Dokument ze zasedání
8. 11. 2011 B7‑0574/2011
NÁVRH USNESENÍ
předložený na základě otázek k ústnímu zodpovězení B7‑0642/2011 a B7‑0643/2011
v souladu s čl. 115 odst. 5 jednacího řádu
o zprávě o odpovědnosti při financování rozvoje
Michèle Striffler
za Výbor pro rozvoj
Usnesení Evropského parlamentu o zprávě o odpovědnosti při financování rozvoje
Evropský parlament,
– s ohledem na Deklaraci tisíciletí OSN ze dne 8. září 2000,
– s ohledem na summity skupiny G20 konané ve dnech 24.–25. září 2009 v Pittsburghu, dne 2. dubna 2009 v Londýně, ve dnech 26.–27. června 2010 v Torontu a ve dnech 11.–12. listopadu 2010 v Soulu,
– s ohledem na summity skupiny G8 konané ve dnech 8.–10. července 2009 v italské Aquile, ve dnech 26.–27. května 2011 ve francouzském Deauville a dne 26. června 2010 v kanadské Muskoce,
– s ohledem na Monterreyský konsensus a prohlášení z Dohá přijaté na mezinárodních konferencích o financování rozvoje, které se konaly ve dnech 18. až 22. března 2002 v mexickém Monterrey a ve dnech 29. listopadu až 2. prosince 2008 v katarském Dohá,
– s ohledem na Pařížskou deklaraci o účinnosti pomoci a na akční program z Akkry,
– s ohledem na Evropský konsenzus o rozvoji[1] a kodex chování EU pro doplňkovost a dělbu práce v rámci rozvojové politiky[2],
– s ohledem na své usnesení ze dne 15. června 2010 o pokroku směřujícím k dosažení rozvojových cílů tisíciletí: přezkum v polovině období při přípravě schůzky OSN na vysoké úrovni v září 2010[3],
– s ohledem na své usnesení ze dne 25. března 2010 o dopadech celosvětové finanční a hospodářské krize na rozvojové země a rozvojovou spolupráci[4],
– s ohledem na své usnesení ze dne 18. května 2010 o soudržnosti politik EU ve prospěch rozvoje a o koncepci „oficiální rozvojové pomoci plus“[5],
– s ohledem na své usnesení ze dne 23. září 2008 o opatřeních následujících po konferenci o financování rozvoje v Monterrey v roce 2002[6],
– s ohledem na své usnesení ze dne 22. května 2008 o opatřeních následujících po Pařížské deklaraci o účinnosti pomoci z roku 2005[7],
– s ohledem na své usnesení ze dne 5. července 2011 o zvýšení dopadu rozvojové politiky EU[8],
– s ohledem na čl. 115 odst. 5 a čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že členské státy vydaly v loňském roce na oficiální rozvojovou pomoc jen 0,43 % svého HND, přestože závazek vyplývající z Deklarace tisíciletí činí 0,7 % do roku 2015 a přechodný cíl pro rok 2010 byl 0,56 %;
B. vzhledem k tomu, že 15 členských států své rozpočty na pomoc mezi roky 2009 a 2010 snížilo;
C. vzhledem k tomu, že členské státy v roce 2005 slíbily, že 50 % veškeré nové pomoci bude směřovat do subsaharské Afriky, avšak ve skutečnosti poskytly pouze přibližně polovinu této částky, a vzhledem k tomu, že členské státy nesplnily ani svůj příslib, že do roku 2010 poskytnou 0,15 % svého HND ve prospěch nejméně rozvinutých zemí;
D. vzhledem k tomu, že se tyto závazky udávají v procentech HND, takže se reálně snižují v dobách hospodářského poklesu, a hospodářská krize je proto špatnou výmluvou pro odpovídající krácení rozpočtů na pomoc;
E. vzhledem k tomu, že pokud EU nedokáže splnit své sliby, vážně tím naruší důvěru svých partnerů z řad rozvojových zemí i vlastní kredibilitu, zatímco splněním svých závazků by naopak vyslala silný a jednoznačný signál chudým zemím a dalším dárcům;
F. vzhledem k tomu, že špatná správa daní v rozvojových zemích brání spravedlivému přerozdělování bohatství, odčerpává prostředky vládám a stojí v cestě vymýcení chudoby;
G. vzhledem k tomu, že nezákonné úniky kapitálu z rozvojových zemí se odhadují na přibližně desetinásobek celosvětové rozvojové pomoci;
H. vzhledem k tomu, že inovační mechanismy financování se v současné době podílejí na rozvojové pomoci EU pouze ze 3 %;
