Dokument ze zasedání
12.1.2015 B8‑0036/2015
NÁVRH USNESENÍ
předložený na základě prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku
v souladu s čl. 123 odst. 2 jednacího řádu
o svobodě projevu v Turecku: nedávné zatýkání novinářů, vedoucích pracovníků ve sdělovacích prostředcích a systematický tlak na sdělovací prostředky
( 2014/3011(RSP) )
Kati Piri, Knut Fleckenstein, Victor Boștinaru, Tanja Fajon, Miroslav Poche, Victor Negrescu, Richard Howitt, Alessia Maria Mosca, Goffredo Maria Bettini, Alessandra Moretti, Liisa Jaakonsaari, Sorin Moisă, Tonino Picula, Javi López, Marlene Mizzi, Nicola Caputo, Pier Antonio Panzeri, Michela Giuffrida, Arne Lietz, Zigmantas Balčytis, Afzal Khan
za skupinu S&D
Usnesení Evropského parlamentu o svobodě projevu v Turecku: nedávné zatýkání novinářů, vedoucích pracovníků ve sdělovacích prostředcích a systematický tlak na sdělovací prostředky
( 2014/3011(RSP) )
Evropský parlament,
– s ohledem na svá předcházející usnesení o Turecku,
– s ohledem na závěry Rady pro obecné záležitosti ze dne 16. prosince 2014,
– s ohledem na prohlášení komisaře Rady Evropy pro lidská práva ze dne 15. prosince 2014,
– s ohledem na společné prohlášení vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyně Komise a komisaře odpovědného za evropskou politiku sousedství a jednání o rozšíření ze dne 14. prosince 2014,
– s ohledem na zprávu o pokroku Turecka za rok 2014 ze dne 8. října 2014,
– s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu
A. vzhledem k tomu, že dne 14. prosince 2014 turecká policie zatkla novináře a členy vedení sdělovacích prostředků, včetně šéfredaktora deníku Zaman Ekrema Dumanlıho a generálního manažera skupiny Samanyolu Broadcasting Hidayeta Karacy; vzhledem k tomu, že soudní příkaz vydaný soudcem z Istanbulu uvádí, že je proti nim vedeno trestní vyšetřování kvůli zakládání organizace, která se „nátlakem, zastrašováním a hrozbami pokoušela chopit státní moci“, což činila „pomocí lží, připravování lidí o svobodu a padělání dokumentů“;
B. vzhledem k tomu, že policejní razie a zatýkání řady novinářů a představitelů sdělovacích prostředků se neslučují se svobodou sdělovacích prostředků; vzhledem k tomu, že zatčení „očekávají, že bude prosazena zásada presumpce neviny a připomínají nezadatelné právo na nezávislé a transparentní vyšetřování v případě jakýchkoli údajných provinění, při kterém jsou plně respektována práva obžalovaných osob“;
C. vzhledem k tomu, že část osob zatčených v prosinci 2014 byla propuštěna; vzhledem k tomu, že dne 19. prosince 2014 oznámil istanbulský soud, že Ekrem Dumanlı bude podmínečně propuštěn, přičemž bude mít do uzavření vyšetřování pro podezření ze spáchání trestného činu zákaz vycestovat, avšak že Hidayet Karace bude až do ukončení vyšetřování zadržován; vzhledem k tomu, že dne 31. prosince 2014 zamítl istanbulský soud námitky státního zástupce vůči propuštění Ekrema Dumanlıho a sedmi dalších osob;
D. vzhledem k tomu, že v důsledku zastrašujících prohlášení politiků a soudních procesů, v nichž byli obviněni kritičtí novináři, a s ohledem na strukturu vlastnictví sdělovacích prostředků se rozšířila autocenzura, kterou praktikují vlastníci sdělovacích prostředků i novináři, a začalo docházet k propouštění novinářů;
E. vzhledem k tomu, že vlastnictví velké části sdělovacích prostředků je v rukou podnikatelských konglomerátů, jež mají i zcela jiné zájmy než volný pohyb informací;
F. vzhledem k tomu, že reakce vlády na údajné případy korupce z prosince roku 2013 vzbuzuje vážné pochybnosti o nezávislosti a nestrannosti soudů a je důkazem rostoucí netolerance vůči politické opozici, protestům veřejnosti a kritickým sdělovacím prostředkům;
G. vzhledem k tomu, že svoboda sdělovacích prostředků by měla být pro tureckou vládu jednou z priorit a že tato vláda by měla zajistit náležitý právní rámec, který zaručí pluralitu v souladu s mezinárodními normami, přičemž je třeba připomenout úsilí vlády o zákaz přístupu k sociálním médiím, její restriktivní přístup ke svobodě projevu a tlak, který vyvíjí na sdělovací prostředky a novináře;
