Dokument ze zasedání

 

9. 12. 2009                                                                                                              B7‑0188/2009

NÁVRH USNESENÍ

předložený na základě otázky k ústnímu zodpovězení B7‑0232/2009

v souladu s čl. 115 odst. 5 jednacího řádu

o vyhlídkách rozvojového programu z Dauhá (DDA) po sedmé ministerské konferenci WTO

Georgios Papastamkos, Daniel Caspary, Tokia Saïfi

za skupinu PPE

Robert Sturdy

za skupinu ECR

 

B7‑0188/2009

Usnesení Evropského parlamentu o vyhlídkách rozvojového programu z Dauhá (DDA) po sedmé ministerské konferenci WTO

Evropský parlament,

–   s ohledem na své usnesení ze dne 4. dubna 2006 o hodnocení jednacího kola z Dauhá po konání ministerské konference WTO v Hongkongu[1],

–   s ohledem na své usnesení ze dne 9. října 2008 o přerušení jednacího kola WTO z Dauhá a o budoucnosti rozvojového programu z Dauhá[2],

–   s ohledem na stálý závazek, který na nedávných summitech učinili vedoucí představitelé skupiny G20, k ustoupení od opatření, která by vytvořila překážky obchodu a investicím a k rychlé nápravě jakýchkoli takových opatření,

–   s ohledem na závěry sedmé ministerské konference WTO konané v Ženevě (30. listopadu – 2. prosince 2009),

–   s ohledem na čl. 115 odst. 5 a čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A. vzhledem k tomu, že jednací kolo z Dauhá bylo zahájeno v roce 2001 s cílem vytvořit nové obchodní příležitosti, posílit mnohostranná obchodní pravidla, řešit stávající nevyváženost obchodního systému a směřovat obchod tak, aby sloužil udržitelnému rozvoji, s důrazem na hospodářské začlenění rozvojových zemí, zejména těch nejméně rozvinutých,

B.  vzhledem k tomu, že mezinárodní obchod byl hospodářskou krizí zasažen obzvlášť silně, přičemž obchodní toky zaznamenaly daleko větší propad než celosvětový objem výroby,

C. vzhledem k tomu, že zdokonalení pravidel WTO týkajících se pomoci při obchodování a ostatních oblastí obchodu by prospělo všem členským zemím WTO, neboť by vedlo k větší právní jistotě, ku snížení nákladů na obchodní výměnu a umožnilo by předcházet jejich zneužívání,

D. vzhledem k tomu, že název „Evropská unie“ byl na půdě WTO použit poprvé na pracovním zasedání dne 1. prosince 2009 v rámci sedmé ministerské konference, a to po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost,

1.  znovu připomíná svůj závazek vůči mnohostrannému obchodnímu systému a organizaci WTO, která ručí za obchodní systém založený na určitých pravidlech; domnívá se, že WTO musí hrát rozhodující úlohu při zajišťování lepšího průběhu globalizace a spravedlivějšího rozdělení s ní spojených výhod;

2.  zastává názor, že v současné hospodářské krizi pravidla a závazky WTO do značné míry přispěly k tomu, že se její členské země neuchýlily k opatřením omezujícím obchod, a naopak umožnily flexibilní uplatňování opatření na obnovu hospodářství;

3.  apeluje na členské země WTO, aby se i nadále ve všech svých dvoustranných a mnohostranných obchodních vztazích a budoucích dohodách angažovaly v aktivním boji proti protekcionizmu;

4.  uznává pokrok, jehož bylo s ohledem na rozvojový program z Dauhá dosaženo od ministerské konference v Hongkongu; poukazuje na vysokou angažovanost při ministerské konferenci v Ženevě;

5.  důrazně podporuje uzavření rozvojového programu z Dauhá na základě komplexních, ambiciózních a vyvážených závěrů jednání, která by byla ku prospěchu hospodářského růstu a rozvoje na celém světě a podpořila by důvěryhodnost mnohostranného obchodního systému; domnívá se, že úspěšné uzavření rozvojového programu z Dauhá by mohlo být důležitou součástí oživení celosvětové ekonomiky po ukončení finanční a hospodářské krize;

