Dokument ze zasedání
11. 4. 2014 B7‑0365/2014
NÁVRH USNESENÍ
předložený na základě prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku
v souladu s čl. 110 odst. 2 jednacího řádu
o zahraniční politice EU ve světě kulturních a náboženských rozdílů
( 2014/2690(RSP) )
Marietta Giannakou
za Výbor pro zahraniční věci
Usnesení Evropského parlamentu o zahraniční politice EU ve světě kulturních a náboženských rozdílů
( 2014/2690(RSP) )
Evropský parlament,
– s ohledem na články 2 a 21 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU),
– s ohledem na Chartu OSN,
– s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech a Listinu základních práv Evropské unie, zejména na její články 10 a 22,
– s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen,
– s ohledem na Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech,
– s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech,
– s ohledem na Úmluvu UNESCO o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů,
– s ohledem na rezoluce OSN o svobodě náboženského vyznání nebo přesvědčení a o odstranění všech forem netolerance a diskriminace na základě náboženského vyznání nebo přesvědčení, zejména s ohledem na rezoluci Valného shromáždění A/RES/67/179 ze dne 20. prosince 2012 a na rezoluci Rady pro lidská práva A/HRC/22/20/L.22 ze dne 22. března 2013,
– s ohledem na strategický rámec a akční plán EU pro lidská práva a demokracii (11855/2012), který přijala Rada pro zahraniční věci dne 25. června 2012,
– s ohledem na závěry Rady o podpoře kulturní rozmanitosti a mezikulturního dialogu ve vnějších vztazích Unie a jejích členských států ze dne 20. listopadu 2008,
– s ohledem na Evropský program pro kulturu ( COM(2007)0242 ), jehož cílem je podporovat uvědomování si kulturní rozmanitosti a hodnot EU, dialog s občanskou společností a výměnu osvědčených postupů,
– s ohledem na své doporučení Radě ze dne 2. února 2012 týkající se konzistentní politiky uplatňované vůči režimům, proti nimž zavedla EU omezující opatření[1],
– s ohledem na své usnesení ze dne 12. května 2011 o kulturních dimenzích vnější činnosti EU[2],
– s ohledem na své doporučení Radě ze dne 13. června 2013 týkající se návrhu pokynů EU na podporu a ochranu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení[3] a na pokyny EU na podporu a ochranu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení přijaté Radou pro zahraniční věci dne 24. června 2013,
– s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2012 o strategii digitální svobody v zahraniční politice EU[4],
– s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že EU je založena na zásadách lidských práv, právního státu a demokracie zakotvených v Listině základních práv Evropské unie a má vůli a zákonnou a morální povinnost tyto hodnoty podporovat a hájit ve svých vnějších vztazích se všemi ostatními zeměmi;
B. vzhledem k tomu, že článek 21 SEU uznává, že činnost Unie na mezinárodní scéně spočívá na těchto zásadách: „demokracie, právní stát, univerzálnost a nedělitelnost lidských práv a základních svobod, úcta k lidské důstojnosti, zásady rovnosti a solidarity a dodržování zásad Charty Organizace spojených národů a mezinárodního práva“;
C. vzhledem k tomu, že myšlenka kulturních a náboženských rozdílů často vede ke konfliktům mezi různými skupinami lidí a že ji vedoucí představitelé a režimy zneužívají k prosazování svých vlastních cílů, čímž tyto konflikty dále vyostřují;
D. vzhledem k tomu, že pochopení náboženské a kulturní rozmanitosti, které umožňuje začleňování, vzájemnou úctu a pochopení rozdílných mentalit, je spolehlivým prostředkem podpory tolerance a usmíření v situacích po skončení konfliktu a pomáhá podporovat lidská práva a demokracii;
E. vzhledem k tomu, že v této éře globalizace spolu národy, státy a civilizace aktivně komunikují a dochází k užšímu propojení pravidel a norem, jimiž se řídí fungování ekonomických a politických systémů, přičemž tato pravidla a normy čelí společným výzvám, jako je změna klimatu, terorismus a chudoba, a současně odrážejí národní identity a kulturní rozdíly, jejichž pochopení má zásadní význam pro mezinárodní dialog založený na toleranci;
