Dokument ze zasedání
4.2.2015 B8‑0100/2015
NÁVRH USNESENÍ
předložený na základě prohlášení Komise
v souladu s čl. 123 odst. 2 jednacího řádu
o protiteroristických opatřeních
( 2015/2530(RSP) )
Judith Sargentini, Jan Philipp Albrecht, Eva Joly, Ulrike Lunacek, Jean Lambert
za skupinu Verts/ALE
Usnesení Evropského parlamentu o protiteroristických opatřeních
( 2015/2530(RSP) )
Evropský parlament,
– s ohledem na Listinu základních práv, na články 2,3 a 6 Smlouvy o Evropské unii a na příslušné články Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),
– s ohledem na své usnesení ze dne 14. prosince 2011 o sdělení nazvaném „Politika EU pro boj proti terorismu: dosažené úspěchy a budoucí úkoly“[1],
– s ohledem na své usnesení ze dne 10. října 2013 o údajném převozu a nezákonném zadržování vězňů ze strany CIA v evropských zemích[2],
– s ohledem na své usnesení ze dne 27. února 2014 o stavu dodržování základních práv v Evropské unii (v roce 2012),
– s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2014 o programu agentury NSA (USA) pro sledování, subjektech členských států pro sledování a dopadech na základní práva občanů EU[3],
– s ohledem na směrnici 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu a kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV,
– s ohledem na své usnesení ze dne 17. prosince 2014 o obnovení strategie vnitřní bezpečnosti EU[4],
– s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. března 2013 o srovnávacím přehledu EU v soudnictví ( COM(2013)0160 ),
– s ohledem na zprávu Komise o boji proti korupci v EU ze dne 3. února 2014 ( COM(2014)0038 ),
– s ohledem na závěry zasedání Rady pro zahraniční věci o boji proti terorismu, které se konalo dne 19. ledna 2015, a zejména na rozhodnutí zlepšit výměnu informací s partnerskými zeměmi a podporovat hlubší spolupráce s arabskými zeměmi a zeměmi v regionu Středozemního moře včetně memoranda o porozumění s Ligou arabských států,
– s ohledem na strategický rámec a akční plán EU pro lidská práva a demokracii přijatý dne 25. června 2012,
– s ohledem na rozsudek Soudního dvora ze dne 8. dubna 2014 ve spojených věcech C-293/12 a C-594/12, Digital Rights Ireland ltd a Seitlinger a další, a na stanovisko právní služby Parlamentu k výkladu tohoto rozsudku,
– s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu
A. vzhledem k tomu, že dodržování základních práv je zásadním prvkem úspěšné politiky boje proti terorismu;
B. vzhledem k tomu, že závažné teroristické útoky, k nimž došlo od 11. září 2001 na evropské půdě, mají výrazný dopad na pocit bezpečnosti občanů EU a osob s trvalým pobytem v EU;
C. vzhledem k tomu, že od 11. září 2011 zavedla EU 239 opatření proti terorismu, a to: 26 akčních plánů a strategických dokumentů, 25 nařízení, 15 směrnic, 11 rámcových rozhodnutí, 25 rozhodnutí, 1 společnou akci, 3 společné postoje, 4 usnesení, 111 závěrů Rady a 8 mezinárodních dohod[5];
D. vzhledem k tomu, že z velké části chybí náležité a systematické hodnocení těchto opatření;
E. vzhledem k tomu, že nedávno došlo k alarmujícímu nárůstu rasismu a xenofobie, včetně antisemitismu, islamofobie a protiromských projevů;
F. vzhledem k tomu, že existuje naléhavá potřeba jednotné právní definice pojmu „vytváření profilů“, založené na relevantních normách ochrany základních práv a údajů v zájmu snížení nejistoty, pokud jde o to, jaké činnosti jsou zakázané, a jaké nikoli,
G. vzhledem k tomu, že podle údajů, které zveřejnila Evropská komise pro efektivnost soudnictví (CEPEJ), existují značné rozdíly, pokud jde o investice členských států EU do systémů trestního soudnictví[6];
1. vyjadřuje svou upřímnou soustrast obětem nedávných teroristických útoků v Paříži a na celém světě a jejich rodinám;
