Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o situaci v Kolumbii,

–  s ohledem na společná prohlášení č. 60 o dohodě o zvláštních mírových soudech, které bylo podepsáno v Havaně dne 23. září 2015,

–  s ohledem na společné prohlášení č. 61, 62, 63 a zejména pak prohlášení č. 64 o dohodě o obětech konfliktu nazvané „Komplexní dohoda o pravdě, spravedlnosti, odškodnění a zabránění opakování minulosti“ (Sistema Integral de Verdad, Justicia, Reparación y No Repetición), jež zahrnuje zvláštní mírové soudy a závazky v oblasti lidských práv a byla podepsána v Havaně dne 15. prosince 2015, a dále na společný návrh nazvaný „Bod 5: dohoda o obětech konfliktu“ z téhož dne,

–  s ohledem na bruselské prohlášení týkající se mírového procesu v Kolumbii z června 2015, které přijali poslankyně a poslanci zastupující v Parlamentním shromáždění EU-Latinská Amerika levici,

–  s ohledem na 44. bod sdělení delegace EP v Parlamentním shromáždění EU-Latinská Amerika (EuroLat) určeného druhému summitu CELAC-EU, jenž se konal v Bruselu, o ukončení interního konfliktu mezi kolumbijskou vládou a organizací Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC),

–  s ohledem na bruselské prohlášení přijaté na konci druhého summitu EU-CELAC dne 11. června 2015,

–  s ohledem na prohlášení vysoké představitelky EU Federiky Mogheriniové o dohodě o obětech konfliktu v Kolumbii ze dne 16. prosince 2015 a o dohodě o přechodném soudnictví v Kolumbii ze dne 24. září 2015 a na její prohlášení ze dne 1. října 2015 o jmenování Eamona Gilmora zvláštním vyslancem Unie pro otázky mírového procesu v Kolumbii,

–  s ohledem na mnohostrannou obchodní dohodu mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Kolumbií a Peru na straně druhé, podepsanou v Bruselu dne 26. července 2012,

–  s ohledem na XI. zprávu asturské delegace o prověření stavu lidských práv v Kolumbii z roku 2015,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu

A.  vzhledem k tomu, že kolumbijská vláda a představitelé FARC zasedli za jednací stůl (Mesa de Conversaciones) v kubánské Havaně dne 19. listopadu 2012 v návaznosti na podepsání „Rámcové dohody o ukončení konfliktu a dosažení stabilního a trvalého míru“ ze dne 26. srpna 2012, čímž reagovali na přání kolumbijského lidu žít v míru, a zejména uznali, že dosažení míru je záležitostí všech obyvatel, že stát má povinnost podporovat lidská práva na celém svém území a že spravedlivý hospodářský a sociální rozvoj musí být zárukou míru;

B.  vzhledem k tomu, že vláda a představitelé FARC přijali během různých fází jednání v Havaně návrhy těchto dohod: „Vstříc novému kolumbijskému venkovu: komplexní agrární reforma“, „Politická účast: proces demokratického otevírání směřujícího k nastolení míru“, „Řešení problematiky nedovolených drog“, „Zvláštní mírové soudy“ a „Dohoda o obětech konfliktu“;

C.  vzhledem ke klíčovému významu poslední dílčí dohody o obětech, která požaduje vytvoření zvláštních mírových soudů a tribunálu, který bude moci soudit všechny osoby odpovědné za konflikt, včetně vojáků, paravojenských skupin, guerrillových skupin a civilistů a který předpokládá, že nejvýznamnějšího pokroku bude zřejmě dosaženo po třech letech jednání;

D.  vzhledem k tomu, že v této fázi je nejdůležitější otázka podmínek, za nichž bude vyhlášeno oboustranné příměří a rovněž mechanismus, jakým budou uvedeny v platnost dohody, k nimž dospěla vláda a představitelé FARC;

E.  vzhledem k tomu, že vyjednávání v Havaně pokračovalo dne 13. ledna a že podle prohlášení hlavního vyjednavače kolumbijské vlády musí být příměří a ukončení násilností oboustranné, časově neomezené a ověřené, a vzhledem k tomu, že by bylo možné tohoto dosáhnout ještě tento měsíc;

