EVROPSKÝ PARLAMENT
Dokument ze zasedání
14. 2. 2008 B6‑0076/2008
NÁVRH USNESENÍ,
který na základě prohlášení Rady a Komise
v souladu s čl. 103 odst. 2 jednacího řádu
předkládají Joseph Daul, Marianne Thyssen a Klaus-Heiner Lehne za skupinu PPE-DE
Martin Schulz, Udo Bullmann a Edit Herczog za skupinu PSE
Bilyana Ilieva Raeva za skupinu ALDE
Daniel Cohn-Bendit, Monica Frassoni a Rebecca Harms za skupinu Verts/ALE
Brian Crowley za skupinu UEN
o příspěvku pro jarní zasedání Rady 2008 ohledně Lisabonské strategie
Usnesení Evropského parlamentu o příspěvku pro jarní zasedání Rady 2008 ohledně Lisabonské strategie
Evropský parlament,
– s ohledem na strategický balíček Komise k Lisabonské strategii, který obsahuje sdělení Komise Evropské radě nazvané „Strategická zpráva o obnovené Lisabonské strategii pro růst a zaměstnanost: zahájení nového cyklu (2008–2010)“ s podtitulem „Udržet tempo reforem“ ( KOM(2007)0803 ) – část I, Vyhodnocení národního programu reforem, sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu nazvané „Návrh lisabonského programu Společenství 2008–2010“ ( KOM(2007)0804 ), „Integrované hlavní směry pro růst a zaměstnanost (2008–2010)“ ( KOM(2007)0803 ) – část V,
– s ohledem na sdělení Komise nazvané „Členské státy a regiony provádějí Lisabonskou strategii pro růst a zaměstnanost prostřednictvím politiky soudržnosti EU na období 2007–2013“ ( KOM(2007)0798 ),
– s ohledem na 27 národních programů lisabonské reformy, které předložily členské státy,
– s ohledem na sdělení Komise nazvané „V evropském zájmu je uspět ve věku globalizace“ ( KOM(2007)0581 ),
– s ohledem na závěry zasedání Evropské rady v březnu 2000, březnu 2001, březnu a říjnu 2005, březnu 2006 a březnu 2007,
– s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. listopadu 2007 o sdělení „V evropském zájmu je uspět ve věku globalizace“ ( B6-0435/2007 ),
– s ohledem na čl. 103 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že Komise slíbila, že v plné míře zohlední názory Parlamentu vyjádřené v jeho usneseních týkajících se Lisabonské strategie, přičemž se poukazuje zejména na usnesení o globalizaci přijaté na zasedání ve Štrasburku v listopadu 2007,
B. vzhledem k tomu, že Parlament ve svých předchozích usneseních projevil plnou podporu Lisabonské strategii a přivítal zejména přístup, který se nově zaměřuje na strategii pro růst a zaměstnanost,
C. vzhledem k tomu, že hospodářský růst, zaměstnanost, boj proti chudobě a sociální začlenění jsou navzájem velmi provázány,
D. vzhledem k tomu, že Unie a členské státy nesou společnou odpovědnost za to, jak se postaví k výzvám, příležitostem a nejistotám občanů v souvislosti s globalizací; vzhledem k tomu, že EU musí jako celosvětový hráč převzít svoji politickou odpovědnost a přispět k dosažení a formování udržitelného rozvoje ve světě ve věku globalizace, aby lidé na celém světě mohli využít příležitosti, které jim globalizace nabízí,
E. vzhledem k tomu, že jednotný trh je důležitým a účinným nástrojem pro vybudování dynamického a konkurenceschopného hospodářství založeného na znalostech a pro posílení konkurenceschopného postavení Evropy na celosvětovém trhu s cílem zlepšit životní úroveň svých občanů,
F. vzhledem k tomu, že se toto usnesení v souladu s mandátem lisabonské koordinační skupiny Evropského parlamentu a při respektování pravomocí ostatních výborů Evropského parlamentu nebude podrobně zabývat probíhajícími legislativními a konzultačními postupy,
Obecné úvahy
1. opětovně vyzdvihuje význam aktivního provádění Lisabonské strategie s důrazem na provázanost pokroku v hospodářské a sociální oblasti a v oblasti životního prostředí při vytváření dynamického a inovačního udržitelného hospodářství;
2. je přesvědčen, že hospodářský rozvoj a budoucí prosperita v Evropě závisí na způsobu, jakým se vytvářejí lepší podmínky pro udržitelný růst a vytváření pracovních míst a jak se reaguje na příležitosti a výzvy vyplývající z globalizace, demografických změn a z hrozeb souvisejících s životním prostředím na celém světě; je přesvědčen, že společným nástrojem Evropské unie je obnovená Lisabonská strategie a integrované hlavní směry;
