Dokument ze zasedání
10.12.2014 B8‑0309/2014
NÁVRH USNESENÍ
předložený na základě prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku
v souladu s čl. 123 odst. 2 jednacího řádu
o uznání palestinské státnosti
( 2014/2964(RSP) )
Tamás Meszerics, Margrete Auken, Bodil Ceballos, Bart Staes, Alyn Smith, Igor Šoltes, Ernest Urtasun, Molly Scott Cato, Davor Škrlec, Karima Delli, Jill Evans, Jordi Sebastià, Josep-Maria Terricabras, Ernest Maragall, Keith Taylor, Pascal Durand, Bronis Ropė, Judith Sargentini, Eva Joly, Yannick Jadot, Klaus Buchner, Philippe Lamberts, Heidi Hautala
za skupinu Verts/ALE
Usnesení Evropského parlamentu o uznání palestinské státnosti
( 2014/2964(RSP) )
Evropský parlament,
– s ohledem na svá předchozí usnesení o izraelsko-palestinském konfliktu, včetně usnesení ze dne 29. září 2011 o situaci v Palestině[1] a usnesení ze dne 22. listopadu 2012 o situaci v Gaze[2],
– s ohledem na závěry Rady EU pro zahraniční věci ze dne 17. listopadu 2014 týkající se Blízkého východu,
– s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federiky Mogheriniové o situaci v Izraeli a Palestině, včetně prohlášení ze dne 15., 17. a 18. listopadu 2014,
– s ohledem na interní dokument Evropské služby pro vnější činnost o možném postupu ve věci východního Jeruzaléma, který vznikl na základě „příspěvků členských států“ a o jehož existenci pronikly v listopadu 2014 informace do sdělovacích prostředků,
– s ohledem na rozhodnutí uznat Stát Palestina, které dne 30. října 2014 přijala švédská vláda, stejně jako učinily v dřívější době Kypr, Česká republika, Maďarsko, Malta, Polsko, Rumunsko a Slovensko,
– s ohledem na nezávazná usnesení o uznání Státu Palestina, která v nedávné době přijala Dolní sněmovna Spojeného království, irský senát, španělský parlament a francouzské národní shromáždění,
– s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN o izraelsko-palestinském konfliktu, zejména na rezoluce č. 242, 446 a 1515,
– s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN č. 67/19 ze dne 29. listopadu 2012,
– s ohledem na úmluvy OSN o lidských právech, jejichž smluvními stranami jsou Izrael a Palestina,
– s ohledem na arabskou mírovou iniciativu, kterou v březnu 2002 přijala Rada Ligy arabských států,
– s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že 135 ze 193 členských států OSN uznává Stát Palestina na diplomatické úrovni;
B. vzhledem k tomu, že EU opakovaně uznala právo Palestiny na sebeurčení, a to i prostřednictvím státní suverenity, přičemž se na toto právo „ nevztahuje žádné veto“, jak bylo uvedeno v závěrech Rady v březnu 1999;
C. vzhledem k tomu, že dne 29. listopadu 2012 byla Palestina ze strany OSN uznána jako nečlenský pozorovatelský stát;
D. vzhledem k tomu, že jednání o komplexním urovnání izraelsko-palestinského konfliktu byla v dubnu 2014 pozastavena na neurčito a je jen malá naděje, že budou obnovena v rámci mírového procesu dohodnutého v Oslo, jenž probíhá pod vedením Spojených států;
E. vzhledem k tomu, že izraelská vláda nyní přistupuje k zabírání půdy a osídlování okupovaného palestinského území v daleko větším měřítku, o čemž svědčí také největší zábor za posledních 30 let, který byl oznámen na konci srpna 2014;
F. vzhledem k tomu, že nepřetržitá okupace a s ní související pokořování a porušování práv jsou zdrojem hluboké nevraživosti a utrpení podrobených palestinských obyvatel;
G. vzhledem k tomu, že v souvislosti s nejnovějšími událostmi ve východním Jeruzalémě spojenými s mešitou al-Aksá hrozí vážné nebezpečí, že se rozpoutá další sektářské násilí a dojde k opětovné destabilizaci v této oblasti, a zdůrazňuje, že pokud jde o posvátná místa, je nesmírně důležité zachovávat status quo;
H. vzhledem k tomu, že izraelskému předsedovi vlády Netanjahuovi byla předložena žádost, pod níž se podepsalo více než 100 izraelských generálů a důstojníků pořádkových sil ve výslužbě či v záloze, kteří požadují diplomatické řešení izraelsko-palestinského konfliktu z širšího regionálního hlediska založené na existenci dvou států;
