Dokument ze zasedání
12.1.2015 B8‑0013/2015
NÁVRH USNESENÍ
předložený na základě prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku
v souladu s čl. 123 odst. 2 jednacího řádu
o situaci v Libyi
( 2014/3018(RSP) )
Barbara Lochbihler, Ernest Urtasun, Davor Škrlec, Jean Lambert, Bodil Ceballos, Jordi Sebastià, Igor Šoltes, Bronis Ropė, Josep-Maria Terricabras, Judith Sargentini
za skupinu Verts/ALE
Usnesení Evropského parlamentu o situaci v Libyi
( 2014/3018(RSP) )
Evropský parlament,
– s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti Organizace spojených národů (RB OSN) o Libyi, včetně rezoluce č. 2174 ze dne 27. srpna 2014,
– s ohledem na informační prohlášení Rady bezpečnosti OSN, která předložil zvláštní zástupce generálního tajemníka a vedoucí podpůrné mise OSN v Libyi (UNSMIL),
– s ohledem na zprávu mise UNSMIL a Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva ze dne 4. září 2014 o porušování mezinárodních právních předpisů v oblasti lidských práv a humanitárního práva během pokračujících násilností v Libyi, která byla aktualizována dne 23. prosince 2014,
– s ohledem na závěry Rady EU pro zahraniční věci týkající se Libye, včetně nejnovějších závěrů ze dne 15. prosince 2014,
– s ohledem na svá předchozí usnesení o Libyi, zejména na usnesení ze dne 18. září 2014,
– s ohledem na nejnovější prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Frederiky Mogheriniové o Libyi, včetně prohlášení ze dne 16. a 30. prosince 2014 a 10. ledna 2015,
– s ohledem na prohlášení vedoucích misí členských států EU v Libyi ze dne 27. června 2014 o zavraždění paní Salwy Búgajqhísové učiněná na místě,
– s ohledem na společné prohlášení ministrů zahraničí Francie, Itálie, Německa, Spojených států, Španělska, Velké Británie, místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky a zvláštního zástupce generálního tajemníka OSN o Libyi ze dne 3. prosince 2014,
– s ohledem na společné komuniké ze dne 22. září 2014, které vydalo třináct zemí, včetně Egypta, Kataru, SAE a Turecka, a ve kterém se zavazují dodržovat politiku nezasahování do záležitostí Libye,
– s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu
A. vzhledem k tomu, že od svržení diktátora Muammara Kaddáfího povstaleckými skupinami za pomoci sil NATO v roce 2011 zažívá Libye dramatický sled politických, institucionálních a bezpečnostních krizí;
B. vzhledem k tomu, že členské státy EU zapojené do války v roce 2011 a EU jako celek mají zvláštní odpovědnost za pomoc libyjskému obyvatelstvu a za podporování úsilí s cílem zajistit mír a stabilitu v zemi;
C. vzhledem k tomu, že v uplynulých šesti měsících se neustále stupňují boje, které zemi ničí; vzhledem k tomu, že v konfliktu proti sobě stojí dvě volné a roztříštěné znepřátelené skupiny – jednotky „Operace důstojnost“ generála ve výslužbě Chalífy Haftara spojené s milicemi z města Zintán a koalice „Libyjský úsvit“ složená převážně z milic z města Misuráta a minority Berberů a spolupracující s islamistickými skupinami a místními milicemi z dalších měst v západní Libyi;
D. vzhledem k tomu, že v polovině května 2014 vypukl ozbrojený konflikt a další násilnosti ve východolibyjském městě Benghází a poté v hlavním městě Tripolisu, než se rozšířil do západní Libye; vzhledem k tomu, že k násilnostem dochází také v jižní Libyi; vzhledem k tomu, že v posledních týdnech se vedou boje za kontrolu nad největším libyjským ropným terminálem v přístavu As-Sidra a největší rafinérií v zemi v přístavu Rás Lanúf ve východní části země;
E. vzhledem k tomu, že v důsledku občanské války, která v zemi vypukla, se situace v oblasti lidských práv a v humanitární oblasti v Libyi výrazně zhoršila; vzhledem k tomu, že obě strany se údajně dopouštějí nesčetných případů porušování a zneužívání mezinárodních lidských práv a humanitárního práva, což má za následek stovky mrtvých, hromadné vysídlování a humanitární krizi v mnoha oblastech; vzhledem k tomu, že mise UNSMIL informovala o bezohledném ostřelování civilních cílů a náletech na ně a o rozsáhlých útocích na klíčovou infrastrukturu a vybrané instituce; vzhledem k tomu, že byly uneseny desítky politických aktivistů a obhájců lidských práv, pracovníků ve sdělovacích prostředcích a dalších veřejných představitelů, bylo jim vyhrožováno nebo byly jejich domy vypleněny či vypáleny; vzhledem k tomu, že pracovníci ve sdělovacích prostředcích jsou i nadále terčem útoků; vzhledem k tomu, že OSN obdržela zprávy o svévolném zadržování a mučení a špatném zacházení na obou stranách; vzhledem k tomu, že civilisté v Tripolisu, Benghází, v pohoří Nafúsa i ve městě Awbárí se potýkají s nedostatkem potravin, pohonných hmot a dalších základních potřeb;
