Dokument ze zasedání
20. 3. 2012 B7‑0189/2012
NÁVRH USNESENÍ
předložený na základě prohlášení Rady a Komise
v souladu s čl. 110 odst. 2 jednacího řádu
o zprávě o pokroku Turecka za rok 2011 ( 2011/2889(RSP) )
Ria Oomen-Ruijten
za Výbor pro zahraniční věci
Usnesení Evropského parlamentu o zprávě o pokroku Turecka za rok 2011 ( 2011/2889(RSP) )
Evropský parlament,
– s ohledem na zprávu Komise o pokroku Turecka za rok 2011 ( SEC(2011)1201 ),
– s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě nazvané „Strategie rozšíření a hlavní výzvy v letech 2011–2012“ ( COM(2011)0666 ),
– s ohledem na svá předchozí usnesení ze dne 27. září 2006 o pokroku Turecka na cestě k přistoupení[1], ze dne 24. října 2007 o vztazích mezi EU a Tureckem[2], ze dne 21. května 2008 o zprávě o pokroku Turecka za rok 2007[3], ze dne 12. března 2009 o zprávě o pokroku Turecka za rok 2008[4], ze dne 10. února 2010 o zprávě o pokroku Turecka za rok 2009[5] a ze dne 9. března 2011 o zprávě o pokroku Turecka za rok 2010[6], ze dne 6. července 2005[7] a ze dne 13. února 2007[8] o úloze žen ve společenském, hospodářském a politickém životě v Turecku,
– s ohledem na rámec pro jednání s Tureckem ze dne 3. října 2005,
– s ohledem na rozhodnutí Rady 2008/157/ES ze dne 18. února 2008 o zásadách, prioritách a podmínkách přístupového partnerství s Tureckou republikou[9] („přístupové partnerství“) a na předchozí rozhodnutí Rady o přístupovém partnerství z let 2001, 2003 a 2006,
– s ohledem na závěry Rady ze dne 14. prosince 2010 a 5. prosince 2011,
– s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie[10],
– s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že poté, co Rada schválila rámec pro jednání, byla dne 3. října 2005 zahájena přístupová jednání s Tureckem, a vzhledem k tomu, že zahájení takových jednání je výchozím bodem dlouhodobého procesu s otevřeným koncem založeným na přesně vymezených podmínkách a závazku k provádění reforem;
B. vzhledem k tomu, že se Turecko zavázalo k reformám, dobrým sousedským vztahům a postupnému sbližování s EU, a vzhledem k tomu, že by tyto snahy měly být vnímány jako příležitost pro Turecko, aby se modernizovalo a konsolidovalo a dále zdokonalovalo své demokratické orgány, právní stát a dodržování lidských práv a základních svobod;
C. vzhledem k tomu, že podmínkou vstupu do EU, která je společenstvím založeným na sdílených hodnotách, skutečné spolupráci a vzájemné solidaritě jeho členských států, zůstává v souladu se závěry ze zasedání Evropské rady z prosince 2006 i nadále splnění všech kodaňských kritérií a dostatečná integrační kapacita EU;
D. vzhledem k tomu, že Komise ve své zprávě o pokroku za rok 2011 došla k závěru, že Turecko je klíčovou zemí pro zajištění bezpečnosti a prosperity Evropské unie, dále že pozitivní program a věrohodný přístup k vyjednávacímu procesu zajistí plně účinné přispění Turecka k EU v mnoha stěžejních oblastech a že je nadále zásadní, aby Turecko pokračovalo v reformách týkajících se politických kritérií a aby vyvíjelo další podstatné úsilí na zajištění základních práv;
E. vzhledem k tomu, že Komise zahájila obnovenou pozitivní agendu mezi EU a Tureckem s cílem proaktivním způsobem společně utvářet budoucnost; vzhledem k tomu, že tato pozitivní agenda staví na pevných základech vztahů mezi EU a Tureckem a posouvá reformní proces vpřed; vzhledem k tomu, že tato nová iniciativa nenahrazuje jednání o přistoupení, ale doplňuje je s cílem podpořit reformy a rozšířit práva a svobody tureckých občanů;
F. vzhledem k tomu, že Turecko již šestým rokem neuplatňuje ustanovení dohody o přidružení mezi ES a Tureckem a dodatkového protokolu k této dohodě;
G. vzhledem k tomu, že je třeba, aby Turecko ve svém vlastním zájmu a v zájmu posílení stability a podpory dobrých sousedských vztahů a pozitivního politického a hospodářského partnerství zvýšilo úsilí o vyřešení otevřených dvoustranných problémů, včetně nesplněných právních závazků a sporů ohledně hranic pozemních a mořských a ohledně vzdušného prostoru se svými nejbližšími sousedy, v souladu s ustanoveními Charty OSN a mezinárodním právem;
H. vzhledem k tomu, že hospodářství Turecka v posledním desetiletí zaznamenalo trojnásobný růst, který v minulém roce dosáhl bezmála 10 %, a že je Turecko považováno za jednu z nejrychleji rostoucích ekonomik světa a jednou ze sedmi nejvíce se rozvíjejících ekonomik světa; vzhledem k tomu, že v roce 2010 dosáhl objem obchodu mezi Evropskou unií a Tureckem 103 miliard EUR, že je Turecko sedmým největším obchodním partnerem Evropské unie a Unie je s 80% podílem veškerých přímých zahraničních investic, které do Turecka plynou, největším obchodním partnerem této země; vzhledem k tomu, že společnosti z EU v Turecku založily více než 13 000 podniků; vzhledem k tomu, že ve srovnání s většinou členských států, především těch vyspělejších, je HDP na obyvatele Turecka i nadále nízký; vzhledem k tomu, že relativně nízký HDP na obyvatele ve velké kandidátské zemi vytváří problémy zejména v oblastech hospodářského a sociálního sbližování se stávajícími členskými státy EU; vzhledem k tomu, že ekonomický růst by měl respektovat rovněž zásadu udržitelnosti životního prostředí; vzhledem k tomu, že Turecko i EU mohou profitovat z pokračující hospodářské integrace;
