Dokument ze zasedání
24.10.2016
NÁVRH USNESENÍ
předložený na základě prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku
v souladu s čl. 123 odst. 2 jednacího řádu
o situaci novinářů v Turecku
( 2016/2935(RSP) )
Alexander Graf Lambsdorff, Marietje Schaake, Pavel Telička, Izaskun Bilbao Barandica, María Teresa Giménez Barbat, Petras Auštrevičius, Beatriz Becerra Basterrechea, Dita Charanzová, Marielle de Sarnez, Gérard Deprez, José Inácio Faria, Marian Harkin, Ivan Jakovčić, Valentinas Mazuronis, Louis Michel, Javier Nart, Urmas Paet, Maite Pagazaurtundúa Ruiz, Carolina Punset, Jasenko Selimovic, Ivo Vajgl, Johannes Cornelis van Baalen, Paavo Väyrynen, Cecilia Wikström, Hannu Takkula
za skupinu ALDE
Usnesení Evropského parlamentu o situaci novinářů v Turecku
( 2016/2935(RSP) )
Evropský parlament,
– s ohledem na svá předchozí usnesení o Turecku, zejména na usnesení ze dne 14. dubna 2016 o zprávě o Turecku za rok 2015[1], předchozí zprávy o pokroku a zprávu ze dne 15. ledna 2015 o svobodě projevu v Turecku[2],
– s ohledem na neúspěšný pokus o vojenský převrat v Turecku dne 15. července 2016 a na opatření, která přijala turecká vláda po těchto událostech, včetně zatýkání novinářů a vedoucích pracovníků sdělovacích prostředků a dalších osob po celém Turecku a vzhledem k uzavření řady redakcí novin, televizních a rozhlasových stanic a sdělovacích prostředků on-line,
– s ohledem na skutečnost, že vstup Turecka do EU závisí v souladu se závěry ze zasedání Evropské rady z prosince 2006 na splnění všech kodaňských kritérií a na integrační kapacitě EU,
– s ohledem na závazek Komise dočasně pozastavit rozšiřování,
– s ohledem na skutečnost, že ústředním prvkem procesu jednání je dodržování zásad právního státu, mezi něž patří zejména oddělení pravomocí, demokracie, svobody projevu, lidských práv, práv menšin a svobody náboženského vyznání,
– s ohledem na právo na svobodu projevu zakotvenou v Evropské úmluvě o lidských právech a Mezinárodním paktu o občanských a politických právech, jichž je Turecko smluvní stranou,
– s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že po neúspěšném pokusu o převrat dne 15. července 2016 přijaly turecké orgány řadu dodatečných opatření, jež omezují svobodu projevu – která je všeobecným právem a neměla by být spojována s neúspěšným pokusem o převrat – včetně zadržování novinářů, redaktorů, vydavatelů a pracovníků sdělovacích prostředků a uzavření mediálních organizací obviněných ze spojení s hnutím Fethullaha Gülena, které vláda považuje za odpovědné za neúspěšný pokus o státní převrat; vzhledem k tomu, že probíhají soudní procesy kvůli zprávám (tweets), které lidé zveřejnili prostřednictvím služby Twitter, a že digitální svobody byly omezeny;
B. vzhledem k tomu, že Evropský parlament systematicky řeší omezování svobody tisku, plurality sdělovacích prostředků a digitálních svobod, jakož i širší nedostatečné dodržování zásad právního státu a lidských práv; vzhledem k tomu, že kampaň, která je po pokusu o převrat vedena proti sdělovacím prostředkům a novinářům se zintenzívnila v důsledku výjimečného stavu a souvisejících výnosů o výjimečném stavu, které byly vydány v návaznosti na nezdařený pokus o převrat; vzhledem k tomu, že výjimečný stav a s ním související předpisy byly prodlouženy ode dne 19. října 2016 o dalších 90 dnů;
C. vzhledem k tomu, že se pozornost po nezdařeném pokusu o převrat zaměřuje zejména na používání sociálních a alternativních internetových médií; vzhledem k tomu, že řada tureckých občanů se nyní v těchto sociálních médiích obává používat svá skutečná jména; vzhledem k tomu, že lidé jsou povzbuzováni k tomu, aby hlásili kritické komentáře o vládě, jež jsou zveřejněny on-line, což vyvolává sociální nedůvěru mezi občany a omezuje základní svobody myšlení, svědomí a projevu;