6.  naléhavě žádá Komisi, aby při vyjednávání zachovala pevný postoj s cílem skutečně zlepšit přístup evropských produktů a služeb na trh jak v rozvinutých, tak v rozvíjejících se ekonomikách;

7.  vyzývá Komisi, aby striktně dodržela svůj vyjednávací mandát, který jí udělila Rada a který její činnost omezuje na základě již dokončené reformy SZP, za předpokladu, že se k podobným ústupkům zaváží i její obchodní partneři, a aby pevně hájila stanovisko EU, pokud jde o zeměpisná označení;

8.  vyzývá ke splnění náročných cílů při jednání o přístupu na trh s nezemědělskými produkty, které by na základě významného snížení používaných sazeb zajistily nové příležitosti ke vstupu na trh a zároveň umožnily zvláštní a diferencovaný přístup k jednotlivým zemím; podporuje pokračování v iniciativách v odvětvích, ve kterých má EU vývozní zájmy;

9.  vyzývá vyspělejší rozvojové země, aby jako globální ekonomičtí aktéři přijaly svůj díl odpovědnosti a učinily ústupky odpovídající úrovni jejich rozvoje a (odvětvové) konkurenceschopnosti; zdůrazňuje význam obchodních výměn mezi Severem a Jihem i mezi různými jižními oblastmi;

10. vyzývá k přiměřenému rozlišování mezi vyspělejšími a ostatními rozvojovými zeměmi a k výměně osvědčené praxe mezi těmito zeměmi i mezi nimi a rozvinutým světem;

11. znovu potvrzuje svou rozhodnou podporu tomu, aby se rozvoj stal jádrem rozvojového programu z Dauhá, a vyzývá rozvinuté země i vyspělejší rozvojové země, aby předložily ambiciózní cíle, stanovené v prohlášení z Dauhá, které by měly zajistit, aby stávající kolo jednání bylo kolem rozvojovým;

12. vyzývá rozvinuté i vyspělejší rozvojové země, aby se zapojily do iniciativy EU „Vše kromě zbraní“, která nejméně rozvinutým zemím nabízí 100% bezcelní a bezkvótový přístup na trh EU; zdůrazňuje rovněž význam propracovanějšího rámce pomoci v oblasti obchodu a přiměřené technické pomoci rozvojovým zemím;

13. vyzývá k intenzivnějším jednáním v oblasti služeb, kde se EU snaží o další otevírání všech trhů při zachování cílů politik jednotlivých členských zemí WTO a jejich práva na regulaci veřejných služeb, a to s přihlédnutím k potřebám rozvojových zemí;

14. vyzývá k užší spolupráci mezi WTO a dalšími mezinárodními organizacemi a orgány, jako je Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO), Mezinárodní organizace práce (ILO), Program OSN pro životní prostředí (UNEP), rozvojový program OSN (UNDP) a konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD), která by zajistila vzájemnou podporu a soulad mezi obchodními a neobchodními zájmy; v tomto kontextu vyjadřuje podporu snahám o přijetí mezinárodních norem a ustavení spolupráce v regulační oblasti;

15. konstatuje, že je třeba zamyslet se nad institucionální reformou WTO, aby se zlepšilo fungování a zvýšila demokratická legitimita a odpovědnost této organizace; v této souvislosti zdůrazňuje význam parlamentního rozměru WTO, zejména s ohledem na Evropský parlament a jeho úlohu v oblasti společné obchodní politiky;

16. podporuje posílení stávajících a uzavření nových dvoustranných a regionálních dohod (WTO plus) o volném obchodu, které doplní mnohostranný rámec;

17. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi, parlamentům členských států a kandidátských zemí, generálnímu řediteli WTO a předsedovi Meziparlamentní unie.

 

[1] Přijaté texty, P6_TA(2006)0123
[2] Přijaté texty, P6_TA(2008)0471