I. vzhledem k tomu, že více než 1 000 izraelských veřejných představitelů, mezi nimiž byli bývalí ministři, poslanci a umělci, nedávno vyzvalo poslance Evropského parlamentu k oficiálnímu uznání Státu Palestina;
J. vzhledem k tomu, že útok izraelské armády na Pásmo Gazy, k němuž došlo dne 8. července 2014, vedl k bezprecedentním škodám a ztrátám na životě v této enklávě; vzhledem k tomu, že dohoda o příměří ze dne 26. srpna 2014 nebyla naplněna, zejména pokud jde o ukončení blokády;
K. vzhledem k tomu, že v dubnu 2014 byla ustavena palestinská vláda jednoty, již podpořily hnutí Hamás i Fatáh a která přijímá zásady stanovené Kvartetem spočívající v odmítání násilí, dodržování dohod z minulosti a uznání Izraele a již podpořily rovněž Spojené státy a EU;
L. vzhledem k tomu, že prezident Palestinské samosprávy Mahmúd Abbás uvedl, že hodlá prostřednictvím OSN stanovit harmonogram, na jehož základě bude do tří let ukončena izraelská okupace palestinského území; vzhledem k tomu, že Liga arabských států tento akční plán podpořila a vyzvala k uspořádání mezinárodní konference, která by měla za cíl dosáhnout konečné dohody na základě arabské mírové iniciativy;
M. vzhledem k tomu, že hodnocení spolupráce EU s okupovanými palestinskými územími a podpory palestinskému lidu, jež bylo provedeno v květnu 2014 jménem Komise, dospělo k závěru, že stávající model spolupráce dosáhl svých mezí, neboť neexistuje paralelní politická aktivita EU zaměřená na řešení překážek, které představuje izraelská okupace a politika osídlování a politické rozdělení Západního břehu Jordánu a Pásma Gazy;
N. vzhledem k tomu, že členské státy EU již mají zkušenosti s úspěšným řešením konfliktů, zejména pokud jde o mírový proces v Severním Irsku, a EU by tudíž mohla hrát vedoucí úlohu při řešení izraelsko-palestinského konfliktu prostřednictvím institucionálních i politických řešení, která byla vyvinuta v průběhu předcházejících konfliktů;
1. naléhavě žádá všechny členské státy, aby bezvýhradně uznaly Stát Palestina s hranicemi z roku 1967;
2. je pevně přesvědčen, že celoevropské uznání Státu Palestina posílí naději na mír a podpoří úsilí (a to i ze strany izraelské občanské společnosti) o dosažení diplomatického řešení izraelsko-palestinského konfliktu spočívajícího na existenci dvou států;
3. vítá nedávné uznání palestinské státnosti ze strany švédské vlády; vítá i usnesení, která byla následně v rámci legislativních orgánů Francie, Španělska, Irska a Británie přijata velkou většinou a která naléhavě žádala příslušné vlády, aby následovaly tohoto příkladu;
4. je hluboce znepokojen stupňováním násilí, k němuž v poslední době dochází v Jeruzalémě, a jednoznačně odsuzuje veškeré násilí namířené proti civilistům, bez ohledu na to, která strana se ho dopouští; uznává právo Izraele i Palestiny žít v bezpečí v rámci uznávaných hranic; vyzývá k uklidnění situace, která se může rozšířit na celou oblast; trvá na tom, že je třeba zajistit, aby za všechny zločiny na civilistech nesli jejich pachatelé odpovědnost;
5. zdůrazňuje, že izraelská okupace palestinských území Izraeli bezpečnost nezajišťuje, spíše naopak, a že nedostatečný pokrok směřující k dosažení diplomatického řešení spočívajícího v existenci dvou států vede pouze k dalšímu násilí a krveprolití;
6. jednoznačně odsuzuje pokračující rozšiřování izraelských osad, které není v souladu s mezinárodním právem, živí v Palestincích zášť a ničí představu o schůdnosti řešení spočívajícího v existenci dvou států a hatí naději na jeho uskutečnění; vyzývá izraelské orgány, aby neprodleně zastavily a zvrátily svou politiku osídlování, včetně plánů na nucené přesuny beduínského obyvatelstva;
