Dokument ze zasedání
4.2.2015 B8‑0127/2015
NÁVRH USNESENÍ
předložený na základě prohlášení Komise
v souladu s čl. 123 odst. 2 jednacího řádu
o protiteroristických opatřeních
(2 0152/2530(RSP) )
Birgit Sippel, Jörg Leichtfried, Claude Moraes, Enrique Guerrero Salom, Juan Fernando López Aguilar, Miriam Dalli, Ana Gomes, Christine Revault D’Allonnes Bonnefoy, Viorica Dăncilă
za skupinu S&D
Usnesení Evropského parlamentu o protiteroristických opatřeních
(2 0152/2530(RSP) )
Evropský parlament,
– s ohledem na články 2, 3, 6, 7 a 21 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a články 4, 16, 20, 67, 68, 70, 71, 72, 75, 82, 83, 84, 85, 86, 87 a 88 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),
– s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, a zejména na články 6, 7, 8, čl. 10 odst. 1, články 11, 12, 21, 47 až 50, 52 a 53 této listiny,
– s ohledem na své usnesení ze dne 14. prosince 2011 o sdělení nazvaném „Politika EU pro boj proti terorismu: dosažené úspěchy a budoucí úkoly“[1],
– s ohledem na své usnesení ze dne 10. října 2013 o údajném převozu a nezákonném zadržování vězňů ze strany CIA v evropských zemích[2],
– s ohledem na stanovisko č. 01/2014 pracovní skupiny zřízené podle článku 29 o uplatňování koncepce nezbytnosti a přiměřenosti a ochraně údajů v oblasti prosazování práva,
– s ohledem na své usnesení ze dne 27. února 2014 o stavu dodržování základních práv v Evropské unii (v roce 2012)[3],
– s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2014 o programu americké agentury NSA pro sledování, subjektech členských států pro sledování a o jejich dopadech na základní práva občanů EU a na transatlantickou spolupráci v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí[4],
– s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádějí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu a kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2011/220/SVV[5],
– s ohledem na své usnesení ze dne 17. prosince 2014 o obnově strategie vnitřní bezpečnosti EU[6],
– s ohledem na sdělení Komise s názvem „Srovnávací přehled EU o soudnictví – nástroj podpory efektivního soudnictví a růstu“ ( COM(2013)0160 ),
– s ohledem na protikorupční zprávu Komise ze dne 3. února 2014,
– s ohledem na závěry Rady pro zahraniční věci ze dne 19. ledna 2015 o boji proti terorismu, zejména na rozhodnutí zvýšit výměnu informací s partnerskými zeměmi a podporovat větší spolupráci s arabskými a středomořskými zeměmi, včetně předběžné dohody s Ligou arabských států,
– s ohledem na strategický rámec EU a akční plán pro lidská práva a demokracii přijatý dne 25. června 2012,
– s ohledem na rozhodnutí Soudního dvora ze dne 8. dubna 2014 ve věci společně posuzovaných případů C‑293/12 a C-594/12, Digital Rights Ireland Ltd. a Seitlinger a další, a na stanovisko právní služby ohledně výkladu tohoto rozhodnutí[7],
– s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2178 (2014) ze dne 24. září 2014,
– s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že terorismus, radikalizace a násilný extremismus patří mezi hlavní hrozby z hlediska naší bezpečnosti a našich svobod; vzhledem k tomu, že Evropská unie a její členské státy nesou za ochranu občanů EU společnou odpovědnost;
B. vzhledem k tomu, že dodržování základních práv je zásadním prvkem úspěšné politiky boje proti terorismu;
C. vzhledem k tomu, že několik teroristických útoků, k nimž došlo od 11. září 2001 na evropské půdě, naposledy v lednu 2015, zásadním způsobem ovlivnilo pocit bezpečnosti mezi občany EU a osobami trvale pobývajícími v EU;
D. vzhledem k tomu, že v EU vzbuzují vážné obavy také teroristické útoky na celém světě, které vedou ke ztrátám na životech civilního obyvatelstva;
E. vzhledem k tomu, že teroristická hrozba v současnosti zahrnuje také státem podporovaný a státem sponzorovaný terorismus, hospodářský terorismus, informační terorismus, informační válku a počítačové útoky;
F. vzhledem k tomu, že nárůst rasismu, včetně antisemitismu a islamofobie, jen dále zvyšuje pocit nebezpečí mezi občany EU;
