EVROPSKÝ PARLAMENT
Dokument ze zasedání
16. 4. 2009 B6‑0192/2009
NÁVRH USNESENÍ,
který na základě otázek k ústnímu zodpovězení B6‑0489/2008 a B6‑0494/2008
v souladu s čl. 108 odst. 5 jednacího řádu
předkládá Gérard Deprez
za Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci,
k výroční rozpravě o pokroku, kterého bylo v roce 2008 dosaženo při vytváření prostoru svobody, bezpečnosti a práva (články 2 a 39 Smlouvy o EU)
Usnesení Evropského parlamentu k výroční rozpravě o pokroku, kterého bylo v roce 2008 dosaženo při vytváření prostoru svobody, bezpečnosti a práva (články 2 a 39 Smlouvy o EU)
Evropský parlament,
– s ohledem na články 2, 6 a 39 Smlouvy o EU a články 13, 17 až 22, 61 až 69, 255 a 286 Smlouvy o ES, jež jsou hlavním právním základem pro vývoj EU a Společenství jako prostoru svobody, bezpečnosti a práva,
– s ohledem na otázky k ústnímu zodpovězení Radě ( B6-0489/2008 ) a Komisi ( B6-0494/2008 ), o nichž se debatovalo na plenárním zasedání dne 17. prosince 2008[1],
– s ohledem na čl. 108 odst. 5 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že deset let po vstupu Amsterodamské smlouvy v platnost:
– je acquis EU v oblasti svobody, bezpečnosti a práva značně rozsáhlé, čímž se potvrdilo rozhodnutí členských států extenzivně zapojit orgány Evropské unie do tvorby politik v této oblasti, aby byla občanům Unie zaručena svoboda, bezpečnost a právo,
– má podle pravidelných průzkumů Eurobarometru většina občanů Unie ve zvýšené míře pocit, že opatření na úrovni EU jsou přínosná ve srovnání s opatřeními přijatými pouze na vnitrostátní úrovni, a dvě třetiny občanů podporují opatření EU, která propagují a chrání základní práva (včetně práv dětí) a rovněž boj proti organizovanému zločinu a terorismu, a pouze 18 % z nich se domnívá, že opatření na úrovni EU přínosná nejsou,
B. vzhledem k tomu, že pozitivní skutečnosti uvedené výše nemohou kompenzovat:
– přetrvávající právní slabiny a složitost rozhodovacího procesu v EU, zejména v oblastech, jako je policejní a soudní spolupráce v trestních věcech, kterým chybí odpovídající demokratická a soudní kontrola na úrovni EU,
– neochotu většiny členských států posílit politiky související se základními právy a právy občanů; současně se zdá, že je stále důležitější zaměřovat se nejen na přeshraniční případy, aby nevznikaly dvojí normy v rámci téhož členského státu,
– pokračující potřebu dalšího rozvoje a řádného provádění společné přistěhovalecké a azylové politiky EU, u níž oproti harmonogramu dohodnutému v rámci Haagského programu a Evropského paktu o přistěhovalectví a azylu dochází ke zpoždění,
– obtíže, jimž čelí Komise při zajišťování včasného a správného uplatňování mnoha nedávno přijatých právních předpisů Společenství a při vyřizování velkého objemu korespondence, stížností a rostoucího počtu případů porušení předpisů,
– potřebu extenzivnějšího zapojení Evropského parlamentu a národních parlamentů do hodnocení skutečného dopadu právních předpisů EU na daná odvětví,
– dosud nedostatečně rozvinutou síť zástupců občanské společnosti a zúčastněných stran v každé oblasti politiky prostoru svobody, bezpečnosti a práva; stojí za povšimnutí, že teprve nedávno ministři spravedlnosti členských států rozhodli vybudovat síť zaměřenou na vzájemné posílení vnitrostátních právních předpisů, k čemuž by mělo dojít i v ostatních oblastech prostoru svobody, bezpečnosti a práva,
– skutečnost, že dokonce i mezi agenturami EU se spolupráce rozvíjí pomalu a rizika jsou stále složitější vzhledem k tomu, že se násobí počet ostatních orgánů, které vykonávají na úrovni EU operativní úkoly,
C. vzhledem k tomu, že je nutno připomenout:
– obezřetný postoj, který i nadále zaujímá Rada a Komise poté, co Parlament přijal dne 25. září 2008 usnesení k výroční rozpravě za rok 2007 o pokroku při vytváření prostoru svobody, bezpečnosti a práva[2] a během rozprav v plénu v prosinci 2008 o ochraně základních práv v Evropské unii a o pokroku v prostoru svobody, bezpečnosti a práva,
– podporu, kterou poskytují národní parlamenty širší meziparlamentní spolupráci, zejména v prostoru svobody, bezpečnosti a práva, jak se ukázalo v jejich příspěvcích do obecných rozprav a při konkrétních příležitostech, jaké představují např. revize pravidel EU o transparentnosti, rámcové rozhodnutí Rady 2002/475/SVV ze dne 13. června 2002 o boji proti terorismu[3], nové právní předpisy EU o využívání jmenné evidence cestujících[4], uplatňování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států[5], hodnocení směrnice Rady 2003/9/ES ze dne 27. ledna 2003, kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl[6], a podporu, kterou poskytují soudní spolupráci v trestních a občanských věcech,
