Dokument ze zasedání
21.10.2014 B8‑0181/2014
NÁVRH USNESENÍ
předložený na závěr rozpravy o sboru komisařů a jejich programu, které představil nově zvolený předseda Komise
v souladu s čl. 118 odst. 5 prvním pododstavcem jednacího řádu
o volbě Komise
( 2014/2811(RSP) )
Ashley Fox
za skupinu ECR
Usnesení Evropského parlamentu o volbě Komise
( 2014/2811(RSP) )
Evropský parlament,
– s ohledem na své rozhodnutí ze dne 15. července 2014, na základě kterého byl pan Jean-Claude Juncker jmenován předsedou Komise,
– s ohledem na písemná a ústní prohlášení jednotlivých kandidátů na komisaře, která učinili při slyšeních před parlamentními výbory, a na hodnocení těchto kandidátů, jež provedly výbory po slyšeních,
– s ohledem na představení sboru komisařů a jeho programu nově zvoleným předsedou Komise,
– s ohledem na rámcovou dohodu o vztazích mezi Evropským parlamentem a Komisí schválenou dne 9. února 2010,
– s ohledem na čl. 17 odst. 7 Smlouvy o Evropské unii a článek 106a Smlouvy o Euratomu,
– s ohledem na čl. 118 odst. 5 první pododstavec a přílohu XVI jednacího řádu,
Respektování práv členských států
1. potvrzuje, že členské státy mají právo jmenovat své komisaře; domnívá se, že pokud se nevyskytnou žádné výjimečné okolnosti, měl by Parlament při slyšení kandidátů tyto nominace respektovat;
2. je proto toho názoru, že Parlament by měl zejména posuzovat skutečnost, zda jsou nominovaní kandidáti vhodnými osobami k převzetí portfolia, které jim nově zvolený předseda přidělil;
Obecné připomínky k návrhu nové Komise a k přidělení konkrétních portfolií
3. v zásadě vítá přístup založený na vytváření skupin, díky němuž by se z Komise měl stát strukturovanější a cíleněji zaměřený orgán; domnívá se, že tento přístup by měl časem přerůst ve formálnější systém; nicméně se obává, že oblasti působnosti stále nejsou dostatečně jasné a že hrozí zbytečné překrývání činnosti nebo střety kompetencí;
4. je potěšen tím, že řada kandidátů na komisaře se ztotožňuje s myšlenkou, že Evropskou unii je nutné důkladně zreformovat tak, aby respektovala práva členských států a jejich občanů, omezila zatížení evropských podniků, a umožnila jim tak vytváření pracovních příležitostí a dosažení prosperity v Evropě, a aby v budoucnu opět získala důvěru veřejnosti;
5. vyslovuje politování nad tím, že tento přístup nesdílí všichni kandidáti na komisaře a že někteří z nich jsou i nadále zastánci zastaralé a překonané vize Evropy, která vychází z modelu evropské integrace 50. let 20. století a již nelze použít k plnění náročných úkolů 50. let 21. století;
6. vyzývá nastupující kandidáty na komisaře, aby po převzetí úřadu:
– jednali pouze, bude-li to nevyhnutelně nutné, a to v návaznosti na řádný postup, a zohledňovali přitom komplexní hodnocení dopadu;
– přísně dodržovali zásady subsidiarity a proporcionality;
– zasahovali pouze tehdy, pokud jim to výslovně umožní pravomoci, jež členské státy udělily Evropské unii, a respektovali svrchovanost členských států;
– brali v potaz obtížnou finanční situaci evropských daňových poplatníků a podniků a omezovali výdaje;
7. lituje skutečnosti, že některým z těch, kteří nesli ve svých vnitrostátních funkcích odpovědnost za chybné kroky při řešení krize eura, byla přidělena portfolia zahrnující odpovědnost v oblasti hospodářské a měnové politiky;
8. vyslovuje politování nad tím, že doporučení Parlamentu, aby Komise zahrnula do svého sboru kandidáta na komisaře pro otázky rozpočtové kontroly, bylo zcela ignorováno, a že tato Komise nemá tedy prakticky žádného člena, který by za tyto záležitosti nesl skutečně odpovědnost, z čehož vyplývá, že buď není rozsah této problematiky doceněn, nebo Komise vzdala jakékoli seriózní snahy o to, aby od Evropského účetního dvora získala kladné prohlášení o věrohodnosti;
Specifické otázky vyplývající ze slyšení
9. žádá nastupující Komisi, aby:
– si jako jednu z priorit vytkla rozvinutí potenciálu jednotného digitálního trhu pro zajištění pracovních příležitostí, růstu, inovací a konkurenceschopnosti a současně kladla zvláštní důraz na omezování překážek a zátěže, jimž na jednotném trhu čelí podniky, a na posílení jednotného trhu se zbožím a službami, a brala přitom v potaz, že je nutné více usilovat o podporu relokalizace průmyslové výroby a pracovních příležitostí zpět do EU, a to prostřednictvím reindustrializace v závislosti na potenciálu a zdrojích členských států, jež by měly být konkrétně zaměřeny na pomoc členským státům při zlepšování kapacit, snižování byrokracie, optimalizaci nákladů na energii a podporu inovativních produktů a procesů;
– v zájmu získání hmatatelných ekonomických a sociálních výhod pro občany a podniky EU, včetně malých a středních podniků, prostřednictvím obchodu a investic prosazovala ambiciózní a otevřenou obchodní politiku nejen při probíhajících dvoustranných, vícestranných a mnohostranných jednáních, ale také ve vztahu k případným novým dohodám s kteroukoli zemí světa;