3. je přesvědčen, že aby bylo možno zaručit úspěch obnovené Lisabonské strategie, je rovněž zapotřebí posílit růst Evropy, který je v současnosti na nízké úrovni, přibližně 2 % HDP, a nepostačuje pro tvorbu dostatečné zaměstnanosti;
4. zdůrazňuje, že v minulých letech byla jedním z největších problémů evropské ekonomiky nedostatečná domácí poptávka způsobená nedostatkem důvěry spotřebitelů a investorů a že zvýšení spotřeby musí vycházet ze zvýšení příjmů souvisejícího se zvýšením produktivity a zaměstnanosti;
5. uznává, že Unie čelí v nastávajícím období mnoha výzvám: populace, které začne kolem roku 2020 ubývat, vyšší hospodářský tlak ze strany celosvětových konkurentů, vyšší ceny energie, změna klimatu a sociální nerovnováha; domnívá se, že Evropa musí na tyto výzvy reagovat správnými politickými prostředky;
6. poukazuje na skutečnost, že se lisabonská agenda vyvíjí příznivě; upozorňuje ovšem na to, že v jejím provádění se stále nacházejí nedostatky a panuje klamné přesvědčení o tom, že evropský proces vývoje k vyššímu růstu, vytváření pracovních míst, odpovídajícímu sociálnímu zabezpečení a náležité ochraně zdravotního prostředí je imunní vůči krizím;
7. poukazuje na to, že jako největší světový vývozce a dovozce zboží, největší světový vývozce služeb a druhý největší cíl i zdroj přímých zahraničních investic patří EU k těm, kdo z otevřené světové ekonomiky těží nejvíce; proto se domnívá, že má EU velkou odpovědnost za řešení globálních problémů;
8. vítá celosvětovou dimenzi lisabonského procesu a konstatuje, že Lisabonská strategie představuje evropskou odezvu na příležitosti a rizika, která s sebou přináší globalizace; v souvislosti s tímto výslovně zdůrazňuje význam transatlantické spolupráce a také zlepšení spolupráce s ostatními velkými hráči, jako je Čína, Indie, Brazílie a další světové hospodářské oblasti;
9. vyzývá v zásadě k tomu, aby byla přijata opatření na boj proti protekcionismu jak v Evropské unii, tak i mimo ni; vyzývá ke spolupráci a spravedlivému přístupu při provádění kola jednání z Dohá;
10. zdůrazňuje nepopiratelnou hodnotu soudržné politiky stability a růstu a význam makroekonomické stability jako zdroje důvěry, která je základem pro dosažení lisabonských cílů; poukazuje na to, že v zájmu makroekonomické stability musí být nárůst produktivity doprovázen spravedlivější distribucí a posílením sociální soudržnosti; upozorňuje v této souvislosti na výzvu, aby zvyšování příjmů dodržovalo tempo střednědobého růstu produktivity;
11. zdůrazňuje, stejně jako Komise, že ekonomiky členských států jsou silně provázané a že nejpádnější argumenty pro společnou reformní agendu existují v eurozóně;
12. poukazuje na úkol prvořadého významu, a to zajistit stabilitu finančních trhů, a konstatuje, že nedávná krize související s rizikovými hypotékami ukazuje, že je nezbytné, aby EU vyvinula opatření hospodářského dohledu s cílem posílit transparentnost a stabilitu finančních trhů a lépe chránit klienty; vyžaduje posouzení stávajících systémů a nástrojů obezřetnostního dohledu v Evropě a trvá na těsné konzultaci s Parlamentem, která povede k jasným doporučením pro zlepšení stability finančního systému a jeho schopnosti zabezpečit evropskému podnikání dlouhodobé finance;
13. poukazuje na skutečnost, že subsidiarita je důležitá z toho důvodu, aby členským státům umožnila přizpůsobovat společně přijaté politiky v oblasti bezpečnosti i flexibility zvláštním praktikám a tradicím jejich vnitrostátních pracovních trhů;
