Dokument ze zasedání
20.4.2016
NÁVRH USNESENÍ
předložený na základě otázky k ústnímu zodpovězení B8-0361/2016
v souladu s čl. 128 odst. 5 jednacího řádu
o útocích na nemocnice a školy jako porušování mezinárodního humanitárního práva
( 2016/2662(RSP) )
Heidi Hautala, Judith Sargentini, Molly Scott Cato, Michel Reimon, Barbara Lochbihler, Jean Lambert
za skupinu Verts/ALE
Usnesení Evropského parlamentu o útocích na nemocnice a školy jako porušování mezinárodního humanitárního práva
( 2016/2662(RSP) )
Evropský parlament,
– s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv a další nástroje OSN v oblasti lidských práv,
– s ohledem na Ženevské úmluvy a další právní nástroje v oblasti mezinárodního humanitárního práva,
– s ohledem na závěry Rady pro zahraniční věci ze dne 8. prosince 2009 o podpoře dodržování mezinárodního humanitárního práva,
– s ohledem na Aktualizované obecné zásady Evropské unie na podporu dodržování mezinárodního humanitárního práva[1],
– s ohledem na zprávu generálního tajemníka OSN pro Světový humanitární summit s názvem „Jedno lidstvo, společná odpovědnost“ ze dne 2. února 2016,
– s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN 1998 (2011) přijatou dne 12. července 2011 a na rezoluci 2143 (2014) přijatou dne 7. března 2014, které se týkají ochrany dětí zasažených ozbrojeným konfliktem,
– s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN A/RES/64/290 ze dne 9. července 2010 o právu na vzdělávání v mimořádných situacích,
– s ohledem na prohlášení o bezpečných školách z května 2015, jehož schvalování bylo zahájeno na konferenci v Oslu o bezpečných školách svolané norský ministerstvem zahraničních věcí v květnu 2015, a na související pokyny pro ochranu škol a univerzit před vojenským využitím během ozbrojených konfliktů,
– s ohledem na usnesení ze dne 10. prosince 2015 přijaté na 32. mezinárodní konferenci hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce o lepším dodržování mezinárodního humanitárního práva,
– s ohledem na své usnesení ze dne 25. února 2016 o humanitární situaci v Jemenu[2],
– s ohledem na své usnesení ze dne 12. února 2015 o humanitární krizi v Iráku a Sýrii, zejména v souvislosti s Islámským státem[3],
– s ohledem na své usnesení ze dne 16. prosince 2015 k přípravě na Světový humanitární summit: výzvy a příležitosti pro humanitární pomoc[4],
– s ohledem na otázku Radě o útocích na nemocnice a školy jako porušování mezinárodního humanitárního práva ( O-000063/2016 – B8-0361/2016 ),
– s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že rozvoj a posílení mezinárodního humanitárního práva za posledních 150 let představuje pro lidstvo zásadní úspěch; vzhledem k tomu, že první Světový humanitární summit se uskuteční v Istanbulu ve dnech 23.–24. května 2016; vzhledem k tomu, že generální tajemník OSN ve své zprávě pro Světový humanitární summit s názvem „Jedno lidstvo, společná odpovědnost“ upozorňuje na to, co nazývá „bezostyšným a nemilosrdným oslabováním dodržování mezinárodních lidských práv a humanitárního práva“ v situacích ozbrojeného konfliktu, což by mohlo způsobit návrat do doby, kdy války neměly žádná omezení; vzhledem k tomu, že v této zprávě konstatuje, že k tomuto oslabování přispívá neschopnost vyžadovat a prosazovat dodržování našich společných norem a podporovat stávající mechanismy prosazování, sledování a odpovědnosti;
B. vzhledem k tomu, že účelem mezinárodního humanitárního práva je zmírnit dopady ozbrojeného konfliktu ochranou osob, které se nepodílejí nebo se již nepodílejí na projevech agrese, a usměrňováním prostředků a způsobů vedení války;
