Dokument ze zasedání
25. 1. 2011 B7‑0078/2011
NÁVRH USNESENÍ
předložený na základě prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku
v souladu s čl. 110 odst. 2 jednacího řádu
o situaci v Tunisku
Hélène Flautre, Franziska Brantner, Nicole Kiil-Nielsen, Barbara Lochbihler, Cahterine Grèze, Frieda Brepoels, Daniel Cohn-Bendit
za skupinu Verts/ALE
Usnesení Evropského parlamentu o situaci v Tunisku
Evropský parlament,
– s ohledem na Evropsko-středomořskou dohodu o přidružení mezi Evropskou unií a Tuniskem, která vstoupila v platnost dne 1. března 1998,
– s ohledem na sdělení Komise o evropské politice sousedství ze dne 12. května 2004 a na její akční plán EU–Tunisko, který vstoupil v platnost dne 4. července 2005,
– s ohledem na svou zprávu ze dne 16. února 2006 o doložce týkající se lidských práv a demokracie v dohodách Evropské unie,
– s ohledem na pokyny Rady týkající se ochrany obhájců lidských práv přijaté v červnu 2004 a aktualizované v prosinci 2008,
– s ohledem na zprávu, kterou dne 10. dubna 2008 vypracovala pracovní skupina pro všeobecný pravidelný přezkum, jež se týká Tuniska a je adresována Radě pro lidská práva OSN,
– s ohledem na závěry Rady ve složení pro obecné záležitosti a vnější vztahy týkající se upevnění dvoustranných vztahů mezi EU a evropskými partnery z 8. a 9. prosince 2008,
– s ohledem na prohlášení Evropské unie v návaznosti na 8. schůzi Rady přidružení EU–Tunisko ze dne 11. května 2010,
– s ohledem na monitorovací zprávu týkající se Tuniska ze dne 12. května 2010,
– s ohledem na svou zprávu o politice Evropské unie ve prospěch obhájců lidských práv přijatou dne 14. května 2010,
– s ohledem na svá předchozí usnesení o situaci v oblasti lidských práv v Tunisku a zejména na svá usnesení ze dne 29. září 2005, 15. prosince 2005 a 15. června 2005,
– s ohledem na společná prohlášení vysoké představitelky EU Catherine Ashtonové a komisaře pro rozšíření a politiku sousedství Štefana Füleho z 10. a 17. ledna 2011,
– s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu
A. vzhledem k tomu, že zoufalý čin Mohameda Bouaziziho, který se dne 17. prosince 2010 upálil v Sidi Bouzid, rozpoutal v Tunisku lidové povstání volající po hlubokých politických změnách,
B. vzhledem k tomu, že se protestní mírové hnutí se rozšířilo po celém Tunisku a bylo násilně potlačeno pořádkovými silami, což mělo za následek více než sto obětí, a zejména vzhledem k použití střelných zbraní proti demonstrantům, hromadným popravám, svévolnému zatýkání, mučení zadržených a vynuceným zmizením,
C. vzhledem k tomu, že prezident bin Alí odjel dne 14. ledna 2011 ze země a byl v souladu s článkem 57 tuniské ústavy definitivně nahrazen, a připomínaje v této souvislosti klíčovou úlohu armády jak při ochraně demonstrantů a ostatních obyvatel, tak při podpoře změn,
D. vzhledem k tomu, že milice bývalého prezidenta bin Alího i nadále terorizují obyvatelstvo a páchají různé násilné činy, a stále tedy představují skutečnou hrozbu pro všechny obyvatele
E. vzhledem k tomu, že vztahy mezi Evropskou unií a Tuniskem se od 17. července 1995 řídí dohodou o přidružení, která zahrnuje doložku o lidských právech, a od 4. července 2005 akčním plánem, který je v rámci evropské politiky sousedství založen na vzájemně uznávaném dodržování společných hodnot, mezi něž patří v souladu s články 8 a 21 SEU demokracie, právní stát, řádná správa věcí veřejných a dodržování lidských práv,
F. vzhledem k neschopnosti Evropské unie vytvořit skutečnou, soudržnou a účinnou zahraniční politiku vůči svým partnerům; připomínaje zejména slabost mechanismů spolupráce mezi EU a Tuniskem a znovu zdůrazňuje žádost Evropského parlamentu, aby k doložkám o lidských právech, které jsou součástí dohod o přidružení, existoval i mechanismus umožňující jejich účinné uplatnění,
G. vzhledem k tomu, že probíhající revize politiky sousedství musí rozhodně a systematicky odrážet hodnoty a zásady stanovené v článku 21 SEU, umožnit větší bdělost, pokud jde o dodržování těchto hodnot, obsahovat jasné a přesné hodnotící mechanismy schopné podpořit skutečné reformy v oblasti dodržování a podpory lidských práv a demokracie, udržitelného hospodářského, sociálního i environmentálního rozvoje, a zavést doložku o podmíněnosti v souvislosti s udělením rozšířeného statutu,
1. vyjadřuje svou solidaritu s tuniským lidem, který, veden oprávněnou touhou po demokracii, dovedl svou zemi k historickému politickému obratu, a ukončil tak 23 let trvající diktaturu; v této souvislosti vítá jeho odvahu a odhodlání projevené během čtyř týdnů mírových demonstrací a zdůrazňuje významnou úlohu žen; vyjadřuje svou soustrast rodinám obětí;
2. vítá a rozhodně v Tunisku podporuje proces demokratické přeměny a doufá ve vytvoření přechodné vlády, jež bude otevřená různým složkám občanské společnosti a bude se těšit důvěře obyvatel; považuje za sporné, že se v čele významných ministerstev, zejména ministerstva vnitra, stále drží osobnosti ztělesňující režim bývalého prezidenta bin Alího,
