Dokument ze zasedání
27.4.2015 B8‑0378/2015
NÁVRH USNESENÍ
předložený na základě prohlášení Evropské rady a Komise
v souladu s čl. 123 odst. 2 jednacího řádu
předložený na základě prohlášení Evropské rady a Komise
v souladu s čl. 123 odst. 2 jednacího řádu
o zprávě o mimořádném zasedání Evropské rady dne 23. dubna 2015 – Tragédie z posledních dní ve Středomoří a migrační a azylová politika EU
( 2015/2660(RSP) )
Ska Keller, Judith Sargentini, Bodil Ceballos, Eva Joly, Jean Lambert, Barbara Lochbihler, Davor Škrlec, Ulrike Lunacek, Josep-Maria Terricabras, Ernest Urtasun
za skupinu Verts/ALE
Usnesení Evropského parlamentu o zprávě o mimořádném zasedání Evropské rady dne 23. dubna 2015 – Tragédie z posledních dní ve Středomoří a migrační a azylová politika EU
( 2015/2660(RSP) )
Evropský parlament,
– s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,
– s ohledem na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod,
– s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,
– s ohledem na Ženevskou úmluvu z roku 1951 a na její dodatkový protokol,
– s ohledem na své usnesení ze dne 9. října 2013 o opatřeních EU a členských států k řešení přílivu uprchlíků v důsledku konfliktu v Sýrii[1],
– s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2013 o migračních tocích ve Středomoří, se zvláštním důrazem na tragické události u Lampedusy[2],
– s ohledem na své usnesení ze dne 17. prosince 2014 o situaci ve Středomoří a nutnosti uceleného přístupu EU k migraci[3],
– s ohledem na desetibodový akční plán navržený Komisí před mimořádným zasedáním Evropské rady dne 23. dubna 2015,
– s ohledem na prohlášení přijaté na závěr mimořádného zasedání Evropské rady dne 23. dubna 2015,
– s ohledem na iniciativu UNHCR pro centrální Středomoří a na návrhy UNHCR, jak řešit současné a budoucí příjezdy žadatelů o azyl, uprchlíků a migrantů do Evropy,
– s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že utonutí více než 800 lidí bylo nejstrašnější katastrofou, která se udála ve Středomoří od konce druhé světové války, a že od začátku roku 2015 zahynulo nejméně 1 500 migrantů a velké množství dalších zmizelo a jsou nezvěstní;
B. vzhledem k tomu, že za posledních dvacet let zahynulo na moři nejméně 30 000 lidí a tato skutečnost podtrhuje nutnost zvolit radikálně odlišný postup a učinit vše, co je možné, pro záchranu lidí, kterým hrozí utonutí v moři, a členské státy musí dodržovat své mezinárodní povinnosti zachraňovat trosečníky na moři;
C. vzhledem k tomu, že Itálie zahájila operaci „Mare Nostrum“ zaměřenou na hlídkování, záchranné akce a ostrahu s cílem zdokonalit humanitární záchranné akce ve Středomoří a že tato operace za 364 dní svého působení zachránila 150 810 migrantů; vzhledem k tomu, že ostatní státy však nebyly ochotny podpořit italské úsilí o záchranu lidí; vzhledem k tomu, že italská vláda v důsledku toho operaci Mare Nostrum ukončila;
D. vzhledem k tomu, že společná operace Triton koordinovaná agenturou FRONTEX byla plně funkční od 1. listopadu 2014; vzhledem k tomu, že Triton má pouze třetinový geografický záběr ve srovnání s operací Mare Nostrum; vzhledem k tomu, že operační radius operace Triton pokrývá pouze oblast 30 námořních mil od italského pobřeží, zatímco Mare Nostrum působilo na volném moři, v mnohem větší blízkosti libyjského pobřeží; vzhledem k tomu, že většina člunů s uprchlíky se dostává do obtíží v blízkosti libyjského pobřeží; vzhledem k tomu, že agentura FRONTEX má mandát provádět ostrahu hranic a bránit nelegální migraci, a nemůže tedy provádět pátrací a záchranné činnosti proaktivně, ale pouze jako sekundární úkol, pokud se loď nebo plavidlo dostane do nesnází; uvědomuje si nicméně, že prostředky operace Triton byly používány k pátracím a záchranným akcím, které koordinovalo Italské středisko pro koordinaci pátracích a záchranných akcí;
