Dokument ze zasedání
2. 3. 2011 B7‑0158/2011
NÁVRH USNESENÍ
předložený na základě prohlášení místopředsedkyně Komise/ vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku
v souladu s čl. 110 odst. 2 jednacího řádu
o postoji a prioritách Parlamentu v souvislosti s 16. zasedáním Rady OSN pro lidská práva a hodnocením v roce 2011
Marietje Schaake, Leonidas Donskis, Marielle De Sarnez
za skupinu ALDE
Usnesení Evropského parlamentu o postoji a prioritách Parlamentu v souvislosti s 16. zasedáním Rady OSN pro lidská práva a hodnocením v roce 2011
Evropský parlament,
– s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv, Evropskou úmluvu o lidských právech a Listinu základních práv Evropské unie,
– s ohledem na svá předchozí usnesení o Radě OSN pro lidská práva (UNHCR), zejména na usnesení ze dne 25. února 2010 o 13. zasedání Rady OSN pro lidská práva[1] a ze dne 14. ledna 2009 o vývoji Rady OSN pro lidská práva, včetně úlohy E[2]U[3], na usnesení ze dne 16. března 2006 o výsledcích jednání o Radě pro lidská práva a o 62. zasedání UNHRC[4], ze dne 29. ledna 2004 o vztazích mezi Evropskou unií a Organizací spojených národů[5], ze dne 9. června 2005 o reformě OSN[6], ze dne 29. září 2005 o výsledcích jednání světového summitu Organizace spojených národů ve dnech 14.–16. září 200[7]5[8] a ze dne 7. května 2009 o výroční zprávě o lidských právech ve světě v roce 2009 a o politice EU v této oblasti[9],
– s ohledem na svá naléhavá usnesení o lidských právech a demokracii,
– s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN A/RES/60/251 o zřízení Rady OSN pro lidská práva (UNHRC),
– s ohledem na předchozí řádná a mimořádná zasedání UNHRC a na předchozí kola všeobecného pravidelného přezkumu,
– s ohledem na nadcházející 16. zasedání UNHRC a na 11. kolo všeobecného pravidelného přezkumu ve dnech 2. až 13. května 2011,
– s ohledem na hodnocení UNHRC během roku 2011,
– s ohledem na institucionální změny po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost, k nimž patří zejména vytvoření Evropské služby pro vnější činnost a funkce vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku,
– s ohledem na článek 2, čl. 3 odst. 5 a články 18, 21, 27 a 47 Smlouvy o Evropské unii ve znění vyplývajícím z Lisabonské smlouvy,
– s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu
A. vzhledem k tomu, že dodržování, prosazování a ochrana univerzální povahy lidských práv je součástí etického a právního acquis Evropské unie a jedním ze základních kamenů evropské jednoty a celistvosti[10],
B. vzhledem k tomu, že UNHRC je v systému OSN jedinečnou platformou specializovanou na všeobecná lidská práva a zvláštním fórem zaměřeným na lidská práva; vzhledem k tomu, že důležitým posláním a úkolem UNHRC je usilovat o větší podporu, ochranu a dodržování lidských práv na celém světě,
C. vzhledem k tomu, že hodnocení UNHRC probíhá ve dvou rovinách s tím, že o stavu orgánu se diskutuje v New Yorku a o postupech v Ženevě; vzhledem k tomu, že všichni mezinárodní činitelé musí současně usilovat o odstranění dvojích standardů a vyvarovat se selektivity a politizace při posuzování otázek lidských práv,
D. vzhledem k tomu, že odvolávání se na státní svrchovanost a vnitrostátní jurisdikci již nelze používat k ochraně států před kontrolou jejich činnosti v oblasti lidských práv,
E. vzhledem k tomu, že Evropská unie by měla na půdě OSN obecně, a zejména pak v rámci UNHCR, vystupovat jako světový aktér a že nový přístup, který ztělesňuje Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ), by měl Unii pomoci jednat efektivněji a důrazněji, aby byla schopna jednotně, důsledně a účinně čelit celosvětovým výzvám a tyto výzvy řešit,
F. vzhledem k vytvoření ředitelství pro lidská práva a demokracii v rámci ESVČ,
