Dokument ze zasedání
14.1.2016
NÁVRH USNESENÍ
předložený na základě prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku
v souladu s čl. 123 odst. 2 jednacího řádu
o podpoře mírového procesu v Kolumbii
( 2015/3033(RSP) )
Ramón Jáuregui Atondo, José Blanco López, Nicola Danti, Monika Flašíková Beňová, Karoline Graswander-Hainz, Enrique Guerrero Salom, Richard Howitt, Jude Kirton-Darling, Javi López, Marlene Mizzi, Inmaculada Rodríguez-Piñero Fernández, Elena Valenciano, Carlos Zorrinho
za skupinu S&D
Usnesení Evropského parlamentu o podpoře mírového procesu v Kolumbii
( 2015/3033(RSP) )
Evropský parlament,
– s ohledem na svá četná usnesení k situaci lidských práv v Kolumbii včetně usnesení z 18. dubna 1996, 12. června 1997, 12. března a 14. května 1998, 11. března 1999 a 7. září 2000,
– s ohledem na svá předchozí usnesení o situaci v Kolumbii, zejména na usnesení ze dne 14. března a 24. října 1996, 18. září 1997 a 14. ledna 1999,
– s ohledem na své usnesení ze dne 1. února 2001 o plánu pro Kolumbii a podpoře mírového procesu v Kolumbii, jakož i na svá usnesení o Kolumbii ze 4. října 2001 a 14. března 2002,
– s ohledem na zvláštní vztahy EU s Kolumbií a zejména na mnohostrannou obchodní dohodu mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Kolumbií a Peru na straně druhé, podepsanou v Bruselu dne 26. července 2012,
– s ohledem na společné prohlášení č. 60 o dohodě o vytvoření zvláštních mírových soudů, které bylo podepsáno v Havaně dne 23. září 2015,
– s ohledem na společný návrh dohody o obětech konfliktu, který byl v Havaně dohodnut 15. prosince 2015,
– s ohledem na 44. pododstavec poselství delegace EP v Parlamentním shromáždění EU-Latinská Amerika (EuroLat) určeného druhému summitu EU-CELAC v Bruselu o ukončení vnitřního sporu mezi kolumbijskou vládou a představiteli Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC),
– s ohledem na bruselské prohlášení přijaté na konci druhého summitu EU-CELAC dne 11. června 2015,
– s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federiky Mogheriniové ze dne 24. září 2015 o dohodě o přechodném soudnictví v Kolumbii a na její prohlášení ze dne 1. října 2015, jímž byl Eamon Gilmore jmenován zvláštním vyslancem Unie pro mírový proces v Kolumbii,
– s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že od roku 2013 existuje mezi EU a Kolumbií rámec pro úzkou hospodářskou a obchodní spolupráci ustavený obchodní dohodou mezi Kolumbií a Peru na jedné straně a Evropskou unií a jejími členskými státy na straně druhé, jehož konečným cílem je nejen posílit obchodní vztahy mezi smluvními stranami, nýbrž rovněž vytvořit spojenectví nad rámec obchodní výměny, a to v oblasti posilování míru, demokracie a dobrých životních podmínek občanů;
B. vzhledem k tomu, že v rámci této dohody vyniká zrušení vízové povinnosti pro kolumbijské občany ze strany EU, což bylo dohodnuto na 2. setkání na nejvyšší úrovni EU–CELAC v červnu roku 2015;
C. vzhledem k tomu, že tyto úzké vztahy se dále uplatňují i na oblast mezinárodní spolupráce na velkých společných kauzách, jako je boj za mír a boj proti terorismu a že v tomto ohledu je třeba vyzdvihnout, že od podpisu rámcové dohody EU–Kolumbie o účasti na operacích EU pro řešení krize z roku 2014 spolupracují kolumbijské ozbrojené síly s evropskými ozbrojenými silami na mezinárodních mírových operacích pod záštitou Organizace spojených národů;
D. vzhledem k tomu, že kolumbijská vláda a představitelé FARC zasedli za jednací stůl (Mesa de Conversaciones) v kubánské Havaně dne 26. srpna 2012 v návaznosti na podepsání dokumentu „Rámcová dohoda o ukončení konfliktu a dosažení stabilního a trvalého míru“, čímž reagovali na přání kolumbijského lidu na život v míru, a zejména uznali, že dosažení míru je záležitostí všech obyvatel, že stát má povinnost podporovat lidská práva na celém svém území a že spravedlivý hospodářský a sociální rozvoj je zárukou míru a zároveň nezbytnou podmínkou pro udržitelný a inkluzivní růst země;