7. odsuzuje útoky Hamásu a dalších ozbrojených skupin namířené proti izraelskému obyvatelstvu, které musí ustat;
8. zdůrazňuje, že dodržování mezinárodního práva v oblasti lidských práv a mezinárodního humanitárního práva všemi stranami a za všech okolností je i nadále základním předpokladem pro dosažení spravedlivého a trvalého míru; zdůrazňuje, že Izrael jakožto okupační mocnost nese v souladu s mezinárodním právem odpovědnost za dodržování mezinárodního humanitárního práva a mezinárodních norem v oblasti lidských práv;
9. vyzývá EU, aby plnila své povinnosti, které má jako vlivný aktér, a vypracovala pro tento region jasnou a komplexní mírovou iniciativu, a to zejména na základě arabské mírové iniciativy; dále vyzývá EU k tomu, aby zaujala nový a originální přístup ke své stávající politice spolupráce s klíčovými aktéry v regionu s cílem získat prostředky, které jí umožní realizovat ambiciózní mírový program;
10. vyzývá orgány a instituce EU a členské státy, aby podnikly kroky s cílem zachovat představu o schůdnosti řešení spočívajícího v existenci dvou států a přispět k pozitivnímu vývoji směřujícímu ke skutečným mírovým jednáním; v tomto ohledu vyzývá EU, aby na neustálé rozšiřování izraelských osad reagovala tím, že:
a. zvýší veřejné diplomatické úsilí v EU;
b. přehodnotí pomoc poskytovanou v rámci spolupráce s Izraelem v souladu se zásadou „méně za méně“;
c. jednoznačně odmítne uplatňování dohod mezi EU a Izraelem na okupovaném palestinském území;
d. důrazněji doporučí občanům a společnostem EU, jak se mají stavět k osadám a osídlování, a v případě společností podílejících se na porušování práv v osadách přijme patřičná opatření;
e. přijme konkrétní opatření vůči osadníkům, a to včetně přerušení styků a zákazu udělování víz;
f. vyloučí výrobky z osad z vnitřního trhu EU;
g. přehodnotí vztahy mezi EU a Izraelem s ohledem na článek 2 dohody o přidružení;
11. vyzývá EU, aby i nadále podporovala palestinskou státnost prostřednictvím státotvorných programů a aby podporovala žádosti Palestiny o členství v mezinárodních organizacích, včetně Mezinárodního trestního soudu, a aby posílila svou podporu občanské společnosti;
12. přijímá rozhodnutí o zahájení iniciativy „Poslanci za mír“, jejímž cílem bude sjednotit evropské, izraelské a palestinské poslance v úsilí o dosažení pokroku v mírovém programu, které bude doplňovat diplomatické úsilí EU;
13. vyzývá všechny strany ke skutečnému dodržování podmínek stanovených v dohodě o příměří ze srpna 2014; vyzývá zejména izraelské orgány, aby okamžitě, bezpodmínečně a v plném rozsahu ukončily nezákonnou blokádu Pásma Gazy;
14. vítá povzbudivé kroky směrem k vnitropalestinskému usmíření a vytvoření technokratické vlády, čehož bylo dosaženo před izraelskou vojenskou ofenzívou v srpnu 2014; vyzývá všechny palestinské síly, aby neustávaly v úsilí o usmíření; odsuzuje pokusy podkopávat tento potenciálně převratně důležitý proces a vyzývá izraelské orgány, aby všechny osoby, které byly zatčeny po 12. červnu 2014, buď propustily, nebo obvinily ze spáchání některého z uznaných trestných činů;
15. přijímá rozhodnutí o tom, že vypracuje zprávu o obchodu se zbraněmi a dalším zařízením určeným bezpečnostním složkám mezi členskými státy EU a Izraelem/Palestinou a o souladu takového obchodu se společným postojem EU; vyzývá k přijetí komplexního zbrojního embarga OSN pro všechny strany v regionu, aby se zabránilo dalšímu porušování mezinárodního humanitárního práva a lidských práv;
16. přijímá rozhodnutí o tom, že vyšle delegaci ad hoc do Gazy/Palestiny a do Izraele s cílem vyhodnotit situaci na místě a možnosti dosažení udržitelného řešení konfliktu;
17. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi OSN, vyslanci Kvartetu na Blízkém východě, izraelské vládě, Knesetu, prezidentovi Palestinské samosprávy, Palestinské legislativní radě a orgánům Evropsko-středomořského parlamentního shromáždění.