G. vzhledem k tomu, že delegace podvýboru pro lidská práva Evropského parlamentu se zúčastní 16. zasedání UNHRC v Ženevě, jak tomu bylo v případě minulých zasedání UNHRC i zasedání předchůdkyně UNHRC – Komise OSN pro lidská práva,
1. zdůrazňuje význam 16. zasedání UNHRC a zejména procesu hodnocení UNHRC, který nabízí jedinečnou příležitost k posouzení toho, jak rada plní svůj mandát, a který radě umožní zlepšit pracovní metody tak, aby účinněji a systematicky reagovala na případy porušování lidských práv; vítá skutečnost, že UNHRC jmenovala pro proces hodnocení dva zprostředkovatele – Maroko a Lichtenštejnsko;
2. vítá skutečnost, že na program 16. pravidelného zasedání byla mimo jiné zařazena zpráva o právech osob, které patří k národnostním nebo etnickým, náboženským a jazykovým menšinám, a o prosazování a ochraně lidských práv a základních svobod v boji proti terorismu, jakož i četné schůzky, na nichž se bude jednat o právech dítěte;
3. vítá skutečnost, že v tomto roce byli pro tato klíčová témata jmenování zvláštní zpravodajové, a bere na vědomí, že tito zpravodajové předloží zprávy o mučení a jiném krutém, nelidském či ponižujícím zacházení nebo trestání, o svobodě náboženského vyznání a přesvědčení a o situací zastánců lidských práv; vyzývá členské státy EU, aby se do těchto diskusí aktivně zapojily;
4. vítá vytvoření ředitelství pro lidská práva a demokracii a podporuje Radu EU ve zřízení pracovní skupiny pro lidská práva (COHOM) se sídlem v Bruselu, neboť v Bruselu jsou lepší předpoklady pro sledování politik EU; pracovní skupinu by tvořili odborníci na lidská práva ze všech 27 členských států EU, kteří by pomáhali s organizací multilaterální spolupráce s ohledem na dvoustrannou činnost;
5. podporuje jmenování zvláštního zástupce EU na vysoké úrovni pro lidská práva a znovu zdůrazňuje, že je nezbytné pro jednotlivé země vypracovat strategie v oblasti lidských práv a demokracie;
6. zdůrazňuje, že je důležité, aby EU zaujala k tématům, jež budou projednávána na 16. zasedání UNHRC, společný postoj, a vyzývá členské státy EU, aby v praxi podpořily EU v uplatňování devízy „jedno poselství, ale mnoha hlasy“, která se osvědčila v minulých letech, např. v rámci iniciativ EU namířených proti trestu smrti;
Práce UNHRC
7. opětovně vyzývá členské státy EU, aby se rozhodně postavily proti jakýmkoli pokusům o oslabení koncepce univerzality, nedělitelnosti a vzájemné propojenosti lidských práv a aby vybízely UNHRC k tomu, aby věnovala stejnou pozornost všem formám diskriminace, včetně diskriminace kvůli pohlaví, rasovému nebo etnickému původu, věku, sexuální orientaci, postižení, vyznání nebo přesvědčení;
8. je znepokojen tím, že největší překážku pro efektivnější plnění mandátu UNHRC představuje často převládající „bloková politika“, která ovlivňuje UNHRC ve výběru zemí a situací, kterým bude věnovat svou pozornost; opakuje svůj názor, že schopnost UNHRC účinně, zavčas a adekvátně řešit situaci v různých zemích má zásadní význam pro její autoritu, efektivní fungování a důvěryhodnost;
9. domnívá se, že UNHRC by měla disponovat lepšími prostředky k řešení chronických i mimořádných situací, které by mohla získat rozšířením souboru nástrojů v oblasti lidských práv, využíváním odborných panelů nejen během zasedání, ale i mezi nimi, a pořádáním svých zasedání i mimo Ženevu; vyslovuje politování nad skutečností, že kvůli absenci vhodných nástrojů nebyla UNHRC již při několika příležitostech schopna pohotově a včas řešit závažné situace týkající se lidských práv, a podporuje myšlenku nezávislých spouštěcích mechanismů; aktivně usiluje o vytvoření účelově zaměřených mechanismů UNHRC, které by tomto orgánu umožňovaly bezprostředně reagovat na krize v oblasti lidských práv, k nimž došlo například v Tunisku, Egyptě, Íránu a Bělorusku;