1. vyzývá ty členské státy, které dosud neratifikovaly Lisabonskou smlouvu, aby tak učinily co nejdříve, neboť tato smlouva vyřeší významné nedostatky v prostoru svobody, bezpečnosti a práva tím, že:
– vytvoří soudržnější, transparentnější a právně zdravější rámec,
– posílí ochranu základních práv tím, že Evropská listina základních práv Evropské unie[7] (dále jen „Listina“) bude závazná, a umožní přistoupení EU k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod,
– poskytne občanům Unie a občanské společnosti pravomoci jejich zapojením do legislativního procesu a poskytnutím rozsáhlejšího přístupu k Soudnímu dvoru Evropských společenství,
– zapojí Evropský parlament a národní parlamenty do hodnocení politik EU a tím dosáhne větší odpovědnosti evropských a vnitrostátních správních orgánů;
2. vyzývá Evropskou radu, Radu a Komisi, aby:
a) formálně zapojily nově zvolený Evropský parlament do přijímání příštího víceletého programu prostoru svobody, bezpečnosti a práva na období 2010–2014, protože tento program by po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost měla uplatňovat především Rada a Parlament postupem spolurozhodování; vzhledem k tomu, že takový víceletý program by měl rovněž daleko přesahovat návrhy obsažené ve zprávách „skupin pro budoucnost“ Rady, měly by být zapojeny i národní parlamenty, protože by měly hrát významnou úlohu při vytváření priorit a při jejich uplatňování na vnitrostátní úrovni;
b) se zaměřily na budoucí víceletý program, a především na zlepšení základních a občanských práv, jak to nedávno doporučil Parlament[8], rozpracováním cílů a zásad stanovených v Listině, kterou orgány vyhlásily v Nice v roce 2000 a poté znovu v Lisabonu dne 12. prosince 2007;
3. domnívá se, že je naléhavě nutné a vhodné, aby Komise:
a) bezodkladně přijala iniciativy ke zlepšení ochrany občanských práv, jako je ochrana údajů, diplomatická a konzulární ochrana a svoboda pohybu a bydliště;
b) vytvořila mechanismus k zajištění extenzivnějšího zapojení občanů do definování obsahu občanství Unie vytvořením metody konzultace a podporou vzájemných kontaktů zúčastněných stran;
c) předložila plně rozvinutý program opatření EU, která posilují procesní práva obžalovaných a nezbytné záruky ve fázích před začátkem a po skončení řízení, zejména když se jedná o státního příslušníka jiné země než té, v níž probíhá řízení, a obecněji aby vytvořila kontrolu evropského trestního soudnictví a bezpečnostních opatření s ohledem na ochranu práv občanů;
d) pravidelně shromažďovala a šířila všechny příslušné neutrální údaje o vývoji hlavních politik prostoru svobody, bezpečnosti a práva, jako jsou migrační toky, vývoj organizovaného zločinu a zejména terorismu (viz posouzení hrozeb organizované trestné činnosti vypracované EU) a zpráva o stavu a vývoji terorismu v EU vydaná Europolem);
e) co nejdříve předložila dosud nepřijaté právní nástroje o dalších kategoriích „modrých karet EU“ pro pracovníky ze třetích zemí, např. sezonní pracovníky, dočasně vyslané zaměstnance a placené stážisty, a o mandátu agentury FRONTEX; zejména pak, aby pro agenturu FRONTEX zajistila odpovídající zdroje tak, aby agentura mohla plnit své cíle a mohla plně a průběžně Parlament informovat o jednáních o dohodách se třetími zeměmi v oblasti přistěhovalectví;
f) vytvořila evropskou politiku vnitřní bezpečnosti, která by měla doplňovat vnitrostátní bezpečnostní plány, aby občané Unie a národní parlamenty měly jasnou představu o přínosu opatření EU; zejména aby posílila politiku EU týkající se boje proti určitým druhům organizované trestné činnosti, jako je počítačová trestná činnost, obchodování s lidmi, sexuální zneužívání dětí a korupce tím, že přijme účinná opatření a využije všech možných nástrojů spolupráce k dosažení měřitelných výsledků, včetně podniknutí kroků za účelem přijetí právního nástroje na zabavení finančních aktiv a majetku mezinárodních zločineckých organizací a jejich použití na sociální účely;
g) i nadále uplatňovala zásadu vzájemného uznávání právních rozhodnutí v občanském i trestním soudnictví ve všech stádiích soudního řízení, zejména pokud jde o trestní soudnictví, aby byl zajištěn celoevropský systém uznávání a vzájemného přijímání důkazních materiálů s co největším zohledněním základních práv;
h) doplnila vývoj vzájemného uznávání řadou opatření posilujících vzájemnou důvěru, zejména určitým sblížením věcných a procesních otázek trestního práva, procesních práv, zdokonalením vzájemného hodnocení fungování soudních systémů a zlepšením způsobů budování vzájemné důvěry v rámci soudní profese, jako je posílení odborné přípravy v soudnictví a podpora vzájemných kontaktů;