E. vzhledem k tomu, že lidé, kteří potřebují ochranu, mají jen velmi omezené možnosti, jak legálně vstoupit do EU; vzhledem k tomu, že podle odhadů až 90 % žadatelů o azyl vstoupí do EU nelegálně; vzhledem k tomu, že počet schengenských víz udělených občanům Sýrie během syrského válečného konfliktu dramaticky poklesl, ze 30 000 v roce 2010 na téměř nulu v roce 2013; vzhledem k tomu, že využívání víz z humanitárních důvodů je v EU velice omezené: pouze polovina všech členských států má alespoň nějakou formu víz z humanitárních důvodů a udělují se pouze výjimečně; vzhledem k tomu, že Parlament obecně prosazovat používání řízení ochráněném vstupu na území; vzhledem k tomu, že ve svém usnesení ze dne 2. dubna 2014 o přezkumu Stockholmského programu v polovině období Parlament zejména vyzval členské státy, aby „využívaly stávající ustanovení vízového kodexu a Schengenského hraničního kodexu, které umožňují vydávání víz z humanitárních důvodů“[4];
F. vzhledem k tomu, že země sousedící se Sýrií poskytují podle odhadů UNHCR útočiště zhruba 3,9 milionu syrských uprchlíků; vzhledem k tomu, že členské státy EU přijaly pouze 37 000 syrských uprchlíků v rámci programu znovuusídlování UNHCR, přičemž UNHCR žádá, aby bylo znovuusídleno 10 % syrských uprchlíků (370 000), a naléhavě shání nejméně 130 000 míst ke znovuusídlení pro uprchlíky, kteří potřebují zvláštní ochranu; vzhledem k tomu, že téměř polovina členských států (13) dosud nepřijala ke znovuusídlení ani jediného uprchlíka;
G. vzhledem k tomu, že EU a její členské státy v podstatě přispívají k bujení zločinné a nebezpečné činnosti pašování lidí tím, že staví bariéry a stále více uzavírají své vnější hranice před nelegální migrací, aniž by dávaly možnosti, jak k nim přijít legálně;
H. vzhledem k tomu, že členské státy požadovaly posílení politické spolupráce s africkými partnery na všech úrovních s cílem podchytit příčiny nelegální migrace a bojovat proti pašování lidí a obchodování s nimi; vzhledem k tomu, že u příležitosti zasedání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci (SVV) dne 12. března 2015 se sešli ministři vnitra Francie, Německa a Španělska a zástupci Komise a vedli diskusi o návrhu italského ministra vnitra Angelina Alfana, aby byly pátrací a záchranné akce a námořní kontrola hranic EU svěřeny zemím, jako je Egypt nebo Tunisko, které by pak dopravily zachráněné migranty na svůj břeh; vzhledem k tomu, že tento návrh má za cíl vyvolat „skutečný odrazující účinek“, aby bylo méně migrantů ochotno riskovat svůj život, aby dorazilo ke břehům Evropy; vzhledem k tomu, že ministři vnitra diskutovali o možnostech zřízení uprchlických táborů v severní Africe a vyřizování žádostí o azyl v těchto táborech;
I. vzhledem k tomu, že podle údajů Eurostatu přijalo tři čtvrtiny všech uprchlíků, kteří přišli do EU, pouhých pět členských států a že země jako Itálie, Řecko a Malta jsou na pokraji své kapacity pro přijímání migrantů;
1. se vší naléhavostí a s ohledem na rostoucí počty mrtvých na mořských i pozemních hranicích EU vyzývá k radikální změně priorit azylových politik EU, aby nedocházelo k dalším obětem na životech, byl možný bezpečný a legální vstup do EU pro ty, kdo potřebují ochranu, bylo zaručeno právo na spontánní žádost o azyl na vnějších hranicích Unie a byla posílena solidarita a sdílení odpovědnosti za žadatele o azyl v Unii;