G. vzhledem k tomu, že od 11. září 2001 EU zavedla 239 protiteroristických opatření: 26 akčních plánů a strategických dokumentů, 25 nařízení, 15 směrnic, 11 rámcových rozhodnutí, 25 rozhodnutí, 1 společnou akci, 3 společné postoje, 4 usnesení, 111 závěrů Rady a 8 mezinárodních dohod[8];
H. vzhledem k tomu, že za účelem zvýšení právní jistoty je naléhavě nutné stanovit jednotnou právní definici pojmu „terorismus“;
I. vzhledem k tomu, že v zájmu snížení nejistoty, pokud jde o to, jaké činnosti jsou zakázané a jaké nikoli, existuje naléhavá potřeba jednotné právní definice pojmu „vytváření profilů“, která by byla založena na relevantních normách ochrany základních práv a údajů;
J. vzhledem k tomu, že podle číselných údajů Evropské komise pro efektivitu justice (CEPEJ) existují mezi členskými státy významné rozdíly, pokud jde o míru investic do jejich systému trestního soudnictví[9];
1. vyjadřuje svou upřímnou soustrast obětem nedávných teroristických útoků v Paříži, v regionu Île-de-France a na celém světě, i jejich rodinám;
2. zdůrazňuje, že zásadním rozměrem boje proti terorismu musí být zahrnutí opatření na ochranu a podporu obětí a jejich rodin; vyzývá proto všechny členské státy, aby řádně provedly směrnici 2012/29/EU, kterou se zavádějí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu, ve svém právu;
3. důrazně a kategoricky odsuzuje veškeré teroristické útoky, propagaci terorismu, oslavu osob, které jsou do něho zapojeny, a obhajobu extremistických násilných ideologií, ať už k nim dochází nebo ať už jsou obhajovány kdekoli ve světě; zdůrazňuje, že neexistuje bezpečnost bez svobody, stejně jako neexistuje svoboda bez bezpečnosti;
4. znovu potvrzuje, že terorismus ve všech svých formách a podobách je jednou z nejvážnějších hrozeb mezinárodnímu míru a bezpečnosti a že veškeré teroristické činy, ať už byly spáchány kdykoli a kýmkoli, jsou považovány za zločin a nelze je nijak ospravedlnit, bez ohledu na jejich motivy;
5. znovu potvrzuje své odhodlání zajistit základní právo občanů na bezpečnost a svobodu;
6. opětovně zdůrazňuje své odhodlání hájit svobodu projevu, základní práva, demokracii, toleranci a zásady právního státu;
7. zdůrazňuje zejména, že je zapotřebí, aby EU, její členské státy a partnerské země založily svou strategii boje proti mezinárodnímu terorismu na principech právního státu a dodržování základních práv, jak je zakotveno v právních předpisech EU týkajících se základních práv a mezinárodního práva v oblasti lidských práv; zdůrazňuje navíc, že vnější činnost EU zaměřená na boj s mezinárodním terorismem by se měla zaměřovat na prevenci terorismu, boj proti němu a jeho stíhání;
8. upozorňuje, že bezpečnostní orgány často již mají informace o pachatelích útoků, kteří již byli předmětem vyšetřování a sledování; vyjadřuje znepokojení nad tím, do jaké míry si mohly bezpečnostní orgány mezi sebou, případně s kolegy z jiných členských států vyměňovat stávající údaje o těchto osobách; vyzývá členské státy, aby zlepšily výměnu informací týkajících se boje proti terorismu, a to mezi sebou a v případě nutnosti i se třetími zeměmi, a aby na základě hlubší spolupráce s agenturami EU účinně využívaly unijní databáze;
9. vyzývá členské státy, aby zajistily neomezenou spolupráci se specializovanými agenturami, zejména s agenturou Eurojust a Europol, aby byla zajištěna co nejlepší podpora probíhajícího vyšetřování teroristických útoků v Evropě; je znepokojen tím, že členské státy údajně poskytují Europolu a Eurojustu pouze 50 % svých informací o terorismu a organizovaném zločinu;
10. vyzývá Komisi a Radu, aby využily postup stanovený článkem 70 SFEU ke komplexnímu posouzení protiteroristických a s nimi souvisejících opatření EU, aby zejména posoudily provádění těchto opatření v právu a praxi členských států, míru spolupráce členských států s agenturami EU, především s agenturami Europol a Eurojust, v dotyčné oblasti a odpovídajícím způsobem zhodnotily přetrvávající slabiny a aby toto posouzení zveřejnily společně s Evropským programem bezpečnosti v květnu 2015; vyzývá Komisi, aby posoudila také případné zbývající nedostatky, pokud jde o trestní stíhání;
