Dokument ze zasedání
14.12.2015
NÁVRH USNESENÍ
předložený na základě prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku
v souladu s čl. 123 odst. 2 jednacího řádu
o 20. výročí Daytonské mírové dohody
( 2015/2979(RSP) )
Igor Šoltes, Terry Reintke, Davor Škrlec, Ulrike Lunacek, Monika Vana, Ernest Urtasun, Bodil Valero, Reinhard Bütikofer
za skupinu Verts/ALE
Usnesení Evropského parlamentu o 20. výročí Daytonské mírové dohody
( 2015/2979(RSP) )
Evropský parlament,
– s ohledem na Daytonskou mírovou dohodu, obecný rámec a dvanáct příloh této dohody,
– s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2247 (2015), která obnovuje pověření pro stabilizační síly v Bosně a Hercegovině vedené Evropskou unií,
– s ohledem na svá usnesení o Srebrenici, která byla přijata dne 7. července 2005[1], 15. ledna 2009[2] a 9. července 2015[3],
– s ohledem na svá četná usnesení ke zprávám o pokroku Bosny a Hercegoviny,
– s ohledem na Dohodu o stabilizaci a přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Bosnou a Hercegovinou na straně druhé, která byla podepsána dne 16. června 2008 v Lucemburku a vstoupila v platnost dne 1. června 2015,
– s ohledem na stanovisko Benátské komise[4] ze dne 11. března 2005 ohledně ústavní situace v Bosně a Hercegovině a pravomocí vysokého představitele;
– s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že dne 21. listopadu 1995 byl v Daytonu v Ohiu parafován text Daytonské mírové dohody; vzhledem k tomu, že Daytonské mírová dohoda byla podepsána v Paříži dne 14. prosince 1995 a ukončila nejkrvavější konflikt v Evropě od 2. světové války;
B. vzhledem k tomu, že podle odhadů OSN si válka v Bosně a Hercegovině vyžádala asi sto tisíc životů, tisíce těžce zraněných a desítky tisíc obětí sexuálního násilí; vzhledem k tomu, že válka v Bosně a Hercegovině vyhnala více než dva miliony lidí z jejich domovů;
C. vzhledem k tomu, že Daytonská mírová dohoda byla nezbytná pro ukončení krveprolití, avšak žel oproti očekáváním a nadějím mnoha stran zapojených do mírového procesu nezajistila vytvoření soběstačného funkčního státu Bosna a Hercegovina;
D. vzhledem k tomu, že Evropská komise pro demokracii prostřednictvím práva (Benátská komise) předložila podrobné, umírněné a praktické návrhy celkové reformy ústavy Bosny a Hercegoviny;
E. vzhledem k tomu, že Evropský soud pro lidská práva v roce 2009 ve věci Sejdić a Finci rozhodl, že některé části současné ústavy Bosny a Hercegoviny jsou v rozporu s Evropskou úmluvou o lidských právech; vzhledem k tomu, že v roce 2014 rozhodl tento soud ve věci Zornic podobně;
F. vzhledem k tomu, že tzv. „dubnový balíček“ ústavních změn z roku 2006, který podpořili zástupci většiny hlavních politických stran Bosny a Hercegoviny, který obsahoval řadu návrhů, jež měly posílit pravomoci na úrovni státu, a který řešil určité dysfunkce zákonodárné a výkonné moci v této zemi, o dva hlasy nedosáhl hranice počtu hlasů nutných k jeho přijetí;
G. vzhledem k tomu, že stále nebyla plně provedena příloha VII Daytonské mírové dohody; vzhledem k tomu, že nadále přetrvává nutnost nalézt spravedlivé, komplexní a trvalé řešení pro vnitřně vysídlené osoby, uprchlíky a další osoby zasažené konfliktem a zlepšit sociální a ekonomickou integraci těch, kteří se vrátili;
H. vzhledem k tomu, že podle Mezinárodního výboru Červeného kříže je stále nezvěstných asi 11 000 osob, jejichž osud není znám[5];
1. připomíná si historický okamžik, kdy byla 21. listopadu 1995 v Daytonu parafována a 14. prosince 1995 v Paříži podepsána Daytonská mírová dohoda, která ukončila krutý ozbrojený konflikt v srdci Evropy, jenž vedl k masivním etnickým čistkám, genocidě a nespočtu válečných zločinů;
2. vítá skutečnost, že od listopadu 1995 nedošlo k žádnému vážnému bezpečnostnímu nebo vojenskému incidentu, který by mohl Daytonskou mírovou dohodu ohrozit, a že během posledních 20 let se bezpečnost v Bosně a Hercegovině stále zlepšuje a je dnes na dobré úrovni;