– podnikla nezbytné kroky k tomu, aby investicemi do místních zdrojů energie zabezpečila v Evropě dodávky energie, a uznala přitom, že při veškerých pokusech o vytvoření tzv. „energetické unie“ musí být respektováno právo každého členského státu na určení vlastní skladby zdrojů energie;
– přijala iniciativy vedoucí k rovnému zacházení se všemi zemědělci v EU;
– respektovala právo členských států přijímat právní předpisy v oblasti rodinného práva;
– upustila od všech plánů na ručení za evropské vládní dluhy na úrovni EU, včetně takových návrhů, jako je společný systém pojištění vkladů na úrovni EU nebo pojištění v nezaměstnanosti na úrovni EU;
– podpořila návrhy na opětovné potvrzení „zásady zakazující záchranná opatření“ ve Smlouvě o EU (SFEU) s cílem zdůraznit odpovědnost členských států za jejich veřejné finance a svrchované právo každého členského státu rozhodovat o své měně a aby zároveň zohlednila, že je třeba plně provádět nové právní předpisy, kterými se zřizuje jednotný mechanismus dohledu, jednotný orgán příslušný pro řešení problémů a Evropský mechanismus stability;
– pomohla zformovat společný přístup k Rusku na základě politiky, která projeví solidaritu s těmi státy, jež jsou přidruženy k Evropské unii a usilují o bližší vazby, zohlední dopady evropské politiky sousedství na bezpečnost a bude zahrnovat rozhodná opatření k řešení závažné a nepřijatelné situace na Ukrajině a zároveň uvítá příslib, že nedojde k opětovnému projednávání prohloubené a komplexní dohody o volném obchodu s Ukrajinou, Gruzií a Moldavskem;
– spolupracovala s členskými státy na zajištění toho, že v nejistém globálním prostředí budou existovat mechanismy a trhy zabezpečující dodávky potravin v Evropě;
Postup jmenování a slyšení
10. domnívá se, že harmonogram pro jmenování nominovaných kandidátů na komisaře a pro slyšení je chybný, protože:
– pokud nelze obsadit vysoké funkce do léta, nebudou mít nominovaní kandidáti na komisaře dostatek času, aby se na slyšení připravili, protože jim portfolia budou přidělena pouze několik týdnů před slyšeními;
– pokud budou mít kandidáti na komisaře tak málo času na přípravu, bude je to svádět k tomu, aby se ve svých odpovědích na otázky k písemnému zodpovězení i při slyšeních uchylovali k co nejširším zobecněním, takže se bude jednat spíše o odpovědi úředníků Komise než kandidátů na komisaře, což brání otevřené a upřímné diskusi o jednotlivých otázkách a potlačuje inovativní myšlení;
11. lituje toho, že portfolia byla na poslední chvíli promíchána a že pozdní oznámení nových kandidátů dostává příslušné výbory do ponižující pozice, kdy nemají prakticky žádný manévrovací prostor, pokud jde o jmenování nebo prověření vhodnosti nominovaného kandidáta pro dané portfolio, vzhledem k tomu, že bezprostředně následuje hlasování na plenárním zasedání, které je nezbytné k tomu, aby nová Komise mohla dne 1. listopadu zahájit činnost; konstatuje, že to také vysílá signál o tom, že oblast působnosti, v níž byly takovéto změny na poslední chvíli provedeny, přestože byl nominovaný kandidát na komisaře předtím podpořen ve výboru, nepatří mezi pracovní priority Komise;
12. navrhuje zvážit přesunutí plánovaného data zahájení činnosti nové Komise z 1. listopadu na 1. prosince, což by umožnilo profesionálnější a důkladnější průběh slyšení;
13. vyzývá k přezkumu pravidel pro slyšení tak, aby za organizaci postupu nesla jasnou odpovědnost Konference předsedů a aby výbory nepozastavovaly postupy z vlastního popudu a nepořádaly dodatečné schůze bez řádného oprávnění založeného na pravidlech;
14. domnívá se, že v zásadě není nic špatného na tom, že se výbory v konkrétních případech snaží pořádat dodatečná slyšení, tento postup by však měl být začleněn do pravidel Parlamentu;
15. domnívá se, že 24hodinová lhůta pro odpověď může být nespravedlivá vůči kandidátům, kteří jsou v harmonogramu slyšení naplánováni na pozdější dobu, což poté vede k tzv. „braní rukojmí“ na obranu kandidátů, kteří se do procesu zapojí později; vyzývá ke zvážení, zda nepožádat o to, aby formální hodnocení všech nominovaných kandidátů na komisaře byla předkládána až po dokončení celého procesu slyšení;
16. domnívá se, že formát tříminutových otázek nefunguje, vzhledem k tomu, že poslanci nemají žádnou možnost pokládat doplňující otázky a že dvě minuty jsou často příliš krátké na promyšlenou odpověď; lituje toho, že v některých případech mohly přidružené výbory položit tak málo otázek, že považovaly prakticky za nemožné dospět k uváženému stanovisku; vyzývá k tomu, aby byl harmonogram otázek pro budoucí slyšení přezkoumán;
17. domnívá se, že v zájmu transparentnosti by mělo v příslušném výboru (příslušných výborech) systematicky probíhat tajné hlasování o každém nominovaném kandidátovi na komisaře;
18. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Evropské radě, Radě a Komisi.