14. připomíná, že politika soudržnosti je základní zásadou smluv a nástrojem pro dosažení cílů Lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost a že v jejím rámci bylo vyčleněno až 75 % finančních prostředků na inovaci a lisabonské cíle; domnívá se, že k provádění lisabonské agendy na regionální úrovni se musí využít síly politiky soudržnosti EU obecně, a strukturálních fondů a Fondu soudržnosti především, a že výsledky tohoto procesu je třeba pečlivě sledovat na regionální i místní úrovni; domnívá se, že stávající příznivý hospodářský vývoj by měl uspíšit další reformy; zdůrazňuje potřebu zjistit, jaké výsledky mělo provádění Lisabonské strategie na regionální úrovni, vzhledem k tomu, že rok 2008 je prvním rokem, kdy lze předběžné výsledky výdajů vyčleněných na politiku soudržnosti hodnotit;
15. domnívá se, že vědeckotechnický výzkum představuje jeden z klíčových prvků lisabonské agendy; souhlasí s tím, že je nadmíru důležité posílit výzkum a že by členské státy měly učinit další opatření pro splnění svých cílů v oblasti investic do výzkumu a vývoje pro rok 2010 tím, že uvedou, jak se dosáhne vnitrostátních cílů v oblasti investic do výzkumu a vývoje a jak jejich strategie výzkumu a vývoje přispějí k vytvoření evropského výzkumného prostoru; zdůrazňuje, že nezbytný přechod k hospodářství s nízkými emisemi oxidu uhličitého prostřednictvím rozvoje a uplatňování nových technologií vytvoří pro EU různorodé příležitosti; upozorňuje na obrovské příležitosti, které evropskému hospodářství poskytuje rozvoj a využívání nových technologií a služeb, které pomohou více snižovat emise oxidu uhličitého v rámci celosvětového hospodářství; vítá návrh Komise na zavedení „páté svobody“ – svobody znalostí – v tomto ohledu, doplňující čtyři svobody volného pohybu zboží, služeb, osob a kapitálu, a na sloučení zdrojů EU a členských států v oblasti výzkumu a vývoje s cílem zajistit jejich účinnější využívání;
16. vítá nedávné iniciativy a investice v rámci politiky v oblasti průmyslu a výzkumu; vítá v této souvislosti Evropský inovační a technologický institut a program Galileo jako účinné prostředky pro sloučení potřeb technologických inovací s výzkumným programem průmyslu; vítá evropské programy GNSS (Galileo a EGNOS) jakožto klíčové projekty EU; zdůrazňuje význam těchto programů pro hospodářství a pro veřejnost a přínosy nových služeb a trhů;
17. domnívá se, že k zajištění vedoucího postavení Evropy v hospodářské a technologické oblasti jsou nezbytné sítě excelence; je přesvědčen, že by členské státy a regiony měly podporovat rozvoj uskupení excelence a opatření pro povzbuzování hospodářské soutěže a spolupráce mezi nimi, aby se více posílila kultura inovací; je přesvědčen, že by Komise, členské státy a regionální a místní orgány měly podniknout další kroky, aby aktivně podpořily užší spolupráci mezi orgány státní správy, výzkumnými institucemi, vysokými školami a průmyslem;
18. zdůrazňuje, že je důležité, aby evropské podniky, občané a orgány úspěšně dokončily přechod do digitální éry a skutečně dosáhly společnosti a hospodářství založených na znalostech, k nimž lisabonská agenda vyzývá; vyzývá k tomu, aby se věda a technika v každodenním životě občanů více rozvinula a aby se podporovala otevřená znalostní společnost;
19. naléhá na vlády členských států a na jejich regionální správní orgány jako na největší zaměstnavatele, odběratele a poskytovatele služeb na jednotném trhu, aby podporovaly inovace vytvářením pilotních trhů s inovačními výrobky a službami;
20. konstatuje, že malé a střední podniky hrají klíčovou úlohu při vytváření nových pracovních míst a při využití nového výzkumu; plně podporuje Komisí navrhovaný akt o malých podnicích jako nástroj pro vytváření příležitostí pro malé a střední podniky, povzbuzování kultury „mysli nejdříve v malém“ a pro stanovení přístupu integrované politiky s cílem využít potenciál růstu malých a středních podniků ve všech fázích jejich životního cyklu;
21. zdůrazňuje možnost pomoci malým a středním podnikům tím, že se sníží regulační zátěž, zlepší se jejich přístup k veřejným zakázkám a vyvine se příznivější systém financování a využívání inovací;
