věcí veřejných v Africe; vyzývá proto Komisi, aby podpořila úsilí na posílení vzájemné spolupráce mezi jižními zeměmi v této oblasti;

 

13.   vyzývá dále Komisi, aby zajistila, že do úsilí o překonání nestabilní situace budou plně zapojeny nejen domácí zainteresované strany, ale že budou také zohledněny jejich vlastní představy a definice budování státu a jejich státní model a že budou využity místní odborné poznatky a zkušenosti;

 

14.  zdůrazňuje zásadní úlohu žen a zranitelných skupin při podporování rozvoje a míru a žádá Komisi, aby podporovala posilování jejich postavení ve společnosti, zejména zohledněním jejich specifických potřeb a situace v nestabilním prostředí;

 

15.  15. vítá skutečnost, že v rámci společné strategie EU-Afrika bude probíhat mezi EU a Afrikou dialog o koncepci „nestabilní situace“, jehož cílem je dosažení vzájemného porozumění a shody, pokud jde o kroky, které by mohly být přijaty, a že tento dialog byl již zařazen do akčního plánu;

 

16.  připomíná, že každý jednotlivý stát má povinnost chránit své obyvatelstvo před genocidou, válečnými zločiny, etnickými čistkami a zločiny proti lidskosti a že EU důrazně podporuje odpovědnost za ochranu v souladu s rezolucí Valného shromáždění OSN 60/1 ze dne 24. října 2005; zdůrazňuje, že odpovědnost za ochranu zahrnuje používání trvalého diplomatického, ekonomického a právního tlaku a hrozeb, přičemž donucovací vojenské zásahy jsou až tou poslední možností a musí být přísně kontrolovány;

 

17.  zdůrazňuje, že řešení nestabilních situací je složité a vyžaduje významné finanční a lidské zdroje a dlouhodobou angažovanost; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby zajistily, že tyto zdroje budou k dispozici dostatečným, adekvátním a předvídatelným způsobem a že mezi agenturami dárců bude existovat soulad;

 

18.  zdůrazňuje, že použití rozpočtové podpory není vhodné v nestabilních situacích, pokud jsou kapacity pro audit a monitorování slabé nebo neexistují; vyzývá proto Komisi, aby v těchto situacích použila jiné formy financování, pokud nemůže poskytnout podrobné informace o tom, na co jsou tyto peníze vynakládány;

 

19.  žádá Komisi, aby poskytla Parlamentu seznam dárců a mezinárodních aktérů a informace o druhu prováděné práce, aby byla možná kontrola optimálního využití dostupných nástrojů a zdrojů;

 

20.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám členských států, spolupředsedům Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU, generálnímu tajemníkovi OSN a Africké unii.

 

[1] Politika Africké unie o rekonstrukci a obnově po konfliktech, kterou přijalo 52 členských států na summitu Africké unie v Banjulu v červenci 2006.