F. vzhledem k tomu, že ve všech civilizacích je vysoce ceněno národní kulturní dědictví, které tvoří základ kulturní identity občanů;
Zásady zahraniční politiky EU
1. prohlašuje, že respektování kulturní rozmanitosti a tolerance různých myšlenek a přesvědčení společně s opatřeními pro boj proti všem formám extremismu a nerovnostem tvoří i nadále nezbytnou a nedílnou součást úspěšného budování mírového mezinárodního řádu založeného na obecně sdílených demokratických hodnotách;
2. opakuje své přesvědčení, že v rámci obrany zájmů Unie ve světě musí její politika vždy spočívat na základních hodnotách, na nichž je sama založena (demokracie, právní stát a lidská práva, sociální spravedlnost a boj proti chudobě), a na respektu vůči jiným zemím;
3. trvá na tom, že k cílům EU v zahraničních vztazích musí patřit ochrana osob ze zranitelných skupin, jako jsou národnostní nebo náboženské menšiny, podpora práv žen a posílení jejich postavení, zastoupení v ekonomických, politických a sociálních procesech i jejich větší zapojení do nich a boj proti všem formám násilí a diskriminace na základě pohlaví nebo sexuální orientace;
4. domnívá se, že přístup ke vzdělání ve všech jeho podobách, zejména prostřednictvím připomínání minulých událostí, historie a podpory kulturní výměny, je nezbytný pro chápání a respektování náboženského vyznání a kulturního dědictví;
5. vyzývá EU, aby podporovala ratifikaci a provádění klíčových mezinárodních smluv v oblasti lidských práv, včetně smluv týkajících se práv žen a všech dohod zakazujících diskriminaci, úmluv v oblasti základních pracovních práv a regionálních nástrojů pro dodržování lidských práv; očekává rychlou ratifikaci Evropské úmluvy o lidských právech poté, co Soudní dvůr Evropské unie vynese konečný rozsudek;
6. vyzývá EU, aby podpořila ratifikaci a provádění úmluvy UNESCO o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů;
7. zdůrazňuje, že EU, která v minulosti dosáhla konkrétních výsledků v oblasti boje proti trestu smrti, by měla zaujmout rozhodnější postoj, a vyzývá orgány a členské státy, aby zachovaly a posílily své politické odhodlání v této věci s cílem dosáhnout jednou provždy celosvětového zrušení trestu smrti;
8. domnívá se, že stabilní a moderní demokracie s fungujícím právním státem jsou nástrojem nastolení míru, mezinárodní spolupráce a vůle konstruktivním způsobem čelit globálním problémům a že je v zájmu EU aktivně podporovat politickou kulturu svobody, tolerance a otevřenosti, oddělení státu a náboženství a rozvoj demokratických institucí na celém světě;
9. konstatuje zejména, že přechod k demokracii, pro nějž se v posledních dvou desetiletích rozhodly četné státy ve světě, i povstání, k nimž došlo v nedávné době v arabském světě, jsou dokladem toho, že touha po demokracii, sociální spravedlnosti, lidské důstojnosti a rovném zapojení je univerzální hnací silou pro jinak různorodá kulturní a náboženská prostředí a neměla by být vnímána čistě jako západní zájem;
10. domnívá se, že pojem kulturních a náboženských rozdílů byl opakovaně zneužíván k tomu, aby ospravedlňoval hrubé porušování lidských práv ze strany autoritářských režimů a radikálních nestátních subjektů;
11. odmítá esencialistické pojetí kultur jako neměnných entit; domnívá se, že globalizace a rostoucí vzájemné působení lidí z různého kulturního a náboženského prostředí může vést k rozvoji a posílení společného základu univerzálních hodnot;
12. připomíná, že respektování a podpora malých a minoritních kultur a jejich schopnosti vlastního nenásilného vyjádření v souladu s lidskými právy je způsobem, jak zabránit vnímání kulturních rozdílů jako konfliktu mezi nesmiřitelnými bloky a podpořit mír a stabilitu;
