Dokument ze zasedání
14. 12. 2010 B7‑0733/2010
NÁVRH USNESENÍ
předložený na základě otázky k ústnímu zodpovězení B7‑0659/2010
v souladu s čl. 115 odst. 5 jednacího řádu
o zavedení stálého krizového mechanismu na ochranu finanční stability eurozóny
Sharon Bowles
za Hospodářský a měnový výbor
Usnesení Evropského parlamentu o zavedení stálého krizového mechanismu na ochranu finanční stability eurozóny
Evropský parlament,
– s ohledem na články 121, 122, 126, 136 a 148 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále SFEU),
– s ohledem na své usnesení ze dne 7. července 2010 obsahující doporučení Komisi o řízení přeshraničních krizí v bankovním sektoru[1] (dále Ferreirova zpráva),
– s ohledem na své usnesení ze dne 7. července 2010 o evropském nástroji finanční stability a evropském mechanismu finanční stabilizace a o dalších opatřeních[2],
– s ohledem na otázku Komisi ze dne 24. června 2010 o evropském nástroji finanční stability a evropském mechanismu finanční stabilizace a o dalších opatřeních[3],
– s ohledem na svou zprávu ze dne 30. června 2010 o návrhu nařízení Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 479/2009, pokud jde o kvalitu statistických údajů v rámci postupu při nadměrném schodku[4],
– s ohledem na své legislativní usnesení ze dne 22. září 2010 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje Evropský orgán pro bankovnictví[5] (dále zpráva Garcii-Margalla),
– s ohledem na své usnesení ze dne 20. října 2010 o zlepšení rámce správy ekonomických záležitostí a stability v Unii, zejména v eurozóně[6] (dále Feiova zpráva),
– s ohledem na své usnesení ze dne 20. října 2010 o finanční, hospodářské a sociální krizi: doporučení k opatřením a vhodným iniciativám (přezkum v polovině období)[7] (dále Berèsové zpráva),
– s ohledem na prohlášení čelních představitelů států a vlád eurozóny ze dne 25. března 2010,
– s ohledem na závěry mimořádného zasedání Rady ve složení pro hospodářské a finanční věci (ECOFIN), které proběhlo ve dnech 9.–10. května 2010,
– s ohledem na nařízení Rady (EU) č. 407/2010 ze dne 11. května 2010 o zavedení evropského mechanismu finanční stabilizace[8],
– s ohledem na sdělení Komise ze dne 12. května 2010 nazvané „Posílení koordinace hospodářské politiky“ ( KOM(2010)250 ),
– s ohledem na dokument Evropské centrální banky (dále ECB) ze dne 10. června 2010 ke „Posílení správy ekonomických záležitostí v eurozóně“,
– s ohledem na sdělení Komise ze dne 30. června 2010 nazvané „Lepší koordinace hospodářské politiky pro stabilitu, růst a nová pracovní místa – Nástroje pro silnější správu ekonomických záležitostí EU“ ( KOM(2010)367 /2),
– s ohledem na šest legislativních návrhů Komise o správě ekonomických záležitostí EU ze dne 29. září 2010 (dále legislativní balíček pro správu ekonomických záležitostí) – KOM(2010)522 , KOM(2010)523 , KOM(2010)524 , KOM(2010)525 , KOM(2010)526 a KOM(2010)527 ),
– s ohledem na rozhodnutí Evropské centrální banky 2010/624/EU ze dne 14. října 2010 o správě výpůjčních a úvěrových operací prováděných Unií v rámci evropského mechanismu finanční stabilizace[9],
– s ohledem na zprávu pracovní skupiny pro správu ekonomických záležitostí ze dne 21. října 2010 o posílení správy ekonomických záležitostí v EU určenou pro Evropskou radu,
– s ohledem na závěry zasedání Evropské rady ze dne 28. a 29. října 2010,
– s ohledem na prohlášení Euroskupiny ze dne 28. listopadu 2010,
– s ohledem na otázku Komisi B7-0199/2010 týkající se zavedení stálého krizového mechanismu na ochranu finanční stability eurozóny,