F. vzhledem k tomu, že výpovědi obou znepřátelených táborů si navzájem protiřečí a nárokují si legitimitu dvou soupeřících vlád a parlamentů se sídlem v Tripolisu a Tobruku; vzhledem k tomu, že dne 6. listopadu 2014 Nejvyšší soud Libye rozhodl, že červnové parlamentní volby, které ustavily mezinárodně uznávaný parlament v Tobruku, jsou nelegitimní;
G. vzhledem k tomu, že obě válčící strany údajně získávají pomoc od ostatních velmocí; vzhledem k tomu, že Egypt a Spojené arabské emiráty údajně provádějí nálety a zvláštní zásahové operace proti džihádistickým silám v Benghází a Darna a proti pozicím Libyjského úsvitu v Tripolisu; vzhledem k tomu, že Katar a Turecko údajně poskytují podporu silám Libyjského úsvitu;
H. vzhledem k tomu, že skupiny milicí, které jsou údajnými spojenci Islámského státu, se nyní objevují ve východním městě Darna a byly obviněny z teroristické činnosti, včetně poprav mladých aktivistů nebo sebevražedného bombového útoku na parlament ze dne 30. prosince; vzhledem k tomu, že na jižním okraji Libye údajně založily svá logistická střediska složky al-Káidy islámského Maghrebu; vzhledem k tomu, že Bezpečnostní rada OSN zařadila svou rezolucí OSN č. 1267 na seznam teroristických organizací dvě větve islamistické extremistické skupiny Ansar aš-Šaría ve městech Darna a Benghází;
I. vzhledem k tomu, že zvláštní vyslanec OSN Bernardino León se aktivně snažil zprostředkovat jednání mezi válčícími stranami a zahájit celostátní dialog směřující k procesu usmíření a vytvoření vlády národní jednoty; vzhledem k tomu, že první kolo rozhovorů se uskutečnilo dne 29. září 2014 v Gadameši a pokračovalo dne 11. října v Tripolisu a další kolo, původně naplánované na 5. ledna 2015, bylo odloženo z důvodu nedostatku shody na obou stranách; vzhledem k tomu, že mise UNSMIL oznámila, že libyjské strany se nyní dohodly na uspořádání nového kola jednání v Ženevě, údajně dne 14. ledna 2015; vzhledem k tomu, že obě strany doposud projevovaly značnou neochotu nebo neschopnost dojít ke kompromisu;
J. vzhledem k tomu, že zvláštní vyslankyně OSN v oblasti Sahelu Hirute Gebre Selasieová varovala Bezpečnostní radu OSN, že v blízké budoucnosti může libyjská krize destabilizovat celou oblast, a dále uvedla, že teroristické a zločinecké sítě v Libyi navazují užší vazby s Mali a severní Nigérií, kde se kromě jiných druhů nedovoleného obchodu zapojují do prodeje zbraní a obchodu s drogami;
K. vzhledem k tomu, že podle odhadů mise UNSMIL bylo v důsledku poslední vlny bojů vnitřně vysídleno nejméně 400 000 Libyjců, zatímco dalších 150 000 osob opustilo zemi, včetně mnoha migrujících pracovníků; vzhledem k tomu, že zahraniční humanitární pracovníci a diplomaté, včetně zaměstnanců EU a mise UNSMIL, byli z Libye evakuováni; vzhledem k tomu, že masový příliv libyjských uprchlíků do sousedního Tuniska vyvíjí značný tlak na kapacity a vlastní stabilitu této země; vzhledem k tomu, že od srpna 2011, kdy byli obyvatelé města Táwargha vyhnáni ze svých domovů, libyjské orgány nedokázaly ochránit tuto vysídlenou komunitu před útoky a únosy ze strany milic;
L. vzhledem k tomu, že při pokusu dostat se přes Středozemní moře do Evropy údajně zemřely stovky migrantů a uprchlíků prchajících před násilím v Libyi, což vyvolalo rozsáhlou uprchlickou krizi v Itálii a na Maltě; vzhledem k tomu, že Libye je hlavním výchozím bodem pro migranty, kteří se snaží dostat do Evropy;
