Dokument ze zasedání

13. 1. 2014                                                                                                             B7‑0016/2014

NÁVRH USNESENÍ

předložený na základě prohlášení Rady a Komise

v souladu s čl. 110 odst. 2 jednacího řádu

o dodržování základního práva na volný pohyb v EU

( 2013/2960(RSP) )

Rebecca Harms, Daniel Cohn-Bendit, Jean Lambert, Elisabeth Schroedter, Judith Sargentini, Franziska Keller, Marije Cornelissen, Hélène Flautre, Malika Benarab-Attou

za skupinu Verts/ALE

B7‑0016/2014

Usnesení Evropského parlamentu o dodržování základního práva na volný pohyb v EU

( 2013/2960(RSP) )

Evropský parlament,

–   s ohledem na článek 45 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–   s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 492/2011 ze dne 5. dubna 2011 o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie[1],

–   s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států[2],

–   s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení[3] a na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení[4],

–   s ohledem na prohlášení komisaře László Andora ze dne 1. ledna 2014 o ukončení omezení volného pohybu pracovníků z Bulharska a Rumunska,

–   s ohledem na prohlášení Komise ze dne 25. listopadu 2013 o podpoře volného pohybu osob,

–   s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

–   s ohledem na prohlášení Rady a Komise ze dne 15. ledna 2014 o dodržování základního práva na volný pohyb v EU,

–   s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu

A. vzhledem k tomu, že zásada volného pohybu osob je jedním ze základních práv všech občanů Unie a je zakotvena ve Smlouvě o fungování Evropské unie;

B.  vzhledem k tomu, že volný pohyb je jednou ze stěžejních hodnot EU, která dává občanům možnost zvolit si, kde budou žít a pracovat, a vede k mobilitě a rozvoji na trhu práce, ve školství a v dalších oblastech;

C. vzhledem k tomu, že volný pohyb občanů EU a jejich rodinných příslušníků napomáhá mobilitě, ale neuděluje širší práva než právo zdržovat se a pobývat po dobu až tří měsíců v jiném členské státě;

D. vzhledem k tomu, že volný pohyb pracovníků s sebou nese jak práva, tak povinnosti, a nemůže být tudíž považován za neomezený;

E.  vzhledem k tomu, že volný pohyb osob hledajících příležitosti a nový život uvnitř EU je zčásti způsoben chudobou v některých částech Unie;

F.  vzhledem k tomu, že chudoba může být důvodem, který lidi nutí opustit svou zemi a hledat příležitosti jinde v EU; vzhledem k tomu, že členské státy by se měly zaměřit na snižování míry chudoby v celé EU; vzhledem k tomu, že chudoba nemůže být nikdy sama o sobě důvodem k repatriaci či nucenému navrácení osob z jednoho členského státu do jiného;

G. vzhledem k tomu, že snižování chudoby patří ke specifickým cílům Evropského sociálního fondu a strategie Evropa 2020 a že je na jednotlivých členských státech, zda přidružené fondy náležitě využijí;

H. vzhledem k tomu, že zásada nediskriminace a rovného zacházení na trhu práce patří ke stěžejním zásadám, které musí být plně respektovány;

I.   vzhledem k tomu, že členské státy měly dostatečný čas na to, aby své systémy sociálního zabezpečení uzpůsobily volnému pohybu pracovníků v EU, a to zejména ty státy, které využily přechodného období;

1.  prohlašuje, že zásada volného pohybu je základním právem všech občanů Unie a že nelze akceptovat žádné odchylky od práva EU, které by se týkaly tohoto základního práva;

2.  považuje za politováníhodné vysoce negativní a neopodstatněné poukazování na tzv. zátěž plynoucí z volného pohybu osob, k němuž se ve dnech před vypršením lhůty přechodného období pro Bulharsko a Rumunsko uchýlilo několik nejvyšších představitelů evropských zemí;

3.  důrazně odmítá postoj týchž evropských představitelů, kteří volají po změnách a omezeních volného pohybu občanů; zdůrazňuje, že omezení práv určité skupiny občanů vede k vyloučení této skupiny, je Evropskou unií vnímáno jako nespravedlivé zacházení a vede k riziku, že tyto skupiny budou vystaveny útokům xenofobních sil, a má též širší důsledky v podobě šíření rasismu a xenofobie ve všech členských státech;

4.  domnívá se, že postoj některých politických stran, že přistěhovalci představují zátěž pro státní sociální systémy a že tyto systémy jsou zásadním způsobem ohroženy takzvanou „dávkovou turistikou“, je mylný; zdůrazňuje, že žádný z členských států, které tvrdí, že čelí takové zátěži, nepředložil Komisi důkaz, který požadovala;

5.  zdůrazňuje, že směrnice 2004/38/ES již svobodu pohybu omezuje, neboť jednotlivci musí prokázat, že mají dostatečné zdroje, aby se nestali přítěží pro sociální systémy členského státu, v němž pobývají;

6.  žádá Komisi a členské státy, aby zajistily důsledné prosazování pracovního práva s cílem zaručit, že se všemi pracovníky EU se bude zacházet stejně; zdůrazňuje, že členské státy musí učinit veškeré kroky k ukončení vykořisťování ohrožených pracovníků, což přispěje k tomu, aby hospodářská soutěž i pracovní trhy byly spravedlivé;

7.  uznává, že několik tzv. hotspotů, do nichž cestují skupiny velmi chudých lidí z ostatních členských států, skutečně existuje a vytváří napětí v daných městech; konstatuje, že řada místních orgánů a komunit konstruktivně spolupracuje s cílem nalézt řešení těchto problémů;

8.  domnívá se nicméně, že toto napětí je možné a nutné řešit jak tím, že se bude pomáhat postiženým jednotlivcům, tak i podporou daných regionů, tj. prostřednictvím Evropského sociálního fondu;

9.  vyzývá členské státy, aby odhodlaně bránily právo pracovníků na volný pohyb jako jedno za základních práv, které by mělo být spojeno s důstojnými sociálními a pracovními právy a důsledným prosazováním právních předpisů v oblasti práce;

10. zdůrazňuje, že pokud občané EU pracují nebo bydlí vedle sebe, neměla by jejich práva a povinnost záviset na jejich státní příslušnosti;

11. vyzývá členské státy, aby využívaly veškeré prostředky k boji proti migraci v rámci EU, která je motivována chudobou, přičemž však nesmí dojít k narušení principu svobodného pohybu osob a jejich rodinných příslušníků;

12. vyzývá členské státy, aby zajistily, že s osobami EU pracujícími v jiném státě bude zacházeno stejně jako a s vnitrostátními pracovníky;

13. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi, Radě a vládám a parlamentům členských států.