I. vzhledem ke strategickému významu dialogu a spolupráce s Tureckem, pokud jde o stabilitu, demokracii a bezpečnost v celé oblasti Blízkého východu; vzhledem k tomu, že Turecko by se jako země postavená na pevných základech sekulárního státu mohlo v souvislosti s účinným procesem reforem stát zdrojem inspirace pro demokratizaci arabských států při jejich dokončování přechodu k demokracii a společensko-hospodářských reforem; vzhledem k tomu, že strukturovaný dialog mezi EU a Tureckem o postupné koordinaci politik obou partnerů v oblasti zahraničních vztahů a politik sousedství by mohl přinést jedinečné synergie, zejména na podporu demokratizace a společensko-hospodářských reforem celé oblasti Středomoří a Blízkého východu obecně a v reakci na výzvy, které představuje Írán;
J. vzhledem k tomu, že Turecko je významným energetickým koridorem, kterým do EU proudí ropa a plyn z oblasti Kavkazu a Kaspického moře, a nachází se ve strategické blízkosti Iráku a jeho rozvíjejících se trhů s ropou a zemním plynem; vzhledem k tomu, že plánovaný plynovod Nabucco nadále zůstává jednou z největších priorit EU v oblasti zajištění dodávek energie; vzhledem k tomu, že Turecko a Ázerbájdžán uzavřely dne 25. října 2011 dohodu o přepravě azerbajdžánského plynu přes turecké území, čímž se otevře jižní koridor pro přepravu plynu, posílí se dodávky plynu do plánovaného plynovodu Nabucco a do koridoru propojovacího plynovodu Turecko-Řecko-Itálie, což dále posílí zabezpečení dodávek energie v Unii; vzhledem ke značnému potenciálu Turecka v oblasti energie z obnovitelných zdrojů s ohledem na jeho významné solární, větrné a geotermální zdroje;
K. vzhledem k tomu, že trvalý mír, stabilita a prosperita Balkánu jsou strategicky důležité pro EU i Turecko;
Vzájemná závislost a vzájemný závazek
1. zdůrazňuje vzájemnou závislost mezi Evropskou unií a jejími členskými státy a Tureckem; uznává potenciál Turecka v oblasti hospodářství a růstu a jeho významnou úlohu pro stabilitu regionu a zabezpečení dodávek energie; zdůrazňuje, že zmíněná vzájemná závislost je doplněna hodnotou potenciálních synergií mezi politikami Unie a Turecka v oblasti zahraničních vztahů, bezpečnosti a sousedství, které mohou oběma stranám přinést výhody a vést k posílení jejich vlivu; je však přesvědčen, že taková vzájemná závislost může vést k pozitivním výsledkům jedině tehdy, pokud je zasazena do kontextu vzájemného závazku, strategického dialogu a účinné spolupráce, úspěšného plnění procesu reforem a jejich následného provádění, a dobrých vztahů Turecka s členskými státy EU, které s ním sousedí;
2. vítá a podporuje úsilí Komise o vypracování nové pozitivní agendy, která by zahrnovala širokou škálu oblastí společného zájmu a zaměřila by se na novou dynamiku vztahů EU-Turecku, konkrétní výsledky a přínosy pro obě strany a možnost, aby EU zůstala měřítkem pro pokračující reformy v Turecku a přiblížení Turecka ke splnění přístupových kritérií; podporuje dialog s Tureckem o dohodách o volném obchodu uzavřených EU, které mají případný dopad na Turecko v rámci celní unie; zastává názor, že by se mělo obnovit úsilí o vytvoření podmínek pro otevření kapitol v oblasti spravedlnosti a základních práv; trvá na tom, že vztahy Turecka s členskými státy EU, které s ním sousedí, jsou klíčovým faktorem pro obnovu jednání a vedení dialogu v nové podobě;
3. poznamenává, že Turecko je jedinou kandidátskou zemí, v jejímž případě nedošlo k uvolnění vízového režimu; zdůrazňuje důležitost usnadnění přístupu do Evropské unie pro obchodníky, vysokoškolské pracovníky, studenty a zástupce občanské společnosti; podporuje úsilí, které Komise a členské státy vynakládají na provádění vízového kodexu, harmonizaci a zjednodušování požadavků vízové povinnosti a na zřizování nových středisek vydávajících víza v Turecku; naléhavě vyzývá Turecko, aby bez dalšího prodlení podepsalo a uplatňovalo dohodu o zpětném přebírání osob mezi EU a Tureckem a aby do doby, než tato dohoda vstoupí v platnost, zajistilo, aby byly plně uplatňovány stávající bilaterální dohody; podtrhuje význam prohloubení spolupráce mezi EU a Tureckem v oblasti řízení migrace, boje proti obchodování s lidmi a hraničních kontrol, a to mimo jiné vzhledem ke skutečnosti, že vysoký podíl nelegálních přistěhovalců přichází na území EU přes Turecko; žádá, aby docházelo k postupné konvergenci vízových politik Turecka a EU, pokud jde o občany třetích zemí; zastává názor, že jakmile bude dohoda o zpětném přebírání osob podepsána, měla by Rada pověřit Komisi zahájením dialogu o vízech a stanovením plánu dalšího postupu, pokud jde o uvolnění vízového režimu;
Plnění kodaňských kritérií
4. vyjadřuje Turecku uznání za průběh volebního procesu v rámci všeobecných voleb konaných v červnu 2011, jenž se vyznačoval vysokou účastí voličů a který mezinárodní pozorovatelé velmi kladně ohodnotili jako proces demokratický a utvářený dynamickou občanskou společností; opětovně připomíná význam reformy právních předpisů o politických stranách a volebního zákona a snížení10% minimálního limitu pro zastoupení v Parlamentu, jenž je mezi členskými státy Rady Evropy limitem nejvyšším a nemůže být reprezentativním odrazem pluralismu turecké společnosti; vyzývá, aby byly odstraněny veškeré překážky pro zřízení politických frakcí v tureckém Velkém národním shromáždění;
5. vítá skutečnost, že se nová vláda Turecké republiky rozhodla zřídit ministerstvo pro záležitosti EU, což je odrazem skutečnosti, že si je vláda vědoma zásadního významu dalšího úsilí, závazků a dialogu;
6. připomíná zásadní úlohu tureckého Velkého národního shromáždění jako centrálního bodu demokratického systému Turecka, a proto zdůrazňuje, že je třeba tomuto shromáždění propůjčit významnější úlohu, díky níž by fungovalo jako platforma pro veškeré politické strany, které by tak mohly v rámci systému kontrol a vyvážených pravomocí přispívat k demokratickému dialogu, a také úlohu shromáždění při prosazování integrujícího reformního procesu;