13. zdůrazňuje, že vzdělávání podporující začlenění by mělo hrát prvořadou úlohu v rozvojové politice, při řešení krizí a při stabilizaci po skončení konfliktu;
14. zdůrazňuje, že respektování náboženských svobod je důležitou zásadou vnější politiky, která přispívá k udržitelnějším mezinárodním vztahům a podporuje spolupráci mezi národy na základě humanismu, tolerance a vzájemného uznání;
15. odmítá hájení a šíření fundamentalistických náboženských dogmat, jejichž účelem je rozklad nebo porušování práv určitých komunit;
16. vyjadřuje obavy z šíření netolerance a naprosto odsuzuje násilné činy proti náboženským komunitám, ať už se jedná o křesťany, muslimy, židy či bahaisty, kterým jsou v různých zemích odpírána základní lidská práva pouze z důvodu jejich víry; zejména zásadně odsuzuje četné pokusy o uzavření či zboření kostelů, mešit, synagog, chrámů a jiných míst používaných k bohoslužbám na celém světě;
17. zdůrazňuje význam kulturní diplomacie, kulturní spolupráce a výměny v oblasti vzdělávání a kultury pro sdělování hodnot, které tvoří evropskou kulturu, a pro prosazování zájmů EU a jejích členských států; zdůrazňuje, že EU musí jednat jako soudržný světový hráč, který ztělesňuje globální perspektivu a nese globální odpovědnost;
Úloha EU v systému OSN a na mnohostranných fórech
18. uznává, že současné uspořádání systému OSN, zejména Rady bezpečnosti, by mělo lépe odrážet rozmanitost globálních činitelů;
19. konstatuje však, že EU a její členské státy umí nacházet společný základ pro dialog a spolupráci s členskými státy OSN pro nalezení společných řešení, která překonávají kulturní a náboženské rozdíly; konstatuje také, že pnutí a patové situace, které brání nalezení podobných řešení, pramení z nesouhlasu států a stran zapojených do konfliktů s podobnými dohodami spíše ze strategických důvodů než v důsledku střetu morálních hodnot;
20. zdůrazňuje význam koordinace fór podporujících dialog a vzájemné porozumění mezi kulturami a náboženstvími; je nicméně toho názoru, že by měla být posuzována účelnost těchto fór a měly by být zváženy možnosti, jak zvýšit jejich vliv;
21. uznává hodnotu parlamentní diplomacie a zdůrazňuje úsilí parlamentních shromáždění mezinárodních organizací o podporu mezikulturního a mezináboženského dialogu; v této souvislosti vítá iniciativy, jako je doporučení Parlamentního shromáždění Unie pro Středomoří (březen 2012, Rabat) k vypracování „Charty hodnot pro Středomoří“;
Výzvy náboženského vlivu na mezinárodním politickém poli
22. s obavami konstatuje, že kromě hrozby, kterou pro Unii a zbytek světa představují teroristické sítě, jsou samotné principy, které Unie prosazuje ve své zahraniční a rozvojové politice, podrývány extremistickými náboženskými skupinami, které používají násilí jako prostředek k podpoře nenávisti a netolerance a k ovlivňování společností a právních předpisů s cílem omezit lidská práva a základní svobody lidí a které působí s podporou, ať již otevřenou či skrytou, některých států;
23. domnívá se, že EU by měla v zemích, jejichž vlády podporují nebo nepotírají netolerantní vnímání náboženství a kultury, rozhodněji podporovat prosazování a ochranu lidských práv a sociálních a politických práv ze strany občanské společnosti a také otevřenější a inkluzívnější pojetí náboženských dogmat;
24. všímá si, že v mnoha neevropských zemích, které tolerují různé náboženské projevy, jsou nicméně sekularismus a ateistické či agnostické názory často předmětem právní či společenské diskriminace a že ateisté čelí hrozbám, nátlaku a nebezpečí a programy a politiky EU by jim měly poskytnout stejnou ochranu jako náboženským a jiným menšinám; poukazuje na to, že svoboda náboženského vyznání a svědomí znamená právo jak na náboženské přesvědčení a praktikování náboženství, tak na neexistenci tohoto přesvědčení a nepraktikování náboženství, právo zvolit si nebo prosazovat náboženské přesvědčení jako nedílnou součást svobody projevu a právo změnit toto přesvědčení či jej zcela opustit; očekává, že všechny tyto aspekty se promítnou do iniciativ EU pro mezikulturní dialog;
