Dokument ze zasedání
11. 9. 2012 B7‑0457/2012
NÁVRH USNESENÍ
předložený na základě otázky k ústnímu zodpovězení B7‑0360/2012
v souladu s čl. 115 odst. 5 jednacího řádu
Směrem k bankovní unii
( 2012/2729(RSP) )
Sharon Bowles
za Hospodářský a měnový výbor
Usnesení Evropského parlamentu: Směrem k bankovní unii
( 2012/2729(RSP) )
Evropský parlament,
– s ohledem na zprávu předsedy Evropské rady nazvanou „Směrem ke skutečné hospodářské a měnové unii“, kterou vydal dne 26. června 2012,
– s ohledem na závěry ze zasedání Evropské rady, které se konalo ve dnech 28. a 29. června 2012,
– s ohledem na prohlášení ze summitu eurozóny ze dne 29. června 2012,
– s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. října 2009 nazvané „Rámec EU pro řízení přeshraničních krizí v bankovním sektoru“ ( COM (2009)0561 ),
– s ohledem na své usnesení ze dne 7. července 2010 obsahující doporučení Komisi o řízení přeshraničních krizí v bankovním sektoru[1],
– s ohledem na prohlášení vedoucích představitelů skupiny G20 o řešení přeshraničních problémů a problematiky systémově významných finančních institucích, jež vydali na summitu v Pitsburgu, který se konal ve dnech 24. a 25. září 2009,
– s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2011 o finanční, hospodářské a sociální krizi: doporučení k opatřením a vhodným iniciativám[2],
– s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 6. června 2012, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení problémů úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 77/91/EHS, 82/891/ES, směrnice 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES a 2011/35/ES a nařízení (EU) č. 1093/2010 ( COM(2012)0280 ),
– s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES ze dne 4. dubna 2001 o reorganizaci a likvidaci úvěrových institucí[3],
– s ohledem na doporučení č. 13 ze zprávy, kterou předsedovi Komise Barrosovi dne 25. února 2009 předložila skupina na vysoké úrovni pro finanční dohled vedená Jacquesem de Larosièrem, v níž se uvádí, že „skupina vyzývá k tomu, aby byl v EU zaveden konzistentní a funkční regulační rámec pro řízení krizí“,
– s ohledem na své usnesení ze dne 20. října 2010 obsahující doporučení Komisi o zlepšení rámce správy ekonomických záležitostí a stability v Unii, zejména v eurozóně[4], a především pak na jeho doporučení č. 6,
– s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1092/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o makroobezřetnostním dohledu nad finančním systémem na úrovni Evropské unie a o zřízení Evropské rady pro systémová rizika[5],
– s ohledem na nařízení Rady (EU) č. 1096/2010 ze dne 17. listopadu 2010 o pověření Evropské centrální banky zvláštními úkoly, které se týkají fungování Evropské rady pro systémová rizika[6],
– s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES[7],
– s ohledem na zprávu svého Hospodářského a měnového výboru, která se týká návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje Evropský orgán pro bankovnictví ( A7-0166/2010 ),
– s ohledem na dopisy týkající se nezávislosti evropských orgánů dohledu, které Komisi a evropským orgánům dohledu zaslal Hospodářský a měnový výbor,
– s ohledem na memorandum o porozumění ze dne 1. června 2008 o spolupráci mezi orgány finančního dohledu, centrálními bankami a ministerstvy financí Evropské unie v oblasti přeshraniční finanční stability[8],
– s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 20. července 2011 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky ( COM(2011)0452 ),
– s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 20. července 2011 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky a o změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/87/ES o doplňkovém dozoru nad úvěrovými institucemi, pojišťovnami a investičními podniky ve finančním konglomerátu ( COM(2011)0453 ),
– s ohledem na druhou směrnici Rady 77/91/EHS ze dne 13. prosince 1976 o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností při zakládání akciových společností a při udržování a změně jejich základního kapitálu, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření[9], na třetí směrnici Rady 78/855/EHS ze dne 9. října 1978 o fúzích akciových společností[10] a šestou směrnici Rady 82/891/EHS ze dne 17. prosince 1982 o rozdělení akciových společností[11],
– s ohledem na své legislativní usnesení ze dne 16. února 2012, které se týká návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o systémech pojištění vkladů (přepracované znění)[12],