7. připomíná, že je třeba pokračovat v provádění procesu ústavní reformy, který započal v roce 2010, a vyzývá Komisi, aby zahrnula do zprávy o pokroku za rok 2012 podrobnou analýzu o pokroku tohoto procesu;
8. vyjadřuje svou neomezenou podporu procesu navrhování nové občanské ústavy Turecka, který vnímá jako výjimečnou příležitost pro provedení opravdové ústavní reformy, která bude podporovat demokracii, právní stát, bude zaručovat základní práva a svobody (zejména svobodu projevu a svobodu sdělovacích prostředků), pluralismus, zapojení, řádnou správu, odpovědnost a pospolitost v turecké společnosti, a to v plném souladu s Listinou základních práv EU; vyzývá všechny politické strany a příslušné aktéry, aby podpořili jednání o nové ústavě a přijali v této věci konstruktivní přístup, a to na základě shody a konstruktivního kompromisu; zdůrazňuje potřebu pokračovat v přípravných pracích na návrhu ústavy a vítá v tomto ohledu rozhodnutí zajišťující rovné zastoupení veškerých politických sil v ústavním dohodovacím výboru a příslib, že proces navrhování bude vycházet z co nejširších konzultací se všemi segmenty společnosti jako součást procesu, do nějž bude skutečně zapojena turecká občanská společnost; zdůrazňuje, že nová ústava by měla podporovat práva veškerých skupin a jednotlivců v Turecku, zaručit oddělení pravomocí, zajistit nezávislost a nestrannost soudnictví, civilní dohled nad armádou a prosazovat inkluzivní turecké občanství;
9. zdůrazňuje důležitost vyrovnaných a konstruktivních vztahů mezi vládou a opozicí jako nezbytné podmínky pro účinný reformní proces; připomíná, že opravdu demokratická a pluralistická společnost se musí vždy opírat o dva pilíře vlády a opozice a o trvalý dialog a spolupráci mezi těmito dvěma stranami; vyjadřuje v této souvislosti své obavy ohledně probíhajících soudních procesů a dlouhodobého vazebního zadržování před samotným procesem, které se týkají poslanců tureckého Velkého národního shromáždění, a ohledně soudního řízení zahájeného za účelem zrušení parlamentní imunity pana Kemala Kılıçdaroğlua, vůdce hlavní opoziční strany; zdůrazňuje, že pokud poslanci parlamentu musejí plnit své úkoly pod hrozbou, že budou trestně stíháni, nejsou zaručeny demokracie, svoboda slova a svoboda tisku;
10. vítá pokračující úsilí o zlepšení civilního dohledu nad armádou, zejména přijetí zákona o účetním dvoru v prosinci 2010, který zajišťuje provádění civilního auditu vojenských výdajů; vyzývá k tomu, aby účetní dvůr prováděl plný dohled nad výdaji armády; vyzývá, aby policejní sbor a armádní složky byly převedeny pod civilní jurisdikci a aby policejní sbor podléhal kontrole veřejného ochránce práv; zdůrazňuje však, že je nutné dosažení trvalé sekulární integrity ozbrojených sil a jejich operační schopnosti, s ohledem na význam členství Turecka v NATO;
11. zdůrazňuje, že reforma soudnictví je nepostradatelnou podmínkou modernizace Turecka a že tato reforma musí vyústit v moderní, výkonný, plně nezávislý a nestranný soudní systém, který zaručuje řádné právní postupy všem občanům; vítá v této souvislosti přijetí právních předpisů o Vysoké radě soudců a státních zástupců (dále jen „Vysoká rada“) a o Ústavním soudu, jež byly přijaty po podrobných konzultacích s Benátskou komisí; vyzývá tureckou vládu, aby provedla doporučení Benátské komise z roku 2011, zejména pokud jde o způsob voleb do Vysoké rady, úlohu ministerstva spravedlnosti v tomto subjektu a způsob jmenování soudců a státních zástupců; vyzývá k tomu, aby byla přijata opatření k zajištění toho, aby byla rozhodnutí Vysoké rady transparentní a podléhaly soudní kontrole; zdůrazňuje, že je třeba, aby byly podniknuty další kroky k zajištění možnosti soudního přezkumu veškerých rozhodnutí prvního stupně, která učiní Vysoká rada a která se týkají povýšení, změn místa výkonu profese a disciplinárních postihů; vítá rozhodnutí ministerstva spravedlnosti zřídit generální ředitelství pro lidská práva, které ponese odpovědnost za plné, účinné a včasné provedení rozsudků Evropského soudu pro lidská práva v Turecku; v této souvislosti vyjadřuje politování nad rostoucím počtem nových stížností u Evropského soudu pro lidská práva; oceňuje nové návrhy na reformu soudního systému, zejména pokud jde o kritéria pro vazbu, jako první krok správným směrem;
12. je toho názoru, že nové právní předpisy týkající se Ústavního soudu by měly zajistit, aby tento soudní stupeň měl pravomoc posuzovat a přezkoumávat soulad tureckých zákonů s mezinárodními dohodami, které Turecko ratifikovalo, jako je Evropská úmluva o lidských právech;
13. vyjadřuje znepokojení nad nejnovějším verdiktem v případu Hranta Dinka; zdůrazňuje, že je nanejvýš důležité, aby byla vražda Hranta Dinka řádně prošetřena a aby byly všechny odpovědné osoby postaveny před soud; v této souvislosti dále zdůrazňuje rozsudek Evropského soudu pro lidská práva z roku 2010, který shledal, že Turecko neprovedlo účinné vyšetření vraždy Hranta Dinky; domnívá se, že toto soudní řízení je zkouškou právního státu a nezávislosti soudnictví v Turecku;
