EVROPSKÝ PARLAMENT

Dokument ze zasedání

25. 3. 2009                                                                                                                      B6‑0165

NÁVRH USNESENÍ,

který na základě prohlášení Rady a Komise

v souladu s čl. 103 odst. 2 jednacího řádu

předkládají Tunne Kelam, Gunnar Hökmark, Jana Hybášková, Bernd Posselt, Charles Tannock, Alejo Vidal-Quadras, Mario Mauro, Struan Stevenson, Bogusław Sonik a József Szájer

za skupinu PPE-DE,

o svědomí Evropy a totalitě

B6‑0165

Usnesení Evropského parlamentu o svědomí Evropy a totalitě

Evropský parlament,

–    s ohledem na obecně platné zásady lidských práv a základní zásady Evropské unie jako společenství založeného na společných hodnotách,

–    s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv OSN přijatou dne 10. prosince 1948,

–    s ohledem na rámcové rozhodnutí o boji proti určitým formám a projevům rasismu a xenofobie prostřednictvím trestního práva, které přijala Rada Evropské unie dne 26. února 2008,

–    s ohledem na své usnesení ze dne 12. května 2005 k šedesátému výročí konce druhé světové války v Evropě,

–    s ohledem na usnesení č. 1481 Parlamentního shromáždění Rady Evropy ze dne 26. ledna 2006 o nutnosti mezinárodního odsouzení zločinů totalitních komunistických režimů,

–    s ohledem na slyšení o zločinech spáchaných totalitními režimy, které uspořádala Komise v Bruselu dne 8. dubna 2008,

–    s ohledem na usnesení a prohlášení o zločinech totalitních komunistických režimů, která přijala řada národních parlamentů,

–    s ohledem na Pražskou deklaraci o svědomí Evropy a komunismu, která byla přijata dne 3. června 2008,

–    s ohledem na své prohlášení o vyhlášení 23. srpna Evropským dnem památky obětí stalinismu a nacismu přijaté dne 23. září 2008,

–    s ohledem na chystanou pražskou konferenci „Holocaust Era Assets“ a iniciativách, které v této oblasti přijal Kongres USA,

–    s ohledem na čl. 103 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že 20. století v Evropě je poznamenáno masakry lidských bytostí jinými lidskými bytostmi v mimořádném rozsahu, což bylo umožněno hlavně uchvácením absolutní moci totalitním komunistickým a nacistickým režimem,

B.   vzhledem k tomu, že extrémní formy totalitní vlády, které praktikovaly nacistická, fašistická a sovětská komunistická diktatura, vedly k promyšleným a masivním zločinům spáchaným na milionech lidských bytostí a jejich základních a nezadatelných právech v míře předtím v dějinách nevídané,

C.  vzhledem k tomu, že evropská integrace byla přímou reakcí na války a teror vyvolaný totalitními režimy na našem kontinentu,

D.  vzhledem k tomu, že mezinárodní morální a politické hodnocení těchto zločinů je asymetrické, jelikož ještě stále chybí směrodatné, všeobecně přijímané evropské posouzení zločinů totalitního komunismu,

E.   vzhledem k tomu, že je zjevně nezbytné, aby praktiky totalitních komunistických režimů, které měly formu systematické a bezohledné vojenské, ekonomické a politické represe vůči obyvatelstvu prostřednictvím svévolných poprav, masových zatýkání, deportací, potlačování svobody projevu, soukromého vlastnictví a občanské společnosti a ničení kulturní a morální identity a které měly za následek zbavení velké většiny obyvatel střední a východní Evropy jejich základních lidských práv a důstojnosti, byly vystaveny pozornosti veřejnosti a morálnímu hodnocení,

 

F.   vzhledem k tomu, že morální a politické hodnocení totalitních zločinů v žádném případě neoslabuje svrchovanost individuálního přístupu k těmto zločinům, které lze soudit pouze podle zásad právního státu, jež neuznávají kolektivní trestní odpovědnost,

G.  vzhledem k tomu, že Evropa nebude nikdy sjednocena, dokud nebude schopna sjednotit svou historii, uznat komunismus a nacismus za společné dědictví a vést otevřenou a důkladnou diskusi o všech totalitních zločinech minulého století,

H.  vzhledem k tomu, že pět let po rozšíření v roce 2004 zůstává obeznámenost Evropanů s totalitními režimy, které terorizovaly jejich spoluobčany ve střední a východní Evropě více než 40 let a oddělily je železnou oponou a berlínskou zdí od demokratické Evropy, stále znepokojivě povrchní a nedostatečná,

I.    vzhledem k tomu, že tato situace rovněž způsobila faktickou nerovnost obětí různých totalitních režimů a milionům obětí komunistického totalitarismu se nedostalo spravedlnosti, mezinárodního uznání jejich utrpení a celoevropské solidarity,

J.    vzhledem k tomu, že pokračující nejednoznačnost našeho přístupu ke zločinům totalitních komunistických režimů proti milionům jejich občanů se stala překážkou posilování evropské solidarity a rovnosti a přispívá k duchovnímu rozdělení EU na „Západ“ a „Východ“,