F.  vzhledem k tomu, že dne 23. září 2015 oznámila kolumbijská vláda a představitelé FARC uzavření dohody o vytvoření zvláštních mírových soudů, které naplní práva obětí a přispějí k vybudování stabilního a trvalého míru, v souvislosti s nimiž se strany dohodly na zavedení “Komplexní dohody o pravdě, spravedlnosti, odškodnění a zabránění opakování minulosti“, která obsahuje vytvoření komise pro pravdu, soužití a zabránění opakování minulosti a záruky, že se příčiny konfliktu a s ním související viktimizace nebudou opakovat;

G.  vzhledem k tomu, že dosažením uvedených dohod o takzvaných mírových soudech a o obětech konfliktu učinily jednací strany významný krok směrem k míru, který se jeví jako nezvratný, neboť obě strany si stanovily lhůtu dosáhnout míru nejdéle do šesti měsíců po uzavření dohody o vytvoření zvláštních mírových soudů, přičemž orientačně byl stanoven termín 23. března 2016;

H.   vzhledem k tomu, že odškodnění obětí a záruka neopakování minulosti jsou pro dosažení spravedlivého a trvalého míru klíčovými prvky;

I.  vzhledem k tomu, že vytvoření zvláštních mírových soudů odpovídá na potřebu nalezení zvláštního soudního systému v rámci mezinárodního práva, který by potrestal osoby odpovědné za vážné porušování lidských práv a závažné porušování mezinárodního humanitárního práva během konfliktu a který by odškodnil oběti a současně přispěl ke složení zbraní;

J.  vzhledem k tomu, že tyto zvláštní soudy:

–  uznávají, že je nezbytné odsoudit pachatele zločinů, jež byly během konfliktu spáchány, zavedením mechanismů restorativní justice společně s mechanismy retributivní justice;

–  požadují jednak režim omezení svobody a jednak režim odnětí svobody v závislosti na včasném nebo pozdějším uznání pravdy a uznání či neuznání odpovědnosti za vážné trestné činy, přičemž tresty za tyto činy se pohybují v rozmezí 5 a 8 let nebo až 20 let a o místě a podmínkách trestu omezení či odnětí svobody rozhoduje míra uznání pravdy a uznání odpovědnosti;

–  předpokládají, že kolumbijský stát udělí po ukončení násilností co možná nejširší amnestii osobám obviněným z politicky motivovaných trestných činů a činů s nimi souvisejících v souladu s mezinárodním humanitárním právem, a že z amnestie budou vyloučeni pachatelé zločinů proti lidskosti, genocidy, válečných zločinů a dalších závažných trestných činů, jako je braní rukojmích, mučení, nucené vysídlení, nucené zmizení, mimosoudní popravy, únosy dětí a sexuální násilí;

K.  vzhledem k tomu, že v roce 2014 a částečně i v roce 2015 došlo v Kolumbii k nárůstu násilných zmizení osob; neexistují konsolidované údaje o pohřešovaných osobách v zemi, jejichž počet dosahuje podle Národního registru pohřešovaných osob 21 000 osob, podle Jednotného registru obětí 44 841 osob a podle Nejvyššího státního zastupitelství 69 000 osob; vzhledem k nedostatečnému pokroku v případech násilného zmizení osob, kdy se vyšetřování ve více než 80 % hlášených případů nachází v rané fázi a nevykazuje významné pokroky;

L.  vzhledem k tomu, že paramilitarismus v současné době dál funguje jako vzorec, který ovládá hospodářství, politiku a sociální oblast kolumbijského lidu; že tyto ozbrojené paravojenské skupiny byly a jsou využívány politickými a ekonomickými kolumbijskými elitami a nadnárodními zahraničními podniky, které s jejich pomocí dokázaly prosadit hospodářské projekty související s těžbou (rozsáhlá důlní těžba), nadměrným chovem dobytka a pěstováním monokultur, a sice prostřednictvím vyvlastňování a nuceného prodeje půdy, což vedlo k hromadnému vysídlení obyvatel - například na pobřeží Tichého oceánu;

M.  vzhledem k tomu, že Kolumbie je po Afghánistánu druhou zemí na světě s největším počtem obětí nášlapných min a že po dosažení míru bude mít neprodlené a účinné odminování země velmi zásadní význam, aby nedocházelo k dalším obětem na životech a aby se odstranily stopy po nedávném konfliktu;