22. uznává, že inovační technologie musejí být v rámci EU zaváděny do oblasti nových výrobků a služeb rychleji; podporuje tudíž požadavek Komise na „trojúhelník znalostí“ tvořený výzkumem, vzděláním a inovací; očekává účinnější investice do nových dovedností, celoživotního vzdělávání a moderních systémů vzdělávání či odborné přípravy;
23. vítá skutečnost, že Komise podnikla kroky pro snížení regulační zátěže, usiluje o lepší právní předpisy a že povzbuzuje členské státy, aby přijaly stejná opatření, aniž by tím ohrožovaly účastnická práva občanů a ochranu spotřebitelů; očekává, že Komise a Rada splní své závazky stanovené v interinstitucionální dohodě o zdokonalení tvorby právních předpisů; s velkým znepokojením bere na vědomí, že Komise v nedávné době předložila několik významných legislativních návrhů, aniž předtím provedla posouzení dopadů nebo řádné hodnocení účinků předcházejících právních předpisů v téže oblasti;
24. zdůrazňuje v této souvislosti, že je zapotřebí přístup nové komplexní vnější a obchodní politiky, která by se zaměřila na to, aby Evropě umožnila převzít vedoucí úlohu při stanovování celosvětových pravidel a norem, usnadnila vývoz z Evropy a zajistila, aby dovozy splňovaly potřebné normy; zdůrazňuje, že Evropa musí maximalizovat svůj potenciál jednak jako odrazový můstek pro vstup podniků na světové trhy, jednak jako přitažlivé místo pro investory; dále požaduje, aby všechny projednávané dvoustranné nebo regionální dohody EU obsahovaly vynutitelná ustanovení pro provádění hlavních pracovních norem a dalších aspektů důstojné práce i vícestranných environmentálních norem;
25. znovu zdůrazňuje své přesvědčení, že pro vytvoření společnosti nakloněné změnám sehraje klíčovou úlohu otevřenější styl rozhodování v oblasti hospodářství; připomíná rozhodnutí Evropské rady, v němž se zdůrazňuje, že se pro Lisabonskou strategii stala jádrem vysoká úroveň sociální ochrany; znovu potvrzuje, že je nepřípustné, aby lidé žili pod hranicí chudoby a trpěli sociálním vyloučením; znovu potvrzuje, že by evropští občané měli mít přístup k důstojné práci a důstojnému životu, a to i po odchodu do důchodu; podporuje další opatření k posílení politik pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení s cílem přijmout komplexní přístup pro obnovení rozhodujícího podnětu za účelem odstranění chudoby do roku 2010 a zajistit všem evropským občanům přístup k základním právům; zdůrazňuje právní závaznost Listiny základních práv Evropské unie zahrnuté do reformní Lisabonské smlouvy; žádá, aby jarní zasedání Evropské rady přijalo závazek k náročné sociální agendě s konkrétním dopadem na výsledky Lisabonské strategie;
26. vzhledem k tomu, že sociální a územní soudržnost je jednou ze základních složek jednotného trhu, připomíná, že je důležité zvýšit důvěru občanů podporováním společných cílů členských států v sociální a environmentální oblasti, jako jsou kvalitní pracovní místa, rovnost příležitostí a ochrana zdraví a životního prostředí za současného respektování kulturní rozmanitosti Evropy; vyzývá Komisi, aby zajistila ochranářskou úlohu Evropské unie v těchto oblastech a aby se předešlo tomu, že by si předpisy členských států navzájem konkurovaly;
27. je přesvědčen o tom, že je nezbytné do Lisabonské strategie více začlenit odvětví dopravy; trvá na tom, aby byla v rámci nových integrovaných politických hlavních směrů upřednostněna udržitelná doprava, logistika a rozvoj transevropských sítí, a vyzývá členské státy, aby zajistily, že národní plány, které budou předloženy na nadcházejícím jarním zasedání Evropské rady 2008, budou tyto priority odrážet;
Vnitřní trh a strategické reakce na globalizaci
28. zdůrazňuje, že pro Evropu představuje největší konkurenční výhodu dobře fungující vnitřní trh a vyvážené sociálně-tržní hospodářství; poukazuje na to, že investorům z třetích zemí nabízí vnitřní trh výhody, jako jsou rovné podmínky a volný pohyb, avšak vstup na vnitřní trh by měl být doprovázen ze strany třetích zemí s rozvinutými či rozvíjejícími se ekonomikami obdobnou otevřeností vůči investorům z EU, což je klíčovým faktorem pro přilákání zahraničních investic a nárůst obchodování se třetími zeměmi; dále upozorňuje, že je třeba vytvořit ty nejlepší rámcové podmínky pro evropské podniky, včetně lepších právních předpisů, dobré správy věcí veřejných, řádné a spravedlivé hospodářské soutěže, účinně fungujících trhů rizikového kapitálu a obchodního využití výsledků výzkumu a inovací;
