Evropský parlament,

–   s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení

Úř. věst. C 139, 14.6.2006, s. 1.

–   s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 312 této smlouvy,

–   s ohledem na své usnesení ze dne 8. června 2011 o investování do budoucnosti: nový víceletý finanční rámec (VFR) pro konkurenceschopnou, udržitelnou a inkluzivní Evropu,

–   s ohledem na návrh Komise ze dne 29. června 2011 – Rozpočet na projekt Evropa 2020, části I a II,

–   s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A. vzhledem k tomu, že podle čl. 312 odst. 2 SFEU musí Rada přijmout nařízení, kterým se stanoví VFR, jednomyslně po obdržení souhlasu Evropského parlamentu;

B.  vzhledem k tomu, že úřadující dánské předsednictví Rady hodlá předložit na červnovém zasedání Evropské rady jednací osnovu, v níž navrhuje alternativy pro všechny aspekty jednání včetně příjmové strany, avšak – v současné fázi – bez jakýchkoli číselných údajů;

C. vzhledem k tomu, že ve svém usnesení ze dne 8. června 2011 Parlament stanovil své politické priority pro příští VFR, a to jak v legislativní, tak v rozpočtové oblasti, a toto usnesení je tak solidním východiskem pro jednání o příštím VFR

P7_TA(2011)0266.

D. vzhledem k tomu, že víceleté programy v rámci příštího VFR budou přijaty Evropským parlamentem a Radou v souladu s řádným legislativním postupem;

E.  vzhledem k tomu, že Parlament opakovaně vyzýval k vytvoření nových a skutečných vlastních zdrojů;

1.  konstatuje, že rozpočet EU neplní svůj zamýšlený účel: být rozpočtem investičním se silným pákovým efektem; do okruhu 1, tj. na udržitelný růst, spadá méně než 45 % plánovaných rozpočtových výdajů a zbývající prostředky jsou vyčleněny na účely, které se strategickými investicemi v Evropě téměř nijak nesouvisejí;

2.  poznamenává, že v rámci strategie EU 2020 byla jako zásadní cíl vytyčena podpora udržitelného růstu, konkurenceschopnosti a zaměstnanosti v Evropě a schválilo ji všech 27 členských států, neúspěch Lisabonské strategie, z níž EU 2020 vychází, jí však na důvěryhodnosti nijak nepřidává;

3.  připomíná, že v rámci svého usnesení ze dne 8. června 2011 přijal zprávu specializovaného výboru SURE;

4.  uznává, že je nutno, aby byla v rozpočtu EU patřičná rovnováha mezi příjmy a výdaji; poznamenává, že při zvýšení příjmů ze skutečných vlastních zdrojů by se měly příspěvky členských států snížit; bere na vědomí legislativní návrhy, které předložila Komise dne 29. června 2011 k reformě systému vlastních zdrojů; odmítá návrhy týkající se daně z finančních transakcí (FTT) a nového vlastního zdroje – DPH EU (EU VAT); lituje toho, že zátěž FTT dopadne neúměrným a nespravedlivým způsobem na některé členské státy, které z ní nebudou mít žádný prospěch;

5.  s ohledem na současnou makroekonomickou situaci a na výzvy měnícího se světa má pocit, že poskytnout VFR na období 2014–2020 větší flexibilitu jak v rámci okruhů, tak napříč okruhy a také mezi jednotlivými rozpočtovými roky v rámci VFR by bylo projevem špatného přístupu k sestavování rozpočtu;

6.  trvá na zásadě jednoty v rámci rozpočtu EU a zdůrazňuje, že všechny politiky a programy EU by měly být zahrnuty do víceletého finančního rámce s odpovídajícím financováním, a tím přispět k jeho transparentnosti, předvídatelnosti a k odpovědnému nakládání s prostředky;

7.  domnívá se sice, že cíle a politiky VFR by měly být dohodnuty předtím, než k nim budou připsány příslušné částky, a zdůrazňuje, že Parlament a Rada by měly vést plnohodnotná jednání o všech aspektech souvisejících s VFR předtím, než stanoví příslušné částky a provedou konečné úpravy v celém souboru VFR, je však toho názoru, že držet se zásady „dokud se nedohodneme na všem, nedohodneme se na ničem“ je nerealistické;

8.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Evropské radě, Radě, Komisi, vnitrostátním parlamentům a vládám členských států a také ostatním dotčeným orgánům a institucím.