14. opětovně vyjadřuje své znepokojení nad skutečností, že se soudní postupy v Turecku dosud nezlepšily natolik, pokud se jedná o jejich účinnost a procesní pravidla, aby bylo zajištěno právo na spravedlivé a rychlé soudní řízení včetně práva na přístup k důkazům v neprospěch obviněného a dokumentům soudního řízení v prvotních fázích řízení a dostatečných záruk pro všechny podezřelé osoby; vyjadřuje hluboké znepokojení nad nepřiměřeně dlouhými dobami trvání vazby, jež může v současnosti dosáhnout až deseti let a fakticky představuje trest bez soudu; naléhavě vyzývá Velké národní shromáždění Turecka, aby v tomto ohledu reformovalo právní předpisy v souladu s normami Evropské úmluvy o lidských právech a Rady Evropy, podle nichž by upravilo maximální délku trvání vazby v Turecku tak, aby odpovídala průměrné délce vazby v Evropské unii; naléhavě žádá vládu, aby pokračovala ve svých reformách a přezkumu zákona o boji proti terorismu a tureckého trestního zákoníku; připomíná, že delegace Evropského parlamentu ad hoc pro pozorování soudních procesů s novináři v Turecku bude nadále vývoj sledovat; je znepokojen velkým množstvím mladistvých vězňů čítajícím na 2 500 osob ve věku od 12 do 18 let;
15. vyzývá tureckou vládu, aby k tomu, aby bylo možno se zabývat přetrvávajícím množstvím nevyřízených případů, co nejdříve zprovoznila své regionální odvolací soudy, které se měly ze zákona stát funkčními do června 2007, a aby se zaměřila na odbornou přípravu soudců za tímto účelem;
16. zdůrazňuje, že je důležité, aby měl každý občan právo na řádnou obhajobu při soudních řízeních, a připomíná odpovědnost státu za zaručení přístupu k právní obhajobě; připomíná rovněž skutečnost, že by právníci měli požívat u příslušných prohlášení, učiněných v dobré víře při písemných nebo ústních žalobách či v profesních vystoupeních u soudu, tribunálu nebo u jiného právního nebo správního orgánu, občanskou a trestní imunitu; žádá Turecko, aby zajistilo, že právníci budou mít možnost vykonávat všechny své profesní funkce bez zastrašování, omezování, šikanování či nepatřičného vměšování do jejich práce;
17. zdůrazňuje, že vyšetřování případů údajně plánovaných státních převratů, např. případů „Ergenekon“ a „Sledgehammer“, musí dokázat sílu a řádné, nezávislé, nestranné a transparentní fungování tureckých demokratických institucí a soudního systému a jejich pevný a bezpodmínečný závazek k respektování základních práv; je znepokojen tvrzeními o používání rozporuplných důkazů proti obviněným v těchto řízeních; vyzývá Komisi, aby oba výše uvedené případy pozorně sledovala a aby podrobněji rozvedla zjištění v dokumentu přiloženém ke své zprávě o pokroku za rok 2012;
18. znovu opakuje své znepokojení nad praxí, kdy jsou trestně stíháni zastánci lidských práv, aktivisté a novináři, kteří jako příspěvek k diskuzi o pluralitní společnosti zveřejní důkazy o případech porušování lidských práv či další témata veřejného zájmu; zdůrazňuje, že toto trestní stíhání může mít dopad na vnímání nezávislosti a nestrannosti justičního systému veřejností; považuje kriminalizaci názorů za klíčovou překážku pro plnou ochranu lidských práv v Turecku a lituje nepřiměřeného omezování svobody projevu, sdružování a shromažďování;
19. je znepokojen širokými mezemi výkladu a uplatňování, jež dovoluje zákon o boji proti terorismu a trestní zákoník, zejména v případech, kdy členství v teroristické organizaci nebylo prokázáno, ale má se za to, že určité konání nebo výrok se shodují s cíli teroristické organizace; vyjadřuje znepokojení, pokud jde o zprávy o mučení a špatném zacházení, ke kterým i nadále dochází na policejních stanicích a ve věznicích, o nadměrném užívání síly ze strany policie během demonstrací a o nedostatečném pokroku ve stíhání státních úředníků za údajné porušování lidských práv; naléhavě vyzývá Turecko, aby co nejdříve přezkoumalo zákon o boji proti terorismu a aby důsledně dodržovalo své mezinárodní závazky v oblasti lidských práv tím, že novelizuje příslušné právní předpisy; vítá rozhodnutí poskytnout soudcům a žalobcům interní školení o svobodě projevu a svobodě tisku a o zásadní úloze Evropského soudu pro lidská práva; naléhá na tureckou vládu, aby policistům poskytovala systematické a odpovídající odborné vzdělávání v oblasti judikatury Evropského soudu pro lidská práva; zdůrazňuje potřebu zřídit účinný policejní mechanismus pro vyřizování stížností; přivítal by další opatření ke zlepšení přímého přístupu jednotlivých občanů k tureckým soudům tak, aby bylo dodržováno jejich právo na obhajobu, s cílem snížit počet řízení u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku;
20. trvá na tom, že probíhající soudní řízení proti novinářům by měla být vedena průhledným způsobem při dodržení zásad právního státu a zajištění patřičných podmínek, jako je poskytnutí prostor přizpůsobených pro druh slyšení, která se mají konat, předávání přesných opisů dokumentů zadrženým osobám, jakož i informování novinářů o obvinění, která proti nim byla vznesena, čímž by se zajistilo, aby podmínky soudního řízení verdikt negativně neovlivňovaly; je hluboce znepokojen podmínkami, za jakých jsou novináři zadržováni; s politováním konstatuje, že se nedostává přesných údajů o počtu zadržených novinářů ani nejsou k dispozici údaje o množství soudních řízení zahájených v současné době proti novinářům; vyzývá turecké orgány, aby tyto informace zpřístupnily veřejnosti;