– s ohledem na čl. 115 odst. 5 a čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že je třeba hledat komplexní a jednotné řešení krize veřejného dluhu v eurozóně, neboť nejednotný přístup se zatím neosvědčil,
B. vzhledem k tomu, že na mimořádném zasedání Ecofinu konaném ve dnech 9.–10. května 2010 Rada a členské státy odsouhlasily dočasný mechanismus pro zachování finanční stability v celkové výši 750 miliard EUR, včetně stabilizačního fondu rychlé reakce (evropský mechanismus finanční stabilizace, dále EFSM) v celkové výši 60 miliard EUR a evropského nástroje finanční stability (dále EFSF) v celkové výši až 440 miliard EUR, který mají doplňovat fondy MMF až do výše 250 miliard EUR,
C. vzhledem k tomu, že EFSM vychází z čl. 122 odst. 2 SFEU a mezivládní dohody mezi členskými státy; vzhledem k tomu, že uvolnění prostředků podléhá přísným podmínkám v rámci společné podpory EU/MMF a pravidlům a podmínkám podobným těm, které používá MMF, přičemž tyto jsou uzpůsobeny konkrétním sociálním a hospodářským podmínkám jednotlivých zemí, v nichž jsou prostředky využívány, a upraveny podle jejich rozvojových plánů,
D. vzhledem k tomu, že EFSF je zřízen jako zvláštní účelový nástroj, který je jednotlivými zúčastněnými členskými státy zaručen poměrně a koordinovaným způsobem podle podílů členských států na splaceném základním kapitálu ECB a podle jejich vnitrostátních, ústavou stanovených, požadavků, přičemž jeho platnost skončí po třech letech,
E. vzhledem k tomu, že Komise ve svém sdělení z 12. května 2010 uvedla, že krize ukázala, že je nezbytný robustní rámec pro řízení krizí, který doplní uplatňování posíleného Paktu stability a růstu a nového mechanismu makroekonomického dohledu, jehož cílem bude zabránit nepříznivému vývoji rozpočtové strategie a hospodářské soutěže,
F. vzhledem k tomu, že ECB začlenila do své zprávy ze dne 10. června 2010 návrhy na rámec řízení krize veřejného dluhu, který má poskytnout podporu těm členským státům eurozóny, jež se potýkají s problémy omezeného přístupu k soukromým úvěrům,
G. vhledem k tomu, že na zasedání Evropské rady konané ve dnech 28.–29. října 2010 se představitelé států a vlád dohodli na tom, že je nezbytné, aby členské státy zavedly jednotný trvalý krizový mechanismus na ochranu finanční stability eurozóny (Evropský mechanismus stability, dále EMS),
H. vzhledem k tomu, že EMS má doplňovat nový rámec posílené správy ekonomických záležitostí, jehož cílem je účinný a důsledný hospodářský dohled a koordinace a který se zaměří na prevenci a podstatně sníží pravděpodobnost vzniku krize v budoucnosti,
I. vzhledem k tomu, že Parlament je toho názoru, že je nezbytný trvalý krizový mechanismus na ochranu finanční stability eurozóny, a že požadoval ve Feiově zprávě vytvoření Evropského měnového fondu (dále EMF),
J. vzhledem k tomu, že Parlament ve Ferreirově zprávě a zprávě Garcii-Margalla také stanovil, že je nezbytný mechanismus pro řešení krize v odvětví bankovnictví, který bude doplňovat pravomoci dohledu udělené novým orgánům (ESA), aby se zajistil dohled nad finančním systémem Unie,
K. vzhledem k tomu, že na schůzi Euroskupiny konané dne 6. prosince 2010 navrhl její předseda vytvoření celoevropských dluhopisů na podporu zemí, které se potýkající s finančními problémy, avšak tato možnost nebyla projednána a některé země vyjádřily vůči tomuto návrhu námitky,
L. vzhledem k tomu, že od 29. září 2010, kdy Komise předložila Evropskému parlamentu a Radě legislativní návrhy týkající se správy ekonomických záležitostí, zaznamenaly trhy několik krizí, včetně krize veřejného dluhu v Irsku, kterou musí Parlament a Rada vzít v úvahu,
