Dokument ze zasedání
7.7.2015 B8‑0717/2015
NÁVRH USNESENÍ
předložený na základě prohlášení předsedy
v souladu s čl. 123 odst. 2 jednacího řádu
o připomínce událostí ve Srebrenici
( 2015/2747(RSP) )
Charles Tannock, Ryszard Antoni Legutko, Ryszard Czarnecki, Anna Elżbieta Fotyga, Tomasz Piotr Poręba, Ruža Tomašić, Zdzisław Krasnodębski, Raffaele Fitto
za skupinu ECR
Usnesení Evropského parlamentu o připomínce událostí ve Srebrenici
( 2015/2747(RSP) )
Evropský parlament,
– s ohledem na své usnesení ze dne 7. července 2005 o Srebrenici[1],
− s ohledem na své usnesení ze dne 15. ledna 2009 o Srebrenici[2],
− s ohledem na Dohodu o stabilizaci a přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Bosnou a Hercegovinou na straně druhé, jež byla podepsána v Lucemburku dne 16. června 2008, a na to, že všem zemím západního Balkánu byla v roce 2003 na summitu EU v Soluni výhledově nabídnuta možnost členství v EU,
– s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že dne 11. července 1995 se jednotky bosenských Srbů pod vedením generála Ratka Mladiče na základě pokynů tehdejšího prezidenta Republiky srbské Radovana Karadžiče zmocnily vnitrozemského bosenského města Srebrenica, které bylo rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 819 ze dne 16. dubna 1993 prohlášeno za bezpečnou oblast;
B. vzhledem k tomu, že během několika dnů krveprolití následujících po pádu Srebrenice bylo více než 8 000 muslimských mužů a chlapců svévolně a systematicky popraveno a pohřbeno v masových hrobech jednotkami bosenských Srbů vedených generálem Mladičem (armáda Republiky srbské) a polovojenskými jednotkami, včetně neregulérních srbských policejních jednotek, které pronikly na bosenské území ze Srbska, ačkoliv toto území mělo být pod ochranou jednotek Organizace Spojených národů (UNPROFOR), kterou tu zastupoval kontingent 400 příslušníků mírových sil; vzhledem k tomu, že téměř 25 000 žen, dětí a starších lidí bylo nuceně deportováno a celá řada žen byla znásilněna, a tato událost tak představuje nejhorší válečný zločin, k němuž v Evropě došlo od konce druhé světové války;
C. vzhledem k tomu, že se tato tragédie, prohlášená Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY) za akt genocidy, odehrála v místě, které OSN prohlásila za bezpečné útočiště, a je tedy symbolem selhání mezinárodního společenství, pokud jde o zabránění krveprolití a pohotový zásah za účelem ochrany civilního obyvatelstva;
D. vzhledem k četným případům porušení Ženevských úmluv, jichž se dopustily jednotky bosenských Srbů na civilním obyvatelstvu Srebrenice, k nimž patřila deportace tisíců žen, dětí a starších lidí a znásilnění velkého počtu žen;
E. vzhledem k tomu, že navzdory značnému úsilí o vyhledání a exhumaci masových i jednotlivých hrobů a o identifikaci těl obětí, provedená pátrání neumožnila úplnou rekonstrukci krveprolití, k němuž došlo ve Srebrenici a v jejím okolí;
F. vzhledem k tomu, že bez spravedlnosti nemůže být dosaženo skutečného míru a že naprostá a neomezená spolupráce s ICTY zůstává základní podmínkou k tomu, aby proces integrace zemí západního Balkánu do EU mohl pokračovat;
G. vzhledem k tomu, že generál bosenské armády Radislav Krstič byl první osobou, kterou ICTY shledal vinnou z podněcování ke genocidě ve Srebrenici a z její podpory, vzhledem k tomu, že Ratko Mladič byl dne 26. května 2011 zatčen a vynesení rozsudku v jeho soudním procesu se očekává ve druhé části roku 2015, a vzhledem k tomu, že soudní řízení s Radovanem Karadžičem nebylo dosud ukončeno;
H. vzhledem k tomu, že ustavení památného dne je nejvhodnějším způsobem, jak uctít památku obětí genocidy a jak předat jasné poselství budoucím generacím,
1. rozhodně odsuzuje srebrenický masakr; z celého srdce vzdává čest všem obětem uvedených hrůzných činů a vyjadřuje upřímnou soustrast jejich rodinám, z nichž se mnohým nedostalo konečného potvrzení osudů jejich otců, synů, manželů či bratrů; vítá zatčení hlavních strůjců srebrenického masakru, ale lituje toho, že někteří pachatelé tohoto trestného činu nebyli předáni spravedlnosti; konstatuje proto, že zcela podporuje cennou a složitou práci tribunálu ICTY, který již vynesl konečný verdikt nad 147 obviněnými a dosud projednává případy dalších 14 obviněných osob;
2. vyzývá členské státy a země západního Balkánu, aby si 20. výročí genocidy ve Srebrenici-Potočari náležitě připomněly, a tím i podpořily zavedení dne připomenutí srebrenické genocidy, kterým by se v celé EU měl stát 11. červenec; vybízí členské státy k podpoře iniciativ nevládních organizací, které zajistí uspořádání vzpomínkových akcí patřičného rozsahu; vítá seriózní a důstojný charakter akcí k připomenutí tohoto výročí ve Spojeném království, které se zde pořádají pod záštitou náležité spolupráce státních orgánů s nevládní organizací „Remembering Srebrenica“;
3. vítá skutečnost, že srbské orgány uznaly, že k tomuto masakru došlo, a rovněž vítá jejich oficiální veřejnou omluvu, kterou učinily formou zvláštní rezoluce přijaté v roce 2010; zdůrazňuje, že Srbsko postavilo osoby odpovědné za toto krveprolití před soud, což byl zásadní krok na cestě k zajištění míru a stability v regionu; vyzývá ostatní orgány tohoto regionu, aby z právního hlediska uznaly, že došlo k aktu genocidy, a posílily tak v regionu usmíření, které je jedním z hlavních předpokladů k tomu, aby se země západního Balkánu posunuly kupředu na své cestě do EU;
4. zdůrazňuje důležitou úlohu, kterou hrají náboženské obce, sdělovací prostředky a vzdělávací systém v procesu usmíření, a proto země západního Balkánu vyzývá k posílení rozvojových programů, které by místní společenství spojovaly, a pomohly jim tak překonat napětí z minulosti a zahájit mírové a upřímné soužití v zájmu dosažení trvalého míru, stability a hospodářského růstu;
5. vyjadřuje hluboké politování nad tím, že čelní představitel bosenských Srbů Milorad Dodik dosáhl ruského veta, které zablokovalo přijetí rezoluce OSN o Srebrenici navržené Spojeným královstvím, jež by byla výrazem selhání snah o zabránění genocidě a připomínkou obětí této genocidy i všech, kdo trpěli na obou stranách této války; naléhavě vyzývá bosenskosrbské orgány, aby předešly jakémukoli dalšímu vyhrocení napětí a oficiálně uznaly srebrenický masakr coby akt genocidy, neboť tento otřesný čin – nejhorší od doby druhé světové války – již za genocidu označil i Mezinárodní soudní dvůr a tribunál ICTY;
6. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám členských států, vládě a parlamentu Bosny a Hercegoviny a jejím entitám a také vládám a parlamentům zemí západního Balkánu.