M. vzhledem k tomu, že Rada bezpečnosti OSN postoupila rozhodnutí o situaci v Libyi dne 26. února 2011 Mezinárodnímu trestnímu soudu (ICC); vzhledem k tomu, že tento soud je i nadále příslušný k vyšetřování případů porušování lidských práv spáchaných v této zemi a stíhání odpovědných osob; vzhledem k tomu, že dne 27. června 2011 vydal tento soud tři zatykače na Muammara Kaddáfího, Sajfa al-Isláma Kaddáfího a Abdalláha as-Sanúsího za zločiny proti lidskosti; vzhledem k tomu, že zbývající podezřelí nejsou v soudní vazbě; vzhledem k tomu, že libyjské úřady trvají na tom, aby byli souzeni v rámci libyjského vnitrostátního právního systému; vzhledem k tomu, že dne 10. prosince postoupil soud ICC rozhodnutí o situaci v Libyi Bezpečnostní radě OSN kvůli neplnění žádosti soudu o spolupráci, když libyjská strana nevydala Sajfa al-Isláma;
N. vzhledem k tomu, že ropa tvoří více než 95 procent státních příjmů Libye a 65 procent HDP země; vzhledem k tomu, že Libye má největší zásoby ropy v Africe a páté největší na světě;
1. vyjadřuje hluboké znepokojení nad zcela zbytečným rozpoutáním občanské války v Libyi; je hluboce znepokojen touto situací, která má ničivý dopad na civilní obyvatelstvo a libyjské orgány, a v jejímž důsledku hrozí další destabilizace širšího regionu;
2. vyzývá znepřátelené strany, aby okamžitě ukončily projevy nepřátelství a zapojily se do inkluzivního politického dialogu; vyjadřuje v tomto ohledu plnou podporu úsilí Organizace spojených národů, obzvláště jejímu zvláštnímu vyslanci Bernardinu Leónovi, o usnadnění tohoto procesu s cílem vytvořit konsenzuální instituce, které by usilovaly o všeobecné celonárodní usmíření; trvá na tom, že by se náležitá pozornost měla věnovat zapojení žen a menšin do tohoto procesu;
3. odsuzuje přetrvávající násilí a porušování mezinárodního humanitárního práva ze strany soupeřících skupin v celé zemi; je i nadále vážně znepokojen zhoršující se situací v oblasti lidských práv, včetně případů svévolného zadržování, únosů, nezákonného zabíjení, mučení a násilí namířeného proti novinářům, politickým aktivistům a obhájcům lidských práv;
4. zdůrazňuje, že je nutné zajistit, aby ti, kteří porušují lidská práva a mezinárodní humanitární právo, byli pohnáni k zodpovědnosti; poukazuje na prohlášení mise OSN na podporu Libye (UNSMIL), v němž se uvádí, že mnoho z těchto případů porušování lidských práv zaznamenaných v Libyi spadá do jurisdikce Mezinárodního trestního soudu (MTS), a vyzývá, aby tomuto soudu byly poskytnuty politické, logistické a finanční zdroje, aby tyto zločiny mohl prošetřit; je přesvědčen, že posílení mezinárodních mechanismů odpovědnosti může milice odradit od dalšího porušování lidských práv, a vyzývá k tomu, aby bylo zváženo zřízení vyšetřovací komise OSN nebo zavedení podobného mechanismu k prošetření porušování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva;
5. zdůrazňuje, že poslední rezoluce Rady bezpečnosti OSN umožňuje rozšířit rozsah mezinárodních sankcí tak, aby zasáhly rozvraceče na kterékoli straně; vyzývá mezinárodní společenství, aby přijalo bezodkladná opatření namířená proti těm, kteří brání v dialogu, a aby účinně prosazovalo dodržování zbrojního embarga uvaleného na Libyi ze strany OSN;
6. varuje před paušálním vyjadřováním mezinárodní podpory jedné či druhé straně konfliktu, jelikož hrozí, že to povede k dalšímu upevnění nekompromisních postojů a úsilí o usmíření bude v této zásadní chvíli zmařeno; vyzývá EU a její členské státy, aby se zdržely zejména poskytování jakékoli vojenské pomoci libyjským subjektům před uzavřením procesu politického usmíření;
7. je přesvědčen, že nejúčinnější odpovědí na znepokojivou přítomnost radikálních militantních islamistů v Libyi je v podstatě zřízení domácích institucí, do nichž by byly zapojeny všechny strany a které by prosazovaly právní stát a účinně bojovaly proti skupinám ohrožujícím stabilitu země a celého regionu;
8. vítá úvodní činnost tematických výborů ústavodárného shromáždění; vybízí ústavodárné shromáždění, aby pokračovalo ve své práci transparentním a inkluzivním způsobem; zdůrazňuje význam práce ústavodárného shromáždění a vyzývá všechny libyjské občany, aby nadále respektovali jeho nezávislost, aby mohlo dokončit jemu svěřený úkol;