25. navrhuje, aby náboženští představitelé tří abrahámovských náboženství (judaismu, křesťanství a islámu) zahájili mezináboženský dialog v duchu jednoty a tolerance všech jejich různých organizovaných vyjádření;
Důvěryhodnost, soudržnost a důslednost politiky EU
26. domnívá se, že účelnost jednání EU spočívá v její příkladnosti a soudržnosti mezi postupy uplatňovanými uvnitř Unie a jejím počínáním navenek;
27. vyzývá všechny členské státy, aby zrušily jakékoliv stávající zákony, které jsou v rozporu se základní svobodou náboženského vyznání a svědomí a svobodou projevu;
28. zdůrazňuje význam toho, aby EU v rámci své vnější činnosti podporovala respektování svobody projevu, náboženského vyznání nebo přesvědčení, svobody tisku a svobodného přístupu ke sdělovacím prostředkům a novým informačním technologiím a aktivně chránila a podporovala digitální svobodu lidí;
29. vyzývá k vytvoření koherentní politiky EU v oblasti lidských práv opírající se o společné základní standardy a konstruktivní přístup orientovaný na výsledky; zdůrazňuje, že tam, kde je EU konfrontována s porušováním lidských práv, by měla využívat všechny dostupné nástroje, včetně sankcí;
30. znovu potvrzuje svou podporu tomu, aby všechny dohody mezi EU a třetími zeměmi zahrnovaly vzájemnou podmíněnost a politické doložky o lidských právech a demokracii coby společné stvrzení vzájemného závazku dodržovat tyto hodnoty, a to bez ohledu na stav ochrany lidských práv v dané zemi a s odpovídajícími zárukami, že žádná ze stran nezneužije mechanismus pozastavení;
Doporučení určená Evropské službě pro vnější činnost a Komisi
31. vyzývá ESVČ a delegace EU v celém světě, aby dále spolupracovaly se třetími zeměmi a regionálními organizacemi při prosazování mezikulturního a mezináboženského dialogu;
32. očekává, že představitelé EU dají ve svých politických prohlášeních jasně najevo, že netolerantní výklad kteréhokoliv náboženství či víry, který umožňuje násilí a represe vůči vyznavačům jiného náboženského přesvědčení, není v souladu s hodnotami EU a všeobecně platnými lidskými právy a je třeba se mu postavit stejně razantně jako kterémukoliv represivnímu politickému režimu;
33. vyzývá EU, aby navrhla opatření vedoucí k tomu, že se kultura stane ještě pevnější součástí politického dialogu s partnerskými zeměmi a regiony po celém světě, a to cestou podpory kulturních výměn a systematického začleňování kultury do rozvojových programů a projektů; zdůrazňuje v této souvislosti potřebu zvýšit efektivnost vnitřních činností Komise v rámci různých GŘ, která se zaměřují na vnější vztahy (zahraniční politiku, rozšiřování, obchod a rozvoj), vzdělání, kulturu a digitální agendu;
34. zdůrazňuje, že je v tomto směru důležité poskytnout zaměstnancům EU náležitou odbornou přípravu, a vyzdvihuje relevantní práci řady organizací, jako je například Nadace Anny Lindhové nebo centrum pro dialog KAICIID se sídlem ve Vídni;
35. uznává, že internet a komunikační technologie jsou zásadním prostředkem pro usnadnění svobody projevu, pluralismu, výměny informací, vzdělávání, lidských práv, rozvoje, svobody shromažďování, demokracie a vzájemného mezikulturního a mezináboženského působení a začleňování, čímž dochází k posilování tolerance a porozumění; naléhavě proto žádá Komisi, aby provedla doporučení stanovená ve zprávě ke strategii digitální svobody v zahraniční politice EU;
36. upozorňuje na řadu možností, které skýtají nové technologie při prosazování mezikulturního a mezináboženského dialogu a zásad a hodnot EU; vyzývá všechny vedoucí delegací EU, aby plně využili veškerých nástrojů digitální diplomacie aktivním a soudržným působením v sociálních médiích; vyzývá ESVČ, aby prozkoumala možnosti nových virtuálních programů;
37. pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva a vládám členských států.