29. naléhavě žádá členské státy, aby se schopnost EU prosadit se v hospodářské soutěži stala středem zájmu při utváření jejich politik a aby se dokončení jednotného trhu stalo jejich prioritou, zejména tím, že budou včas a odpovídajícím způsobem provádět směrnice o jednotném trhu a odstraní neopodstatněné překážky vnitrostátních trhů; připomíná nicméně, že vytvoření jednotného trhu se zakládalo na hospodářské soutěži, spolupráci a solidaritě, které jsou i nadále základními předpoklady dalších úspěchů jednotného trhu ve dvacátém prvním století; zdůrazňuje, že jednotný trhu musí být rozvíjen pomocí spravedlivých pravidel hospodářské soutěže, účinných systémů v oblasti daní a sociální ochrany a vysoké úrovně ochrany spotřebitelů;
30. zdůrazňuje, že je třeba dokončit vytvoření jednotného trhu a provést nezbytné reformy; vyzývá členské státy, aby přijaly zbývající opatření nezbytná pro vytvoření jednotného trhu EU v oblasti služeb, včetně služeb finančních, a aby zajistily, že jejich národní regulační orgány budou podporovat nové poskytovatele a výrobky, přičemž zajistí rovné podmínky a odpovídající transparentnost a právní jistotu zájmů jednotlivých investorů; domnívá se, že nové iniciativy politiky pro dokončení jednotného trhu by se měly více řídit analýzou dopadu, který mají na trhy, hospodářská odvětví, životní prostředí a na sociální oblast;
31. zdůrazňuje, že je zapotřebí přiměřená úroveň ochrany práv duševního vlastnictví, a podporuje iniciativu směřující k finančně dostupnému, bezpečnému a účinnému patentovému systému, který by povzbuzoval investice a výzkum a podporoval rozvoj inovačních kapacit zejména malých a středních podniků; vyzývá k tomu, aby všechny tři orgány spolupracovaly na dosažení politické shody ohledně skutečného vylepšení patentového systému, který občanům umožní využívat nové výrobky a služby za dostupné ceny;
32. bere na vědomí, že tržní nástroje (MBIs) zahrnují širokou škálu politických nástrojů, které se ve stále větší míře využívají k dosažení cílů v oblasti životního prostředí; je toho názoru, že tržní nástroje, jako jsou daně, poplatky a obchodování s emisemi, mohou podporovat efektivní rozdělování přírodních zdrojů a mohou v této souvislosti přispívat k plnění cílů lisabonské agendy;
33. znovu poukazuje na své stanovisko, že výhody přesunutí daňového zatížení z pracovních sil na poškozování životního prostředí jsou účinným způsobem pro řešení problémů jak v oblasti životního prostředí, tak i zaměstnanosti, a je toho názoru, že daňové zatížení práce musí být sníženo, aby se vytvořilo více pracovních příležitostí a potírala se černá ekonomika;
34. konstatuje, že cíle, jako jsou zabezpečení dodávek energie a udržitelnost mobility a energie pro občany Evropy a zachování spravedlivých cen, lze dosáhnout prostřednictvím stejné strategie jako ambiciózní ochrany klimatu;
35. vyzývá v důsledku toho Komisi, aby důsledně a rychle prováděla rozhodnutí jarního zasedání 2007 a učinila z obnovitelné energie a energetické účinnosti priority společné energetické politiky;
36. poukazuje na to, že významným úkolem EU a dalších průmyslových zemí je přechod na hospodářství nízkou energetickou intenzitou založené na obnovitelných zdrojích energie a že účinným způsobem, jak toho dosáhnout, je používání již dostupných technologií, ve prospěch jejichž uplatňování je však třeba učinit rázný politický zásah, včetně pobídek a sankcí přijatých na vícestranné úrovni, jež se budou vztahovat na země, které nejsou připraveny přijmout svůj podíl na této zátěži; zdůrazňuje, že nezbytný přechod k udržitelnému hospodářství s nízkou energetickou intenzitou a s nízkými emisemi oxidu uhličitého prostřednictvím vývoje a uplatňování nových technologií vytvoří pro EU různorodé příležitosti;