11. vyzývá k přísnému demokratickému a soudnímu dohledu nad protiteroristickou politikou a činností zpravodajských služeb; poukazuje na to, že se musí jasně rozlišovat mezi činností orgánů činných v trestním řízení a zpravodajskou činností; zdůrazňuje, že je nutné zrušit protiteroristická opatření, která ve zpětném pohledu nebyla zapotřebí, nebyla účinná nebo byla neúměrná, že je nezbytné vyšetřit případy porušování základních práv a situaci napravit a že je nutné na základě pravomocí, které Evropskému parlamentu a parlamentům členských států poskytla Lisabonská smlouva, vypracovat nové formy demokratické kontroly; trvá na tom, že je nutné do těchto opatření a dohod začlenit doložky o skončení jejich platnosti a doložky o pravidelném obnovování příslušných zmocnění;
12. považuje za naprosto nezbytné podporovat jednotný postoj v celé EU, pokud jde o nové trestné činy týkající se zneklidňujícího fenoménu, kdy občané EU cestují do zahraničí za účelem výcviku a boje v rámci teroristických organizací;
Komplexní přístup k boji proti radikalizaci a terorismu
13. poukazuje na to, že každý členský stát již zavedl relevantní protiteroristické předpisy a s nimi související opatření:
– údaje o pasech cestujících (systém předběžných informací o cestujících APIS) se již porovnávají s databázemi známých pachatelů trestné činnosti a osob, kterým je zakázán vstup do dané země,
– donucovací orgány mají přístup k telefonním a osobním údajům podezřelých osob nebo i skupin podezřelých osob, pokud jsou spojeny s konkrétní hrozbou, a
– Schengenský informační systém zajišťuje diskrétní sledování osob a jejich zatčení a vydání v případě, že představují hrozbu z hlediska bezpečnosti, mají v úmyslu spáchat trestný čin nebo jsou z jeho spáchání podezřelí;
vzhledem k tomu, že donucovací orgány EU musejí v maximální míře využívat těchto možností a prohloubit vzájemnou spolupráci, mimo jiné prostřednictvím vytváření společných vyšetřovacích týmů a pomocí agentur EU, jako je Europol, Eurojust a Evropská policejní akademie (CEPOL);
14. domnívá se, že v rámci boje proti závažné a organizované mezinárodní trestné činnosti by jednou z priorit EU mělo být potírání nezákonného obchodování se střelnými zbraněmi; je zejména toho názoru, že je zapotřebí dále prohloubit spolupráci v souvislosti s mechanismy pro výměnu informací a se sledovatelností a ničením zakázaných zbraní; domnívá se navíc, že členské státy by se měly striktně řídit společným postojem, v němž jsou stanovena společná pravidla pro kontrolu vývozu vojenských technologií a vojenského materiálu (2008/944/CFSP); vyzývá k přepracování směrnice o střelných zbraních (směrnice 91/477/EHS, ve znění směrnice 2008/51/ES);
15. vyzývá k řádnému uplatňování směrnic proti praní špinavých peněz, které by umožnilo časnou identifikaci financování terorismu a kriminálních sítí a organizací;
16. poukazuje na cílené kontroly, které se v případě osob požívajících právo na svobodný pohyb při překračování vnějších hranic již v určitém časovém úseku, na určitých trasách nebo na určitých hraničních přechodech provádějí, a to v závislosti na míře ohrožení; trvá na tom, že místo toho, aby se pokoušely znovu zavádět hraniční kontroly nad rámec stávajících možností, měly by členské státy lépe a bez omezení využívat stávající Schengenský rámec a věnovat na něj nezbytné zdroje;
17. vyzývá Komisi, aby na základě kritérií, která Soudní dvůr formuloval ve svém rozhodnutí týkajícím se směrnice o uchovávání osobních údajů, znovu formálně posoudila návrh systému EU pro jmennou evidenci cestujících; pověřuje svou právní službu, aby do šesti týdnů od přijetí tohoto usnesení provedla podobné přehodnocení; naléhavě žádá členské státy a orgány EU, aby přehodnotily své systémy, které povolují civilním soukromým letadlům vstup do Schengenského prostoru;
18. vyzývá Komisi, aby se zabývala nebezpečím plynoucím z přijetí politiky „zlatého víza“ ze strany několika členských států, která zločineckým organizacím umožňuje proniknout do země a usadit se tam a která může být využívána k teroristickým účelům;
