Dokument ze zasedání
24.10.2016
NÁVRH USNESENÍ
předložený na základě prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku
v souladu s čl. 123 odst. 2 jednacího řádu
o situaci novinářů v Turecku
( 2016/2935(RSP) )
Takis Hadjigeorgiou, Marie-Christine Vergiat, Eleonora Forenza, Marisa Matias, Neoklis Sylikiotis, Patrick Le Hyaric, Barbara Spinelli, Tania González Peñas, Xabier Benito Ziluaga, Lola Sánchez Caldentey, Miguel Urbán Crespo, Estefanía Torres Martínez, Ángela Vallina, Malin Björk, Paloma López Bermejo, Merja Kyllönen, Martina Michels, Sofia Sakorafa, Curzio Maltese, Dimitrios Papadimoulis, Kostadinka Kuneva, Stelios Kouloglou, Kostas Chrysogonos, Javier Couso Permuy, Marina Albiol Guzmán
za skupinu GUE/NGL
Usnesení Evropského parlamentu o situaci novinářů v Turecku
( 2016/2935(RSP) )
Evropský parlament,
– s ohledem na svá předchozí usnesení o Turecku, zejména usnesení týkající se každoročních zpráv o pokroku a usnesení o svobodě projevu v Turecku[1],
– s ohledem na zprávu Komise o Turecku za rok 2015 ( SWD(2015)0216 ),
– s ohledem na skutečnost, že dodržování zásad právního státu, zejména pak svobody projevu, je v procesu přistoupení k EU věnována maximální pozornost,
– s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech,
– s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966,
– s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že dne 15. července 2016 došlo v Turecku k pokusu o převrat, který byl zaměřen na základní demokratické instituce a při kterém přišlo o život více než 250 lidí;
B. vzhledem k tomu, že po pokusu o převrat přišlo o práci 2 500 novinářů a na několik desítek pracovníků sdělovacích prostředků byl vydán zatýkací rozkaz;
C. vzhledem k tomu, že po pokusu o převrat zatkla turecká policie více než 140 novinářů, včetně zpravodajů, redaktorů a vedoucích pracovníků sdělovacích prostředků, a obvinila je z „členství v teroristické organizaci“;
D. vzhledem k tomu, že řada novinářů, kteří byli po 15. červenci zadrženi, byla propuštěna, ale více než 90 novinářů je stále ve vězení, z nichž mnozí jsou zadržováni bez obvinění; vzhledem k tomu, že zadržovaným novinářům je upíráno právo na obhájce a že jsou vězněni v nelidských podmínkách, je jim vyhrožováno a je s nimi špatně zacházeno;
E. vzhledem k tomu, že v několika případech byli příbuzní novinářů, kteří se ukrývají či kteří utekli, zatčeni a byl jim zabaven cestovní pas s cílem přinutit dotyčné novináře, aby se vzdali;
F. vzhledem k tomu, že kvůli výjimečnému stavu a pod záminkou podezření ze „spolupráce“ s Gülenovým hnutím bylo vyvlastněno či uzavřeno 131 sdělovacích prostředků, včetně 45 novin, 16 televizních stanic, 23 rozhlasových stanic, 3 tiskových agentur, 15 časopisů a 29 nakladatelství;
G. vzhledem k tomu, že po pokusu o převrat uzavřely turecké orgány rovněž prokurdské sdělovací prostředky a zatkly prokurdské novináře;
H. vzhledem k tomu, že po pokusu o převrat došlo k zatčení a vykázání zahraničních novinářů;
I. vzhledem k tomu, že svoboda projevu je v Turecku často porušována, zejména prostřednictvím svévolného a restriktivního výkladu právních předpisů, politického tlaku, propouštění a častých soudních řízení s novináři, což jsou jevy, které rovněž vedou k autocenzuře; vzhledem k tomu, že v důsledku tohoto tlaku na sdělovací prostředky, který je po pokusu o převrat obzvláště patrný, byly zrušeny téměř všechny sdělovací prostředky, které byly napojeny na opozici nebo které kritizovaly vládu;
J. vzhledem k tomu, že už před pokusem o převrat bylo v této zemi vězněno velké množství novinářů, kteří čekali na soudní řízení, avšak po červenci 2016 se Turecko stalo zemí s největším počtem vězněných novinářů na světě, jejichž počet podle Evropské federace novinářů v současnosti dosahuje 90 novinářů;
K. vzhledem k tomu, že různé orgány a instituce EU, včetně Evropského parlamentu a Evropské rady, při několika příležitostech vyjádřilo své obavy v souvislosti s tím, že Turecko nyní uplatňuje „širší definici“ terorismu, která umožňuje zvyšovat represi vůči odpůrcům režimu, zejména novinářům, politickým oponentům a Kurdům;
L. vzhledem k tomu, že nezávislé soudnictví je jedním ze základních kamenů právního státu; vzhledem k tomu, že podle Evropského sdružení soudců bylo odvoláno 3 400 soudců a státních zástupců a 2 900 z nich je stále vězněno;
M. vzhledem k tomu, že mnozí z vězněných nemají přístup k obhájci;
1. důrazně odsuzuje jakékoli neodůvodněné věznění novinářů a jejich držení ve vazbě na základě politických kritérií či neopodstatněného podezření ze „schvalování teroristické organizace“; vyzývá k okamžitému a bezpodmínečnému propuštění všech vězněných novinářů, kteří jsou zadržováni, aniž by se prokázalo, že se osobně podíleli na spáchání trestného činu, či aniž by bylo vůči nim vzneseno obvinění;
2. je hluboce znepokojen situací v Turecku, pokud jde o svobodu tisku, zejména svobodu novinářů, redaktorů a pracovníků sdělovacích prostředků;