10. vítá iniciativu USA, které navrhují předložení rezoluce o Íránu; vyzývá členské státy EU, aby v případě Íránu důrazně podporovaly zavedení zvláštního mechanismu; vyzývá vysokou představitelku a ESVČ, aby koordinovaly spolupráci EU a Spojených států v otázkách společného zájmu týkajících se lidských práv, ačkoliv by EU přitom měla vystupovat zcela nezávisle, chce-li dosáhnout účinného řešení a působit důvěryhodně;
11. s potěšením konstatuje, že ve dnech 27. ledna až 2. února 2011 Tunisko navštívila mise OSN na vysoké úrovni zaměřená na lidská práva a důrazně vybízí k plnému uplatňování jejích doporučení; připomíná svou výzvu ke zřízení nezávislé mezinárodní vyšetřovací komise, která by prošetřila vážné případy porušování lidských práv, k nimž došlo v souvislosti s událostmi po 17. prosinci 2010;
12. podporuje úmysl vyslat do Egypta misi Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva, jejímž úkolem by bylo posoudit celkovou situaci v oblasti lidských práv po výměně čelních představitelů této země;
13. vítá skutečnost, že na 15. zvláštním zasedání konaném dne 25. února byla po společné dohodě přijata rezoluce o situaci v oblasti lidských práv v Libyi, v níž se odsuzuje hrubé a soustavné porušování lidských práv v Libyi a poukazuje na to, že v některých případech se dokonce může jednat o zločiny proti lidskosti; žádá, aby byla do Libye vyslána nezávislá mezinárodní vyšetřovací komise, která by na místě prověřila všechny případy údajného porušování lidských práv zakotvených v mezinárodním právu, a doporučuje Valnému shromáždění, aby zvážilo pozastavení členství Libye v UNHCR;
14. podporuje otevření regionální kanceláře Úřadu vysokého komisaře pro lidská práva ve Středomoří;
15. vyjadřuje uspokojení nad tím, že z podnětu Nigérie a Spojených států bylo uspořádáno 14. zvláštní zasedání, které se věnovalo stavu lidských práv na Pobřeží slonoviny v souvislosti s ukončením prezidentských voleb v roce 2010, na němž bylo odsouzeno porušování lidských práv a všechny dotčené strany byly vyzvány k plnému dodržování lidských práv, základních svobod a zásad právního státu; znovu připomíná svou podporu výsledkům voleb, jak je uznala OSN, a vyzývá všechny aktéry, aby uznaly Alassana Ouattaru jako nově zvoleného prezidenta; podporuje rozhodnutí Africké unie vytvořit odbornou skupinu složenou z hlav států s cílem dosáhnout mírového a diplomatického řešení povolební krize na Pobřeží slonoviny;
16. s ohledem na zprávy zvláštních zpravodajů o stavu lidských práv v Korejské lidově demokratické republice a v Myanmaru/Barmě opakuje svou výzvu, aby EU veřejně podpořila zřízení vyšetřovacích komisí OSN, které by prošetřily porušování lidských práv v těchto zemích a posoudily, do jaké míry se jedná o zločiny proti lidskosti; vyjadřuje politování nad tím, že KLDR se zvláštním zpravodajem nespolupracuje, a žádá o prodloužení mandátu zvláštního zpravodaje pro Myanmar/Barmu;
17. naléhavě vyzývá EU, aby na nadcházejícím zasedání UNHRC aktivně podporovala rezoluci ke zprávě o krocích komise nezávislých odborníků podniknutých v návaznosti na mezinárodní vyšetřovací misi do pásma Gazy a aby se na této rezoluci aktivně podílela, s cílem zajistit, aby viníci nesli odpovědnost za porušování mezinárodního práva, a aby podpořila postoupení dotčených případů Valnému shromáždění a mezinárodním justičním mechanismům v případě, že z izraelské a palestinské strany nebude vedeno vyšetřování v souladu s mezinárodními normami; dále vyzývá vysokou představitelku, aby bedlivě sledovala, zda jsou dodržovány závěry obsažené v „krocích učiněných v návaznosti na zprávu mezinárodní vyšetřovací mise o zásahu proti humanitární flotile“ s cílem zajistit dodržování zásady odpovědnosti; vítá prohlášení vysoké komisařky OSN pro lidská práva u příležitosti její první návštěvy okupovaných palestinských oblastí a Izraele, zejména jasný signál, že veškeré osidlovací aktivity jsou nezákonné a že „o mezinárodním právu v oblasti lidských práv a mezinárodním humanitárním právu nelze diskutovat“;