D. vzhledem k tomu, že podle mnohých nevládních organizací (včetně organizace Amnesty International, Reportéři bez hranic a Human Rights Watch) orgány během prvních dvou a půl měsíců trvání výjimečného stavu uzavřely přibližně 150 sdělovacích prostředků a vydavatelství, což znamená, že více než 2 300 novinářů a pracovníků sdělovacích prostředků přišlo o pracovní místa a nejméně 99 novinářů a spisovatelů bylo zatčeno, v některých případech aniž by bylo vznešeno obvinění, čímž celkový počet pracovníků sdělovacích prostředků zadržovaných za vykonávání práva na svobodu projevu dosahuje ke dni 19. října 2016 nejméně 130 osob; vzhledem k tomu, že tyto údaje nezahrnují další novináře, kteří jsou v současné době zadržováni v celách předběžného zadržení, nebo kteří byli během výjimečného stavu zadrženi a propuštěni, aniž by proti nim bylo vzneseno obvinění;
E. vzhledem k tomu, že podle organizace Human Rights Watch byla mnohá z těchto právních opatření uskutečněna bez jakéhokoliv důkazu účasti těchto obviněných osob na neúspěšném pokusu o státní převrat; vzhledem k tomu, že musí být zajištěno právo na spravedlivý proces, jakož i nestrannost a nezávislost soudnictví; vzhledem k tomu, že velké množství nevládních organizací, včetně organizace Amnesty International, uvádí, že shromáždily věrohodné důkazy o tom, že zadržované osoby v Turecku jsou vystaveny bití a mučení;
F. vzhledem k tomu, že i během výjimečného stavu tato právní opatření a zacházení se zadržovanými osobami vzbuzují největší znepokojení, a vzhledem k tomu, že pokus o státní převrat nelze používat k odůvodňování systematického způsobu, jakým je novinářům, jejichž úkolem je informovat občany, zabraňováno vykonávání jejich práce a hrozí jim právní kroky a zadržování;
G. vzhledem k tomu, že probíhající tvrdé zákroky proti kritikům a novinářům vedou k autocenzuře a preventivnímu propouštění novinářů; vzhledem k tomu, že tento odstrašující vliv poškozuje právo na svobodu projevu, svobodu tisku a přístup k informacím;
H. vzhledem k tomu, že i před nezdařeným pokusem o státní převrat dne 15. července 2016 bylo Turecko označováno za jednu z nejhorších zemí z hlediska svobody tisku a sdělovacích prostředků, zejména pokud jde o počet uvězněných novinářů, počet zakázaných knih, míru autocenzury a daňové pokuty uložené kritickým sdělovacím prostředkům; vzhledem k tomu, že na nejnovějším indexu svobody světového tisku, který zveřejňuje organizace Reportéři bez hranic, zaujímá Turecko 151. místo ze 180 zemí; vzhledem k tomu, že podle vlastních údajů tureckých orgánů je Turecko zemí, která drží rekord v nejvyšším počtu uvězněných novinářů;
I. vzhledem k tomu, že Evropská unie opakovaně vyzvala Turecko, aby zajistilo soulad stávajících právních předpisů s evropskými standardy a jejich uplatňování způsobem, který zajistí proporcionalitu a rovnost před zákonem v souladu s článkem 10 Evropské úmluvy o lidských právech a judikatury Evropského soudu pro lidská práva;
J. vzhledem k tomu, že Turecko musí respektovat základní zásady, jako je právní stát a lidská práva, včetně mimo jiné, svobody projevu a práva na spravedlivý proces; vzhledem k tomu, že o nich nelze diskutovat;
K. vzhledem k tomu, že Turecko musí rovněž respektovat své závazky podle Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, který ratifikoval v roce 2003; vzhledem k tomu, že ustanovení o výjimce podle článku 4 tohoto paktu nelze odůvodnit nepřiměřené oklešťování svobody sdělovacích prostředků, zejména svobody novinářů, redaktorů a pracovníků sdělovacích prostředků;