i) vytvořila transparentní a účinnou vnější strategii EU v rámci prostoru svobody, bezpečnosti a práva založenou na důvěryhodné politice, zejména v oblastech, kde má Společenství výhradní pravomoci, např. pokud jde o dohody o zpětném přebírání osob, ochranu vnějších hranic a vízové politiky (jak tomu je v případě otázky zrušení vízové povinnosti při cestách do USA);
j) vyzvala Radu, aby pravidelně konzultovala Parlament i v případě mezinárodních dohod zabývajících se soudní a policejní spoluprácí v trestních věcech, protože skutečnost, že to Rada v současné době odmítá, je v rozporu se zásadou loajální spolupráce a demokratické odpovědnosti EU; vyzývá především Komisi, aby předložila kritéria pro rozvoj vhodné evropské politiky týkající se dohod se třetími zeměmi o vzájemné právní pomoci nebo vydávání osob v trestních věcech s ohledem na zásadu nediskriminace mezi občany EU a občany dotčené třetí země;
k) zavedla specifické právní předpisy zaručující diplomatickou a konzulární ochranu všem občanům Unie bez ohledu na to, zda má dotyčný členský stát na území třetí země zastoupení;
l) předložila nové návrhy s cílem splnit rozsudky Soudního dvora o ochraně základních práv v případě zmrazení majetku fyzických a právnických osob, rovněž s ohledem na rozsudky Evropského soudního dvora o seznamu uvedeném v příloze nařízení Rady 2008/583/ES ze dne 15. července 2008, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu[9], konkrétně ve věcech T-284/08 PMOI proti Radě a T-256/07 PMOI proti Radě;
m) posílila vzájemnou důvěru a solidaritu mezi správními orgány členských států, tím, že:
– ve spolupráci s Radou Evropy stanoví vyšší normy kvality jak soudní[10], tak i policejní spolupráce;
– posílí a zdemokratizuje mechanismy vzájemného hodnocení, které již byly stanoveny v rámci schengenské spolupráce a boje proti terorismu;
– rozšíří model vzájemného hodnocení a pomoci mezi členskými státy vytvořený pro schengenský prostor na všechny politiky prostoru svobody, bezpečnosti a práva, ať již se jedná o občany ostatních členských států nebo o občany třetích zemí (jako např. migrační a integrační politiky, ale také uskutečňování programů pro boj proti terorismu a radikalismu);
n) zavedla rozsáhlejší koordinaci a doplňkovost mezi stávajícími a budoucími agenturami EU, jako je Europol, Eurojust, FRONTEX nebo Cepol, protože tyto orgány by měly překročit počáteční a nejistou spolupráci a navázat těsnější kontakty s odpovídajícími vnitrostátními odděleními dosažením vyšších standardů účinnosti a bezpečnosti a tím, že budou odpovědnější a transparentnější vůči Evropskému parlamentu a národním parlamentům;
o) i nadále průběžně rozvíjela a posilovala společnou politiku Unie v oblasti správy hranic, zároveň však zdůraznila potřebu co nejrychleji stanovit celkovou koncepci strategie Unie v této oblasti, to, jak se budou vzájemně ovlivňovat a jak budou fungovat všechny programy a projekty, s cílem zvolit nejlepší způsob jejich vzájemného propojení a zamezit případnému zdvojování činnosti nebo vzájemné neslučitelnosti;
4. naléhavě vyzývá Komisi, aby učinila vše potřebné pro ukončení dotyčných projektů a zaručila, že Informační vízový systém (VIS) a Schengenský informační systém druhé generace (SIS II) budou co nejrychleji uvedeny do provozu;
5. doporučuje, aby se Komise zdržela předčasného předkládání jakýchkoli legislativních návrhů za účelem zavedení nových systémů – zejména systému vstupu/výstupu – do doby, než začnou fungovat systémy VIS a SIS II; zdůrazňuje, že je nutné zhodnotit, zda je takovýto systém skutečně potřebný s ohledem na to, že se bude zcela jistě překrývat se stávajícími systémy; je přesvědčen, že je nezbytné přezkoumat změny, jež bude nutno provést ve stávajících systémech, a předložit řádný odhad skutečných nákladů na celý postup;
6. vyzývá Komisi, aby do svého návrhu víceletého programu zahrnula výše uvedená doporučení a doporučení předložená Parlamentem ve výše uvedeném usnesení ze dne 25. září 2008 a v následujících usneseních:
– usnesení ze dne 14. ledna 2009 o stavu dodržování základních práv v Evropské unii v letech 2004–2008[11],
– usnesení ze dne 2. dubna 2009 o problémech a perspektivách spojených s evropským občanstvím[12],
– usnesení ze dne 27. září 2007 o provádění směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ[13],
– usnesení ze dne 10. března 2009 o dalších krocích v oblasti správy hranic v Evropské unii a podobných zkušenostech ve třetích zemích[14]
a
– usnesení ze dne 10. března 2009 o budoucnosti společného evropského azylového systému[15],
7. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.