I. vzhledem k tomu, že systémy zlepšující přístup k finančním službám orientované na chudé, jako jsou např. mikrofinanční režimy, mohou mimořádně pomoci drobným zemědělcům, zejména ženám, aby dosáhli potravinové soběstačnosti a zajistili si spolehlivé dodávky potravin;
J. vzhledem k tomu, že remitence posílané migranty do rozvojových zemí převyšují celosvětové rozpočty na pomoc, a ačkoli se EU v roce 2008 zavázala ke snížení nákladů spojených s remitencemi, došlo zatím jen k minimálním změnám;
K. vzhledem k tomu, že pomoc EU na podporu obchodu činila v roce 2009 10,5 miliardy EUR a pomoc související s obchodem dosáhla 3 miliard EUR, čili výrazně přesáhla stanovený cíl;
L. vzhledem k tomu, že článek 208 Smlouvy o fungování EU stanoví, že „Unie přihlíží k cílům rozvojové spolupráce při provádění politik, které by mohly mít vliv na rozvojové země“;
M. vzhledem k tomu, že rozvojové země, a zejména ty nejméně rozvinuté, byly silně zasaženy krizí, což vedlo především k dalšímu nárůstu výše dluhů;
N. vzhledem k tomu, že EU poskytla v roce 2009 rozvojovým zemím 2,3 miliardy EUR k rychlému zahájení financování opatření v boji proti změně klimatu;
O. vzhledem k tomu, že se EU zasazuje o to, aby finanční prostředky na opatření v boji proti změně klimatu byly „nové“ a „doplňkové“;
P. vzhledem k tomu, že se na neúčinnou pomoc vyplýtvá každoročně až 6 miliard EUR z veřejných financí;
1. vítá sdělení Komise o zprávě o odpovědnosti EU o financování rozvoje za rok 2011, protože se jedná o velmi užitečný text podporující transparentnost a vzájemné hodnocení;
Rozvojová pomoc
2. uvědomuje si vzrůstající tlak na vnitrostátní rozpočty z důvodu finanční a hospodářské krize; domnívá se však, že k dosažení cíle vymýcení chudoby je třeba především změnit politiku průmyslových a rozvojových zemí tak, aby se zaměřovala na odstraňování strukturálních příčin chudoby;
3. znovu opakuje své hluboké znepokojení ohledně stávajícího skupování půdy cizími investory, které podporují vlády, zejména v Africe, což by mohlo ohrozit místní zabezpečení potravin; naléhavě vyzývá Komisi, aby otázku zabírání půdy začlenila do svého politického dialogu s rozvojovými zeměmi, aby se tak soudržnost politik stala základním kamenem rozvojové spolupráce na vnitrostátní i mezinárodní úrovni a aby se zabránilo vyvlastňování malých zemědělcům a neudržitelnému používání půdy a vody;
4. oceňuje, že EU a její členské státy zůstávají navzdory krizi největšími světovými dárci oficiální rozvojové pomoci;
5. vítá nedávno obnovený závazek členských států, že splní své závazky týkající se oficiální rozvojové pomoci, zejména to, že poskytnou pomoc ve výši 0,7 % svého HND; souhlasí s Radou, že oficiální rozvojová pomoc k vymýcení světové chudoby nestačí; domnívá se, že rozvojová politika EU by měla usilovat o odstranění strukturálních překážek, jež brání dosažení cíle vymýcení chudoby, a to na základě soudržnosti politik v zájmu rozvoje, které je třeba dosáhnout mezi politikami EU v oblasti zemědělství, obchodu, investic, daňových rájů, přístupu k surovinám a změny klimatu;
6. vyjadřuje však hluboké znepokojení, že v roce 2010 chybělo EU k dosažení jejího vlastního cíle v oblasti oficiální rozvojové pomoci asi 15 miliard EUR a že bude muset téměř zdvojnásobit svou pomoc, aby splnila svůj rozvojový cíl tisíciletí na rok 2015; dále je znepokojen tím, že EU přes svůj slib výrazně nenavýšila pomoc určenou Africe a nejméně rozvinutým zemím a že mnoho členských států omezilo mezi roky 2009 a 2010 finanční prostředky určené na pomoc a v roce 2011 i v následujících letech plánují další škrty;
7. zdůrazňuje obrovský přínos dobře řízené pomoci pro udržitelný rozvoj v oblasti zdraví, vzdělávání, genderu, biologické rozmanitosti i v mnoha dalších oblastech;
8. vyzývá proto všechny členské státy, aby přijaly naléhavá opatření ke splnění svého závazku poskytnout pomoc ve výši 0,7 % svého HND i svých konkrétních slibů zaměřených na Afriku a nejméně rozvinuté země, a doporučuje přijímání zcela transparentních, víceletých a závazných opatření včetně právních předpisů;