M. vzhledem k tomu, že je nezbytně nutné sjednotit stávající postupy koordinace hospodářské politiky a zbavit se vzájemně se překrývajících prvků, aby se zajistila srozumitelnost strategie EU pro účastníky trhu a občany, a že je třeba přejít na lépe sjednocený přístup a zavést změny v rozhodovacím procesu,
N. vzhledem k tomu, že Evropský výbor pro systémová rizika (dále ESRB) nese odpovědnost za makroobezřetnostní dohled nad finančním systémem, aby bylo možné zlepšit prevenci systémových rizik, jež mohou ohrožovat finanční stabilitu v EU, a vyvarovat se tak období značných finančních problémů, přispívat k řádnému fungování vnitřního trhu, a zajistit tak udržitelný přínos finančního odvětví pro hospodářský růst,
1. vyzývá Evropskou radu, aby specifikovala co nejdříve změny ve smlouvě, které je třeba učinit za účelem vytvoření trvalého EMS;
2. připomíná, že uvítal zřízení mechanismu finanční stability umožňující čelit rizikům insolvence států, přičemž k tomuto účelu byl do určité míry využit jako právní základ článek 122 SFEU, a poukázal na demokratický deficit a nedostatečnou odpovědnost v rozhodnutích Rady v rámci záchranného balíčku, která byla přijata bez konzultací s Evropským parlamentem; požaduje, aby byl Evropský parlament do dalších návrhů a rozhodnutí pro řešení krize zapojen jako spolutvůrce právních předpisů;
3. zdůrazňuje, že není možné z racionálního a praktického hlediska a s ohledem na demokratické zásady posuzovat legislativní balíček týkající se správy ekonomických záležitostí nezávisle na rozhodnutí Evropské rady vytvořit trvalý krizový mechanismus;
4. rád by jako spolutvůrce právních předpisů zdůraznil, že je třeba vytvořit trvalý EMF založený na metodě Společenství; poznamenává, že EMS a/nebo EMF by měly být založeny na solidaritě, měly by podléhat přísným pravidlům, mimo jiné pokutám, které se u členských států budou uplatňovat v důsledku řešení nadměrných schodků veřejných financí, nepřiměřeného zadlužení nebo nadměrné nerovnováhy;
5. domnívá se, že trvalý krizový mechanismus, který bude věrohodný, stabilní, dlouhodobý a vycházející ze základních technických skutečností, by měl být přijat řádným legislativním postupem a měl by být založen na metodě Společenství, aby zajistil větší zapojení Evropského parlamentu, a zajistil tak lepší demokratickou odpovědnost, a měl by vycházet z odborných znalostí, nezávislosti a objektivity Komise; naléhavě v tomto ohledu žádá Evropskou radu, aby k tomuto účelu vytvořila v rámci revize SFEU odpovídající právní základ;
6. vyzývá Komisi, aby předložila sdělení, do něhož začlení všeobecné pokyny týkající se hospodářských politik (čl. 121 odst. 2 SFEU) a pokyny týkající se politik zaměstnanosti (čl. 148 odst. 2 SFEU), které budou prodiskutovány v rámci „evropského semestru“, s cílem omezit bezvýsledné a nekonečné diskuse; naléhavě žádá Komisi, aby zajistila větší účast Evropského parlamentu ve všech fázích této diskuse, a zlepšila tak demokratický dohled a zviditelnila Parlament v očích veřejností;
7. domnívá se, že politická reakce na specifická doporučení určená členským státům, jež byla přijata v rámci „evropského semestru“ by měla být konkrétně zohledněna při provádění legislativních návrhů týkajících se správy ekonomických záležitostí, které jsou v současné době konzultovány v Parlamentu a v Radě;
8. konstatuje, že ESRB by měl při zjišťování systémových rizik a zajišťování řádného fungování EMS úzce spolupracovat s Komisí, Radou a Parlamentem, a to zejména pokud jde o hodnocení solventnosti příslušné země;
9. vyzývá Komisi, aby po konzultaci s ECB předložila sdělení obsahující souhrnný popis EMS, v němž by objasnila postavení investorů, vkladatelů a účastníků trhu a jasně stanovila, že EMS bude plně v souladu s politikou a postupy IMF, pokud jde o zapojení soukromého sektoru, aby se rozptýlily obavy v souvislosti s trhem;
