Dokument ze zasedání
12.1.2015 B8‑0041/2015
NÁVRH USNESENÍ
předložený na základě prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku
v souladu s čl. 123 odst. 2 jednacího řádu
o svobodě projevu v Turecku – nedávném zatýkání novinářů a vedoucích pracovníků sdělovacích prostředků a systematickém tlaku na sdělovací prostředky
( 2014/3011(RSP) )
Alexander Graf Lambsdorff, Johannes Cornelis van Baalen, Marietje Schaake, Ramon Tremosa i Balcells, Beatriz Becerra Basterrechea, Ivan Jakovčić, Jozo Radoš, Petr Ježek, Ivo Vajgl, Louis Michel, Gérard Deprez, Pavel Telička, Fredrick Federley, Marielle de Sarnez
za skupinu ALDE
Usnesení Evropského parlamentu o svobodě projevu v Turecku – nedávném zatýkání novinářů a vedoucích pracovníků sdělovacích prostředků a systematickém tlaku na sdělovací prostředky
( 2014/3011(RSP) )
Evropský parlament,
– s ohledem na svá předchozí usnesení o Turecku, zejména na usnesení ze dne 12. března 2014 o zprávě o pokroku Turecka za rok 2013[1], ze dne 13. června 2013 o situaci v Turecku[2] a ze dne 13. listopadu 2014 o akcích Turecka, jež vytvářejí napětí ve výlučné ekonomické zóně Kypru[3],
– s ohledem na zatčení řady novinářů, vedoucích pracovníků sdělovacích prostředků a dalších osob v celém Turecku, k němuž došlo v neděli 14. prosince 2014,
– s ohledem na skutečnost, že Turecko patří v několika posledních letech k nejhorším zemím, pokud jde o svobodu tisku a sdělovacích prostředků, zejména co do počtu uvězněných novinářů, kdy ve vězení se nachází asi 70 novinářů, jsou zakazovány knihy a značné znepokojení vyvolává autocenzura a daňové pokuty pro sdělovací prostředky s kritickým zaměřením,
– s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že nejnovější případy zatýkání jsou součástí systematické snahy o oslabení právního státu, nezávislosti soudnictví, oddělení pravomocí a úcty k demokratickým hodnotám a základním svobodám; vzhledem k tomu, že členové minulé vlády premiéra Erdogana byli obviněni z korupce, zesílila polarizace a stále častěji jsou prováděny zásahy;
B. vzhledem k tomu, že se tato zatčení zdají být součástí trvajícího konfliktu prezidenta Erdogana s hnutím Hizmet, které vede muslimský učenec žijící v USA Fethullah Gülen, a že přišla rok poté, co se policie a státní zástupci zaměřili na členy Erdoganovy vlády v souvislosti s obviněními z korupce;
C. vzhledem k tomu, že v Turecku je již vězněno velké množství novinářů a tlak na sdělovací prostředky se za posledních několik let zvýšil, a to včetně tlaku na majitele a vedení mediálních skupin i internetových platforem a platforem sociálních médií;
D. vzhledem k tomu, že organizace Freedom House vyhodnotila turecký tisk v roce 2014 jako „nesvobodný“, zatímco v roce 2013 byl „částečně svobodný“;
E. vzhledem k tomu, že v Turecku může vazba předcházející soudnímu procesu trvat celé měsíce a v minulosti byla prodlužována ve snaze o faktické potrestání podezřelých ještě před tím, než vůbec stanuli před soudem;
1. odsuzuje masové zatýkání v Turecku, k němuž došlo dne 14. prosince 2014, a vyzývá orgány, aby urychleně předložily důvěryhodné důkazy, které by svědčily o tom, že zadržené osoby spáchaly příslušné trestné činy, a aby rychle přistoupily k soudním řízením, která budou plně transparentní a přinesou náležité právní záruky, že půjde o řádné a spravedlivé soudní řízení; vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ), aby posílila svou přítomnost při procesech s novináři a zastánci lidských práv;
2. odsuzuje provokativní zatčení nizozemské novinářky Fréderike Geerdinkové i razii v jejím domově, které provedly protiteroristické jednotky dne 6. ledna 2015 v době, kdy byl v Turecku přítomen ministr zahraničních věcí Koenders; žádá o naprostou transparentnost v této věci;
3. připomíná tureckým orgánům, že v přístupu ke sdělovacím prostředkům a novinářům musí být mimořádně obezřetné, neboť svoboda projevu a sdělovacích prostředků jsou nadále stěžejními prvky fungování demokratické a otevřené společnosti;
4. se značným znepokojením konstatuje, že turecká společnost zůstává vysoce polarizovaná a že do politických diskusí často vstupují nepodložené fámy, nezákonně pořízené telefonní odposlechy a nahrávky, různá spiknutí a iracionální komploty; zdůrazňuje, že ve zralé a demokratické společnosti může vzájemná důvěra i sebedůvěra mezi různými institucemi a mezi lidmi vzniknout pouze skrze transparentní a dobře fungující právní stát a občanskou společnost;
5. konstatuje, že zatýkání ze dne 14. prosince 2014 odpovídá zavrženíhodnému schématu zvyšování nátlaku na tisk a jiné sdělovací prostředky a jejich omezování, včetně internetových sociálních médií a fór, za což v konečném důsledku nesou odpovědnost turecká vláda a nejvyšší představitelé Turecka;
6. vítá prohlášení vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku / místopředsedkyně Komise a komisaře odpovědného za přístupová jednání, v nichž zdůraznili, že zhoršování svobody tisku a sdělovacích prostředků v Turecku je v rozporu s hodnotami EU a že jako takové představuje krok vzdalující tuto zemi od přistoupení;
7. zdůrazňuje potřebu nalézt nový přístup k řešení vztahů EU-Turecko, které bude obdobou pozastavených přístupových jednání a které se zaměří na pragmatickou spolupráci v mnoha oblastech společného zájmu EU a Turecka, jako je zahraniční politika a obchod; znovu však zdůrazňuje, že respektování právního státu, demokratických hodnot a základních práv jsou pro EU klíčová kritéria; vybízí tureckou vládu, aby reformovala své soudnictví tak, aby respektovalo právní stát a základní práva;
8. vyzývá všechny instituce EU a všechny aktéry v Turecku, aby pomocí konkrétních opatření a kritérií dosáhli v určité stanovené lhůtě skutečného zlepšení vztahů EU-Turecko a překonali patovou situaci, v níž se v současnosti nacházejí, kdy EU jednoznačně stanoví, že pokud dojde k odklonu od právního státu a základních práv na základě vládních rozhodnutí, bude to mít konkrétní negativní důsledky;
9. připomíná Turecku jeho závazky plynoucí z členství v Radě Evropy a nutnost dalších reforem soudnictví; připomíná množství řízení, která proti Turecku vede Evropský soud pro lidská práva;
10. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení parlamentu a vládě Turecka, členským státům, Komisi a Evropské službě pro vnější činnost.