C. vzhledem k tomu, že mezinárodní společenství se stalo svědkem hrůzné tendence, kdy dochází k útokům na nemocnice a školy v ozbrojených konfliktech po celém světě, mj. v poslední době v Jemenu, Afghánistánu, Sýrii a na okupovaných palestinských územích; vzhledem k tomu, že syrské a ruské ozbrojené síly se v rámci válečné strategie v syrském konfliktu údajně dopustily útoků na nemocnice;
D. vzhledem k tomu, že nemocnice a zdravotnický personál požívají zvláštní ochrany mezinárodního humanitárního práva, a vzhledem k tomu, že jakýkoli úmyslný útok zaměřený na civilisty a civilní infrastrukturu, stejně jako řada dalších aktivit v oblasti zdravotní péče, mj. odpírání přístupu ke zdravotní péči, znamenají vážné porušení mezinárodního humanitárního práva;
E. vzhledem k tomu, že ke dni 14. března 2016 schválilo 52 států, včetně několika, ale ne všech členských států EU, prohlášení o bezpečných školách, a to v návaznosti na konferenci o bezpečných školách, která se uskutečnila v květnu 2015 v Oslu;
F. vzhledem k tomu, že Rada pro zahraniční věci při přijímání obecných zásad EU na podporu dodržování mezinárodního humanitárního práva zdůraznila, že je důležité účinně se vypořádat s dědictvím závažného porušování prostřednictvím podpory vhodných mechanismů odpovědnosti, a upozornila na to, že v případech, kdy daný stát či dané státy nemohou či nechtějí vykonávat svou jurisdikci, může hrát klíčovou úlohu Mezinárodní trestní soud; vzhledem k tomu, že podle obecných zásad EU mají příslušné pracovní skupiny Rady monitorovat situace, při kterých lze použít mezinárodní humanitární právo, a v těchto případech doporučit opatření na podporu dodržování tohoto práva; vzhledem k tomu, že porušování mezinárodního humanitárního práva se dopouštějí rovněž státní ozbrojené síly, které nejsou smluvními stranami Mezinárodního trestního soudu;
G. vzhledem k tomu, že Mezinárodní výbor Červeného kříže uspořádal v letech 2012 až 2015 hlavní proces konzultace ohledně toho, jak posílit právní ochranu obětí ozbrojených konfliktů a jak zlepšit účinnost mechanismů dodržování mezinárodního humanitárního práva;
H. vzhledem k tomu, že státy účastnící se 32. mezinárodní konference hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce v prosinci 2015 nakonec nebyly schopny dohodnout se na novém mechanismu k posílení dodržování mezinárodního humanitárního práva, který navrhly Mezinárodní výbor Červeného kříže a švýcarská vláda; vzhledem k tomu, že nový navrhovaný mechanismus by obnášel zavedení výročních schůzí států, jež jsou smluvními stranami Ženevských úmluv; vzhledem k tomu, že zúčastněné státy se dohodly, že zahájí nový mezivládní proces zaměřený na nalezení způsobů, jak zlepšit provádění mezinárodního humanitárního práva s cílem předložit výsledek na příští mezinárodní konferenci konané v roce 2019;
1. znovu potvrzuje zásadní příspěvek mezinárodního humanitárního práva k moderním dějinám lidstva a vyzývá všechny členské státy OSN, aby využily příležitosti, kterou skýtá Světový humanitární summit, a znovu zdůraznily ústřední význam mezinárodního humanitárního práva a ochrany, kterou poskytuje;
2. odsuzuje útoky na nemocnice a školy a další civilní cíle, ke kterým stále dochází ve znepokojivé míře v ozbrojených konfliktech po celém světě; připomíná všem stranám, že nemocnice a zdravotnický personál jsou výslovně chráněny mezinárodním humanitárním právem a že úmyslné útoky na civilisty a civilní infrastrukturu jsou válečným zločinem;
3. vyzývá EU a její členské státy, aby uznaly skutečný rozsah této mimořádné situace a bez prodlení vypracovaly konkrétní a časově ohraničený akční plán, aby využily svého vlivu k ukončení tohoto porušování a zneužívání a podporovaly nestranné a nezávislé vyšetřování všech případů údajného porušování mezinárodního humanitárního práva;