E. vzhledem k tomu, že vyjednávači v Havaně dosáhli během různých fází jednání dohod o novém uspořádání kolumbijského venkova a komplexní agrární reformě, o politické účasti a procesu demokratického otevírání směřujícího k nastolení míru a o řešení problematiky nedovolených drog;
F. vzhledem k tomu, že dne 23. září 2015 oznámila kolumbijská vláda a představitelé FARC uzavření dohody o vytvoření zvláštních mírových soudů, které naplní práva obětí a přispějí k vybudování stabilního a trvalého míru, v souvislosti s čímž se strany dohodly na zavedení “Komplexní dohody o pravdě, spravedlnosti, odškodnění a zabránění opakování minulosti“, která obsahuje vytvoření Komise pro pravdu, soužití a zabránění opakování minulosti, jakož i dohody týkající se odškodnění obětí;
G. vzhledem k tomu, že dosažením uvedených dohod o takzvaných přechodných soudech učinily jednací strany konečný krok směrem k míru, který se rovněž jeví jako nezvratný, neboť obě strany si stanovily lhůtu k dosažení míru nejdéle do šesti měsíců, přičemž jako mezní datum byl stanoven 23. březen 2016;
H. vzhledem k tomu, že 15. prosince 2015 oznámila kolumbijská vláda a FARC uzavření dohody o obětech konfliktu: „Komplexní dohody o pravdě, spravedlnosti, odškodnění a zabránění opakování minulosti“ (Sistema Integral de Verdad, Justicia, Reparación y No Repetición) včetně zvláštních mírových soudů a závazků v oblasti lidských práv; vzhledem k tomu, že tato dohoda stanoví vytvoření Komise pro pravdu, soužití a zabránění opakování minulosti, jakož i zvláštního útvaru pro hledání osob, které byly v souvislosti s konfliktem nebo z jeho důvodu prohlášeny za nezvěstné;
I. vzhledem k tomu, že tato dohoda představuje zásadní pokrok při dosažení stabilního a trvalého míru, jelikož uznává všechny oběti konfliktu nikoli pouze jako oběti, ale rovněž a především jako občany mající práva, zejména právo na účast při objasňování pravdy a na náhradu za újmy, kterým byli vystaveni v rámci konfliktu;
J. vzhledem k tomu, že vytvoření zvláštních mírových soudů odpovídá na potřebu nalezení zvláštního soudního systému v rámci mezinárodního práva, který by potrestal osoby odpovědné za trestné činy proti životu a zdraví a který by odškodnil oběti a současně přispěl ke složení zbraní;
K. vzhledem k tomu, že kolumbijská vláda, parlament a lid mají svrchované právo stanovit pravomoci těchto zvláštních mírových soudů a že tyto soudy budou mít soudní senáty a mírový soud, jejichž hlavní úlohou bude ukončit beztrestnost, zajistit pravdu a soudit a potrestat pachatele zločinů spáchaných během konfliktu, zejména těch nejvážnějších a nejvýznamnějších, zajistit, že se minulost nebude opakovat, a přispět k odškodnění obětí;
L. vzhledem k tomu, že tyto zvláštní soudy:
- uznávají, že je nezbytné odsoudit pachatele zločinů, jež byly během konfliktu spáchány, i když uznají svou odpovědnost;
- požadují režim odnětí svobody v závislosti na včasném nebo pozdním uznání či neuznání odpovědnosti za vážné trestné činy, přičemž tresty za tyto činy se pohybují v rozmezí 5 a 8 let nebo až 20 let a o místě a podmínkách trestu skutečného odnětí svobody rozhoduje míra uznání pravdy a uznání odpovědnosti;
- předpokládají, že kolumbijský stát udělí po ukončení násilností co možná nejširší amnestii osobám obviněným z politicky motivovaných trestných činů a činů s nimi souvisejících v souladu s mezinárodním humanitárním právem a že z amnestie budou vyloučeni pachatelé zločinů proti lidskosti, genocidy, válečných zločinů a dalších závažných trestných činů, jako je braní rukojmích, mučení, nucené vysídlení, nucené zmizení, mimosoudní popravy a sexuální násilí;
M. vzhledem k tomu, že dosažení stabilního a trvalého míru v Kolumbii prostřednictvím ukončení interního ozbrojeného konfliktu, který trval více než 50 let a který si vyžádal miliony obětí, je prvořadou prioritou jak pro Kolumbii, tak pro Evropskou unii a pro mezinárodní společenství, o čemž svědčí četná prohlášení na podporu mírového procesu vydaná různými zeměmi a regionálními a mezinárodními organizacemi včetně samotné Evropské unie;