21. připomíná, že svoboda projevu a pluralita médií jsou středobodem evropských hodnot a že skutečně demokratická, svobodná a pluralitní společnost vyžaduje opravdovou svobodu projevu; připomíná, že svoboda projevu se vztahuje nejen na informace nebo myšlenky, které jsou souhlasně přijímány nebo jsou považovány za neškodné nebo bezvýznamné, ale v souladu s Evropskou úmluvou o lidských právech rovněž i na všechny informace a myšlenky, které urážejí, šokují nebo znepokojují stát nebo část obyvatelstva; lituje skutečnosti, že mnoho právních předpisů, jako jsou články 301, 318 a čl. 220 odst. 6 v kombinaci s čl. 314 odst. 2 a články 285 a 288 trestního zákoníku a článek 6 a čl. 7 odst. 2 zákona o boji proti terorismu i nadále omezují svobodu projevu; zdůrazňuje, že by měla být co nejrychleji přijata opatření s cílem zrušit právní předpisy, které umožňují uložit médiím neúměrně vysoké pokuty, což v některých případech vyústilo k ukončení jejich činnosti nebo vedlo k cenzuře vlastní práce ze strany novinářů či jejich redaktorů, a také provedena reforma zákona č. 5651/2007 o internetu, jenž omezuje svobodu projevu, zamezuje přístupu občanů k informacím a umožňuje vydávat zákazy neúměrného rozsahu a trvání týkající se provozování internetových stránek; znovu opakuje své předchozí výzvy, aby byla dokončena revize právního rámce pro svobodu projevu a jeho uvedení do souladu s Evropskou úmluvou o lidských právech a judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, a to bez dalších prodlev;
22. vyjadřuje svou podporu novému přístupu, který Komise uplatňuje již v počátečních fázích vyjednávacího procesu při řešení problémů spojených s oblastmi soudnictví, základních práv a spravedlnosti a vnitřních věcí a který spočívá v otevírání kapitol souvisejících s těmito oblastmi na základě jasných a podrobných akčních plánů, přičemž tyto kapitoly budou uzavírány až mezi posledními na základě zcela prokazatelných dobrých výsledků, kterých se v jejich rámci dosáhne; je pevně přesvědčen, že vzhledem k zásadnímu významu pokračujících reforem soudního systému Turecka a zajištění plného respektování lidských práv a základních svobod, zejména svobody projevu a tisku, by mělo být obnoveno úsilí na předložení kontrolní zprávy o postupu v rámci kapitoly 23 týkající se soudnictví a základních práv; vyzývá Komisi, aby zvážila kroky vedoucí k otevření kapitoly 24 týkající se spravedlnosti a vnitřních věcí;
23. naléhavě žádá Turecko, aby uznalo právo na odepření výkonu povinné vojenské služby z důvodů svědomí v souladu s rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva v případu Erçep vs. Turecko; konstatuje se znepokojením neprovedení rozsudku Evropského soudu pro lidská práva z roku 2006 v případu Ulke vs. Turecko požadující zakotvení právních předpisů s cílem zabránit opakovaným trestním stíháním osob odmítajících vojenskou službu z důvodu svědomí za jejich odmítnutí výkonu vojenské služby;
24. vítá provedení téměř všech doporučení obsažených v hodnotící zprávě za rok 2005, kterou vypracovala v rámci Rady Evropy Skupina států proti korupci (GRECO); zdůrazňuje, že je zapotřebí dosáhnout dalšího pokroku v oblasti právních předpisů a obecných opatření proti korupci, a požaduje, aby byly orgány zapojené do boje s korupcí více posíleny a aby jim byla poskytnuta větší nezávislost; vyzývá vládu k provedení zbývajících doporučení skupiny GRECO;
25. naléhavě vyzývá k plnému uplatňování ústavních ustanovení zaručujících právo na pořádání demonstrací a vyzývá ministerstvo vnitra, aby dokončilo revizi zákona o shromažďování a demonstracích;
26. vítá skutečnost, že byly v srpnu 2011 přijaty nové právní předpisy, kterými se mění zákon z února 2008 o nadacích a které rozšiřují možnosti týkající se obnovení vlastnických práv všech nemuslimských komunit, a zdůrazňuje, že je třeba, aby byly v plné míře uplatňovány; připomíná však, že je naléhavě třeba pokračovat v rozhodujících a zásadních reformách v oblasti svobody myšlení, svědomí a náboženského vyznání, a to zejména tak, že se náboženským komunitám umožní získat právní subjektivitu, odstraní se veškerá omezení týkající se vzdělávání, jmenování a následnictví duchovních, oficiálně budou uznány svatyně komunity Alevi, dosáhne se souladu s příslušnými rozsudky Evropského soudu pro lidská práva a že se do právního rámce promítnou stanoviska Benátské komise, a že je třeba plně uznat práva všech náboženských společenství; vyzývá tureckou vládu, aby zajistila, že klášter svatého Gabriela, který byl založen v roce 397 n. l., nebude zbaven svých pozemků a bude chráněn v celém rozsahu;
27. připomíná, že vzdělávání hraje klíčovou úlohu v procesu vytváření různorodé společnosti, která je otevřená sociálnímu začlenění a respektuje náboženské komunity a menšiny; naléhavě vyzývá tureckou vládu, aby věnovala zvláštní pozornost vzdělávacím materiálům používaným ve školství, které by měly odrážet národnostní a náboženskou pluralitu a pluralitu víry v turecké společnosti, odstraňovat diskriminaci a předsudky a prosazovat plné akceptování všech náboženských komunit a menšin, a zdůrazňuje, že je zapotřebí nezaujatých vzdělávacích materiálů; vítá zřízení komise pro rovnost pohlaví v rámci ministerstva školství; s úlevou konstatuje, že byli propuštěni studenti, kteří byli 18 měsíců neoprávněně zadržováni za to, že požadovali svobodné vzdělávání;
28. opakuje, že je zapotřebí posílit soudržnost mezi tureckými regiony a mezi venkovskými a městskými oblastmi; v této souvislosti vyzdvihuje zvláštní úlohu vzdělání a nutnost řešit přetrvávající výrazné regionální rozdíly v oblasti kvality vzdělávání i počtu žáků a studentů;
29. vybízí vládu, aby prioritou svého reformního úsilí učinila zásadu rovnosti žen a mužů, potírala chudobu žen a zvyšovala sociální začlenění žen a jejich účast na trhu práce; opětovně navrhuje, aby se přikročilo k zavedení systému vyhrazených kvót s cílem zajistit významnou účast žen na všech úrovních v podnikové a veřejné sféře a v politice; vítá snahu vlády zvýšit počet dívek ve školách, díky níž se na úrovni základního vzdělávání podařilo rozdíl mezi dívkami a chlapci téměř odstranit, a vyzývá vládu, aby přijala veškerá nutná opatření, aby se tento rozdíl podařilo minimalizovat i na úrovni středoškolského vzdělávání; vítá rovněž skutečnost, že po volbách konaných v červnu 2011 zasedlo ve Velkém národním shromáždění Turecka více žen, a vyzývá politické strany, aby dále posilovaly aktivní zapojení žen a jejich účast v politice;