4. oceňuje obdivuhodnou odvahu a nasazení mezinárodního i místního zdravotnického personálu, učitelů a humanitárních pracovníků, kteří působí v oblastech konfliktů;
5. trvá na tom, že v situacích ozbrojených konfliktů je nezbytné, aby zdravotnická a vzdělávací zařízení zůstala neutrálními, chráněnými prostory; vyjadřuje znepokojení nad stíráním rozdílu mezi humanitárními a vojenskými aktéry a kooptací humanitární činnosti pro vojenské či politické účely, což podrývá a ohrožuje skutečné humanitární operace a jejich personál; v tomto ohledu lituje toho, že se sdělení Komise o Světovém humanitárním summitu nevěnovalo úloze armády v souvislosti s humanitární pomocí;
6. zdůrazňuje, že pro doplnění vnitrostátních rámců je důležité posílit mezinárodní vyšetřovací a soudní systémy, včetně Mezinárodního trestního soudu, s cílem ukončit beztrestnost porušování mezinárodního humanitárního práva; naléhavě žádá EU a její členské státy, aby i nadále podporovaly univerzalitu a zachovávaly integritu Římského statutu a dále aby pokračovaly v podpoře Mezinárodního trestního soudu a organizací občanské společnosti, které se podílejí na celosvětovém boji proti beztrestnosti;
7. vyjadřuje politování nad skutečností, že řada blízkých partnerů EU a jejích členských států se podílí na vážném porušování mezinárodního humanitárního práva, včetně útoků na nemocnice a školy, jak dokazují nedávné útoky USA na zařízení organizace Lékaři bez hranic v Afghánistánu, vojenská koalice v Jemenu pod vedením Saúdské Arábie a izraelské útoky na pásmo Gazy v létě 2014; vyzývá EU, aby využila všech dostupných dvoustranných nástrojů a účinně podporovala dodržování mezinárodního humanitárního práva svými partnery, a to i prostřednictvím politického dialogu, a aby v případě, že tento dialog nepovede k žádným výsledkům, zvážila jiná opatření v souladu s obecnými zásadami EU na podporu dodržování mezinárodního humanitárního práva; obecněji EU vyzývá k podpoře iniciativ zaměřených na šíření znalostí z oblasti mezinárodního humanitárního práva a osvědčených postupů při jeho uplatňování;
8. vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby zahájila iniciativu s cílem uvalit zbrojní embargo EU na země, jež jsou obviněny ze závažného porušování mezinárodního humanitárního práva, zejména s ohledem na záměrné útoky na civilní infrastrukturu; zdůrazňuje, že další povolování prodeje zbraní těmto zemím je porušením společného postoje Rady 2008/944/SZBP ze dne 8. prosince 2008[5];
9. zdůrazňuje, že nestátní subjekty, včetně soukromých vojenských a bezpečnostních společností, mohou být odpovědné za porušování mezinárodního humanitárního práva; v této souvislosti opakuje, že absolutně odsuzuje nedávné útoky na školy a děti páchané teroristickými skupinami v Nigérii a Pákistánu; navrhuje prozkoumat možnost, aby byl společný postoj EU k vývozu zbraní uplatňován a rozšířen také na převod služeb týkajících se vývozu zbraní, jako je poradenství a jiné činnosti soukromých vojenských společností se sídlem v EU ve třetích zemích; žádá rovněž, aby EU zaujala jednotný přístup k otázce „plovoucích zbrojnic“;
10. uznává význam obecných zásad EU na podporu dodržování mezinárodního humanitárního práva, vyjadřuje však politování nad skutečností, že jejich provádění ze strany orgánů a institucí EU i členských států zůstává hrubě nedostatečné, stejně jako míra povědomí o těchto zásadách mezi veřejnými činiteli;