1. vřele vítá dohodu o vytvoření zvláštních mírových soudů, která uspokojivě řeší hlavní a zároveň nejobtížnější předmět jednání, a vítá společné rozhodnutí ponechat prostor šesti měsíců na podpis konečné mírové dohody do 23. března 2016;
2. rovněž vítá s uspokojením dohodu z 15. prosince 2015 na bodu 5 (oběti) agendy rámcové dohody mezi kolumbijskou vládou a představiteli Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC), která zahrnuje zřízení Komise pro pravdu, soužití a zabránění opakování minulosti; zvláštní útvar pro hledání osob, které byly v souvislosti s konfliktem nebo v jeho důsledku prohlášeny za nezvěstné; zvláštní mírové soudy a specifická opatření pro odškodnění;
3. uznává, že se jedná o jedinou dohodu v historii jednání a ozbrojených konfliktů, která do středu dohody klade oběti a má jako prioritu pravdu, spravedlnost, odškodnění a neopakování minulosti, a je tudíž dohodou obsahující spravedlnost s vyloučením beztrestnosti;
4. má za to, že jak nedávný podpis dohody o obětech, tak i potvrzení ostatních dohod dosažených dříve o komplexní agrární reformě, politické účasti a demokratizaci zaměřené na budování míru a o řešení problému nelegálních drog představují zásadní posun na cestě ke konečné mírové dohodě, kterou stvrdí kolumbijská společnost a umožní dosažení stabilního a trvalého míru v Kolumbii prostřednictvím ukončení vnitřního ozbrojeného konfliktu, který trvá více než půl století, a která zohlední zejména právo obětí na úplné, opravdové a spravedlivé odškodnění fyzických, morálních a materiálních škod;
5. vyzývá k tomu, aby probíhající proces zahrnul rovněž Národně osvobozeneckou armádu (ELN) nebo, případně, aby byla zahájena souběžná jednání, která by byla vedena podobným způsobem;
6. vyjadřuje své přání, aby jednání byla završena co nejdříve, nejpozději během období šesti měsíců stanoveného 23. září v Havaně tak, aby se 23. březen 2016 stal definitivním koncem konfliktu a milníkem v moderních dějinách Kolumbie;
7. je si vědom velkého politického úsilí, realismu a vytrvalosti ze strany jak kolumbijské vlády, tak představitelů FARC při sbližování odlišných postojů a při postupném dosahování dohody, což umožnilo pokrok v jednáních v zájmu stálého a trvalého míru, v němž chtějí žít všichni Kolumbijci, a tak zajišťuje, že se konflikt nebude opakovat;
8. znovu opakuje, že násilí není legitimní metodou politického boje, a vyzývá všechny, kdo sdílejí toto přesvědčení, aby přijali demokracii se všemi jejími důsledky a požadavky, přičemž prvním krokem by mělo být konečné a nevratné složení zbraní a prosazování jejich názorů a cílů prostřednictvím demokratických pravidel a právního státu; v této souvislosti vyzývá k dodržování práva opozice na vykonávání svých politických činností, aniž by byla systematiky pronásledována, jak tomu bylo v minulosti;
9. uznává též důležitou úlohu, kterou dosud hrály Kuba a Norsko jakožto garantující země a Chile a Venezuela jako země doprovázející mírový proces, a děkuje obzvláště papeži Františkovi za jeho morální vedení a úsilí, jež přispělo k dosažení vytouženého míru v Kolumbii;
10. s uspokojením bere na vědomí rozhodnutí vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyně Komise Federiky Mogheriniové ze dne 1. října 2015 jmenovat bývalého místopředsedu vlády a ministra zahraničních věcí a obchodu Irské republiky Eamona Gilmora zvláštním vyslancem Unie pro otázky mírového procesu v Kolumbii; je odhodlán vyvinout veškeré nezbytné úsilí, aby novému zvláštnímu vyslanci poskytl co nejdříve rozpočtové zdroje, které potřebuje k úspěšnému plnění svého důležitého úkolu; a žádá, aby se zvláštní vyslanec sešel s oběma stranami;