30. vítá, že Turecko dne 24. listopadu 2011 podepsalo a ratifikovalo úmluvu Rady Evropy o předcházení násilí páchanému na ženách a domácímu násilí a boji proti němu; naléhavě vyzývá vládu, aby přijala politiku nulové tolerance v otázce násilí na ženách a aby dále na všech úrovních vystupňovala své úsilí na boj proti „vraždám ze cti“, domácímu násilí, nuceným sňatkům a dětským nevěstám, a to především spoluprací a nalezením širokého konsensu se skupinami na ochranu práv žen a změnou zákona č. 4320 o ochraně rodiny, aby bylo zajištěno, že bude všestranně uplatňován bez ohledu na rodinný stav a vztah mezi obětí a agresorem, včetně účinných zákonných mechanismů náhrady škody a mechanismů ochrany, a tím že bude pečlivě sledovat uplatňování zákona č. 4320 ze strany policie, účinně sledovat, zda obce plně dodržují povinnost poskytovat adekvátní přístřeší ženám a nezletilým osobám v ohrožení, že zajistí bezpečnost příbytků a zapojí náležitě proškolené pracovníky sociálních služeb a že zavede systém následné pomoci ženám a nezletilým osobám, které tato útočiště opustí, aby se jim dostalo vhodné psychologické podpory, právní pomoci a zdravotní péče a aby se zajistilo jejich opětovné začlenění do společnosti, jak po sociální tak po ekonomické stránce; vítá úsilí ministerstva pro rodinu a sociální politiku, které spočívá v navýšení počtu a zlepšení kvality takových příbytků, a také jeho rozhodnutí umožňující i soukromým subjektům poskytovat taková útočiště jako další zdroj pomoci pro ženy a nezletilé osoby v ohrožení; vítá nedávný oběžník Vysoké rady soudců a státních zástupců č. 18, v němž je stanoveno, že provádění ochranných opatření v případech domácího násilí již nebude odkládáno až po vynesení rozsudku; vítá snahu turecké vlády posílit v otázkách zohledňování rovnosti žen a mužů spolupráci mezi státními orgány;
31. je znepokojen nepoměrně velkou mírou chudoby mezi dětmi; vyzývá Turecko, aby vypracovalo komplexní strategii pro boj proti dětské chudobě a dětské práci; vítá ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o ochraně dětí před sexuálním vykořisťováním a sexuálním zneužíváním; naléhavě vyzývá Turecko, aby intenzivněji bojovalo proti domácímu násilí na dětech;
32. naléhavě žádá vládu o zajištění toho, aby právní předpisy zaručovaly rovnost bez ohledu na pohlaví, pohlavní identitu, rasový či etnický původ, náboženství či víru, zdravotní postižení, věk či sexuální orientaci a aby tato rovnost byla účinně prosazována a dodržována také policií; vyzývá vládu Turecka, aby sblížila turecké právní předpisy s acquis communautaire a přijala právní předpisy zřizující antidiskriminační radu prosazující rovnost občanů; poukazuje na to, že je třeba podniknout další kroky v boji proti homofobii a jakékoli diskriminaci, pronásledování či násilí na základě sexuální orientace nebo pohlavní identity; vyjadřuje hluboké znepokojení nad skutečností, že gayové, lesbické ženy, bisexuálové a transsexuálové jsou často stíháni na základě zákona o přestupcích a ustanovení o „nemorálním chování“; opětovně vyzývá vládu Turecka, aby tureckým ozbrojeným silám nařídila, aby ustoupily od klasifikace homosexuality jakožto „psychosexuálního onemocnění“;
33. vyzývá Turecko, aby prokázalo nezdolnost a zintenzivnilo své úsilí o dosažení politického řešení kurdské otázky, a vyzývá všechny politické síly, aby spolupracovaly na dosažení posíleného politického dialogu a procesu dalšího politického, kulturního a socioekonomického začlenění a účasti občanů kurdského původu s cílem zaručit jejich právo na svobodu projevu, sdružování a shromažďování; domnívá se v této souvislosti, že právo na vzdělání v mateřském jazyce je zásadní; vyzývá vládu Turecka, aby zintenzivnila své úsilí a poskytla větší podporu socioekonomickému rozvoji na jihovýchodě země; zastává názor, že ústavní reforma představuje velice užitečný rámec na podporu procesu demokratického otevírání; připomíná, že politické řešení se může zakládat jedině na otevřené a skutečně demokratické diskusi o kurdské otázce, a vyjadřuje znepokojení nad vysokým počtem trestních řízení vedených proti spisovatelům a novinářům, kteří o kurdské otázce píší, a nad zatčeními několika kurdských politiků, starostů a členů obecních rad zvolených v místních volbách, právníků, protestujících a bojovníků za lidská práva ve spojitosti s procesem proti Demokratické konfederaci Kurdistánu a jinými policejními operacemi; vyzývá tureckou vládu, aby vybudovala mírový základ pro politiky kurdského původu s cílem vést svobodnou a pluralistickou diskusi; zdůrazňuje, že je důležité podporovat diskusi o kurdské otázce na půdě demokratických institucí, zejména tureckého Velkého národního shromáždění;
34. vítá a očekává urychlené provedení nedávno přijatého prohlášení turecké vlády o opětovném otevření školy pro řeckou menšinu na ostrově Gökçeada (Imbros), což představuje pozitivní krok k zachování dvojí kultury na tureckých ostrovech Gökçeada (Imbros) a Bozcaada (Tenedos) v souladu s rezolucí Parlamentního shromáždění Rady Evropy č. 1625 (2008); konstatuje však, že jsou zapotřebí další kroky k řešení problémů, s nimiž se příslušníci řecké menšiny potýkají, zejména v souvislosti s jejich majetkovými právy;