2. je zklamán výsledkem mimořádného zasedání Evropské rady dne 23. dubna 2015 na téma migrace a hluboce lituje toho, že se hlavám států a předsedům vlád nepodařilo se dohodnout na opatřeních, která by skutečně řešila hlavní příčiny krize ve Středomoří a zabránila by dalším katastrofám;
3. bere na vědomí výzvu k rychlému posílení operace EU Triton ztrojnásobením jejího financování v letech 2015 a 2016, což by mělo umožnit, aby byla ve Středomoří výraznější přítomnost lodí, které se mohou zapojit do pátracích a záchranných operací; žádá, aby toto zvýšení bylo věnováno výlučně na pátrání a zachraňování lidských životů; připomíná však restriktivní mandát agentury FRONTEX, jehož prioritou je ostraha hranic, nikoli pátrací a záchranné operace, a hluboce lituje toho, že se členské státy nedokáží dohodnout na rozšíření operačního záběru operace Triton blíže k oblastem, v nichž se většina člunů s uprchlíky dostává do nesnází; vyzývá proto naléhavě členské státy, aby změnily operativní plán projektu Triton tak, aby se rozšířil jeho operační záběr na volné moře a zahrnoval pátrací a záchranné akce;
4. žádá robustní a trvalou evropskou humanitární záchrannou operaci, která – podobně jako Mare Nostrum – bude působit na volném moři a na niž by všechny členské státy přispívaly finančně i dodávkami zařízení a prostředků; naléhavě vyzývá EU, aby takovou operaci spolufinancovala, a varuje Radu a Komisi, že by Parlament mohl hlasovat proti rozpočtu na rok 2016 v případě, že nebude poskytnuto žádné financování na pátrací a záchranné akce;
5. lituje toho, že v prohlášení Evropské rady nejsou žádné zásadní návrhy, jak zajistit bezpečný a legální přístup do EU pro žadatele o azyl i migranty;
6. naléhavě vyzývá členské státy, aby při současných jednáních o vízovém kodexu neblokovaly přísná společná pravidla pro humanitární víza; vyzývá členské státy, aby na svých velvyslanectvích a konzulárních úřadech plně využívaly existující možnosti vydávání víz z humanitárních důvodů, aby osoby, které potřebují ochranu, mohly vstoupit do EU bezpečně, na trajektu nebo na palubě letadla, a nemusely riskovat život na pašeráckém člunu, který se nehodí k plavbě na širém moři;
7. žádá okamžité zrušení vízových požadavků pro syrské uprchlíky; vyzývá členské státy a Komisi, aby vážně uvažovaly o uplatňování směrnice o dočasné ochraně; poukazuje na to, že pokud by EU uplatnila tuto směrnici ve vztahu k Sýrii, mohli by všichni Syřané obdržet povolení k pobytu na celé období ochrany, měli by pracovní povolení a přístup k bydlení a zdravotní péči; zdůrazňuje, že takový mechanismus by mohl také motivovat členské státy k přemísťování těchto osob z jiných členských států, v nichž je již přijímací kapacita přetížena; připomíná, že Parlament již v roce 2013 žádal aktivaci směrnice o dočasné ochraně jako způsob řešení syrské krize;
8. vítá plánovaný pilotní projekt týkající se přesídlování v rámci EU (který by doplňoval obdobné projekty jednotlivých členských států); vyjadřuje však politování nad malou ambiciózností cíle přesídlit pouze 5 000 syrských uprchlíků; připomíná, že UNHCR požaduje, aby bylo k přesídlení nabídnuto místo minimálně pro 130 000 uprchlíků; důrazně vyzývá členské státy, aby poskytly místa k přesídlení, a to zejména ty členské státy, které k přesídlování dosud nijak nepřispěly; žádá Komisi, aby navrhla evropský program přesídlení, který členským státům stanoví závaznou povinnost přijmout uprchlíky podle spravedlivého poměru, který zohlední počet obyvatel a hospodářské ukazatele a počet již přijatých uprchlíků;