19. zdůrazňuje, že opatření omezující základní právo na internet za účelem boje proti terorismu musejí být nezbytná, přiměřená a v souladu s právními předpisy EU a členských států, a zejména se musejí zakládat na řádné definici terorismu, která v současnosti chybí; zdůrazňuje dále, že nezákonný obsah by měl být odstraněn na základě soudního povolení, nikoli na základě soukromé kontrolní činnosti poskytovatelů internetových služeb;
20. odmítá zákaz šifrování jakožto nástroje pro boj proti terorismu; znovu opakuje svou výzvu podpořit šifrování komunikace obecně, včetně elektronické pošty a komunikace probíhající prostřednictvím krátkých textových zpráv[10]; zdůrazňuje, že zákaz šifrování by měl velmi negativní vliv na ochranu osobních údajů přenášených na základě komunikačních, komerčních a finančních sítí, vládní infrastruktury a infrastrukturních systémů zásadního významu a že by umožnil jejich nezákonné a jiné zachycování;
21. vyzývá k urychlenému přijetí souboru opatření na ochranu údajů, mimo jiné na základě schválení všeobecného přístupu v Radě, který by byl v souladu s minimálními normami stanovenými ve směrnici 95/46/EU;
22. vyzývá členské státy, aby prohloubily spolupráci mezi svými soudními orgány na základě dostupných nástrojů EU, například Evropského informačního systému rejstříku trestů (ECRIS), evropského zatýkacího rozkazu a evropského vyšetřovacího příkazu, a současně respektovaly proporcionalitu a základní práva; vyzývá členské státy, aby v souladu s plánem na posílení procesních práv bezodkladně schválily všechna navržená opatření a aby se v dalším fázi věnovaly rozhodnutím o podmínkách zadržování ve vyšetřovací vazbě a ve vězení;
23. zdůrazňuje, že existuje všeobecný názor, že vězení funguje jako místo radikalizace a šíření extremistických názorů, a vyzývá členské státy, aby investovaly více finančních prostředků a lidských zdrojů na zajištění toho, že se jejich vězeňské systémy a systémy trestního soudnictví obecně budou zaměřovat na nápravu pachatelů a na jejich odvrácení od trestné činnosti a násilného extremismu, místo aby podporovaly jejich větší příklon k radikálním hnutím;
24. poukazuje na to, že hospodářská a sociální politika může pomoci zmírnit vyloučení, segregaci a vliv rychlých socio-ekonomických změn, které vedou k pocitům křivdy, jež násilní extremisté často zneužívají; vyzývá proto k politickému řešení, které by se zaměřilo na hledání nových možností podpory hospodářského a sociálního začlenění, integrace a rovnosti;
25. vyzývá členské státy, aby investovaly do systémů vzdělávání, které by od útlého věku propagovaly úctu k lidské důstojnosti, toleranci a rovné příležitosti a omezovaly sociální diskriminaci; zdůrazňuje, že to vyžaduje zabývat se v rámci odborné přípravy učitelů sociálními otázkami a problematikou různorodosti;
26. varuje před tím, že nedostatek dlouhodobých perspektiv v důsledku chudoby, nezaměstnanosti a sociálního vyloučení může vést k tomu, že lidé budou cítit bezmoc a že mohou usilovat o destruktivní získání moci tím, že se připojí k džihádistickým organizacím nebo silně pravicovým hnutím; vyzývá členské státy, aby zvýšily své úsilí o snižování chudoby, poskytovaly možnosti zaměstnání a seberealizace a zajistily úctu jednotlivcům i společenstvím;
27. zdůrazňuje, že diskriminace může posilovat způsoby radikalizace a násilí; zdůrazňuje, že vedle předpisů zajišťujících rovnost a nediskriminaci musejí existovat také specifické politické strategie, které by se zabývaly všemi formami rasismu, včetně antisemitismu a islamofobie, a verbálními projevy nenávisti; vyzývá proto Komisi, aby důkladně prozkoumala nutnost přepracovat rámcové rozhodnutí Rady 2008/913/SVV o boji proti některým formám a projevům rasismu a xenofobie prostřednictvím trestního práva s cílem účinněji bojovat s šířením některých forem verbálních projevů nenávisti, zejména proti náboženským a jiným menšinám v EU;
28. vyjadřuje své znepokojení týkající se neúměrného vlivu opatření přijatých v reakci na 11. září 2001 na cílená společenství, zejména vyžívání profilování na základě rasového původu;