35. zdůrazňuje, že je naléhavě třeba, aby byl právní rámec pro oblast pracovních a odborových práv sladěn se standardy Evropské unie, nástroji Rady Evropy a s úmluvami Mezinárodní organizace práce a v plném rozsahu používán v praxi, jelikož odstranění veškerých překážek plnohodnotného uplatňování těchto práv zajistí, aby byl současný výrazný hospodářský pokrok doprovázen rozsáhlejším rozdělováním bohatství vytvořeného hospodářským růstem mezi tureckou společnost, což povede k dalšímu růstovému potenciálu; vyzývá proto všechny strany Hospodářské a sociální rady, aby posílily své zapojení a spolupráci s cílem dosáhnout stanovených ukazatelů pro otevření kapitoly 19 o sociální politice a nezaměstnanosti;
36. vyjadřuje své znepokojení nad tím, že jsou trestně stíháni představitelé odborových organizací, zejména v oblasti vzdělávání, kteří v zájmu pracovníků, ve veřejném zájmu a jako příspěvek pro pluralitní společnost aktivně usilují o lepší pracovní, vzdělávací i životní podmínky a upozorňují na případy porušování lidských práv;
37. vyzývá tureckou vládu, aby podporovala aktivní a plné zapojení spotřebitelských organizací do procesu konzultací týkajících se tvorby právních předpisů a politik v oblasti ochrany spotřebitelů a aby přijala veškerá nutná opatření na podporu a posílení spotřebitelského hnutí; vybízí spotřebitelské organizace, aby spojily své síly za účelem zvýšení své reprezentativnosti;
38. vítá diverzifikaci tureckého energetického trhu, současně však vybízí tureckou vládu, aby náležitě prověřila riziko a odpovědnost v souvislosti s aktuálními projekty jaderných elektráren, například elektrárny v Akkuyu; zdůrazňuje v této souvislosti, že je nutné chránit přírodní, kulturní a archeologické bohatství v naprostém souladu s evropskými normami;
Budování dobrých sousedských vztahů
39. rozhodně podporuje pokračující vyjednávání o znovusjednocení Kypru, která probíhají pod záštitou generálního tajemníka Organizace spojených národů; zdůrazňuje, že v současnosti je naléhavě nutné dosáhnout spravedlivého a životaschopného řešení kyperské otázky, a vyzývá Turecko a všechny zúčastněné strany, aby intenzivně a v dobré víře spolupracovaly na dosažení všeobecné dohody; vyzývá vládu Turecka, aby z Kypru začala stahovat své ozbrojené síly a aby v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN 550 (1984) předala město Famagusta Organizaci spojených národů; zároveň vyzývá Kyperskou republiku, aby pod dohledem celních orgánů EU otevřela přístav ve Famagustě, a podpořila tak pozitivní atmosféru vedoucí k úspěšnému rozřešení probíhajících jednání o znovusjednocení a umožnila kyperským Turkům obchodovat přímo a podle práva přijatelného pro všechny strany;
40. vybízí Turecko, aby zvýšilo svou podporu Výboru pro pohřešované osoby na Kypru;
41. vyzývá Turecko, aby se zdrželo jakéhokoli nového usazování tureckých občanů na Kypru, jelikož by se tak dál měnila demokratická rovnováha a snižovala by se loajalita jeho občanů na ostrově vůči budoucímu společnému státu založenému na společné minulosti;
42. lituje prohlášení Turecka o tom, že zmrazí vztahy s předsednictvím Evropské unie ve druhé polovině roku 2012, pokud do té doby nebude nalezeno řešení kyperské otázky; připomíná, že Evropská unie je založena na zásadě upřímné spolupráce a vzájemné solidarity mezi všemi jejími členskými státy a že se Turecko jako kandidátská země musí zavázat k rozvíjení vyrovnaných vztahů s Evropskou unií a se všemi jejími členskými státy; dále připomíná, že předsednictví Rady Evropské unie je stanoveno Smlouvou o Evropské unii;
43. vyzývá Turecko, aby umožnilo politický dialog mezi EU a NATO tak, že zruší své veto vůči spolupráci mezi EU a NATO zahrnující Kypr, a vyzývá proto Kyperskou republiku, aby zrušila své veto namířené proti účasti Turecka v Evropské obranné agentuře;
44. bere na vědomí pokračující zvýšené úsilí Turecka a Řecka o zlepšení jejich dvoustranných vztahů; považuje však za politováníhodné, že ještě nebyla stažena hrozba použití vojenské síly proti Řecku, kterou vyhlásilo Velké národní shromáždění Turecka, a je přesvědčen, že zlepšení dvoustranných vztahů mezi oběma zeměmi by k jejímu stažení vést mělo; naléhavě vyzývá vládu Turecka, aby zastavila opakované narušování řeckého vzdušného prostoru a lety tureckého vojenského letectva nad řeckými ostrovy;
45. zdůrazňuje, že Úmluvu Organizace spojených národů o mořském právu (UNCLOS) podepsala EU, jejích 27 členských států a všechny ostatní kandidátské země a že tato úmluva je součástí acquis communautaire; vyzývá proto vládu Turecka, aby ji bez dalšího prodlení podepsala a ratifikovala; připomíná plnou legitimitu výlučné ekonomické zóny Kyperské republiky podle úmluvy UNCLOS;
46. naléhavě žádá Turecko a Arménii, aby bezpodmínečnou ratifikací protokolů a otevřením hranic přistoupily k normalizaci vzájemných vztahů;
47. domnívá se, že Turecko je důležitým partnerem EU v černomořské oblasti, který má pro EU strategický význam; vyzývá Turecko, aby podporovalo a aktivně přispívalo k provádění politik a programů EU v této oblasti;
Prohlubování spolupráce mezi EU a Tureckem
48. odsuzuje skutečnost, že Turecko odmítlo dostát své povinnosti plně a nediskriminačně uplatňovat dodatkový protokol k dohodě o přidružení mezi ES a Tureckem vůči všem členským státům; připomíná, že toto odmítnutí nadále velmi negativním způsobem ovlivňuje vyjednávací proces, a vyzývá vládu Turecka, aby bez dalších průtahů přistoupila k plnému provádění tohoto protokolu;