11. vyzývá Radu pro zahraniční věci a místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby podrobila přezkumu stávající rozdělení odpovědností, podle kterého spadá provádění obecných zásad EU týkajících se dodržování mezinárodního humanitárního práva především do oblasti působnosti Pracovní skupiny Rady pro mezinárodní právo veřejné; v této souvislosti zdůrazňuje, že podle obecných zásad EU mají příslušné pracovní skupiny Rady monitorovat situace, při kterých lze použít mezinárodní humanitární právo, a doporučit v těchto případech opatření na podporu dodržování tohoto práva; vyzývá příslušné pracovní skupiny Rady, zejména Pracovní skupinu pro lidská práva (COHOM), aby tento mandát využily k řešení současné naléhavé krize v oblasti nedodržování závazků; vyzývá EU a členské státy, aby byly více transparentní, zejména ve výroční zprávě EU o lidských právech a demokracii, pokud jde o provádění obecných zásad v rámci konkrétních konfliktů;
12. připomíná postoj přijatý v obecných zásadách EU, podle kterého má být v příslušných případech zváženo využití mezinárodní humanitární vyšetřovací komise (IHFFC) založené podle dodatkového protokolu I k Ženevským úmluvám z roku 1949, která může prostřednictvím svých vyšetřovacích kapacit a funkce zprostředkovatele přispět k prosazování dodržování mezinárodního humanitárního práva; vyjadřuje politování nad skutečností, že služby IHFFC nebyly dosud využity, a naléhavě žádá Radu, členské státy a ESVČ, aby se vážně zabývaly myšlenkou, aby tato komise zahájila poprvé od svého ustavení svou činnost a řešila útoky na nemocnice a školy coby naléhavou krizovou situaci dotýkající se dodržování norem v oblasti mezinárodního humanitárního práva; vyzývá všechny členské státy EU (a tudíž i Francii a Lotyšsko), aby uznaly pravomoci IHFFC;
13. se znepokojením poukazuje na současný omezený institucionální prostor pro působení mezinárodního společenství, pokud jde o řešení společných problémů týkajících se provádění mezinárodního humanitárního práva; vyjadřuje v tomto ohledu politování nad skutečností, že státy, které se zúčastnily 32. mezinárodní konference hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce v prosinci 2015, se nedohodly na novém mechanismu, který by posílil systém řízení mezinárodního humanitárního práva;
14. vítá skutečnost, že se EU a její členské státy zavázaly Mezinárodnímu výboru Červeného kříže k důrazné podpoře zřízení efektivního mechanismu pro posílení dodržování mezinárodního humanitárního práva, ale vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby podala Parlamentu zprávu o svých cílech a strategii pro realizaci tohoto závazku v rámci nadcházejícího mezivládního procesu; trvá v této souvislosti na tom, že je zapotřebí mezinárodního mechanismu, který by sledoval a sbíral údaje a hlásil případy porušování mezinárodního humanitárního práva a jenž by byl srovnatelný s propracovaným systémem pro lidská práva OSN; vyjadřuje v této souvislosti svou plnou podporu pravidelným veřejným schůzím smluvních stran Ženevských úmluv – jako je tomu v případě jiných úmluv OSN – s cílem posoudit, jak tyto smluvní strany plní své povinnosti;
15. vítá zavedený postup, kdy EU a členské státy přijímají závazky vůči konferenci Mezinárodního výboru Červeného kříže; vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby pravidelně podávala zprávy o provádění těchto závazků, zejména začleněním příslušného podrobného oddílu do kapitoly o mezinárodním humanitárním právu ve výroční zprávě Rady o lidských právech;
16. vyzývá členské státy, aby šly příkladem a splnily svůj závazek ratifikovat hlavní nástroje mezinárodního humanitárního práva i další příslušné právní nástroje, které mají dopad na mezinárodní humanitární právo; lituje zejména hluboce skutečnosti, že sedm členských států dosud neratifikovalo Úmluvu o kazetové munici, pouze 12 ratifikovalo Úmluvu na ochranu všech osob před nuceným zmizením a jeden členský stát má ještě ratifikovat Smlouvu o obchodu se zbraněmi; vyzývá členské státy, aby přijaly naléhavá opatření k nápravě této situace;
