Dokument ze zasedání
15. 7. 2014 B8‑0063/2014
NÁVRH USNESENÍ
předložený na základě prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku
v souladu s čl. 123 odst. 2 jednacího řádu
o situaci v Iráku
( 2014/2716(RSP) )
Alyn Smith, Klaus Buchner, Bodil Ceballos, Barbara Lochbihler, Molly Scott Cato, Tamás Meszerics
za skupinu Verts/ALE
Usnesení Evropského parlamentu o situaci v Iráku
( 2014/2716(RSP) )
Evropský parlament,
– s ohledem na informaci OSN, podle které je Irák nyní domovem pro více než 220 000 uprchlíků z Sýrie, přičemž od počátku června 2014 přibližně 500 000 Iráčanů uprchlo z Mosúlu a 480 000 z Anbáru, včetně přibližně 250 000 dětí, a to většinou do Kurdské autonomní oblasti,
– s ohledem na humanitární financování pro Irák ze strany GŘ pro humanitární pomoc a civilní ochranu, které od roku 2013 činí 36 milionů EUR,
– s ohledem na nedávná prohlášení mise OSN na pomoc Iráku (UNAMI), v nichž se uvádí, že během teroristických činů a násilností během června 2014 bylo zabito 2 417 Iráčanů a dalších 2 287 zraněno, což je nejvyšší počet za jeden měsíc od roku 2007,
– s ohledem na prohlášení vysoké komisařky OSN pro lidská práva Navi Pillayové ze dne 16. června 2014, v němž odsuzuje sumární popravy prováděné organizací ISIL a vyjadřuje názor, že se v tomto případě téměř jistě jedná o válečné zločiny,
– s ohledem na prohlášení zástupkyně generálního tajemníka OSN a výkonné ředitelky UN Women Phumzile Mlambo-Ngcukaové, ve kterém vyjadřuje obavy o bezpečnost žen a dívek v Iráku, zejména v oblastech ovládaných organizací ISIL,
– s ohledem na zprávu organizace Human Rights Watch ze dne 12. července 2014, v níž se uvádí, že irácké bezpečnostní síly a milice spadající pod vládu za poslední měsíc zřejmě nezákonně popravily nejméně 255 vězňů patrně jako pomstu za zabíjení, jehož se dopustili bojovníci islámského státu,
– s ohledem na prohlášení místopředsedkyně, vysoké představitelky Catherine Ashtonové ze dne 11. června 2014, v němž všechny demokratické síly v Iráku vyzývá, aby spolupracovaly na základě irácké ústavy,
– s ohledem na parlamentní volby v Iráku konané dne 30. dubna 2014,
– s ohledem na Dohodu o partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Iráckou republikou na straně druhé,
– s ohledem na svá usnesení o Iráku, zejména na usnesení ze dne 27. února 2014 o situaci v Iráku[1], ze dne 10. října 2013 o nedávných násilnostech v Iráku[2], ze dne 14. března 2013 o Iráku: tíživá situace menšin, včetně iráckých Turkmenů[3] a ze dne 17. ledna 2013 o dohodě o partnerství a spolupráci mezi EU a Irákem[4],
– s ohledem na své usnesení ze dne 11. března 2014 o Saúdské Arábii, jejích vztazích s EU a její úloze na Blízkém východě a v severní Africe[5], své usnesení ze dne 24. března 2011 o vztazích Evropské unie s Radou pro spolupráci v Perském zálivu[6] a na své usnesení ze dne 3. dubna 2014 o strategii EU vůči Iránu[7],
– s ohledem na prozatímní dohodu ze dne 23. listopadu 2013 mezi EU+3 a Íránem zaměřenou na dosažení konečné dohody, která by ukončila desetiletí trvající spor ohledně teheránského jaderného programu; vzhledem k tomu, že dohoda platná od ledna 2014 vyprší dne 20. července 2014, ale že může být prodloužena po dohodě všech zúčastněných stran,
– s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že v Iráku přetrvávají nepokoje od té doby, kdy koalice „ochotných“ provedla invazi do Iráku v roce 2003, čímž porušila mezinárodní právo, což hluboce postihlo nebo dokonce zničilo mnohé z dříve existujících sociálních a administrativních struktur;
B. vzhledem k tomu, že druhá vláda premiéra Núrího Málikího provádí stále autoritativnější šiítsko-sektářskou politiku, která v nedávných měsících urychlila pocit odcizení a marginalizace sunnitské menšiny;