2. zdůrazňuje, že základním rozměrem boje proti terorismu musí být začlenění politik na ochranu a podporu obětí a jejich rodin; vyzývá proto všechny členské státy, aby řádně provedly směrnici 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu;
3. opětovně zdůrazňuje své odhodlání hájit svobodu projevu, základní práva, demokracii, toleranci a zásady právního státu;
4. trvá na komplexním přístupu k boji proti radikalizaci a terorismu, který se zaměřuje na posilování společenské soudržnosti, prevenci trestných činů, cílenou policejní a bezpečnostní činnost založenou na individuálním podezření nebo konkrétní hrozbě určené lidmi a ne stroji; dále zdůrazňuje, že je třeba zpřísnit pravidla pro nabývání a držení zbraní, pravidla vývozu a boj proti nelegálnímu obchodování se zbraněmi; dále trvá na náležitém zajištění učitelů, sociálních pracovníků, psychologů, místních policistů, vyšetřovatelů, státních zástupců, soudců a zaměstnanců věznic a opuštění úsporných opatření, která tak vážně narušila strukturu evropských společností;
5. zdůrazňuje, že bychom neměli podkopávat svobody, které se snažíme prosazovat v boji proti terorismu, tím, že zavedeme represivní opatření masového sledování a ochrany hranic, která jsou do značné míry symbolická a povedou k Evropské unii, v níž bude každý podezřelým, nikdo nebude svobodným a zásada volného pohybu bude zrušena; varuje navíc před stigmatizujícím účinkem profilování na jednotlivce v naší společnosti, s nimiž se snažíme budovat lepší vztahy;
6. zdůrazňuje, že je potřeba, aby Evropská unie, její členské státy a partnerské země založily svou strategii boje proti mezinárodnímu terorismu na principech právního státu a dodržování základních práv; dále zdůrazňuje, že vnější činnost Unie v boji proti mezinárodnímu terorismu by měla být v první řadě zaměřena na prevenci;
7. poukazuje na to, že stejně jako v případě předchozích útoků, i o pachatelích pařížských útoků měly bezpečnostní orgány již informace a jednání těchto osob bylo předmětem vyšetřování a dohledu; vyjadřuje své znepokojení nad tím, do jaké míry bylo možné si vyměnit existující údaje o těchto osobách mezi těmito orgány a v případě potřeby s kolegy z jiných členských států, čímž by se účinně využily databáze EU a spolupráce s agenturami EU;
8. vyzývá Komisi a Radu, aby využily postup stanovený článkem 70 SFEU ke komplexnímu posouzení protiteroristických a s nimi souvisejících opatření EU, aby zejména posoudily provádění těchto opatření v právu a praxi členských států, míru spolupráce členských států s agenturami EU v dotčené oblasti, především s agenturami Europol a Eurojust, a aby odpovídajícím způsobem zhodnotily přetrvávající slabiny a soulad těchto opatření se závazky EU v oblasti základních práv; trvá na tom, že do tohoto hodnocení, které má být zveřejněno spolu s Evropským programem pro bezpečnost v květnu 2015, je třeba rovněž zahrnout vnější rozměr protiteroristických opatření EU;
9. trvá na tom, že je třeba demokratický a soudní dohled nad politikami boje proti terorismu; zdůrazňuje, že je nutné zrušit protiteroristická opatření, která ve zpětném pohledu nebyla zapotřebí, nebyla účinná nebo byla neúměrná, že je nutné vyšetřit případy porušování základních práv a situaci napravit a že je nutné na základě pravomocí, které Evropskému parlamentu a parlamentům členských států poskytla Lisabonská smlouva, vypracovat nové formy demokratické kontroly; trvá na začlenění doložek o ukončení platnosti nebo pravidelné reautorizaci do takových opatření a dohod; odmítá využívání národní bezpečnosti jako záminky pro obcházení základních práv, jako je důvěrnost komunikace mezi právníkem a klientem; vyzývá k urychlenému objasnění pojmu národní bezpečnosti v kontextu evropského práva;
Komplexní přístup k boji proti radikalizaci a terorismu