N.  vzhledem k tomu, že od roku 2013 existuje mezi EU a Kolumbií mnohostranná obchodní dohoda, která podnítila kritiku a opoziční postoje ze strany sociálních a odborových hnutí nejen v Latinské Americe, ale i v Evropské unii;

O.  vzhledem k tomu, že Kolumbie, která čítá 47 milionů obyvatel, včetně 102 kmenů původních obyvatel, které na svých územích hovoří 64 úředními jazyky, 4,4 milionu Afrokolumbijců a přibližně 5 000 Romů, je podle Rozvojového fondu OSN jednou z nejvíce nestejnorodých zemí na světě a že rozdíly mají tendenci narůstat v souvislosti s dopadem smluv o volném obchodu a v souvislosti s investičními projekty v oblasti těžby a energetiky;

P.  vzhledem k tomu, že hospodářský růst země, jehož přínos se ani z daleka netýká většiny tamních obyvatel, zvyšuje sociální konflikt, neboť ukazatele chudoby přesahují hodnotu 30,7 %; vzhledem k tomu, že historicky podložené vyčlenění a nerovnosti jsou spolu se státním násilím jedním z přímých zdrojů ozbrojeného konfliktu;

Q.  vzhledem k tomu, že v zemi byl zaznamenán nárůst sociálního konfliktu poté, co se vláda rozhodla udělit licence na velké investiční projekty, aniž by dodržela podmínky transparentnosti a informovala veřejnost o sociálních a environmentálních dopadech a dále bez konzultace národů a komunit, jak je stanoveno v úmluvě č. 169 MOP;

R.  vzhledem k tomu, že nadnárodní společnosti jednají v této zemi jako aktéři násilného vyvlastňování, přičemž využívají právní mechanismy a pasivní spoluúčast orgánů, které legalizují nucený prodej půdy, nezákonné zadržování a postoupení těchto záležitostí soudům na základě určení;

S.  vzhledem k tomu, že restituce násilím zabavených pozemků postupuje pomalu z důvodu chybějící politické vůle v místním prostředí, kde si vyvlastnitelé udržují politickou a vojenskou kontrolu;

T.  vzhledem k tomu, že v zemi přetrvává pronásledování odborářů, které má různé podoby, a protiodborářská kultura coby charakteristický rys protipovstaleckého mocenského bloku, který rozvíjí předsudky o tom, že pracovníci sdružovaní v odborových svazech představují vnitřní hrozbu pro stabilitu země; že Kolumbie je zemí, která si drží celosvětové prvenství v počtu zavražděných odborářů – podle Jednotné federace zaměstnanců tento počet vzrostl od roku 1986 na asi 4 000 – a s vysokým počtem zavražděných vůdců rolnických hnutí; vlna sociálního hnutí naráží v posledních letech na represivní a v některých případech až brutální reakce donucovacích orgánů;

U.  vzhledem k tomu, že Kolumbie si v oblasti nuceného vysídlování každoročně udržuje konstantní rytmus, což představuje více než šest milionů vysídlených osob, a tím se stává zemí s druhou největší humanitární krizí na světě, přičemž na prvním místě je podle údajů Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky Sýrie;

V.  vzhledem k tomu, že podle Jednotného registru obětí bylo v letech 1985 až 2012 vysídleno přibližně 2 520 000 mladistvých osob a že v posledních 20 letech bylo nezákonnými ozbrojenými skupinami naverbováno asi 13 000 nezletilých dětí;

1.  připomíná svoji nejširší podporu mírovému procesu mezi kolumbijskou vládou a guerrillovou organizací FARC; domnívá se, že tento proces představuje významný krok k nalezení definitivní dohody, která by ukončila tento vnitřní ozbrojený konflikt Kolumbijské republiky;

2.  podporuje takové politické řešení konfliktu, které poskytne spravedlnost a odškodnění obětí, včetně vyřešení problému přístupu k půdě coby strukturálního základu tohoto konfliktu, s cílem dosáhnout stabilního trvalého míru, sociální spravedlnosti a záruk, že minulost se již nebude opakovat;

3.  vyjadřuje přání, aby jednání brzy dospěla k závěru, jakmile budou ujednány veškeré záležitosti týkající se odškodnění obětí a spravedlnosti;

4.  vyzývá k brzké dohodě o oboustranném příměří mezi vládou a příslušníky FARC v zájmu vytvoření příznivé atmosféry pro definitivní dohodu, jak požadovaly různé formy kolumbijského sociálního hnutí;