C. vzhledem k tomu, že společně se syrskou válkou a desintegrací irácko-syrské hranice sunitští extrémističtí bojovníci islámského státu (IS, dříve ISIL nebo ISIS) nedávno provedli invazi a okupují značné části severozápadního Iráku, zejména od 10. června 2014 druhé největší irácké město Mosúl, což je vývoj, který tolerovaly nebo dokonce podporovaly některé části zklamaného sunnitského obyvatelstva a bývalých příslušníků strany Baas;
D. vzhledem k tomu, že incidenty s masovými mimosoudními popravami, ničením kulturních a náboženských památek a páchané kruté represe i zprávy o nich, které svévolně šíří IS, vyvolávají mezi iráckým obyvatelstvem veliký strach;
E. vzhledem k tomu, že v reakci na postupující bojovníky IS nejvyšší šiítský církevní představitel velký ajatolláh Alí ai-Husseiní al-Sistání dne 13. června 2014 vyzval všechny Iráčany, kteří jsou schopni nést zbraň, aby se dobrovolně připojili k bezpečnostním silám a bránili zemi;
F. vzhledem k tomu, že počátkem července 2014 vedení IS prohlásilo, že dojde k obnovení islámského chalífátu v Sýrii a Iráku, a jeho velitel v ústraní Abú Bakr al-Bagdádí uspořádal páteční kázání v největší mosúlské mešitě, při němž se zaměřil na hranice moderních států v tomto regionu;
G. vzhledem k tomu, že vojenské jednotky poloautonomní oblasti Kurdistánu převzaly v polovině června 2014 kontrolu nad multietnickým městem Kirkúkem, čímž bylo po desetiletí sporné území bohaté na ropu začleněno do kurdské provincie, a vzhledem k tomu, že kurdská vláda oznámila plány na referendum mezi kurdským obyvatelstvem s cílem získat nezávislost na Iráku;
H. vzhledem k tomu, že vládní jednotky podporované šiítskými milicemi se snaží získat zpět kontrolu nad městem Tikrítem a dalšími oblastmi, které dobyl IS, přičemž zemi nadále destabilizují teroristické útoky a sebevražedné bombové útoky zaměřené většinou proti šiítům;
I. vzhledem k tomu, že irácká vláda získala od Ruska a Íránu stíhací letouny a od USA zpravodajské důstojníky, přičemž extrémistické sunnitské ozbrojené skupiny v regionu, včetně IS, dostávají v posledních letech ideologickou a fyzickou podporu ze Saúdské Arábie a zemí v Perském zálivu;
J. vzhledem k tomu, že parlamentní volby konané dne 30. dubna 2014 byly poznamenány výhrůžkami násilím ze strany ISIS proti jakýmkoli sunnitským muslimům, kteří se odváží jít k volbám, a vzhledem k tomu, že novému křehkému parlamentu se dne 7. července 2014 již podruhé nepodařilo zvolit nové inkluzivnější vedení, které by mohlo zemi odvést od pokraje rozpadu;
1. vyjadřuje hluboké znepokojení nad mimořádně vážnou politickou krizí v Iráku, který je na pokraji rozpadu a vede celou oblast do nepokojů, a naléhavě vyzývá všechny politické vedoucí představitele v zemi, aby přestali zvyšovat politické napětí a přispěli k řešení krize v duchu politické odpovědnosti a kompromisu;
2. odsuzuje násilí a zprávy o masových popravách silami IS, které zvyšují utrpení obyvatelstva mimo již existující zneužívání ze strany vládních bezpečnostních sil; je přesvědčen, že počet radikalizovaných často mladých lidí, kteří jsou vlečeni do vzedmutého ozbrojeného hnutí s extrémistickými ideologiemi, jako je IS, a to také z Evropy, dosahuje v Iráku, Sýrii i jinde postupně takového rozměru, že je naléhavě zapotřebí sladěný regionální přístup, který se zaměří nejen na bezpečnost, ale také na řešení systémových politických, hospodářských a sociálních otázek;
3. domnívá se, že je naléhavě zapotřebí přivést zejména Írán, Saúdskou Arábii, Katar, Turecko, Sýrii a Irák k jednacímu stolu s cílem zastavit podporu a financování určené IS nebo jiným ozbrojeným islamistickým extrémistům a s cílem zabránit budoucí eskalaci sunnito-šiítského konfliktu, který hrozí vypuknout v celém regionu;
