7. 4. 2009 B6‑0183/2009 NÁVRH USNESENÍ, který na základě prohlášení Rady a Komise v souladu s čl. 103 odst. 2 jednacího řádu předkládá Doris Pack za Výbor pro zahraniční věci, o situaci v Bosně a Hercegovině PE423.053 B6‑0183/2009 Usnesení Evropského parlamentu o situaci v Bosně a Hercegovině Evropský parlament, – s ohledem na závěry předsednictví přijaté na zasedání Evropské rady v Soluni (19.–20. června 2003) a jejich přílohu nazvanou „Soluňská agenda pro západní Balkán: směrem k evropské integraci“, – s ohledem na Dohodu o stabilizaci a přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Bosnou a Hercegovinou na straně druhé podepsanou dne 16. června 2008, – s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2008 o uzavření dohody o stabilizaci a přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Bosnou a Hercegovinou na straně druhé Přijaté texty, P6_TA(2008)0522., – s ohledem na jmenování Jeho Excelence Valentina Inzka zvláštním zástupcem EU pro Bosnu a Hercegovinu, které proběhlo dne 11. března 2009 Společná akce Rady 2009/181/SZBP ze dne 11. března 2009 o jmenování zvláštního zástupce Evropské unie v Bosně a Hercegovině (Úř. věst. L 67, 12.3.2009, s. 88)., – s ohledem na společné prohlášení o ústavní reformě, státním majetku, sčítaní lidu a oblasti Brčko, které dne 8. listopadu 2008 vydali v Prudu vedoucí představitelé stran HDZ BaH, SNSD a SDA, a s ohledem na jejich další schůzky, – s ohledem na čl. 103 odst. 2 jednacího řádu, A. vzhledem k tomu, že neustálé zhoršování politického klimatu v Bosně a Hercegovině vyvolává značné znepokojení Parlamentu, B. vzhledem k tomu, že stát Bosna a Hercegovina, tak jak je zakotven v Daytonské mírové dohodě, představuje ztělesnění touhy dosáhnout trvalého usmíření mezi různými komunitami po brutálním konfliktu v 90. letech 20. století, C. vzhledem k tomu, že tento proces usmíření je nerozlučně spjat s pokrokem země na cestě k evropské integraci, neboť je založen v podstatě na stejných hodnotách jako jsou hodnoty, na nichž spočívá Evropská unie, D. vzhledem k tomu, že podepsání dohody o stabilizaci a přidružení mezi ES a Bosnou a Hercegovinou vyslalo jasný signál, že příslib členství v EU pro Bosnu a Hercegovinu je reálný a pro tuto zemi dosažitelný za předpokladu, že splní kodaňská kritéria a provede nezbytné reformy nastíněné v prioritách evropského partnerství, E. vzhledem k tomu, že jakékoli zpochybňování územní integrity Bosny a Hercegoviny by nejen znamenalo porušení Daytonské mírové dohody, podle níž nemá žádný územní celek právo odtrhnout se od Bosny a Hercegoviny, ale bylo by také v rozporu se zásadami tolerance a mírového soužití etnických komunit, na nichž je založena stabilita celého západního Balkánu, F. vzhledem k tomu, že mezinárodní společenství a Evropská unie proto za žádných okolností nebudou akceptovat nebo tolerovat jakékoli dělení Bosny a Hercegoviny, 1. domnívá se, že evropská integrace je v nejlepším zájmu všech obyvatel západního Balkánu; vyjadřuje proto politování nad tím, že politici Bosny a Hercegoviny nejsou schopni se dohodnout na společné politické vizi pro svou zemi, kvůli krátkozrakému nacionalismu slevují ze svého cíle vstoupit do Evropské unie, což je cíl, který by občanům Bosny a Hercegoviny přinesl mír, stabilitu a prosperitu; 2. připomíná politickým představitelům Bosny a Hercegoviny, že vstup do EU znamená přijetí hodnot a pravidel, na kterých je Unie založena, zejména dodržovaní lidských práv včetně práv menšin, solidarity včetně solidarity mezi národy a komunitami, tolerance včetně tolerance různých tradic a kultur, zásady právního státu včetně respektování nezávislosti soudnictví, demokracie včetně přijetí