10. zdůrazňuje skutečnost, že hospodářská a sociální politika a politika v oblasti vzdělávání může pomoci bojovat proti vyloučení a dopadu rychlých sociálně-ekonomických změn, které vyvolávají pocity křivdy a frustrace, jež by mohli násilní extremisté zneužít; žádá proto politiky, které by zásadně posílily hospodářské a sociální začleňování, dialog, účast, rovnost, toleranci a porozumění mezi různými kulturami a náboženstvími;
11. vyzývá členské státy, aby investovaly do vzdělávacích programů zaměřených na respektování lidské důstojnosti, prosazování rovných příležitostí, boj proti všem druhům diskriminace a podporu integrace od útlého věku; zdůrazňuje, že to vyžaduje odbornou přípravu učitelů v sociálních otázkách a problematice rozmanitosti;
12. varuje, že nedostatek vyhlídek na plné začlenění do společnosti v důsledku chudoby a nezaměstnanosti by mohlo vést k tomu, že se jednotlivci budou cítit bezmocní a dokonce se vydají na cestu destruktivního chování posilujícího jejich ego, jež bude mít extremistický charakter, a útoků na společnost jako takovou; vyzývá členské státy, aby vynakládaly větší úsilí na snižování chudoby a nabízely vyhlídky na zaměstnání a zajistily tak úctu jednotlivcům;
13. zdůrazňuje, že diskriminace a projevy nenávisti mohou vést v některých případech ke zvýšené radikalizaci a modelům násilného chování; zdůrazňuje, že normy rovného zacházení a zákazu diskriminace musí být primární odpovědí, kterou musí doplnit specifické politické strategie pro řešení všech forem diskriminace;
14. vyjadřuje své znepokojení nad nepřiměřenými účinky postupů přijatých po 11. září 2011, zejména používání rasového profilování, na muslimské komunity;
15. zdůrazňuje, že je naprosto nutné důsledněji spolupracovat s příslušnými komunitami v jednotlivých členských státech, a to jak kvůli identifikaci specifických rizik, tak i v rámci obecných strategií pro odstraňování příčin radikalizace; podporuje programy, které dávají etnickým a náboženským menšinám a marginalizovaným komunitám možnost přispívat na místní i regionální úrovni ke střednědobému a dlouhodobému zlepšování sociálního a ekonomického postavení svých komunit; poukazuje v této souvislosti na to, že radikalizace v EU se neomezuje na konkrétní etnické nebo náboženské skupiny;
16. zdůrazňuje, že příslušná opatření k vynucování práva jsou již zavedena v každém členském státě EU;
– údaje v pasech cestujících (v rámci systému předběžných informací o cestujících APIS) se již kontrolují podle databází známých pachatelů trestné činnosti a osob, kterým je zakázán vstup do dané země;
– donucovací orgány mají přístup k telefonním a osobním údajům cestujících podezřelých osob nebo i skupin podezřelých osob, pokud jsou spojeny s konkrétní hrozbou;
– Schengenský informační systém stanovuje nenápadné sledování jednotlivců a jejich rychlé zatčení a vydání v případě, že představují hrozbu z hlediska bezpečnosti, mají v úmyslu spáchat trestný čin, nebo jsou podezřelí ze spáchání trestného činu;
domnívá se, že donucovací orgány musí v první řadě využívat těchto možností a posílit vzájemnou spolupráci, mimo jiné vytvořením společných vyšetřovacích týmů a s pomocí agentur EU, jako je Europol, Eurojust a CEPOL;
17. domnívá se, že v rámci boje proti závažné a organizované trestné činnosti by jednou z priorit EU mělo být potírání nezákonného obchodování se střelnými zbraněmi; je zejména přesvědčen, že je zapotřebí více prohloubit spolupráci týkající se mechanismů pro výměnu informací a vysledovatelnosti a zničení zakázaných zbraní; dále trvá na tom, že by se členské státy měly striktně řídit společným postojem o stanovení společných pravidel pro kontrolu vývozu vojenských technologií a vojenského materiálu;
18. požaduje řádné provádění acquis o boji proti praní špinavých peněz, aby bylo možné včas odhalit financování terorismu;