29. zdůrazňuje, že je velmi nutné zavést a prohloubit spolupráci s příslušnými komunitami v jednotlivých členských státech, která by byla jednak součástí všeobecné strategie zaměřené na potírání radikalizace a jednak by umožňovala zjišťovat konkrétní rizika; poukazuje na to, že tyto programy vyžadují značné investice; podporuje programy, které dávají etnickým a náboženským menšinám možnost přispívat ke střednědobému a dlouhodobému zlepšování sociálního a ekonomického postavení svých komunit jak na místní, tak i na regionální úrovni; poukazuje v této souvislosti na to, že se radikalizace v EU neomezuje pouze na konkrétní etnické nebo náboženské skupiny;
30. zdůrazňuje, že nutné přijmout specializovanější opatření, která by vyřešila problém občanů EU, kteří odjíždějí bojovat na straně teroristických organizací do ciziny; potvrzuje, že zatímco v některých případech je možné využít stíhání osob, k prevenci radikalizace, zabránění odchodu evropských a cizích bojovníků a k řešení problematiky navrátilců je zapotřebí přijmout jiná opatření; vyzývá členské státy a Komisi, aby vypracovaly osvědčené postupy, které by se zakládaly na zkušenostech členských států, jež v této oblasti přijaly úspěšné strategie, akční plány a programy;
Vnější dimenze
31. zdůrazňuje, že boj proti terorismu je celosvětovou výzvou a že EU spolu s dalšími významnými aktéry a regionálními partnery by měla být při řešení této celosvětové hrozby hnací silou;
32. zdůrazňuje, že je nutné mít promyšlenou, ucelenou a proaktivní zahraniční politiku, která by se cíleně zaměřovala na spolupráci se třetími zeměmi, jež se mohou stát v boji proti terorismu cennými partnery;
33. zdůrazňuje, že EU by měla prohloubit svůj politický dialog s nejrůznějšími náboženskými komunitami, aby přerušila spojení mezi terorismem a náboženstvím, které je v současné době středobodem veřejných diskuzí; znovu opakuje, že boj proti terorizmu se musí více pojit s otázkami nestability, rozvoje a sociálního začleňování;
34. znovu opakuje, že v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky se musíme dohodnout na společném postupu v rámci boje proti terorismu a jeho ideologickým kořenům a prosazovat jej a dále musíme zaujmout jasné stanovisko ohledně omezení financování terorismu; vyzývá proto k užší spolupráci v rámci EU při zajišťování spravedlnosti a bezpečnosti a řešení problematiky náboženského extremismu v rámci veškeré vnější činnosti EU, totiž na základě společné zahraniční a bezpečnostní politiky, společné bezpečnostní a obranné politiky, rozvojové politiky, humanitární pomoci a obchodní politiky, a to způsobem, který by byl v souladu s normami EU a právními předpisy v oblasti lidských práv;
35. zdůrazňuje, že je nutné vystupňovat snahy o budování externích kapacit se zaměřením na prevenci radikalizace a boj proti ní a zajistit, aby byla tato činnost začleněna do akčních plánů a politického dialogu, do nějž je zapojena EU a její partnerské země, a to na základě mezinárodní spolupráce, využívání stávajících programů a kapacit a spolupráce se subjekty občanské společnosti v zemích zájmu s cílem bojovat proti terorismu a radikální propagandě šířené prostřednictvím internetu a jiných prostředků komunikace;
36. naléhavě vyzývá EU a její členské státy, aby zlepšily výměnu informací na mezinárodní úrovni o nelegálních střelných zbraních;
37. zdůrazňuje, že je nutné začlenit strategie zaměřené na prevenci radikalizace a násilného extremismu do tradičních nástrojů rozvojové spolupráce, včetně vzdělávacích programů, a to zejména v zemích, které se potýkají s největšími problémy v oblasti násilného extremismu;
38. vyzývá Komisi a členské státy, aby zvážily možnost přijetí sankcí proti státům a vládám odpovědným za financování terorismu, příp. teroristických organizací;
39. zdůrazňuje, že je nutné včas zavést vhodné postupy týkající se rozhodnutí ohledně zařazení osob nebo celých skupin na seznam teroristů vedený EU; trvá na tom, že je nutné zavést řádné soudní přehodnocení těchto rozhodnutí ohledně určitých osob a organizací, aby se daný postup dostal do souladu s judikaturou Evropského soudního dvora;
40. zdůrazňuje, že protiteroristická opatření by se měla zaměřovat také na možnost teroristických útoků na majetek členských států EU mimo území Unie;
41. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a také vládám a parlamentům členských států.