9. odsuzuje neustálé a skryté zasahování regionálních aktérů do domácí libyjské scény, což výraznou měrou přispívá k postupnému rozpadu země; vyzývá státy sousedící s Libyí a další regionální aktéry, zejména Egypt a Spojené arabské emiráty, aby nepodnikaly žádné kroky, které by mohly vyprovokovat napětí v zemi; vítá nedávná prohlášení, která ve stejném duchu nedávno vydala Africká unie na svém zasedání dne 3. prosince 2014 a Liga arabských států dne 5. ledna 2015;
10. trvá na tom, že by měla být zachována neutralita klíčových libyjských institucí, zejména centrální banky, národní ropné společnosti a státního investičního fondu, které byly OSN jmenovány oprávněnými příjemci zisků z ropy ze zahraničí; vyzývá v této souvislosti k vytvoření mezinárodního mechanismu dohledu s cílem zmrazit tyto příjmy, kromě výdajů na platy, než bude vytvořena vláda národní jednoty, jako podnětu k dohodě všech bojujících skupin na politickém kompromisu;
11. vyzývá libyjské orgány, aby plnily přísné normy transparentnosti v domácím těžebním odvětví, aby z libyjských přírodních zdrojů měli prospěch všichni občané, a zejména aby co nejdříve podepsaly požadavky iniciativy v oblasti transparentnosti těžebního průmyslu; opakuje svou výzvu evropským společnostem, které působí v Libyi, aby zveřejnily své finanční transakce v odvětví energetiky;
12. vyjadřuje závažné obavy z dopadů, které by na životní prostředí mělo zničení nádrží na ropu v důsledku nedávných bojů ve východní Libyi;
13. vyzývá EU a její členské státy, aby nešetřily silami při poskytování pomoci OSN a jiným nevojenským iniciativám zaměřeným na urovnání současné krize; vyzývá zejména EU a její členské státy, aby zvýšily humanitární pomoc a reagovaly tak na kritickou situaci libyjského obyvatelstva, především v nejvíce zasažených oblastech, a aby byla připravena reagovat na jakékoli zhoršování situace;
14. je toho názoru, že EU se nepodařilo vyvinout a uplatňovat spolehlivou a komplexní strategii pomoci pro přechodné období pro svržení Kaddáfího; zejména vyjadřuje hluboké politování nad přetrvávající nedostatečnou koordinací politik členských států EU vůči Libyi a nad problémy, kterým čelí ESVČ ve snaze posílit společný a účinný přístup EU;
15. naléhavě žádá EU, aby při mediaci, dialogu a usmiřování plně využívala nástroje stability a míru a aby v koordinaci s UNSMIL rozhodně podporovala snahy o mediaci; rovněž naléhavě žádá EU, aby podpořila posilování postavení organizací občanské společnosti, zejména ženských skupin, které se snaží o nenásilná řešení mnohočetných krizí v zemi;
16. vyjadřuje obavy v souvislosti se zprávami o selhání libyjského soudního systému a závažných nedostatcích při dodržování norem spravedlivého soudního procesu; vyzývá libyjské orgány, aby plně spolupracovaly s Mezinárodním trestním soudem tím, že mu budou nápomocny při vyšetřováních a budou respektovat jeho rozsudky; vyjadřuje znepokojení nad tím, že libyjské orgány nepřiznaly Abdulláhovi as-Sanúsímu a Sajfovi al-Islámu Kaddáfímu, které obžaloval Mezinárodní trestní soud, základní práva na řádný proces; připomíná, že se rozhodně staví proti trestu smrti ve všech případech, bez ohledu na povahu spáchaného zločinu, a vyzývá Libyi, aby trest smrti zrušila; vyzývá EU, aby zvážila úsilí na podporu posílení právního státu v této zemi;
17. vyjadřuje závažné obavy o osudy migrantů, žadatelů o azyl a uprchlíků v Libyi, jejichž už tak špatná situace se nadále zhoršuje; vyzývá EU a její členské státy, aby účinně pomohly Itálii v jejím chvályhodném úsilí o zvládnutí obrovských migračních toků ze severní Afriky, zejména z Libye; je toho názoru, že nově zavedený program EU – operace Triton – není dostačující reakcí na stávající výzvy, a vyzývá k zásadnímu přezkumu tohoto programu; vyzývá všechny členské státy EU, a zejména Itálii, aby přísně dodržovaly právní předpisy EU a mezinárodní právní předpisy týkající se uprchlíků a mimo jiné dodržovaly zásadu nenavracení a posuzování jednotlivých případů;
18. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, ESVČ, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyni Evropské komise, parlamentům a vládám členských států, libyjské Sněmovně reprezentantů, Radě bezpečnosti OSN, Valnému shromáždění OSN, Radě OSN pro lidská práva, Lize arabských států a Africké unii.