18. lituje toho, že ačkoliv kritéria pro členství v UNHRC stanovená rezolucí Valného shromáždění č. 60/251 požadují plnou spolupráci s tímto orgánem, přináší stávající praxe dobrovolných závazků velmi rozdílné a nepřiměřené výsledky; znovu proto opakuje, že minimálním požadavkem pro členství v UNHRC by pro všechny strany měla být kromě dobrých výsledků v oblasti lidských práv účinná stálá účast na zvláštních postupech; zdůrazňuje význam skutečně konkurenčního prostředí při volbách; vyzývá ke zrušení možnosti, aby regionální skupiny předkládaly předem stanovený seznam kandidátů na členství v UNHRC;
19. vyzývá členské státy EU a ESVČ, aby se aktivně zapojily do hodnocení UNHRC v roce 2011, a podpořily tak plnění jejího mandátu; zdůrazňuje, že UNHRC by měla více fungovat jako mechanismus včasného varování a prevence a že by se za tímto účelem měly využít zkušenosti získané ze zvláštních postupů; znovu opakuje, že je třeba vypracovat transparentní a komplexní hodnocení, který zohlední i názory nevládních organizací, občanské společnosti a všech ostatních zúčastněných stran; vyzývá ESVČ, aby podvýbor Evropského parlamentu pro lidská práva pravidelně informovala o aktuálním stavu tohoto hodnocení;
20. znovu zdůrazňuje své stanovisko, že v rámci tohoto hodnocení je třeba zachovat nezávislost Úřadu vysokého komisaře pro lidská práva, a staví se proti všem pokusům udělit mu stejný status, jako požívají ostatní agentury OSN, protože by to mohlo mít negativní dopad na jeho financování a následně i na jeho nezávislost; vítá nedávné jmenování asistenta generálního tajemníka OSN zodpovědného za lidská práva, který povede pobočku Úřadu vysokého komisaře pro lidská práva v New Yorku; tato nová kancelář pomůže posílit kontakty, dialog a transparentní vztahy mezi Valným shromážděním OSN a UNHCR; zdůrazňuje, že je třeba zajistit dostatek finančních prostředků k zachování regionálních poboček UNHCR, aby mohly pokračovat ve své práci v terénu;
21. trvá na tom, aby byly zachovány a posíleny zvláštní postupy a aby byla zaručena možnost UNHRC reagovat na konkrétní případy porušení lidských práv prostřednictvím rezolucí a mandátů pro jednotlivé země; zdůrazňuje nedělitelnost lidských práv, ať už se jedná o práva sociální, hospodářská, kulturní, občanská či politická; se znepokojením bere na vědomí, že mechanismus pro podávání stížností, jenž je jedinečným celosvětovým mechanismem na podporu obětí, zatím ve srovnání s velkým počtem přijatých podnětů vykázal minimální výsledky; zdůrazňuje, že je třeba se tomuto problému věnovat v rámci hodnocení UNHRC;
Všeobecný pravidelný přezkum
22. uznává přínos všeobecného pravidelného přezkumu jako společné zkušenosti pro všechny vlády, neboť v jeho rámci je se všemi členy OSN jednáno rovnocenně a všichni jsou podrobováni stejné kontrole; tento přezkum oceňuje navzdory tomu, že státy musí s přezkumem souhlasit a že opatření na základě vydaných doporučení přijímají na dobrovolném základě; připomíná, že do prosince 2011 budou v rámci tohoto mechanismu přezkoumány všechny členské státy Organizace Spojených Národů;
23. trvá na tom, že v rámci UNHRC je nezbytné zachovat prostor pro občanskou společnost za účelem posílení její účasti na dialogu, díky čemuž se otevřou nové možnosti pro nevládní organizace k navázání dialogu v jednotlivých státech;
24. podporuje větší zapojení nevládních organizací do všeobecného pravidelného přezkumu prostřednictvím písemných doporučení, která by předkládala k posouzení pracovní skupině, a účasti na jejích diskusích;