9. vyzývá členské státy, aby plně využívaly další možnosti zajištění bezpečného a zákonného přístupu do EU, jako např. na základě sjednocování širších rodin, soukromých sponzorských programů či migračních programů za účelem studia a práce, aby lidé, kteří potřebují mezinárodní ochranu, mohli najít v Evropě bezpečí, aniž by se museli uchylovat k zločineckým převaděčským gangům a usilovat o nebezpečné a nezákonné přestoupení hranic po zemi či po moři;
10. vyzývá členské státy, aby se bezpečným a zákonným přístupem uprchlíků a přistěhovalců do své země prioritně zabývaly, a aby za tímto účelem používaly finanční prostředky EU, jimiž financovaly restriktivní opatření proti přistěhovalectví, jako vztyčování plotů a budování detenčních zařízení;
11. je hluboce znepokojen způsobem spolupráce se třetími zeměmi, kterého chce Evropská rada využít pro zamezení nezákonného přistěhovalectví do Evropy;
12. vyzývá Komisi a členské státy, aby se třetími zeměmi, z nichž uprchlíci odcházejí, jako je Eritrea a Egypt, okamžitě přerušily spolupráci v předcházení nezákonné migraci a ve zpřísňování hraničních kontrol a aby s ohledem na zprávy OSN a nevládních organizací o porušování lidských práv zastavily veškerou finanční pomoc těmto režimům; vyzývá k tomu, aby byl chartúmský proces nahrazen procesem založeným na plném respektování lidských práv a zaměřeným na zlepšení životních podmínek s cílem vyřešit skutečnou příčinu migrace;
13. vyzývá Komisi, aby přezkoumala všechny politiky, které mají vnější rozměr, jako např. politiky v oblasti obchodu, rybolovu a zemědělství, a aby řešila strukturální příčiny přistěhovaleckých vln do Evropy v souladu s článkem 208 SFEU;
14. odmítá návrhy členských států zřídit evropská azylová střediska ve třetích zemích a zapojit severoafrické země do evropských pátracích a záchranných akcí s cílem zachytit uprchlíky a vrátit je zpět k africkému pobřeží; vyzývá v této souvislosti Komisi, aby Parlamentu předložila hodnocení souladu těchto návrhů s mezinárodním právem, zejména se Ženevskou konvencí, a veškerých dalších praktických a právních překážek bránících jejich provedení;
15. odmítá myšlenku Evropské rady propojit civilní a vojenské operace v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP) s migrační politikou; odmítá rovněž myšlenku okamžitého zahájení operace SBOP zaměřené na využití vojenské síly proti plavidlům využívaným převaděči; vyzývá Evropskou radu a vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby jako první krok předložily politickou koncepci mj. toho, jak zajistit soulad s vnitrostátními právními předpisy severoafrických zemí a evropskými a mezinárodními právními předpisy a normami, tak aby byla plně dodržována Charta OSN a zamezilo se jakékoli újmě na životě civilistů či pobřežní infrastruktuře;
16. odmítá rovněž plán spojit pozemní hraniční kontroly a monitorovací akce v Tunisku, Egyptě, Súdánu, Mali a Nigeru se stávajícími misemi SBOP, poněvadž většina těchto malých misí má velmi specifický mandát zaměřený na zvýšení bezpečnosti v nestabilních regionech a podporu mírových snah afrických a mezinárodních organizací, jako je AU a OSN; domnívá se, že EU by měla místo zastrašování a řešení následků přistěhovaleckých vln prioritně usilovat o vyřešení konfliktů, které k nim vedou;
17. zdůrazňuje, že podle Lisabonské smlouvy a jejího článku 43 může EU využít v rámci SBOP námořních kapacit svých členských států v zájmu zvýšení úsilí při humanitárních a záchranných akcích ve Středozemním moři;