11. znovu opakuje, že je připraven poskytnout veškerou možnou pomoc na podporu uplatňování konečné mírové dohody, a za tímto účelem znovu opakuje svoji výzvu členským státům EU, aby vytvořily svěřenecký fond pro období po skončení konfliktu; domnívá se, že tento fond by měl být spravován ve shodě s oběma stranami a že by k němu měly mít přímý přístup komunity a organizace občanské společnosti;
12. vítá rozhodnutí udělit širokou amnestii či milost osobám obviněným z politické trestné činnosti a činnosti související s konfliktem a vyzývá kolumbijskou vládu, aby přijala zákon, který jasně definuje rozsah politických trestných činů a který rovněž vnese světlo do dalších obecných trestných činů, jakými je obchodování s drogami a jeho možné propojení s politickými zločiny; konstatuje, že podle současných kolumbijských zákonů se za politické trestné činy považují ty, jež ohrožují ústavní pořádek, zejména vzpoura, povstání a protestní shromáždění ;
13. s uspokojením konstatuje, že tím, že z ní jsou vyloučeny zločiny proti lidskosti, genocida a závažné válečné zločiny, na které se amnestie a milost nevztahují, odpovídá mírová dohoda mezinárodním humanitárním a trestním právním předpisům a mezinárodním nástrojům a normám uplatňovaným v oblasti lidských práv;
14. zdůrazňuje, že je nezbytné zavést účinné systémy, které by umožnily zhodnotit vztah mezi zločiny obchodu s drogami a ozbrojeným konfliktem a které by zabránily tomu, aby se před tímto soudem projednávaly obecné trestné činy spáchané mimo rámec ozbrojeného konfliktu;
15. pokládá za nezbytné, aby tresty uložené pachatelům zločinů přispěly k cíli odškodnit oběti a k politickému smíření, a proto podporuje myšlenku, že pachatelé méně závažných trestných činů, kteří přijmou svou zodpovědnost, budou moci své tresty odpykat mimo vězení tak, aby mohli přispět k odškodnění obětí a znovu navázat vztahy s komunitou;
16. s uspokojením vítá dosažení dohody stran o tom, že po podepsání konečné mírové dohody bude zřízena Komise pro pravdu, soužití a zabránění opakování minulosti jako nezávislý a nestranný mimosoudní mechanismus, který umožní společně pravdivě rekonstruovat minulost, protože věrohodná rekonstrukce historických událostí a převzetí všech odpovědností jsou jedinou možností, jak dosáhnout budoucího usmíření a uznat práva všech obětí;
17. důrazně podporuje probíhající jednání s cílem, aby bylo dosaženo konečné dohody o příměří a úplném ukončení násilností do 23. března 2016; v tomto směru žádá všechny kolumbijské politické síly, aby ohledně dané dohody vyvinuly úsilí o shodu, aby se jí dostalo co největší podpory ze strany občanů a mohla tak představovat první a základní krok ke společenskému smíření, jež je jasně nezbytné pro překonání tolika let násilí, které mělo za následek obrovské množství obětí;
18. znovu žádá celkové a stálé záruky lidských práv ze strany kolumbijského politického systému a jeho institucí po celé zemi; je přesvědčen, že v zemi, kde padesát let konfliktu někdy vedlo k mimosoudním reakcím a zvykům a jednání některých státních orgánů, které nejsou slučitelné s právním státem a vyžadovaným dodržováním lidských práv, musí být subkultura násilí úplně vykořeněna; v tomto směru žádá ochranu pro obránce lidských práv v Kolumbii a vyzývá tyto občanské organizace k užší a loajálnější spolupráci s cílem obnovit v Kolumbii smíření a spolužití;
19. hodnotí pozitivně nedávné oznámení kolumbijských ozbrojených sil o revizi kolumbijské vojenské doktríny s cílem upravit ji a připravit ozbrojené síly na to, aby na nové výzvy ve fázi po ukončení konfliktu reagovaly účinně a rychle a aby byly současně zárukou mírových dohod; domnívá se rovněž, že nedávné oznámení FARC, že zastaví vojenský výcvik a bude se následně věnovat politickému a kulturnímu vzdělávání v rámci procesu, který má ukončit ozbrojený konflikt, představuje další nadějný krok správným směrem;
20. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, rotujícímu předsednictví EU, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Parlamentnímu shromáždění EU-Latinská Amerika a vládě a Kongresu Kolumbijské republiky.