25. bere na vědomí, že všeobecný pravidelný přezkum poskytuje jednotlivým státům možnost, aby se zavázaly k plnění svých povinností v oblasti lidských práv a aby jednaly v souladu se závěry smluvních subjektů a zvláštních postupů;
26. znovu potvrzuje, že doporučení by měla být více zaměřena na výsledky, a žádá, aby do všeobecného pravidelného přezkumu byli ve větší míře zapojeni nezávislí odborníci a vnitrostátní instituce činné v oblasti lidských práv, aby se zajistilo, že tento přezkum bude účinným nápravným mechanismem; domnívá se, že nezávislé odborné poradenství může v rámci procesu všeobecného pravidelného přezkumu probíhat tak, že odborníci budou sledovat jeho průběh a při schvalování konečné zprávy předloží shrnutí a analýzu všeobecného pravidelného přezkumu;
27. lituje skutečnosti, že první fáze přezkumu určitých zemí nesplnila očekávání transparentního, neselektivního a nekonfrontačního procesu; uznává v tomto ohledu úlohu, kterou sehrály členské státy ve snaze o překonávání „mentality bloku“; vybízí členské státy EU, aby poskytly technickou pomoc s cílem podpořit realizaci doporučení;
28. vyzývá členské státy EU, aby se i nadále podílely na přezkumu UNHRC, a zajistily tak, aby nebyla přerušena návaznost mezi první a druhou fází všeobecného pravidelného přezkumu a aby se druhá fáze zaměřila na provádění doporučení a následná opatření; souhlasí s názorem, že země, u nichž se provádí všeobecný pravidelný přezkum, by měly předkládat jasné odpovědi ke každému z doporučení a časové harmonogramy pro provádění doporučení vydaných pracovní skupinou; konstatuje, že pro tento proces může být přínosem předložení zprávy o stavu provádění v polovině období;
Zvláštní postupy
29. opakovaně prohlašuje, že zvláštní postupy jsou základem systému OSN pro ochranu lidských práv a že důvěryhodnost a účinnost ochrany lidských práv ze strany UNHRC závisí na spolupráci na zvláštních postupech a jejich plném uplatňování; zdůrazňuje, že posílení nezávislosti a vzájemné interaktivity zvláštních postupů s radou je v tomto ohledu zásadní;
30. odsuzuje pokusy o oslabení nezávislosti zvláštních postupů tím, že se vlády staví do pozice dozorce; zdůrazňuje, že kontrola v jakékoli podobě byl zpolitizovala a oslabila účinnost systému;
31. připomíná, že zvláštní postupy pro situaci v jednotlivých zemích jsou základním nástrojem pro posílení lidských práv tamních obyvatel; zdůrazňuje, že s ohledem na jejich zásadní charakteristiky, jako jsou pravidelnost a odbornost z nichž vychází, nemohou být mandáty pro jednotlivé země nahrazeny všeobecným pravidelným přezkumem;
32. vyzývá členské státy EU, aby během přezkumu chránily integritu a odpovědnost UNHRC tím, že podpoří vytvoření mechanismu následných opatření v souvislosti s prováděním doporučení vyplývajících ze zvláštních postupů, a kromě toho aby také přijaly výběrová kritéria a zavedly transparentnější postup jmenování, který bude založen na profesní dráze, dovednostech, kvalifikaci a zkušenostech kandidátů; schvaluje návrh nevládních organizací, aby se posílila schopnost zvláštních postupů včas varovat prostřednictvím mechanismu, který jim umožní automaticky zahájit proces posouzení situace ze strany UNHRC;
Zapojení EU
33. vítá účast vysoké představitelky / místopředsedkyně EU na 16. zasedání UNHRC;
34. trvá na tom, aby ESVČ, a zejména delegace EU v Ženevě a New Yorku, zvýšily soudržnost, viditelnost a důvěryhodnost činnosti EU v rámci UNHRC tím, že rozšíří přeshraniční dosah a spolupráci, zejména při vyvíjení tlaku na umírněné státy ve všech skupinách;