18. vyzývá vysokou představitelku, aby využila veškerých diplomatických nástrojů v rámci vnějších vztahů k odstranění základních příčin politických krizí a ozbrojených konfliktů, které nutí miliony lidí, aby opustily své domovy;
19. bere na vědomí požadavek členských států na bezodkladné přijetí opatření proti převaděčům v souladu s mezinárodním právem; v této souvislosti nicméně členské státy vyzývá, aby se na boj proti převaděčství zaměřily ve spolupráci s agenturami EUROPOL, FRONTEX, Evropským podpůrným úřadem pro otázky azylu (EASO) a agenturou EUROJUST; připomíná, že má-li být boj proti převaděčům účinný, je třeba zajistit uprchlíkům bezpečný a zákonný vstup, a připravit tak převaděče o zdroj jejich zločineckého a brutálního podnikání;
20. vyzývá EU a členské státy, aby změnily nebo přezkoumaly veškeré právní předpisy, které ukládají postihy osobám, jež na moři pomáhají migrantům v nouzi; vyzývá Komisi, aby přezkoumala směrnici Rady 2002/90/ES, která stanovuje sankce v případě napomáhání k nepovolenému vstupu, přechodu nebo pobytu, a vyjasnila tak, že poskytování humanitární pomoci migrantům na moři, kteří jsou v tísni, se vítá a že by tato pomoc neměla vést k žádnému postihu;
21. je zklamán tím, že Evropská rada se nedokázala shodnout na programu pro přemístění uprchlíků z členských států, jejichž přijímací možnosti jsou již na pokraji vyčerpání, jako je Itálie, Řecko či Malta, do jiných členských států, které jsou přílivu uprchlíků a migrantů vystaveny v menší míře; odsuzuje neochotu mnoha členských států sdílet odpovědnost přijetím uprchlíků z jiných částí EU a důrazně apeluje na Komisi a členské státy, aby v této souvislosti předložily ambiciózní návrh v souladu s literou i duchem článků 33 a 36 Dublinského nařízení;
22. bere na vědomí přezkum fungování Dublinského nařízení plánovaný na rok 2016 a sdělení komisaře pro migraci a vnitřní věci o tom, že dublinský systém bude revidován již tento rok; vyzývá Komisi, aby prověřila alternativy ke stávajícímu dublinskému systému, které by byl spravedlivější vůči členským státům i žadatelům o azyl; je toho názoru, že systém, na jehož základě by uprchlíci mohli žádat o azyl v členských státech, v nichž již mají rodinné vazby, společenská pouta a lepší pracovní perspektivu, by výrazně zvýšil pravděpodobnost jejich začlenění; dále se domnívá, že takový systém by významným způsobem snížil nezákonné sekundární přesuny v rámci EU i potřebu nátlakových opatření, jako je zadržování žadatelů o azyl za účelem jejich navrácení do příslušného členského státu; navrhuje rovněž, že rozdělení finančních prostředků mezi členské státy a rozmístění žadatelů o azyl, kteří nemají zvláštní důvod upřednostňovat některý z členských států, by se mohlo provádět podle určitého spravedlivého klíče; dále vyzývá Komisi, aby předložila návrhy, na jejichž základě by byla vzájemně uznávána kladná rozhodnutí o udělení azylu a převodu statusu mezinárodní ochrany v rámci EU;
23. vyzývá členské státy, aby prozatím jako projev solidarity účinně využívaly veškeré možnosti Dublinského nařízení, a to včetně ustanovení týkajících se sjednocování rodin či nezletilých osob bez doprovodu a tzv. „diskrečního ustanovení“;
24. vítá výzvu adresovanou všem členským státům účastnícím se společného evropského azylového systému, aby jej urychleně a v plné míře provedly ve svých vnitrostátních předpisech a účinně jej uplatňovaly;
25. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení předsedovi Evropské rady, předsedovi Komise, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a předsedům parlamentů členských států.