většinového pravidla a svobody projevu; 3. připomíná rovněž, že vyhlídky na členství v EU byly Bosně a Hercegoviny nabídnuty jako celistvé zemi, nikoli jejím jednotlivým částem, a z toho důvodu že jsou zcela nepřijatelné jakékoli hrozby odtržení nebo jiné pokusy o narušení suverenity státu; 4. vyzývá v tomto ohledu všechny příslušné orgány a politické představitele, aby se ve větší míře zaměřili na usmíření, vzájemné porozumění a opatření na budování míru s cílem podpořit stabilitu země a mír mezi jednotlivými etniky; 5. znovu opakuje, že pokud se Bosna a Hercegovina skutečně chce stát členem Unie, měla by splnit tyto požadavky: a)státní instituce musí být schopny přijmout a účinně provádět reformy požadované ke vstupu do EU; b)stát by proto měl zřídit veřejné instituce založené na zásadách právního státu, schopné účinně rozhodovat; tyto instituce musí být funkční, disponovat pravomocemi, být nezávislé na politickém vlivu a mít odpovídající zdroje; 6. je přesvědčen o tom, že výše uvedené požadavky lze splnit jen prostřednictvím ústavní reformy Bosny a Hercegoviny založené na těchto kritériích: a)centrální stát by měl mít dostatečné legislativní, rozpočtové, výkonné a soudní pravomoci k tomu, aby fungoval jako člen EU, vytvořil a udržoval fungující jednotný trh, prosazoval hospodářskou a sociální soudržnost a zastupoval a hájil zájmy země v zahraničí; b)počet správních úrovní zapojených do řízení země by měl být úměrný finančním zdrojům Bosny a Hercegoviny a založený na účinném, koherentním a účelném rozdělení odpovědnosti; c)ochrana životně důležitých národních zájmů v Bosně a Hercegovině musí být v souladu se schopností země jednat; d)všechny menšinové komunity musí mít stejná práva jako konstitutivní národy, což vyžaduje, aby byla zrušena omezení na základě etnického původu, pokud jde o právo být volen, v souladu s ustanoveními Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a příslušnými stanovisky Benátské komise Rady Evropy; 7. zdůrazňuje v této souvislosti potřebu najít jednoznačné řešení, pokud jde o otázku státního majetku, které by bylo v souladu s ústavními výsadami centrálního státu; 8. připomíná politikům Bosny a Hercegoviny, že je jejich povinností dosáhnut dohody o uvedených otázkách a že pokud se jim to nepodaří, uvrhnou svoji zemi a její občany do stagnace a izolace, a to v době, kdy na Bosnu a Hercegovinu těžce doléhá finanční a hospodářská krize vedoucí k značnému úbytku pracovních míst; 9. poukazuje na to, že ústavní reforma země a její vyhlídky na začlenění do Evropy by měly být předmětem rozsáhlé a hluboké diskuse, která zahrne veškeré složky společnosti v Bosně a Hercegovině, a neměla by se omezovat pouze na představitele hlavních politických stran a etnických komunit; 10. naléhavě žádá Radu ministrů Bosny a Hercegoviny a Parlamentní shromáždění Bosny a Hercegoviny, aby zvýšily své úsilí a účinněji pracovaly na přijetí právních předpisů nezbytných pro splnění požadavků, jež na zemi klade evropská integrace, a nabádá různé orgány a úřady v Bosně a Hercegovině, aby zlepšily koordinaci v otázkách týkajících se EU; 11. vyzývá k tomu, aby byl konečně jmenován nový ředitel úřadu pro integraci do EU, a připomíná orgánům Bosny a Hercegoviny, že výběr kandidáta by měl být nestranný a založený výhradně na příslušných profesionálních zkušenostech, prokazatelných schopnostech a hlubokých znalostech evropských záležitostí; 12. vyzývá orgány Bosny a Hercegoviny, aby urychleně splnily požadavky stanovené v plánu na uvolnění vízového režimu s cílem zajistit zrušení stávajících vízových povinností do konce roku 2009; 13. vyjadřuje své znepokojení nad vměšováním politiků do činnosti sdělovacích