Dokument ze zasedání
24.10.2016
NÁVRH USNESENÍ
předložený na základě prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku
v souladu s čl. 123 odst. 2 jednacího řádu
o situaci novinářů v Turecku
( 2016/2935(RSP) )
Charles Tannock, Mark Demesmaeker, Angel Dzhambazki, Ruža Tomašić, Raffaele Fitto
za skupinu ECR
Usnesení Evropského parlamentu o situaci novinářů v Turecku
( 2016/2935(RSP) )
Evropský parlament,
– s ohledem na svá předchozí usnesení o Turecku, zejména na usnesení ze dne 14. dubna 2016 o zprávě o Turecku[1] a ze dne 15. ledna 2015 o svobodě projevu v Turecku – nedávných případech zatčení novinářů a vedoucích pracovníků ve sdělovacích prostředcích a systematickém nátlaku vyvíjeném na sdělovací prostředky[2],
– s ohledem na zprávu Komise o Turecku za rok 2015,
– s ohledem na předchozí příslušné závěry zasedání Rady,
– s ohledem na příslušná prohlášení místopředsedkyně, vysoké představitelky Federiky Mogheriniové a komisaře Johannese Hahna,
– s ohledem na prohlášení komisaře Rady Evropy pro lidská práva ze dne 26. července 2016 o opatřeních přijatých za výjimečného stavu v Turecku,
– s ohledem na politický dialog na vysoké úrovni mezi EU a Tureckem, který proběhl dne 9. září 2016,
– s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech (EÚLP), jíž je Turecko signatářem,
– s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (ICCPR),
– s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že dne 15. července 2016 došlo v Turecku k pokusu o státní převrat; vzhledem k tomu, že bezprostředně poté byl příslušnými orgány vyhlášen výjimečný stav, který byl s platností od 19. října prodloužen o další tři měsíce a který dává výkonné moci dalekosáhlé pravomoci vládnout prostřednictvím dekretů;
B. vzhledem k tomu, že Turecko předložilo formální žádost o výjimku z Evropské úmluvy o lidských právech; vzhledem k tomu, že nelze udělit výjimku, jež by se týkala článku 2, 3, čl. 4 odst. 1 a článku 7 této úmluvy;
C. vzhledem k tomu, že zastrašování novinářů a sdělovacích prostředků v Turecku i za jeho hranicemi prostřednictvím zatýkání, vyslýchání, stíhání, cenzurování a propouštění za poslední rok vzrostlo a ještě více se vystupňovalo po neúspěšném pokusu o převrat v červenci 2016 a následném vyhlášení výjimečného stavu; vzhledem k tomu, že na nejnovějším indexu svobody tisku Reportérů bez hranic zaujímá Turecko 151. místo ze 180 zemí;
D. vzhledem k tomu, že ustanovení dekretů týkajících se výjimečného stavu mají dopad na výkon práva na svobodu projevu, a to i tím, že na základě těchto ustanovení získaly vyšší správní úrovně právo zrušit jakoukoli mediální organizaci, vláda může vyhlašovat zákaz vycházení, zakazovat veřejné mítinky, shromáždění a manifestace a orgány mohou zrušit platnost cestovních pasů vyšetřovaných osob, včetně cestovních pasů jejich manželů, manželek, partnerů či partnerek, nebo cestovní pasy těchto osob zabavovat;
E. vzhledem k tomu, že zdroje uvádějí, že v Turecku je vězněn nejvyšší počet novinářů na světě, kdy více než polovina z nich byla zadržena v roce 2016, a vzhledem k tomu, že mnoho z nich čelí obviněním na základě právních předpisů upravujících boj proti terorismu nebo již na základě těchto obvinění byli usvědčeni;
F. vzhledem k tomu, že Turecko je kandidátskou zemí a klíčovým partnerem EU;
G. vzhledem k tomu, že dodržování zásad právního státu a základních práv, včetně svobody projevu, tvoří základ demokratických hodnot, k jejichž dodržování se Turecko formálně zavázalo předložením žádosti o členství v EU a na základě svého členství v Radě Evropy;
1. uznává, že je právem a odpovědností turecké vlády reagovat na pokus o státní převrat, ale zdůrazňuje, že je nadále povinna plnit závazky v oblasti lidských práv, které stanoví turecká ústava, i mezinárodní úmluvy v oblasti lidských práv, jichž je Turecko smluvní stranou;
2. odsuzuje mocný zásah vůči svobodě sdělovacích prostředků po neúspěšném pokusu o převrat; vyzývá tureckou vládu, aby upustila od politického a ekonomického nátlaku na nezávislé sdělovací prostředky; odsuzuje stále častější používání protiteroristických zákonů proti novinářům, zakazování určitého obsahu v on-line i tradičním zpravodajství a blokování internetových stránek; vyzývá příslušné orgány, aby propustily zadržované novináře a umožnily obnovení činnosti sdělovacích prostředků;
3 připomíná, že svoboda projevu, rozmanité a nezávislé sdělovací prostředky a právní stát představují zásadní prvky demokratické společnosti; zdůrazňuje, že Turecko musí jakožto kandidátská země usilovat o co nejvyšší demokratické normy a postupy;
4. zdůrazňuje, že je třeba, aby Turecko zavedlo mechanismy, jež budou zárukou proti zneužívání a jež zachovají oddělení pravomocí a právní stát;
5. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropské službě pro vnější činnost, vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Turecké republiky.