17. naléhavě vyzývá členské státy, aby bez dalšího prodlení podpořily prohlášení o bezpečných školách, jakož i doporučení učiněná na 32. mezinárodní konferenci hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce;
18. vyzývá EU a její členské státy, aby podpořily celosvětový zákaz používání bílého fosforu, zejména prostřednictvím uzavření nového protokolu k Úmluvě o některých konvenčních zbraních, který by používání takovýchto zbraní zakazoval;
19. naléhavě vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby podpořila rezoluce Valného shromáždění OSN o zbraních s ochuzeným uranem a vypracovala společný postoj EU, který by lépe odrážel opakované výzvy Parlamentu k uvalení preventivního celosvětového moratoria a k vytvoření celosvětového konsenzu ohledně potenciálních rizik pro zdraví civilistů, komplexní zátěži řízení po ukončení konfliktu a finančních nákladech spojených s používáním těchto zbraní;
20. vyzývá ty členské státy, které dosud nezavedly zákaz investic do společností, jež vyrábějí nášlapné miny, obchodují s nimi nebo v souvislosti s nimi udržují jakékoli obchodní styky, aby tak co nejdříve učinily;
21. trvá na tom, že je důležité zajistit soudržnost politiky EU v případech, kdy dochází k okupaci nebo anexi území; připomíná, že politika EU by se ve všech takovýchto situacích měla řídit mezinárodním humanitárním právem, a to i v případech dlouhotrvající okupace, jako např. v Palestině, na Západní Sahaře či na severním Kypru a v mnoha „zamrzlých“ konfliktech v zemích Východního partnerství;
22. opakuje své vážné znepokojení nad používáním bezpilotních letounů vybavených zbraněmi mimo mezinárodní právní rámec a hluboce lituje skutečnosti, že jeho výzva Radě, aby přijala společný postoj EU k používání bezpilotních letounů vybavených zbraněmi, se dosud nedočkala odpovědi; trvá na tom, že je zapotřebí, aby EU a její členské státy prosazovaly větší transparentnost a odpovědnost při používání bezpilotních letounů vybavených zbraněmi; opětovně naléhavě vyzývá Radu, aby přijala politiku, jež by zakazovala používání automatických zbraňových systémů;
23. zdůrazňuje, že asymetrická válka a boj proti terorismu nemohou ospravedlnit uvolňování či opouštění mezinárodního humanitárního práva; odsuzuje negativní dopad protiteroristických opatření na humanitární činnost, včetně nárůstu správních postupů pro zadávání zakázek či prověřování partnerů, což může značně ohrozit dodávky pomoci skupinám obyvatel v oblastech, kde mohou být aktivní ozbrojené skupiny označované za teroristy; trvá na tom, že by protiteroristická opatření neměla ohrožovat humanitární úsilí a měla by být striktně v souladu s lidskými právy a mezinárodním humanitárním právem;
24. vyjadřuje své znepokojení nad nedostatkem transparentnosti a informování veřejnosti o vojenských útocích prováděných v rámci mezinárodních koalic členskými státy EU nebo za jejich účasti, a to včetně útoků na Islámský stát v Sýrii a Iráku; vyzývá členské státy, aby poskytovaly přesné informace o své vojenské účasti na těchto koalicích a o opatřeních přijatých za účelem zajištění plného dodržování mezinárodního humanitárního práva;
25. naléhavě vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby pozměnila a upravila příslušné dokumenty a pokyny v oblasti plánování a provádění vojenských operací v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky (SZDP), zejména koncept EU pro použití síly; naléhavě vyzývá vojenské velitele, aby formulovali dostatečně jasná a přesná pravidla účasti, jež by vojákům bez problémů umožnila dodržovat pravidla mezinárodního humanitárního práva;
26. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, zvláštnímu zástupci Evropské unie pro lidská práva, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi OSN, předsedovi Valného shromáždění OSN a vládám členských států OSN.