35. znovu vyjadřuje podporu aktivní účasti EU na práci UNHRC již od jejího zřízení, konkrétně prostřednictvím prosazování či spoluprosazování rezolucí, vydávání prohlášení a zapojení do interaktivních dialogů a diskusí; oceňuje, že se EU v rámci UNHRC zavázala k řešení situace jednotlivých zemí, a zdůrazňuje, že je důležité, aby svému závazku se vší rozhodností dostála;
36. vítá doprovodnou událost, kterou zorganizovala delegace EU u příležitosti 25. výročí ustanovení mandátu zvláštního zpravodaje pro svobodu náboženského vyznání a přesvědčení; znovu potvrzuje svůj postoj ke koncepci „hanobení náboženství“, a přestože uznává, že je třeba problém diskriminace náboženských menšin řešit v plném rozsahu, domnívá se, že začlenění této koncepce do Protokolu o dodatečných normách v oblasti rasismu, rasové diskriminace, xenofobie a všech forem diskriminace není vhodné;
37. podporuje společnou iniciativu EU a skupiny GRULAC (latinskoamerická a karibská skupina) k vypracování rezoluce o dětech, které žijí a pracují na ulici;
38. podporuje meziregionální prohlášení, které bude předloženo k problematice práv lesbiček, homosexuálů, bisexuálů a transsexuálů;
39. vyzývá členské státy EU, aby vyvinuly maximální úsilí na zachování všech mandátů udělených pro zvláštní postupy, a vyzývá zejména k obnovení mandátu zvláštního zpravodaje OSN pro situaci zastánců lidských práv;
40. vyjadřuje politování nad tím, že EU ve své snaze o dosažení shody často vyvolává mylný dojem, že upouští od svých ambicí, a domnívá se, že by EU při předkládání a prosazování rezolucí o jednotlivých zemích měla být mnohem důraznější;
41. se znepokojením poukazuje na to, že EU není schopna účinně uplatňovat svůj vliv v rámci širšího systému OSN; zdůrazňuje, že je třeba, aby EU zařadila UNHRC mezi své priority, aby lépe koordinovala členské státy a aby usilovala o vytváření koalic či spojenectví s klíčovými regionálními partnery a se všemi umírněnými státy, čímž přispěje k překonání „mentality bloků“ v UNHRC;
42. upozorňuje na to, že je z praktického hlediska důležité, aby EU měla v Ženevě a New Yorku početnější a dobře zajištěnou delegaci; zdůrazňuje, že politika prováděná v Ženevě a New Yorku musí být nedílnou součástí zahraniční politiky EU a že v tomto ohledu je nutné se soustředit na zlepšení interní koordinace, a rovněž zdůrazňuje potřebu dobré souhry mezi dvoustrannou a vícestrannou úrovní;
43. lituje skutečnosti, že bylo odloženo usnesení, které EU v září 2010 předložila Valnému shromáždění OSN s cílem posílit své postavení tak, aby bylo v souladu s novým institucionálním uspořádáním vyplývajícím z Lisabonské smlouvy; posílené postavení by umožnilo, aby EU měla stálé zastoupení (v osobě předsedy Evropské rady nebo vysokého představitele) a vystupovala jednotně a aby se zvýšila viditelnost a vliv EU na celosvětové úrovni; trvá na tom, že je nutné, aby zvláštní pracovní skupina ESVČ v úzké spolupráci s členskými státy EU i nadále prosazovala přijetí tohoto usnesení;
44. pověřuje svou delegaci, aby na 16. zasedání UNHRC přednesla obavy vyjádřené v tomto usnesení; vyzývá tuto delegaci, aby podala zprávu o své cestě podvýboru pro lidská práva, a považuje za nezbytné, aby Evropský parlament i nadále vysílal své delegace na významná zasedání UNHRC;
45. znovu vyzývá členské státy EU, aby zajistily dodržování lidských práv v jejich vlastních vnitřních politikách, aby se tak předešlo vytváření dvojích norem, a také s ohledem na probíhající proces přistoupení EU k Evropské úmluvě o lidských právech, neboť neúspěch by v tomto případě mohl zásadně oslabit postavení EU v UNHRC;
46. pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, Radě bezpečnosti OSN, generálnímu tajemníkovi OSN, předsedovi 64. zasedání Valného shromáždění, předsedovi Rady OSN pro lidská práva, vysoké komisařce OSN pro lidská práva a pracovní skupině EU-OSN zřízené Výborem pro zahraniční věci.