49. zdůrazňuje, že celní unie EU-Turecko umožnila Turecku dosáhnout vysoké úrovně sbližování v oblasti volného pohybu zboží a dál posiluje dvoustranný obchod mezi EU a Tureckem, který v roce 2010 činil 103 miliardy EUR; konstatuje ovšem, že celní unie není v Turecku prováděna v plné míře a Turecko si ponechává právní předpisy, které porušují jeho závazky týkající se odstraňování technických překážek obchodu, jako jsou například dovozní licence, omezení dovozu zboží ze třetích zemí do volného oběhu v EU, státní podpora, vymáhání práv duševního vlastnictví, požadavky na registraci nových farmaceutických výrobků a diskriminační zdanění;
50. znovu neústupně a ostře odsuzuje pokračující teroristické násilí ze strany Kurdské strany pracujících, kterou EU zařadila na seznam teroristických organizací, a vyjadřuje plnou solidaritu s Tureckem; vyzývá členské státy, aby v úzké spolupráci s koordinátorem Evropské unie pro boj proti terorismu a Europolem a s patřičným zřetelem k lidským právům, základním svobodám a mezinárodnímu právu zintenzivnily spolupráci s Tureckem v boji proti terorismu a proti organizovanému zločinu, jenž je zdrojem financování teroristických aktivit; vyzývá Komisi a členské státy, aby usnadnily přiměřený informativní dialog a výměnu informací s Tureckem o žádostech Turecka o vydání, kterým nelze vyhovět z právních či procesních důvodů;
51. vyjadřuje politování nad tím, že se předložení právních předpisů na ochranu uprchlíků a žadatelů o azyl Velkému národnímu shromáždění Turecka opozdilo; vyjadřuje znepokojení nad skutečností, že i nadále dostává zprávy o osobách, které byly navráceny do zemí, v nichž jim po svévolném zamítnutí přístupu k řízení o azylu může hrozit riziko mučení nebo jiné porušování lidských práv;
52. vítá pokrok, jehož Turecko dosáhlo v oblasti obnovitelné energie, a podporuje další snahu o výraznější využití zdrojů obnovitelné energie ve všech odvětvích; vyzdvihuje potenciál Turecka v oblasti obnovitelných energií, významné solární, větrné a geotermální zdroje a potenciál, aby EU dovážela obnovitelnou energii z Turecka na dlouhou vzdálenost pomocí stávajícího vysokonapěťového přenosového vedení stejnosměrného proudu, a přispěla tím nejen k energetické bezpečnosti EU, ale i k cílům EU v oblasti obnovitelné energie;
53. připomíná ústřední postavení Turecka jako energetického koridoru, kterým do EU proudí ropa a plyn z oblasti Kavkazu a Kaspického moře, a jeho strategickou blízkost Iráku a jeho rozvíjejícímu se trhu s ropou; zdůrazňuje strategickou úlohu plánovaného plynovodu Nabucco a jiných plynovodů, jako například tranzitního koridoru plynu ITGI (spojovací plynovod Turecko – Řecko – Itálie), pro zabezpečení dodávek energie do Evropské unie; je přesvědčen, že s přihlédnutím ke strategické úloze a potenciálu Turecka, mimo jiné i pokud jde o investice EU a další spolupráci s EU, by se mělo začít uvažovat o významu zahájení jednání o kapitole 15 týkající se energie s cílem dále pokročit ve strategickém dialogu o energii mezi EU a Tureckem;
54. zdůrazňuje strategický politický a zeměpisný význam Turecka pro zahraniční politiku Evropské unie a pro její politiku sousedství; zdůrazňuje úlohu Turecka jako důležitého regionálního hráče v oblasti Blízkého Východu, západního Balkánu, Afghánistánu a Pákistánu, jižního Kavkazu, Střední Asie a Afrického rohu a úlohu Turecka jako zdroje inspirace v procesu demokratické přeměny arabských států ve významných oblastech politiky, jako je politická a hospodářská reforma a budování institucí; vyjadřuje svou podporu snaze Turecka přispět k dalšímu prohloubení dialogu na vysoké úrovni a spolupráce mezi Afghánistánem a Pákistánem a vítá istanbulský proces zahájený k posílení regionální spolupráce mezi Afghánistánem a jeho sousedy; podporuje pevný postoj a odhodlání Turecka, pokud jde o podporu demokratických sil v Sýrii, a připomíná jeho důležitou roli při poskytování ochrany syrským uprchlíkům; vyzývá EU a Turecko, aby posílily stávající politický dialog týkající se rozhodnutí a cílů v oblasti zahraniční politiky, na nichž mají obě strany zájem; vybízí Turecko, aby rozvíjelo svou zahraniční politiku v rámci dialogu a společného postupu s EU a aby postupně slaďovalo svou zahraniční politiku se zahraniční politikou EU s cílem vytvářet cennou součinnost a posílit potenciál k dosažení kladného účinku;
55. připomíná význam úzké koordinace a spolupráce mezi Tureckem a EU v otázce šíření jaderných zbraní v Íránu a domnívá se, že Turecko může hrát důležitou a konstruktivní úlohu při usnadňování a podněcování dialogu s Íránem o bezodkladném řešení a v zajišťování plné podpory pro sankce proti Íránu;
56. připomíná ambice Turecka inspirovat a podporovat demokratické a společensko-ekonomické reformy v zemích jižního sousedství; konstatuje, že zapojení tureckých orgánů a nevládních organizací do nástrojů evropské politiky sousedství by přineslo jedinečné synergické účinky, a to zejména v oblastech, jako je budování institucí a rozvoj socioekonomické a občanské společnosti; domnívá se, že praktickou spolupráci by měl doplňovat strukturovaný dialog mezi EU a Tureckem s cílem koordinovat jejich příslušné politiky sousedství;
57. vítá, že Turecko ratifikovalo dne 27. září 2011 opční protokol k Úmluvě OSN proti mučení, a vyzývá Turecko, aby jeho požadavky urychleně zavedlo do vnitrostátních právních předpisů; naléhavě žádá, aby byly neprodleně přijaty vnitrostátní prováděcí mechanismy; vyzývá Turecko, aby mezinárodním pozorovatelům umožnilo přístup do svých věznic;
58. znovu vyzývá vládu Turecka, aby podepsala a předložila k ratifikaci statut Mezinárodního trestního soudu, čímž ještě zvýší příspěvek a zapojení Turecka do celosvětového mnohostranného systému;
*
* *
59. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, předsedovi Evropského soudu pro lidská práva, vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Turecké republiky.