1. odsuzuje nedávné policejní zásahy a zadržení řady novinářů a představitelů sdělovacích prostředků, k nimž v Turecku dne 14. prosince 2014 došlo; připomíná, že svobodný a pluralistický tisk jsou základními prvky každé demokracie, stejně jako řádná soudní řízení a nezávislost soudnictví; zdůrazňuje proto, že pokud jde o tuto poslední vlnu zatýkání, je každopádně nezbytné i) poskytnout podrobné a transparentní informace o obviněních obžalovaných osob, ii) umožnit obžalovaným plný přístup k usvědčujícím důkazům a poskytnout jim bezvýhradní práva na obhajobu a iii) zajistit řádné projednání těchto případů s cílem zjistit bezodkladně, zda jsou obvinění nade vší pochybnost pravdivá; zdůrazňuje, že tyto akce zpochybňují respektování svobody sdělovacích prostředků, která je jednou z klíčových zásad demokracie;
2. vyjadřuje obavy z toho, že nemusí dojít k realizaci demokratických reforem, a zejména se obává klesající tolerance vlády vůči veřejným protestům a kritickým sdělovacím prostředkům; zdůrazňuje význam svobody tisku a úcty k demokratickým hodnotám pro proces rozšiřování EU a potvrzuje, že věří v nutnost pokračovat v jednáních o přistoupení Turecka;
3. podtrhuje skutečnost, že řada ustanovení v tureckém právním řádu a to, jak jsou vykládána soudci, nadále omezuje svobodu projevu, včetně svobody sdělovacích prostředků; připomíná, že svoboda projevu a pluralita sdělovacích prostředků patří k hlavním evropským hodnotám a že nezávislý tisk je pro demokratickou společnost naprosto nepostradatelný, jelikož občanům umožňuje, aby se aktivně a informovaně účastnili rozhodovacích procesů, čímž se posiluje demokracie;
4. je hluboce znepokojen počtem novinářů držených ve vazbě a vyzývá turecké soudní orgány, aby tyto případy co nejdříve přezkoumaly a řešily;
5. zdůrazňuje, že soudní stíhání novinářů a spisovatelů a četné případy propouštění, zastrašování, obtěžování a jiných forem nátlaku na kritické sdělovací prostředky a novináře musí přestat; podtrhuje, že toto jednání brání novinářům v možnosti vykonávat své profesionální povinnosti, k nimž patří i povinnost informovat veřejnost o případech korupce a jiných otázkách veřejného zájmu, a stejně tak jim brání v uplatňování jejich práva na svobodu projevu, což vede k autocenzuře, jež se mezi vlastníky sdělovacích prostředků a novináři rozšířila; připomíná, že právo na šíření, sdílení a získávání informací je zakotveno v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech, mezi jehož signatáře Turecko patří;
6. vyzývá turecké orgány, aby přezkoumaly ustanovení právního rámce uplatňovaná za účelem omezení práva na svobodu projevu, shromažďování a sdružování a práva na přístup k informacím, a aby tato ustanovení uvedla do souladu s mezinárodními normami; vyzývá rovněž k ukončení nátlaku vyvíjeného na kritické sdělovací prostředky a novináře a jejich zastrašování;
7. poukazuje na to, že rozsah zakazovaných internetových stránek je nepřiměřený, neboť v srpnu 2014 byl v Turecku znemožněn přístup na více než 50 000 internetových stránek, ačkoliv soudním příkazem byl zakázán přístup pouze na 6 000 stránek;
8. poznamenává, že akční plán pro předcházení porušování Evropské úmluvy o lidských právech nepočítá s revizí všech příslušných ustanovení protiteroristického zákona nebo trestního zákoníku, které jsou využívány k omezování svobody projevu; zdůrazňuje, že je nutné, aby reforma těchto zákonů byla jednou z priorit;
9. domnívá se, že z nedávných případů omezování svobody sdělovacích prostředků a svobody projevu vyplývá potřeba větší, a nikoliv omezenější, spolupráce mezi Tureckem a EU, a to především pokud jde o právní stát a reformy v oblasti základních práv;
10. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyni Komise a vládě a parlamentu Turecka.