– s ohledem na své legislativní usnesení ze dne 5. července 2011 týkající se návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/9/ES o systémech pro odškodnění investorů[13],
– s ohledem na stanovisko svého Hospodářského a měnového výboru pro Rozpočtový výbor ze dne 31. srpna 2011 o postoji Parlamentu k návrhu rozpočtu na rok 2012 pozměněnému Radou – všechny oddíly ( 2011/2020(BUD) ),
– s ohledem na otázku Komisi týkající se návrhu na vytvoření evropské bankovní unie ( O-000151/2012 – B7-0360/2012 ),
– s ohledem na čl. 115 odst. 5 a čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že vedoucí představitelé skupiny G20 ve svém prohlášení ze summitu v Pitsburgu, který se konal ve dnech 24.–25. září 2009, vyzvali k tomu, aby bylo do konce roku 2010 dosaženo dohody v souvislosti s otázkou řešení přeshraničních problémů a problematikou systémově významných finančních institucí;
B. vzhledem k tomu, že je nesmírně důležité vynaložit veškeré úsilí k tomu, aby se podařilo stabilizovat evropský finanční trh a prolomit propojení mezi bankami a státy, aby pak bylo možné začít směřovat ke skutečné hospodářské a měnové unii;
C. vzhledem k tomu, že Parlament nalezl řešení problematiky řízení přeshraničních krizí již v červenci 2010 prostřednictvím svého usnesení o řízení přeshraničních krizí v bankovním sektoru a své zprávy o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje Evropský orgán pro bankovnictví, a že toto řešení spočívá konkrétně v jednotném mechanismu dohledu, reformě mechanismu systému pojištění vkladů a vytvoření evropského fondu stability;
D. vzhledem k tomu, že ESM by mohl mít v návaznosti na řádné rozhodnutí možnost rekapitalizovat banky v eurozóně přímo,
E. vzhledem k tomu, že Evropská rada spolu s Radou konečně dospěly v otázce potřeby integrovanějšího systému dohledu ke stejným závěrům jako Evropský parlament, a vyzývají k vytvoření bankovní unie, a to zavedením jednotného mechanismu dohledu ve spolupráci se systémem pojištění vkladů a systémem pro řešení problémů;
F. vzhledem k tomu, že plné zapojení Parlamentu je pro demokratickou legitimitu tohoto postupu vedoucího k vytvoření bankovní unie zásadní, jak je jasně uvedeno ve čtvrtém „stavebním kameni“ určeném ve výše uvedené zprávě Hermana Van Rompuye, jímž je konkrétně posílení demokratické legitimity a odpovědnosti;
G. vzhledem k tomu, že Parlament se na vytvoření Evropského systému finančního dohledu (ESFS) i na vytvoření Evropského orgánu pro bankovnictví plně podílel prostřednictvím postupu spolurozhodování;
H. vzhledem k tomu, že Evropská rada jednala zcela v rozporu s těmito zásadami i v rozporu s právem Komise na iniciativu, když ji požádala, aby předložila návrh na jednotný mechanismus dohledu, který by vycházel z čl. 127 odst. 6 Smlouvy o fungování Evropské unie jakožto jeho jediného právního základu, čímž by Evropský parlament připravila o jeho legislativní pravomoc v záležitostech týkajících se jednotného trhu, o nichž se jinak jedná postupem spolurozhodování;
I. vzhledem k tomu, že, pokud by do tohoto postupu byly zapojeny jenom členské státy, aniž by se tento postup ani zdaleka neurychlil a ani se nezvýšila jeho účinnost, vyslalo by to veřejnosti negativní signál v době, kdy je obecně známo, že je nezbytné uplatňovat větší transparentnost a demokratickou podporu;
1. připomíná, že v době krize musí vždy převládat metoda Společenství, neboť jde o jediný způsob, jak zajistit, aby Unie vzešla z této krize silnější;
2. naléhavě žádá vedoucí politické představitele, aby ve všech záležitostech Evropské unie podporovali demokratickou legitimitu;
3. zdůrazňuje, že v souvislosti s navrhovanou bankovní unií a jednotným mechanismem dohledu je nezbytné posílit demokratickou legitimitu, a to tak, že Parlament bude plně zapojen do tvorby právních předpisů;
4. zdůrazňuje, že je nezbytné náležitě zvážit případný vzájemný efekt přelévání bankovní unie v eurozóně na členské státy, které nejsou členy eurozóny;
5. zdůrazňuje, že návrhy na bankovní unii zváží jako celek v případě, že pozměňují právní předpisy, jež byly přijaty postupem spolurozhodování;
6. zdůrazňuje, že jakákoli změna dohledu, včetně jeho přesouvání na jiné instituce, musí být doprovázena odpovídajícím zvýšením transparentnosti a odpovědnosti těchto institucí vůči Parlamentu, který musí mít plné právo na dotazování a plnou pravomoc ve věcech týkajících se postupu jmenování a rozpočtového procesu;
7. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi, Radě, Evropské radě, a parlamentům a vládám členských států.