1. důrazně odsuzuje pokus o vojenský převrat, k němuž došlo dne 15. července 2016 a pokusy o nezákonnou a protiústavní změnu a oslabení legitimní turecké vlády a svobodně zvoleného Velkého národního shromáždění; zdůrazňuje, že všechny politické strany v Turecku, stejně jako vedoucí představitelé EU, bezprostředně odsoudili pokus o vojenský převrat a vyjádřili podporu demokratickým institucím a dodržování ústavního pořádku v zemi;
2. zdůrazňuje však, že turecká vláda a stranu AK nemohou využívat neúspěšný pokus o vojenský převrat jako záminku pro nadměrné upevňování moci v zemi a potlačování legitimní a nenásilné opozice a ani na to, aby prostřednictvím nepřiměřeným a nezákonných činností a opatření zabraňovaly novinářům a sdělovacím prostředkům pokojně vykonávat svobodu projevu;
3. připomíná tureckým orgánům, že zavedení výjimečného stavu je nezbavuje povinnosti dodržovat své závazky v oblasti lidských práv, včetně ochrany práva na svobodu projevu;
4. připomíná tureckým orgánům, že při jednání se sdělovacími prostředky a novináři musejí být mimořádně obezřetné, neboť svoboda projevu a sdělovacích prostředků jsou nadále stěžejními prvky fungování demokratické a otevřené společnosti; znovu opakuje, že svoboda přesvědčení, projevu a slova včetně nezávislých online nebo offline sdělovacích prostředků je klíčovou součástí evropských hodnot;
5. vyjadřuje politování nad hromadným zatýkáním novinářů a vládní kampaní zaměřenou proti sdělovacím prostředkům a novinářům, a vyzývá orgány, aby naléhavě předložily důvěryhodné důkazy, jimiž podloží obvinění o tom, že uvězněné osoby spáchaly trestné činy, z nichž jsou obviněny, a aby rychle zahájily soudní řízení, která budou plně transparentní a přinesou náležité právní záruky zajišťující, že půjde o řádné a spravedlivé soudní řízení; vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost, aby posílila svou přítomnost při soudních řízeních s novináři a zastánci lidských práv;
6. vyzývá turecké orgány, aby stáhly obvinění vůči novinářům a pracovníkům sdělovacích prostředků, které nemají právní základ, a aby zastavily podávání neopodstatněných žalob proti spisovatelům a novinářům, kteří se zapojují do legitimního politického projevu; vyzývá turecké orgány, aby neprodleně propustily osoby zadržované na základě nepodložených obvinění;
7. vyjadřuje vážné znepokojení nad údajným špatným zacházením a mučením některých z těchto uvězněných osob; odsuzuje neopodstatněné propouštění pracovníků sdělovacích prostředků a pokračující a rostoucí násilí páchané na novinářích, jejich obtěžování a zastrašování ze strany státních i nestátních subjektů; je znepokojen vysokým počtem novinářů, kteří v podstatě nejsou schopni vykonávat svou činnost v důsledku opatření přijatých proti novinářům a jejich zastrašováním a používáním nezákonného odposlechu, což vede k autocenzuře;
8. vyzývá turecké orgány, aby plně dodržovaly stávající právní předpisy Turecka, tureckou ústavu a evropské a mezinárodní úmluvy a právní závazky, zejména povinnost respektovat právo na svobodu projevu podle Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, jichž je smluvní stranou;
9. vyzývá Komisi, Radu a členské státy, aby s cílem zajistit uplatňování nejvyšších standardů při nadcházejících soudních řízeních s osobami obviněnými z plánování převratu a posílení právního státu v této zemi, poskytly Turecku veškerou možnou právní a soudní pomoc;
10. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Turecké republiky.