prostředků v Bosně a Hercegovině a nad směšováním obchodních, politických a mediálních zájmů; v souvislosti s tím orgány vyzývá, aby plně dodržovaly práva novinářů a nezávislost sdělovacích prostředků; 14. zároveň znovu připomíná, že mezinárodní společenství a jeho vysoký představitel v souladu se svým mandátem zasáhnou důrazně proti všem snahám oslabit základy Daytonské mírové dohody, zejména mírové soužití různých etnických komunit v rámci jednoho státu; 15. je proto toho názoru, že Úřad vysokého představitele by se měl spolu s orgány Bosny a Hercegoviny podílet na dosažení a řádném plnění všech pěti cílů a dvou podmínek stanovených Radou pro nastolení míru a že by úřad měl do té doby zůstat zachován a zajišťovat řádné provádění Daytonské mírové dohody; 16. zdůrazňuje, že je rovněž nutné dosáhnout pokroku při plnění pěti cílů a dvou podmínek stanovených Radou pro nastolení míru, aby bylo možné postoupit k dalšímu bodu programu EU; 17. vyjadřuje politování nad tím, že Rada nevěnuje dostatečnou pozornost zhoršování politického klimatu v Bosně a Hercegovině a že členské státy dosud neprojevily velké odhodlání řešit situaci v zemi seriózně a koordinovaně; 18. vyzývá Radu, aby podpořila požadavky stanovené pro Bosnu a Hercegovinu, jak jsou uvedeny v tomto usnesení, a aby se zavázala prosazovat jejich plnění; domnívá se v této souvislosti, že by Rada měla novému zvláštnímu zástupci EU poskytnout: a)silný a jasně vymezený mandát a lidské zdroje nezbytné k usnadnění přijímání reforem uvedených v tomto usnesení a k podpoře dialogu s občanskou společností o těchto otázkách, a to i pomocí cílených veřejných kampaní; b)prostředky na využívání všech nástrojů Unie, včetně sankčních pravomocí (např. pozastavení finanční pomoci EU) s cílem podpořit skutečný pokrok v zemi; c)plnou a trvalou politickou podporu a pravomoci k zajištění celkové koordinace aktérů EU a nástrojů využívaných v Bosně a Hercegovině, čímž bude zaručena konzistentnost a soudržnost všech opatření EU i koordinace s příslušnými mezinárodními aktéry pocházejícími ze zemí mimo EU a působícími v Bosně a Hercegovině; d)právo informovat každý měsíc Politický a bezpečnostní výbor o vývoji v Bosně a Hercegovině a předkládat vhodná doporučení týkající se cílených sankcí; 19. vyzývá vysokého představitele EU pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a komisaře pro rozšiřování, aby začali v Bosně a Hercegovině mnohem aktivněji jednat a zviditelňovat se, a to tak, že budou zemi pravidelně navštěvovat a účinněji prosazovat dialog s občanskou společností; 20. vyjadřuje uznání občanské společnosti Bosny a Hercegoviny za to, že projevuje více dobré vůle než tamější političtí představitelé a že funguje jako pozitivní faktor změny a usmíření v zemi; 21. dále je přesvědčen o tom, že mezinárodní vojenská přítomnost v Bosně a Hercegovině by měla nadále zůstat velmi silná a měla by být rychle použitelná, aby tak mezinárodní společenství prokázalo své odhodlaní chránit bezpečnost a integritu Bosny a Hercegoviny; 22. připomíná svůj požadavek, aby byli okamžitě zatčeni zbývající obžalovaní, jejichž vydání vyžaduje Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii, a aby orgány Bosny a Hercegoviny rázným způsobem vymýtily kriminální sítě, jež pomáhají těmto obžalovaným; 23. nakonec vyzývá k navázání intenzivnějšího dialogu mezi EU a USA a dialogu s ostatními příslušnými mezinárodními aktéry s cílem dosáhnut široké podpory pro jednotný přístup k Bosně a Hercegovině a zabránit dalšímu zhoršovaní politické situace v zemi a destabilizaci regionu; 24. pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi a vládám a parlamentům Bosny a Hercegoviny a jejích entit.