5.  žádá vládu a příslušníky FARC, aby upustili od násilí a zbraní v politické činnosti a aby hájili své názory a cíle prostřednictvím demokratických pravidel a právního státu;

6.  je si vědom velkého politického úsilí a vytrvalosti ze strany kolumbijské vlády a představitelů FARC a významné úlohy organizací obětí a sociálních hnutí, které přispěli ke sblížení odlišných postojů a postupnému dosažení dohody, což umožnilo pokrok v mírových jednáních;

7.  vyzývá k tomu, aby probíhající proces zahrnul rovněž Národně osvobozeneckou armádu (ELN) nebo, případně, aby byla zahájena souběžná jednání;

8.  připomíná své přesvědčení, že do tohoto mírového procesu musí být zapojen celý kolumbijský národ a dále nejenom obě vyjednávací strany, ale také kolumbijská sociální hnutí;

9.  je si rovněž vědom důležité role, kterou hraje Kuba a Norsko jakožto garantující země a Chile a Venezuela jako země doprovázející mírový proces;

10.  domnívá se, že ačkoli je dohoda mezi vládou a příslušníky FARC základní a nezbytnou podmínkou pro dosažení míru v této zemi, místní konflikt je mnohem hlubší než jen střetnutí mezi příslušníky guerrillových skupin a vládou, a že pro účinné dosažení míru v zemi bude zapotřebí přijmout mnoho opatření, která by snížila rozdíly a posílila kulturu míru po skončení konfliktu;

11.  vyjadřuje své obavy nad pokračujícím násilím paravojenských skupin spolčených s hospodářskou elitou země a nadnárodními zahraničními i evropskými společnostmi; trvá na tom, že je nezbytné zrušit paravojenské skupiny v Kolumbii, což je zásadním předpokladem pro dosažení míru;

12.  připomíná kolumbijskému státu jeho odpovědnost za ochranu obyvatel a zejména pak aktivistů sociálních a politických hnutí, odborářů a obránců lidských práv před hrozbami, jimž jsou kvůli své činnosti vystaveni;

13.  vyzývá všechny kolumbijské síly, organizace a sociální hnutí, aby plně spolupracovaly s cílem obnovit mírové soužití;

14.  vítá rozhodnutí udělit širokou amnestii či milost osobám obviněným z politické trestné činnosti a činnosti související s konfliktem a vyzývá kolumbijskou vládu, aby přijala zákon, který jasně definuje rozsah obecných trestných činů a který rovněž vnese světlo do dalších obecných trestných činů, jakými je obchodování s drogami a jeho propojení s politickými zločiny;

15.  s uspokojením konstatuje, že s výhradou zločinů proti lidskosti, genocidy a závažných válečných zločinů, na které se amnestie a milost nevztahují, odpovídá mírová dohoda mezinárodním humanitárním a trestním právním předpisům a mezinárodním nástrojům a normám uplatňovaným v oblasti lidských práv;

16.  domnívá se, že je nezbytné, aby tresty udělené pachatelům zločinů přispěly k odškodnění obětí a politickému usmíření, pročež podporuje myšlenku vytvoření mechanismů restorativní justice pro osoby odpovědné za vážné zločiny, kteří uznají pravdu a svoji odpovědnost, čímž budou moci přispět k odškodnění obětí a obnovit vztahy se společenstvím;

17.  opětovně zdůrazňuje, že odmítá mnohostrannou obchodní dohodu mezi EU a Kolumbií a Peru, neboť nepřináší prospěch lidu, ale naopak představuje nárůst vyvlastnění a chudoby kolumbijských lidových vrstev a pronásledování odborářů a rolnických vůdců; domnívá se, že tato dohoda musí být účinně podmíněna dodržováním lidských práv a právního státu, jak stanoví její článek 1, což neodpovídá skutečnosti;

18.  domnívá se, že veškerá finanční pomoc EU na mírový proces musí vycházet ze dvou podmínek: skutečné podepsání kompletní mírové dohody a vytvoření mechanismů mezinárodní kontroly nad jejím účinným prováděním;

19.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, rotujícímu předsednictví EU, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Parlamentnímu shromáždění EU-Latinská Amerika, Unii jihoamerických národů (UNASUR), Společenství latinskoamerických a karibských států (CELAC) a vládě a Kongresu Kolumbijské republiky.