37. zdůrazňuje význam dopravní politiky pro boj proti změně klimatu a pro řešení širšího souboru problémů v oblasti životního prostředí, zasazuje se o politiky, které pomocí řady opatření sníží nadbytečnou dopravu, a vyzývá, aby transevropské dopravní sítě podléhaly řádnému strategickému hodnocení vlivu na životní prostředí;
38. vyzývá členské státy, aby v rámci účinné, udržitelné a k životnímu prostředí šetrné dopravní politiky urychleně rozšířily propojené, interoperabilní transevropské dopravní sítě, a to se zvláštním zřetelem na potřeby nových členských států; vyzývá Komisi a členské státy, aby uplatňovaly vhodnou kombinaci politických opatření, která umožní plně využít potenciál inteligentních dopravních systémů šetrných k životnímu prostředí a technologických inovací;
39. poukazuje na to, že je nezbytné zajistit, aby byla budoucí poptávka po logistických službách slučitelná s nižším dopadem na životní prostředí a sníženými emisemi skleníkových plynů; domnívá se, že udržitelná doprava závisí na schopnosti politických činitelů s rozhodovacími pravomocemi na evropské, vnitrostátní a regionální úrovni zajistit účinné pobídky k tomu, aby zadavatelé dopravy, dopravci a výrobci dopravních prostředků i nadále usilovali o vytváření logistického trhu, který bude šetrnější k životnímu prostředí;
Trh práce a investice do lidských zdrojů
40. je si vědom toho, že strategie EU pro růst a zaměstnanost se jeví jako přínosná, ale zároveň zdůrazňuje, že ne všichni občané EU mají z těchto výsledků prospěch; zdůrazňuje, že má-li se čelit globalizaci a demografickým výzvám, je nanejvýš důležité vybavit lidské zdroje nezbytnými dovednostmi a poskytnout jim příležitosti s cílem přivést více lidí na trh práce a učinit z práce skutečnou příležitost pro každého, zejména pomocí opatření zaměřených na ty jedince, kteří mají k trhu práce nejdále;
41. zdůrazňuje, že má-li být v rámci trhu práce zajištěn volný pohyb a mobilita, musí Rada neprodleně přijmout směrnice o organizaci pracovní doby, o pracovních podmínkách zaměstnanců se smlouvou na dobu určitou a o přenositelnosti práv na důchodové zabezpečení a revidovat směrnici o Evropské radě zaměstnanců; zdůrazňuje, že odstranění překážek mobility na evropském trhu práce umožní větší ochranu evropské pracovní síly; připomíná, že EU musí vynaložit úsilí, aby občanům vysvětlila výhody postupu, který účinně spojuje rozšíření, integraci, solidaritu a pracovní mobilitu;
42. znovu zdůrazňuje, že Evropa si nemůže dovolit stávající vysoký počet nezaměstnaných; konstatuje, že není možné, aby se evropského sociálního modelu nedotkly převratné změny, ke kterým dochází na celém světě; zastává názor, že má-li Evropa čelit demografickým výzvám a zajistit udržitelné veřejné finance, musí provést reformy trhu práce a systému sociálního zabezpečení a posílit tak pracovní pobídky a poskytovat lidem příležitosti a dovednosti, aby se dokázali vypořádat se změnami a mohli se snaze vrátit k placené práci; zdůrazňuje, že aby si EU zachovala svoji konkurenceschopnost na světové scéně, musí provést mnoho reforem; je přesvědčen, že úroveň důvěry mezi podniky a pracovníky, která je k tomuto kroku nezbytná, se zvýší, pokud se posílí sociální dialog; zdůrazňuje význam, který má pro zaměstnance i zaměstnavatele souhrnné a vyvážené provádění dohodnutých společných zásad flexikurity;