19. zdůrazňuje, že již nyní je možné provádět v určitém časovém úseku, na určitých trasách nebo na určitých hraničních přechodech cílené kontroly jednotlivců na hranicích, kteří mají právo na volný pohyb při překračování vnějších hranic, a to v závislosti na míře ohrožení; trvá na tom, že by členské státy místo toho, aby zaváděly hraniční kontroly nad rámec současných možností, měly lépe a bez omezení využívat stávající Schengenský rámec a vyčlenit nezbytné zdroje;
20. připomíná, že v dubnu 2014 zrušil Evropský soudní dvůr směrnici o uchovávání údajů z důvodu, že uchovávání údajů, když nelze shledat „ žádnou souvislost mezi údaji, jejichž uchovávání je stanoveno, a ohrožením veřejné bezpečnosti “, není v souladu se zárukami obsaženými v Listině základních práv Evropské unie; zdůrazňuje, že tento odkaz je nesmírně důležitý, a to nejen s ohledem na směrnici o uchovávání údajů, ale i v případě jakéhokoli jiného systému uchovávání údajů, který zahrnuje ukládání dat osob, jež nejsou podezřelé; připomíná kritiku Soudního dvora týkající se skutečnosti, že směrnice nestanoví žádná jiná omezení uchovávání, například, že se neomezuje na uchovávání údajů vztahujících se buď k určitému časovému období či určité zeměpisné oblasti či okruhu určitých osob, které mohou být jakýmkoli způsobem zapojeny do závažné trestné činnosti, anebo k osobám, které by prostřednictvím uchovávání jejich údajů mohly z jiných důvodů přispívat k předcházení, odhalování nebo stíhání závažných trestných činů[7];
21. vyzývá Komisi, aby návrh systému EU pro jmennou evidenci cestujících formálně přezkoumala na základě kritérií, která Soudní dvůr formuloval ve svém rozsudku týkajícím se směrnice o uchovávání údajů; pověřuje svou právní službu, aby do šesti týdnů od přijetí tohoto usnesení provedla podobné přezkoumání; trvá na tom, že není možné přijmout, „obecný program dohledu“[8], jak to vyplývá z návrhu systému jmenné evidence cestujících v EU, dříve, než Soudní dvůr vydá své stanovisko k dohodě mezi EU a Kanadou o převodu a používání jmenné evidence cestujících, jak požadoval Parlament v listopadu 2014[9];
22. zdůrazňuje, že opatření zaváděná za účelem boje proti terorismu, která omezují základní práva při využívání internetu, musí být nezbytná, přiměřená a především založená na náležité definici terorismu, jež v současné době neexistuje; trvá dále na tom, že odstranění nezákonného obsahu by mělo být provedeno na základě soudního povolení, nikoli na základě soukromé kontrolní činnosti poskytovatelů internetových služeb;
23. znovu připomíná svou výzvu podpořit šifrování komunikace obecně, včetně elektronické pošty a komunikace prostřednictvím krátkých textových zpráv[10]; zdůrazňuje, že zákaz šifrování by měl velmi negativní vliv na ochranu osobních údajů přenášených prostřednictvím komunikačních, komerčních a finančních sítí, vládní infrastruktury a infrastrukturních systémů zásadního významu a že by umožnil jejich zachytávání na nezákonné a jiné účely;
24. opakuje, že veškeré shromažďování a sdílení dat, i to, které provádějí agentury EU jako například Europol, by mělo být v souladu s Listinou základních práv Evropské unie a vycházet ze soudržného rámce pro ochranu údajů, který poskytne právně závazné normy ochrany osobních údajů, a to zejména s ohledem na účelové omezení, minimalizaci údajů, informace, přístup, opravu, výmaz a soudní nápravu; vyzývá k rychlému přijetí souboru opatření na ochranu údajů, a to mimo jiné prostřednictvím schválení všeobecného přístupu v Radě jak k nařízení, tak ke směrnici, který bude respektovat minimální normy stanovené ve směrnici 95/46/EU;