K.  vzhledem k tomu, že v roce 2009 oslaví sjednocená Evropa 20. výročí zhroucení komunistické diktatury ve střední a východní Evropě a pád berlínské zdi, což by mělo být jak příležitostí pro rozšíření povědomí o minulosti a uznání úlohy demokratických občanských iniciativ, tak impulsem pro posílení pocitu spolupatřičnosti a soudržnosti,

L.   vzhledem k tomu, že komisař Jacques Barrot vyjádřil v rozpravě dne 21. dubna 2008 své přesvědčení, že všichni Evropané společně mají povinnost určit obecnou pravdu bez vyloučení a minimalizování zločinů spáchaných různými totalitními režimy,

1.  usuzuje, že každá oběť jakéhokoli totalitního režimu má stejnou lidskou důstojnost a zaslouží si spravedlnost, připomenutí, celoevropské uznání a záruku, že se uvedené události nebudou nikdy opakovat;

2.  vyzývá k celoevropskému pochopení skutečnosti, že jak nacistický, tak i komunistický totalitní režim 20. století musí být hodnoceny a souzeny za jejich vlastní hrozné skutky;

3.  konstatuje, že všechny tyto režimy považovaly státní násilí za přípustnou, upřednostňovanou a účinnou metodu udržení absolutní kontroly nad svými subjekty a že se tyto režimy často uchylovaly ke krajním formám teroru a přitom potlačovaly veškeré občanské i lidské svobody, vyvolávaly agresivní války a na základě rasového či sociálního původu nebo politického názoru vyhlazovaly, porobovaly a ochromovaly celé národy a etnické skupiny, což vycházelo z nedílné součásti jejich ideologie, a jako takové by tyto režimy měly být považovány za největší mravní, politickou i společenskou zkázu, která 20. století postihla;

4.  uznává komunistický totalitarismus za nedílnou a hroznou část společné historie Evropy a vyzývá k přijetí celoevropské odpovědnosti za jeho zločiny;

5.  zastává názor, že mnohé zločiny spáchané ve jménu totalitního komunismu by měly být posuzovány jako zločiny proti lidskosti a měly by sloužit jako varování pro budoucí generace stejně, jako jsou posuzovány a připomínány nacistické zločiny;

6.  důrazně a jednoznačně odsuzuje zločiny proti lidskosti spáchané totalitními komunistickými režimy a rozsáhlá porušování lidských práv, kterých se tyto režimy dopustily; nabízí obětem těchto zločinů a jejich rodinným příslušníkům účastenství, pochopení a uznání jejich utrpení;

7.  je znepokojen tím, že po zhroucení totalitních komunistických režimů v Evropě nenásledovalo ve všech případech mezinárodní vyšetřování jimi spáchaných zločinů, a naléhavě žádá všechny postkomunistické státy, aby provedly morální a politické hodnocení své nedávné minulosti a poskytly zdroje potřebné pro akademický výzkum a zjištění skutečnosti;

8.  považuje skutečnost, že neexistuje směrodatné morální a politické hodnocení těchto zločinů, za potenciální zdroj frustrace, cynismu a společenského odcizení milionů občanů, který musí být považován za hlavní překážku vytvoření silných občanských společností v postkomunistických zemích a za faktor zpomalující tempo evropské integrace;

9.  vyzývá k celoevropské veřejné a odborné debatě o povaze, historii a dědictví totalitních režimů na základě mezinárodního právního rámce, jenž zaručí neomezený přístup ke všem archivům a spisům, které obsahují informace o zločinech totalitního komunismu;

10.  vyzývá ke zřízení platformy evropské paměti a svědomí, která by podpořila budování sítí a spolupráci mezi vnitrostátními výzkumnými institucemi, jež se specializují na historii totalitních režimů, a vytvoření celoevropského dokumentačního střediska / památníků obětem všech totalitních režimů;

11.  domnívá se, že evropské učebnice dějepisu musí být upraveny a aktualizovány, aby se všichni školáci poučili o ničivých důsledcích totalitních diktatur;

12.  vyzývá k posílení stávajících příslušných finančních nástrojů, aby se zajistila podpora pro výše uvedené návrhy;

13.  vyzývá všechny vlády EU, aby vyhlásily 23. srpen – den, kdy byl v roce 1939 podepsán pakt Ribbentrop-Molotov – za Evropský den památky obětí stalinismu a nacismu;

14.  je přesvědčen, že konečným cílem, k němuž se má dospět zpřístupněním a zhodnocením zločinů spáchaných komunistickými totalitními režimy, je usmíření, kterého lze dosáhnout uznáním odpovědnosti, požádáním o odpuštění a podporou morální obrody;

15.  přeje si stát se partnerem Rady a Komise při hledání způsobů, jak pokročit v upřímném a otevřeném hodnocení našeho společného totalitního dědictví 20. století, aby se prohloubila integrace všech evropských občanů a aby se zabránilo jakémukoli opakování hrůz totality nyní i v budoucnosti;

16.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.