43. zdůrazňuje, že se zvyšuje poptávka po pružné práci jak ze strany zaměstnavatelů, tak zaměstnanců a že vzhledem k výzvě demografické změny je pružná práce osvědčeným způsobem jak zvýšit pracovní zapojení žen a prodloužit pracovní život starších lidí; připomíná, že součástí vysoce kvalitní zaměstnanosti jsou vzdělání, kvalifikace a odborná příprava a že je třeba věnovat pozornost sociálním pobídkám zaměřeným na rodiny, včetně zařízení pro péči o děti, které jsou jedním z předpokladů většího pracovního zapojení žen; podporuje přijetí vyváženého souboru společných zásad týkajících se flexikurity, který spojuje flexibilitu a jistotu pro zaměstnance a zaměstnavatele na trhu práce; povzbuzuje členské státy, aby začlenily tyto společné zásady do konzultací svých národních reformních programů se sociálními partnery a zdůrazňuje ústřední úlohu, kterou opatření pro sladění pracovního a soukromého života, prosazování rovných příležitostí pro všechny, odborné vzdělávání a rekvalifikace, aktivní politika na trhu práce, odpovídající sociální ochrana a odstranění segmentace na trhu práce mají pro zaručení práva na práci pro všechny pracující;
44. uznává, že flexibilní a dobře fungující pracovní trhy přispívají k sociálnímu začlenění díky vytváření pracovních příležitostí určených všem skupinám ve společnosti; proto naléhavě žádá členské státy, aby liberalizovaly právní úpravu zaměstnanosti a investovaly do odborné přípravy a aktivních politik na trhu práce, a vytvořily tak co nejlepší podmínky pro vysokou zaměstnanost a pracovní mobilitu;
45. se znepokojením upozorňuje na trend rostoucí nerovnosti v příjmech a bohatství v členských státech; je přesvědčen, že k tomu, aby bylo dosaženo soudržnější společnosti a aby občané začali pociťovat přínos hospodářského růstu, je třeba tyto trendy zvrátit přijetím odpovídajících opatření na vnitrostátní a evropské úrovni;
46. připomíná, že některé členské státy zavedly pojem minimální mzdy; domnívá se, že by z jejich zkušeností mohly čerpat ostatní členské státy;
47. vítá lisabonský program Společenství na období 2008−2010 vypracovaný Komisí, neboť navrhuje program, který jasněji určuje priority pouze deseti klíčovými cíli, které lze splnit během období 2008–2010; zdůrazňuje však, že hlavní příležitostí, kterou Lisabonská strategie nabízí, je propojení různých reformních potřeb a nástrojů v oblasti hospodářství, životního prostředí a zaměstnanosti do jediného reformního programu; vyzývá proto Komisi, aby se držela tohoto přístupu soudržné a začleňující kombinace politických opatření a nerozkládala ho přijímáním izolovaných politických opatření;
Měření pokroku a sledování Lisabonské strategie
48. vítá úsilí Evropské komise omezit byrokracii, zejména za účelem pomoci malým a středním podnikům, a zlepšit hodnocení dopadu právních předpisů zároveň odsuzuje skutečnost, že Parlament a Komise dosud nedosáhly dohody ohledně toho, jaký druh hodnocení dopadu je zapotřebí; v této souvislosti opětovně žádá o nezávislou vnější kontrolu hodnocení dopadu;
49. vítá cíl Komise snížit administrativní zátěž podniků; se zájmem očekává, až obdrží konkrétní ukazatele o tom, jak při zajištění podmínek řádné správy věcí veřejných probíhá plnění tohoto cíle; zdůrazňuje, že k dosažení tohoto cíle mohou přispět všechny úrovně státní správy, a proto by měly být zapojeny do přijímání příslušných politických rozhodnutí; v souvislosti s omezováním byrokracie a zjednodušováním evropských právních předpisů vyzývá k přehlednému sledování s cílem stanovit, do jaké míry členské státy při převádění těchto předpisů skutečně využívají prostor, který jim evropské právní akty nabízejí pro zohlednění jejich vnitrostátních specifických rysů a klíčových prvků inovací;
50. domnívá se, že hlavními činiteli při plnění lisabonských cílů jsou členské státy, společně se zúčastněnými stranami na vnitrostátní, regionální a místní úrovni; zdůrazňuje, že země, které jsou otevřené vnější konkurenci a které provádějí reformy a usilují vyrovnaný rozpočet a kvalitní veřejné i soukromé investice, vykazují nejvyšší růst a nejvyšší nárůst zaměstnanosti; vyjadřuje politování nad tím, že ve vnitrostátních politikách mnoha zemí EU je Lisabonská strategie i nadále málo viditelná; zastává názor, že pro zajištění jejího účinného uplatňování je zásadní zmobilizovat všechny zúčastněné hospodářské subjekty; především má za to, že ke zlepšení výsledků Lisabonské strategie a k posílení veřejné debaty o vhodných reformách dojde díky většímu zapojení sociálních partnerů, národních parlamentů, regionálních a místních orgánů a občanské společnosti; podporuje návrh Komise členským státům, aby prohloubily spolupráci s národními a regionálními parlamenty a pořádaly výroční rozpravy o provádění svých národních reformních programů;