3. vítá první přijatá rozhodnutí o propuštění politických vězňů a vězňů svědomí, rozpuštění ministerstva pro informace, záruce svobody vyjadřování, uznání všech opozičních stran i možnosti registrace nevládních organizací;
4. vítá zřízení tří národních komisí zaměřených na události, k nimž došlo po 17. prosinci 2010, na boj proti korupci a reformu institucí a zákonů; domnívá se, že jejich činnost je plně v souladu s procesem přeměny a demokratizace země, a přeje si, aby jejich doporučení byla zohledněna v rámci budoucích legislativních a institucionálních reforem;
5. považuje za nezbytné, aby tyto komise byly složeny z nezávislých osobností občanské společnosti, měly skutečné vyšetřovací pravomoci, mohly se spolehnout na spolupráci se všemi státními orgány a měly k dispozici dostatek rozpočtových a lidských zdrojů umožňujících účinné fungování; považuje za nezbytné, aby tyto komise měly možnost využívat odborné znalosti a podporu vysoké komisařky OSN pro lidská práva a příslušných mechanismů OSN;
6. zdůrazňuje, že je důležité vytvořit nezbytné podmínky k tomu, aby se v rozumné lhůtě mohly uskutečnit svobodné a transparentní parlamentní a prezidentské volby, které umožní vytvoření skutečného demokratického prostoru v souladu s mezinárodními normami;
7. zdůrazňuje, že je důležité podpořit vznik nezávislého soudnictví a začít uplatňovat přechodné soudnictví;
8. vyzývá Radu, Evropskou službu pro vnější činnost a Komisi, aby probíhající proces demokratické přeměny plně podpořily tím, že poskytnou politickou i finanční podporu občanské společnosti a reformám nezbytným pro demokratizaci země, zejména pokud jde o svobodu vyjadřování, přesvědčení, tisku, sdružování, shromažďování a nezávislost soudnictví;
9. žádá, aby se akční plán přeorientoval na program podporující demokratickou přeměnu, zejména posílením programů zaměřených na občanskou společnost ve všech stávajících finančních nástrojích a případně poskytováním humanitární pomoci; v této souvislosti žádá o navýšení finančních prostředků Společenství určených Tunisku; zdůrazňuje, že je důležité podpořit organizace, které usilují o podporu práv žen, a žádá o uspořádání konference o ženách a demokratické přeměně pod záštitou Catherine Ashtonové;
10. žádá Evropskou službu pro vnější činnost a Komisi, aby přijaly veškerá nezbytná opatření, kterými plně podpoří zřízení tří vnitrostátních komisí a jejich činnost;
11. podporuje společný návrh vysoké představitelky EU Catherine Ashtonové a komisaře pro rozšíření a evropskou politiku sousedství Štefana Füleho, aby byla Tunisku poskytnuta okamžitá pomoc při konání voleb, která by se však neomezovala jen na tuto fázi, ale zohledňovala by nezbytnost doprovázet celý proces demokratizace; naléhavě vyzývá EU, aby v tomto ohledu hrála aktivní úlohu;
12. trvá na tom, aby všechna jednání zahájená za předchozího režimu byla pozastavena do doby, než se uskuteční svobodné a demokratické volby;
13. žádá Evropskou unii, aby přijala cílené sankce proti osobám, které ve svůj prospěch zpronevěřili tuniský majetek, zejména tím, že jim zakáže udělit vízum, a žádá členské státy, které tak dosud neučinily, aby zajistily zmrazení majetku rodin bin Alího a jejich příbuzných a navrácení protiprávně nabytého majetku do Tuniska;
14. žádá zástupce EU a členských států, aby zaručili, že do diplomatického dialogu budou zapojeny všechny složky podílející se na demokratické přeměně; v této souvislosti žádá, aby zástupci EU a členských států vyslaní do Tuniska byli schopni zohlednit novou politickou situaci a získat podporu a důvěru aktérů podílejících se na změnách; vyzývá proto EU, aby jmenovala zvláštního vyslance pro Tunisko;
15. naléhavě vybízí Evropskou unii, aby si z tuniského příkladu vzala poučení a přezkoumala svou politiku podpory demokracii a lidským právům tak, aby ústřední úlohu v této politice hrála občanská společnost, a aby zároveň zvážila vytvoření mechanismu, který by umožňoval uplatnit doložku o lidských právech; trvá na tom, aby revidovaná politika sousedství do budoucna řadila mezi priority účinné plnění cílů stanovených v článku 21 smlouvy a aby tato politika byla hodnocena na základě kritérií zaměřených na nezávislost soudnictví, dodržování základních svobod, pluralismus, svobodu tisku a boj proti korupci;
16. žádá vytvoření interinstitucionální pracovní skupiny, do níž bude zapojen Evropský parlament a jejímž cílem bude znovu definovat prioritní opatření, která v příštích měsících umožní posílit a na základě potřeb nově nasměrovat prostředky z různých finančních nástrojů na vnější pomoc, které byly dosud v Tunisku využívány;
17. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Evropské službě pro vnější činnost a Komisi, vládám a parlamentům členských státům, přechodné vládě Tuniska i všem aktérům podílejícím se na změnách a vysoké komisařce pro lidská práva OSN.