4. vyzývá všechny země, aby ukončily další vojenskou podporu vládě Núrího Málikího, neboť tato podpora bude zhoršovat napětí a krveprolití v zemi, aniž by řešila konflikt, a vyzývá členské státy EU, aby se v souladu s Kodexem chování EU pro vývoz zbraní zdržely jakýchkoli dodávek zbraní do Iráku;
5. připomíná, že irácká ústava zaručuje všem občanům zákonnou rovnost a „administrativní, politická, kulturní práva a právo na vzdělání všech různých národností“ a že irácká vláda nese odpovědnost za zajištění práv, dobrých životních podmínek a bezpečnosti veškerého obyvatelstva;
6. vyzývá irácký zákonodárný sbor, aby přinesl konkrétní rozhodnutí, jako je vláda národní jednoty, která řádně reprezentuje politickou, náboženskou a etnickou rozmanitost irácké společnosti, aby se tak zastavilo krveprolití a roztříštěnost země;
7. důrazně kritizuje nedostatečnou správu věcí veřejných v Iráku, která vedla k rozšířené chudobě, vysoké nezaměstnanosti, hospodářské stagnaci, environmentální degradaci a nedostatku základních veřejných služeb, navzdory vysokým příjmům z ropy; zdůrazňuje, že v minulosti vedlo mnoho poklidných demonstrací požadujících větší sociální, hospodářská a politická práva k systematické represi ze strany bezpečnostních složek, k níž docházelo beztrestně;
8. odsuzuje invazi do Iráku z roku 2003, již podporovaly četné členské státy EU, vyjadřuje svou soustrast všem těm, kdo trpěli jejími důsledky, a vyzývá všechny vedoucí představitele, kteří zemi aktivně vtáhli do války, aby přijali svou část odpovědnosti za dnešní situaci v Iráku;
9. znovu opakuje v této souvislosti, že jmenování Tonyho Blaira zvláštním zpravodajem pro blízkovýchodní Kvartet (Spojené státy, OSN, EU a Rusko) je nešťastným symbolem a že mandát pana Blaira by měl být ukončen, zejména v návaznosti na jeho nedávné komentáře o Iráku;
10. bere na vědomí oznámení referenda o nezávislosti ze strany kurdské regionální vlády; vyzývá však parlament a prezidenta iráckého Kurdistánu Masúda Barzáního, aby prosazoval inkluzivní postup při dodržování práv nekurdských menšin žijících v této provincii;
11. oceňuje, že kurdský region slouží jako bezpečný přístav pro stovky tisíc nekurdských občanů Iráku, kteří prchají z oblasti konfliktu, vítá předchozí podporu EU vysídleným osobám a vyzývá EU a členské státy, aby zvýšily finanční podporu s cílem pomoci s administrativní ochranou hranic;
12. zdůrazňuje, že by EU měla vyvinout komplexní politický přístup k regionu a zejména že je zapotřebí, aby Írán, Saúdská Arábie a ostatní státy Perského zálivu byly začleněny jakožto významní hráči do jakéhokoli úsilí o uklidnění situace v Sýrii a Iráku;
13. věří, že pokud jde o Írán, je pro jakékoli úspěšné úsilí o uklidnění situace nezbytné co nejrychleji ukončit jaderný spor kompromisem, a vyzývá všechny strany, aby respektovaly naléhavost této záležitosti; vyzývá k vytvoření delegace EU v Teheránu a očekává výměny názorů nad rámec otázek týkajících se jaderné energie a lidských práv na různých úrovních společnosti, zejména v oblasti energetiky, životního prostředí, dopravy, výzkumu a vzdělávání;
14. vyzývá, pokud jde o Saúdskou Arábii a Katar, k otevřenému a kritickému dialogu ze strany EU ohledně údajné podpory antidemokratických a extrémních islamistických skupin, a zdůrazňuje, že by EU měla žádat, aby vlády učinily vše, co je v jejich silách, aby ukončily veškeré činnosti oficiálních či soukromých institucí směřující k propagaci a šíření extrémních islamistických ideologií v podobě slov a činů;
15. pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, vládám a parlamentům členských států, vládě a zákonodárnému sboru Iráku, regionální vládě Kurdistánu, generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů a Radě OSN pro lidská práva.