51. zdůrazňuje význam, který mají závazky regionálních a místních orgánů a zúčastněných stran jak pro rozsah, tak pro inovativní charakter dosažených cílů; vítá proto velký zájem Evropského hospodářského a sociálního výboru a Výboru regionů sledovat Lisabonskou strategii;
52. připomíná, že integrované hlavní směry poskytují důležitý nástroj koordinace a společný rámec, aby mohly jednotlivé členské státy provádět své vlastní vnitrostátní reformní programy; domnívá se, že analýzy a zpětná vazba členských států svědčí o tom, že hlavní směry fungují, že je však třeba zlepšení, pokud jde o přizpůsobování se novým podmínkám v oblasti hospodářství a zaměstnanosti a v otázce následných kroků (srovnávacího hodnocení) členských států; vyzývá k rozsáhlejšímu uplatňování a provádění ukazatelů a cílů;
53. vítá zprávy o jednotlivých zemích vypracované Evropskou komisí; žádá však systematičtější přístup, který by zdůrazňoval úspěchy i nedostatky; podporuje návrh Komise na stanovení konkrétních aspektů, které mají být sledovány v rámci mnohostranného dohledu, což také umožní zlepšení reakcí vnitrostátní politiky;
54. považuje nedostatek řádného sledování za hlavní překážku pro zasvěcené politické kroky; zdůrazňuje v tomto ohledu, že by bylo možné lépe využívat odbornosti a znalosti evropských decentralizovaných agentur v oblastech jejich působnosti;
55. vítá proto rozhodnutí Rady z roku 2006 napravit nedostatek kontrolních údajů a pověřit Výbor regionů, aby vypracoval návrh své kontrolní činnosti nazvaný „Strategie růstu a zaměstnanosti“, do kterého zahrne 104 oblastí a měst EU, které se podělí o své názory na provádění lisabonské politiky – studie, která bude předložena na jarním zasedání Rady v roce 2008; zdůrazňuje, že tato studie ukazuje, zda ustanovení o přidělování prostředků ze strukturálních fondů přispívá k tomu, aby ze strukturálních fondů směřovala větší část výdajů na inovace a cíle v oblasti životního prostředí; očekává, že tato studie přinese hodnocení, jaký přínos má regionalizace Lisabonské strategie;
56. je přesvědčen o tom, že není samo o sobě zřejmé, jak měřit úspěšnost lisabonské agendy, nebo obecněji, jaké ukazatele by byly pro měření „pokroku“ vhodné; je však toho názoru, že sledování úspěchů a neúspěchů se nemůže omezovat pouze na ekonomické ukazatele, jako je pouze HND, neboť HND je nanejvýš ukazatelem vytváření blahobytu v určitém období, ale neposkytuje spolehlivé informace o míře blahobytu ve společnosti a zdaleka nemá vypovídací hodnotu o tom, jaký má nárůst blahobytu dopad na společnost a životní prostředí;
57. konstatuje, že je třeba vypracovat a používat při posuzování blahobytu lidí komplexnější metodu, která nebude založena pouze na údajích o výši HDP/HND; vítá proto úvahy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj nazvané „Posuzování a podpora pokroku společností“, které byly předneseny na jejím druhém světovém fóru konaném v roce 2007 v Istanbulu, a diskuse vedené na konferenci pořádané začátkem prosince 2007 v Evropském parlamentu na pozvání Komise s názvem „Více než jen růst“, neboť pro zasvěcenou politickou volbu jsou důležité spolehlivé údaje;
58. vítá proto práci jednotlivých generálních ředitelství Komise na rozvoji nových kvalitativních ukazatelů; naléhá, aby byly tyto ukazatele – ať již jsou sociální povahy jako např. ukazatel chudoby, nebo povahy environmentální jako např. ukazatel biologické rozmanitosti – využívány při budoucím hodnocení vnitrostátních lisabonských programů reforem a staly se součástí procesu sledování ze strany Komise; vznikne tak ucelenější soubor ukazatelů pro posuzování úspěchu Lisabonské strategie;
59. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a parlamentům členských států a kandidátských zemí.