25. vyzývá členské státy, aby prohloubily spolupráci mezi svými soudními orgány na základě dostupných nástrojů EU, například ECRIS, evropského zatýkacího rozkazu a evropského vyšetřovacího příkazu, a současně respektovaly proporcionalitu a základní práva; rovněž vyzývá členské státy, aby v souladu s plánem na posílení procesních práv bezodkladně schválily všechna navržená opatření a aby se v další fázi věnovaly rozhodnutím o podmínkách zadržování ve vyšetřovací vazbě a ve vězení;
26. vyzývá členské státy, aby investovaly do svých systémů trestního soudnictví a zajistily řádné a rychlé vyšetřování a stíháni v souladu s lidskými právy;
27. připomíná, že účelem našeho systému trestního soudnictví by měla být náprava jednotlivců tak, aby po návratu již nepředstavovali pro společnost riziko; vyzývá členské státy, aby za tímto účelem investovaly do potřebných lidských zdrojů; vyjadřuje svou podporu iniciativám zaměřeným na odstranění příčin radikalizace, například iniciativě vypracované v dánském městě Aarhus;
28. varuje před pokušením vracet se k dřívějším krátkozrakým a neúčelným praktikám tajných dohod s autoritářskými režimy ve jménu bezpečnosti a stability; naléhavě vyzývá EU, aby zásadně zrevidovala svou strategii zaměřenou na oblast jižního Středomoří v rámci probíhajícího přezkumu evropské politiky sousedství a soustředila se na podporu těch zemí a subjektů, které jsou skutečně odhodlány respektovat sdílené hodnoty a provádět reformy;
29. požaduje soudržnější vnější politiky, které by řešily základní příčiny násilných konfliktů, extremismu a radikalizace, jako je nestabilita a zaostalost a zejména prohlubování nerovnosti ve světě;
30. zdůrazňuje, že by EU měla posílit politický dialog s muslimským světem, aby zničila spojitost mezi terorismem a islámem, která v současné době dominuje ve veřejných diskusích; znovu připomíná, že vnější politika EU v oblasti boje proti terorismu musí v první řadě sledovat přístup založený na trestním soudnictví, který přísně dodržuje mezinárodní právo v oblasti lidských práv a mezinárodního humanitárního práva a podporuje úsilí v oblasti odstraňování příčin radikalizace a boje proti násilnému extremismu; vyzývá EU, aby nepodporovala represivní trendy ve třetích zemích;
31. trvá na tom, že projekty pomoci Komise a členských států v boji proti terorismu spolu se třetími zeměmi musí být v souladu s lidskými právy a případně mezinárodním humanitárním právem, a to zejména s ohledem na požadavky na řádné soudní řízení; je rozhodnut provést posouzení záruk v oblasti lidských práv a pokynů, které uplatňuje EU a její členské státy v projektech boje proti terorismu, a to zejména v regionu jižního sousedství; je rozhodnut uspořádat s parlamenty a subjekty občanské společnosti z evropsko-středomořského regionu slyšení o parlamentní kontrole činností zaměřených na boj proti terorismu a právních předpisů;
32. připomíná Evropské službě pro vnější činnost, koordinátorovi EU pro boj proti terorismu a členským státům jejich závazky v rámci akčního plánu EU pro lidská práva a demokracii přijatém v červnu 2012, že zajistí, aby se ve všech formách dialogů se třetími zeměmi týkajících se boje proti terorismu upozorňovalo na otázky lidských práv;
33. připomíná členským státům a agenturám EU jejich povinnosti vyplývající z Listiny základních práv a mezinárodního práva v oblasti lidských práv a cíle vnější politiky EU, které jim zakazují sdílet zpravodajské informace, které by mohly vést k porušování lidských práv ve třetí zemi, nebo použít informace získané v důsledku mučení mimo EU;
34. vyjadřuje zásadní nesouhlas s použitím bezpilotních letounů pro mimosoudní popravy osob podezřelých z terorismu a vyzývá k větší transparentnosti a odpovědnosti, pokud jde o používání bezpilotních letounů, a to i prostřednictvím společného postoje EU, který formálně stvrdí právní rámec pro využívání bezpilotních letounů v souladu s usnesením Parlamentu přijatém dne 27. února 2014[11];
35. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.