10. konstatuje, že trvalý krizový mechanismus by se měl začít uplatňovat co nejdříve, aby se zajistila stabilita trhu a rozptýlily se pochybnosti, pokud jde o dluhopisy, které byly vystaveny v rámci dočasného mechanismu, avšak musí být vyplaceny až po zavedení trvalého krizového mechanismu;
11. uznává, že přestože je v zájmu členských států, aby byl zřízen funkční krizový mechanismus, ne všechny členské státy budou v době zavedení tohoto mechanismu členskými státy nebo kandidátskými zeměmi eurozóny, a upozorňuje, že je třeba objasnit jejich situaci, zejména v případě těch, kteří usilují o členství v eurozóně a kteří mají státní dluh v euro; připomíná, že členové, kteří nepatří do eurozóny, mají k dispozici systém platební bilance podle článku 143 SFEU;
12. konstatuje proto, že členské státy mimo eurozónu by neměly být zapojeny do vytváření příslušného mechanismu a členským státům, které jsou ochotné podílet se na tomto mechanismu, by měla být tato příležitost poskytnuta;
13. konstatuje, že v každém případě by EMS měl být podmíněn přísnými podmínkami a měl by být financován, mimo jiné, z inovačních finančních nástrojů a/nebo prostřednictvím příjmů z pokut udělovaných členským státům v důsledku postupů využívajících nadměrných schodků veřejných financí, nepřiměřeného zadlužení nebo nadměrné nerovnováhy, budou-li tyto nové nástroje zahrnuty do právních předpisů, o kterých se v současné době jedná, a měly by být v podobě, ve které budou přijaty;
14. zdůrazňuje, že financování trvalého krizového mechanismu musí vycházet ze zásady „znečišťovatel platí“, tzn. členský stát, který vytváří větší riziko svými schodky a dluhovým zatížením, by měl financovat větší část celkových aktiv;
15. zdůrazňuje, že větší míra podmíněnosti by měla sloužit k obnově udržitelného růstu a nemělo by jí být dosaženo na úkor těch nejzranitelnějších, proto by neměla vést ke snižování minimálních příjmů a prohloubení chudoby a nerovností;
16. trvá na tom, aby byl soukromý sektor zapojen do sdílení finančního zatížení a aby v tomto ohledu byla pravidla uzpůsobena tak, aby byla použitelná pro zapojení věřitelů soukromého sektoru případ od případu, přičemž musí být zcela v souladu s politikami IMF;
17. zdůrazňuje, že při poskytování informací týkajících se vnitrostátních účtů je nezbytná vysoká úroveň transparentnosti, a to včetně všech pohybů podrozvahových účtů; konstatuje, že tyto informace musí doplňovat externí audity, spolehlivé statistické údaje a odpovědnost; vítá posílené pravomoci Eurostatu a připomíná, že Parlament již v minulosti žádal, aby Eurostat byl schopen provádět neohlášené kontroly účtů členských států jako součást posíleného fiskálního dohledu;
18. vyzývá Komisi, aby předložila sdělení obsahující souhrnný popis doložek a podmínek týkajících se EFSM a dalších nástrojů finanční pomoci a balíčků EU, které byly poskytnuty v souvislosti s krizí;
19. žádá Komisi, aby informovala Evropský parlament o předpokládaném dopadu (a) vytvoření mechanismu finanční stabilizace a (b) plného využití úvěrové linky na úvěrový rating;
20. žádá Komisi, aby v rozpočtu EU v každém roce existence EFSM seřadila výdaje podle důležitosti s cílem stanovit pořadí, ne jehož základě se budou rušit položky v případě, že bude nezbytné vrátit se zpět na úroveň 60 miliard EUR;
21. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení předsedovi Evropské rady, Radě, předsedovi Euroskupiny, Komisi, ECB a parlamentům a vládám členských států.