Dokument ze zasedání
11. 6. 2013 B7‑0305/2013
NÁVRH USNESENÍ
předložený na základě prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku
v souladu s čl. 110 odst. 2 jednacího řádu
o situaci v Turecku
( 2013/2664(RSP) )
Niki Tzavela, Nikolaos Salavrakos, Fiorello Provera, Lorenzo Fontana, Rolandas Paksas
za skupinu EFD
Usnesení Evropského parlamentu o situaci v Turecku
( 2013/2664(RSP) )
Evropský parlament,
– s ohledem na svá předchozí usnesení, zejména na usnesení o zprávě o pokroku Turecka za rok 2012[1] ze dne 18. dubna 2013,
– s ohledem na rámec pro jednání s Tureckem ze dne 3. října 2005,
– s ohledem na rozhodnutí Rady 2008/157/ES ze dne 18. února 2008 o zásadách, prioritách a podmínkách přístupového partnerství s Tureckou republikou[2] („přístupové partnerství“) a na předchozí rozhodnutí Rady o přístupovém partnerství z let 2001, 2003 a 2006,
– s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že v pondělí 3. června 2013 proběhla ve více než 60 z celkem 81 tureckých provincií určitá forma protestů;
B. vzhledem k tomu, že Turecko je kandidátskou zemí na přistoupení k EU, důležitým spojencem a členem NATO;
C. vzhledem k tomu, že podle kodaňských kritérií pro přistoupení k EU musí kandidátské země naplňovat principy a pilíře demokracie, lidských práv a právního státu;
D. vzhledem k tomu, že svoboda shromažďování, svoboda projevu (a to i v sociálních médiích online a offline) a svoboda tisku jsou základními zásadami EU;
E. vzhledem k tomu, že developerský projekt v parku Gezi byl zjevně spíše katalyzátorem než příčinou těchto protestů;
F. vzhledem k tomu, že podle různých zpráv bylo v celé zemi zatčeno více než 3 000 protestujících, z toho nejméně 1 500 mladých lidí;
G. vzhledem k tomu, že jsou hlášena čtyři úmrtí;
H. vzhledem k tomu, že protestujícími jsou z podstatné části řádní občané, které často přiměly k akci sítě sociálních médií; vzhledem k tomu, že mnoho z nich má řádné zaměstnání a že se zapojili například i bankéři, právníci, akademičtí pracovníci a další zaměstnanci ze soukromého sektoru; a vzhledem k tomu, že protestů se účastní i značný počet žen;
1. je hluboce znepokojen důkazy policejní brutality a odsuzuje nepřiměřené použití síly vůči protestujícím ze strany turecké policie;
2. vyzývá turecké orgány, aby postavily osoby, které jsou odpovědné za zbytečné a nepřiměřené použití síly, před soud a aby odškodnily oběti;
3. žádá důkladné vyšetření incidentů, k nimž došlo, a důslednou umírněnost policejních jednotek;
4. naléhavě vyzývá turecké orgány, aby stáhly policii z pokojných demonstrací a shromáždění a využívaly ji pouze k ochraně majetku v případě vandalismu a rabování;
5. vyjadřuje hluboké politování nad tím, že zatímco dění v Turecku nabíralo na intenzitě, turecké sdělovací prostředky nezajistily řádné zpravodajství; vyzývá k co nejúplnějšímu pokrytí událostí v hlavních tureckých televizních stanicích;
6. zdůrazňuje, že prezident Turecké republiky konstatoval, že demokracie neznamená jen vyhrát volby, ale že lidé by měli mít svobodu projevu; žádá prezidenta, aby nadále plnil úlohu prostředníka mezi veřejností a tureckou vládou;
7. vyzývá tureckou vládu, aby navázala kontakt s hlavním proudem protestujících a umožnila jim, aby vyjádřili svůj názor; zdůrazňuje, že předseda turecké vlády by mohl oznámit, že do rozhodování o budoucnosti území, jako je park Gezi a další místa národního významu, bude zapojeno více stran;
8. vyzývá turecké orgány, aby vyhlásily, že se na náměstí Taksim mohou konat pokojné demonstrace;
9. je hluboce znepokojen tím, jak krize v Sýrii ovlivňuje vnitřní situaci v Turecku; se znepokojením sleduje, že sunnitští extremisté se neustále pohybují tam a zpět přes turecko-syrské hranice a že prudce stoupá diskriminace alevitských komunit v Turecku;
10. konstatuje, že tato krize by měla být využita jako odrazový můstek k opětovnému zahájení oddalovaného reformního procesu v Turecku;
11. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, předsedovi Evropského soudu pro lidská práva, vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Turecké republiky.