3. připomíná, že Daytonská mírová dohoda má 12 příloh věnovaných různým oblastem, například vojenským aspektům (příloha 1A), stabilizaci regionu (příloha 1B), ústavě (příloha 4), lidským právům (příloha 6) a uprchlíkům a vysídleným osobám (příloha 7); zdůrazňuje, že je třeba využít příležitosti 20. výročí a vyhodnotit úroveň provádění jednotlivých příloh;
4. je hluboce přesvědčen, že současná ústava Bosny a Hercegoviny, uvedená v příloze 4, naléhavě potřebuje reformu, která umožní fungování tohoto státu ve prospěch všech občanů a umožní členství v EU; zdůrazňuje rovněž skutečnost, že hospodářské prosperity lze dosáhnout pouze tehdy, bude-li vycházet z demokratické společnosti a státu, které podporují začlenění,
5. opakuje závazek EU týkající se evropských vyhlídek a dalšího procesu přistoupení Bosny a Hercegoviny a všech zemí západního Balkánu; je přesvědčen o tom, že oblastní spolupráce a evropský integrační proces jsou nejlepší cestou k podpoře usmíření a překonání nenávisti a rozporů;
6. připomíná svá dřívější prohlášení o podobě reformy daytonské ústavy a opakuje, že trvá na následujících bodech:
• stát by měl mít dostatečné legislativní, rozpočtové, výkonné a soudní pravomoci, aby mohl fungovat jako člen EU, aby dokázal vytvořit a udržovat funkční jednotný trh a prosazovat hospodářskou a sociální soudržnost;
• počet správních úrovní zapojených do řízení země by měl být úměrný finančním zdrojům Bosny a Hercegoviny a založený na účinném, koherentním a účelném rozdělení odpovědnosti;
• ochrana životně důležitých národních zájmů v Bosně a Hercegovině musí být v souladu se schopností země jednat; je nutný jasný, vyčerpávající a současně úzký výklad pojmu „základních národních zájmů“, aby se předešlo etnicky motivovanému zneužívání souvisejícího nástroje práva veta čistě za účelem kladení překážek,
• hloubkové přezkoumání mechanismu práva veta samosprávných celků, který by se měl uplatňovat pouze na otázky spadající pod sdílenou odpovědnost státu a samosprávných celků,
• všechny menšinové komunity musí mít stejná práva jako konstitutivní národy, což vyžaduje, aby byla zrušena omezení na základě etnického původu, pokud jde o právo být volen, v souladu s ustanoveními Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a příslušnými stanovisky Evropské komise pro demokracii prostřednictvím práva Rady Evropy (Benátské komise);
7. vyzývá všechny politické strany, aby se do tohoto procesu zapojily konstruktivním a otevřeným způsobem a aby se řídily radami a pokyny, které jim při tom může poskytnout Benátská komise; vítá a podporuje úsilí organizací občanské společnosti o ovlivnění procesu ústavní reformy; vítá rozhodnutí Rady ministrů ze září 2015, jakož i akční plán pro provedení rozsudků Evropského soudu pro lidská práva ve věci Sejdić a Finci a ve věci Zornic a pro ustavení komise, jež navrhne ústavní změny;
8. znovu opakuje povinnost uplatňovat přílohu 7 Daytonské mírové dohody, a zajistit tak spravedlivá, komplexní a trvalá řešení pro udržitelný návrat vnitřně vysídlených osob, uprchlíků a dalších osob postižených konfliktem; se znepokojením konstatuje, že je v Bosně a Hercegovině stále 84 500 vnitřně vysídlených osob; vyzývá k účinnému uplatňování revidované strategie týkající se přílohy VII Daytonské mírové dohody;
9. vyzývá k ukončení nacionalistických a separatistických projevů, které rozdělují společnost a podkopávají samotnou podstatu Daytonské mírové smlouvy; vyjadřuje své hluboké znepokojení nad prohlášením, které bylo dne 25. dubna 2015 přijato na kongresu Aliance nezávislých sociálních demokratů (SNSD) ve východním Sarajevu a které mimo jiné vyzývá k referendu o nezávislosti Republiky srbské v roce 2018; rovněž vyjadřuje své znepokojení nad přípravami na uspořádání referenda na úrovni samosprávného celku v Republice srbské o celostátním soudnictví; zdůrazňuje, že podle Daytonských dohod nemá Republika srbská právo se oddělit; připomíná, že přijetím písemného závazku se všechny politické síly, včetně SNSD, zavázaly dodržovat „suverenitu, územní celistvost a politickou nezávislost Bosny a Hercegoviny“;
10. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám členských států, vládám a parlamentům Bosny a Hercegoviny a jejích entit a také vládám a parlamentům zemí západního Balkánu.