3. je pevně přesvědčen, že výjimečný stav a nepřiměřená a nerozlišující opatření, která mají za cíl zbavit se veškerých osob, u nichž se předpokládá, že se dne 15. července podílely na pokusu o převrat, by neměla sloužit jako záminka pro neopodstatněné použití síly proti občanům, novinářům a mediálním společnostem;
4. vyzývá tureckou vládu, aby přezkoumala – v souladu s EÚLP a s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (ESLP), acquis EU a praxí ve členských státech EU – právní rámec, pokud jde o organizovanou trestnou činnost a terorismus, jakož i jeho výklad ze strany soudů a bezpečnostních složek a donucovacích orgánů, aby bylo v praxi zajištěno právo na svobodu a bezpečnost, právo na spravedlivý proces a svobodu projevu, svobodu shromažďování a sdružování;
5. vyzývá tureckou vládu, aby okamžitě obnovila signály všech provozovatelů vysílání a aby učinila veškeré nezbytné kroky, které novinářům umožní vykonávat zpravodajskou práci bez strachu z vyhrožování, pronásledování či uvěznění;
6. odsuzuje pokusy tureckých orgánů o zastrašování a vykázání mezinárodních novinářů;
7. vyzývá turecké orgány, aby s rodinnými příslušníky podezřelých novinářů přestaly zacházet jako s potenciálními podezřelými a uplatňovat vůči nim správní a jiné sankce jako v případě manželky novináře v exilu Cana Dündara, která byla zatčena a které byl odebrán pas s cílem přinutit pana Dündara, aby se vrátil do Turecka;
8. vyzývá turecké orgány, aby při zadržování a vyslýchání novinářů podezřelých z trestných činů braly ohled na jejich zdravotní stav a rodinnou situaci;
9. vyzývá turecké orgány, aby vydáváním akreditací pro novináře pověřily nezávislý orgán, který je reprezentativní pro novinářskou profesi, místo generálního ředitelství pro informace a sdělovací prostředky (BYEGM), který se zodpovídá kanceláři tureckého předsedy vlády;
10. vyjadřuje hluboké znepokojení nad situací týkající se právního státu, demokracie a lidských práv v Turecku; naléhavě vyzývá Turecko, aby uvolnilo napjaté politické ovzduší patrné po pokusu o převratu, které vytváří prostředí omezující svobodu projevu ve sdělovacích prostředcích i na internetu; dále odsuzuje uvěznění téměř 3 400 soudců a státních zástupců a skutečnost, že téměř 2 900 z nich je dodnes vězněno;
11. připomíná, že svobodný a pluralitní tisk je zásadní složkou jakékoli demokracie; připomíná tureckým orgánům, že v přístupu ke sdělovacím prostředkům a novinářům musí být mimořádně obezřetné, neboť svoboda projevu a sdělovacích prostředků jsou nadále stěžejními prvky fungování demokratické a otevřené společnosti;
12. vyzývá tureckou vládu, aby okamžitě přestala svévolně vyšetřovat mezinárodně renomované novináře, spisovatele a obránce lidských práv, kteří se v roli „redaktorů ve službě“ připojili k solidární kampani deníku Özgür Gündem; vyzývá rovněž vládu, aby okamžitě propustila osoby, které byly z tohoto důvodu uvězněny, zejména pak spisovatelku Asli Erdoganovou;
13. vyzývá tureckou vládu, aby efektivně vyšetřila prohlášení o tom, že někteří novináři, zejména šéfredaktoři uzavřeného deníku Özgür Gündem Bilir Kaya and Inan Kizilkaya, byli ve vězení mučeni;
14. důrazně odsuzuje nedávné uzavření 13 sdělovacích prostředků a11 rozhlasových stanic, mimo jiné zejména stanice IMC TV, která vysílala názor opozice, a Zarok TV, která vysílala animované filmy pro děti v kurdštině; jednoznačně zdůrazňuje, že svévolné umlčování hlasu opozice pod záminkou „boje proti terorismu“ nepřispěje ke snížení napětí;
15. důrazně odsuzuje rozhodnutí francouzské společnosti Eutelsat, která na žádost tureckých orgánů přestala provozovat prokurdský zpravodajský kanál se sídlem v Bruselu MED Nûçe TV, a vyzývá tuto společnost, aby své rozhodnutí přehodnotila;
16. vyzývá tureckou vládu, aby provedla všechny reformy nutné k zajištění adekvátního systému brzd a protivah, který v plné míře zajistí svobodu, včetně svobody myšlení, svobody projevu a svobody sdělovacích prostředků, demokracii, rovnost a dodržování zásad právního státu a lidských práv;
17. zdůrazňuje, že pro proces rozšiřování EU má zásadní význam svoboda tisku, nezávislé soudnictví a dodržování demokratických hodnot; podtrhuje skutečnost, že řada ustanovení v tureckém právním řádu a to, jak je vykládají soudci, nadále omezuje svobodu projevu, včetně svobody sdělovacích prostředků; připomíná, že svoboda projevu a pluralita sdělovacích prostředků patří k hlavním evropským hodnotám a že nezávislý tisk je pro demokratickou společnost naprosto nepostradatelný, jelikož občanům umožňuje, aby se aktivně a informovaně účastnili rozhodovacích procesů, čímž se posiluje demokracie; naléhavě v tomto ohledu tureckou vládu vyzývá, aby ke svobodě sdělovacích prostředků přistupovala jako k jedné z priorit a aby zajistila náležitý právní rámec, který zaručí pluralitu v souladu s mezinárodními normami; vyzývá rovněž k ukončení nátlaku vyvíjeného na kritické sdělovací prostředky a novináře a zastrašování těchto prostředků a novinářů;
18. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Turecka.