Další aspekty rozvojového financování
9. sdílí postoj Rady a Komise, že uvolňování domácích zdrojů v partnerských zemích je pro udržitelný rozvoj klíčové; vyzývá dárce EU, aby upřednostňovali budování kapacit v této oblasti, zejména pokud jde o silnější daňové systémy a kvalitnější daňovou správu, a aby celosvětově posílili své úsilí na podporu transparentnosti v daňové oblasti a předkládání výkazů podle jednotlivých zemí a bojovali proti daňovým únikům a nezákonnému úniku kapitálu také prostřednictvím právních předpisů, pokud to bude třeba;
10. naléhavě vyzývá Komisi, aby do své rozvojové politiky prioritně zařadila boj proti zneužívání daňových rájů, daňovým únikům a nezákonnému úniku kapitálu;
11. vyzývá členské státy, aby dále zvyšovaly podporu iniciativě v oblasti transparentnosti těžebního průmyslu, a vyzývá Evropskou komisi, aby rychle navrhla legislativu EU, která by se alespoň vyrovnala právním předpisům USA v jejich cíli zajistit, aby těžební průmysl v rozvojových zemích řádně platil daně, jeho produkce byla v souladu se sociálními a environmentálními normami a aby dodržoval standardy náležité péče;
12. vyzývá EU a její členské státy, aby vedle oficiální rozvojové pomoci nalezly další zdroje financování mezinárodního rozvoje včetně:
– navržení inovačních dávek, jako je daň z finančních transakcí, k financování globálních veřejných statků včetně rozvojové pomoci,
– výrazného snížení nákladů na remitence,
– zlepšení možností kombinace grantů EU a půjček EIB, aniž by to vedlo ke snižování výdajů na rozvojovou pomoc,
– podpory schémat na zlepšení přístupu k finančním službám, jako jsou mikrofinanční režimy, v rozvojových zemích;
13. vítá významnou a sílící podporu EU zaměřenou na pomoc obchodu a podporu související s obchodem; očekává, že nejméně rozvinuté země budou mít v budoucnu z této podpory větší prospěch;
14. připomíná, že obchodní politiky EU i ostatní politiky m.j. v oblasti zemědělství, rybolovu, migrace, bezpečnosti apod. musí být podle Lisabonské smlouvy v souladu s cíli rozvojové politiky EU, a vyzývá k provádění soudržnosti politik v zájmu rozvoje (článek 208 Lisabonské smlouvy) s cílem řešit strukturální problém vymýcení chudoby;
15. naléhavě vyzývá členské státy, aby zvýšily své úsilí k zajištění plného provádění stávajících iniciativ na snižování zadluženosti, zejména těch, které jsou zaměřeny na silně zadlužené chudé země a mnohostranné snižování zadluženosti;
16. vítá nedávnou významnou podporu EU opatřením v oblasti boje proti změně klimatu v rozvojovém světě, opakuje však svůj požadavek, že se musí jednat o opatření doplňující stávající rozvojovou pomoc;
17. očekává, že čtvrté fórum na vysoké úrovni zaměřené na účinnost pomoci, které se bude v listopadu konat v korejském Busanu, přinese hmatatelné výsledky, pokud jde o účinnější a nákladově efektivnější pomoc; bere na vědomí pokrok, i když nerovnoměrný, který vyplývá ze zprávy o odpovědnosti za rok 2011, naléhá však na členské státy EU, aby zvýšily své úsilí o zlepšení koordinace dárcovské činnosti (i pokud jde o Evropskou službu pro vnější činnost), společného plánování a rozdělování práce na místě;
18. naléhavě vyzývá dárce EU, aby zlepšili politický dialog s rozvíjejícími se ekonomikami o rozvojové spolupráci, a vyzývá členské státy EU, aby podporovaly iniciativy v oblasti rozvojové spolupráce Jih-Jih a třístranné iniciativy; domnívá se, že již neexistuje žádný důvod pomáhat formou grantů zemím, které mají dostatečnou hotovost;
Vzájemné hodnocení OECD-Výbor pro rozvojovou pomoc
19. žádá, aby byl zapojen do příštího vzájemného hodnocení mezi OECD a Výborem pro rozvojovou pomoc týkajícího se rozvojové spolupráce;
20. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, členským státům, EIB, agenturám OSN, Smíšenému parlamentního shromáždění AKT-EU, skupině G20, MMF a Světové bance.