Dokument ze zasedání
24.10.2016
NÁVRH USNESENÍ
předložený na základě prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku
v souladu s čl. 123 odst. 2 jednacího řádu
o situaci novinářů v Turecku
( 2016/2935(RSP) )
Rebecca Harms, Bodil Valero, Ernest Maragall, Ska Keller, Barbara Lochbihler, Benedek Jávor, Ulrike Lunacek, Ernest Urtasun
za skupinu Verts/ALE
Usnesení Evropského parlamentu o situaci novinářů v Turecku
( 2016/2935(RSP) )
Evropský parlament,
– s ohledem na prohlášení předsedy Evropského parlamentu po jeho návštěvě Turecka ze dne 1. září 2016,
– s ohledem na své usnesení ze dne 14. dubna 2016 o zprávě o Turecku za rok 2015[1],
– s ohledem na prohlášení předsedy Evropské rady, předsedy Evropské komise a vysoké představitelky Unie jménem členských států EU přítomných na summitu ASEM, pokud jde o situaci v Turecku, ze dne 16. července 2016,
– s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 18. července 2016,
– s ohledem na prohlášení místopředsedkyně, vysoké představitelky Federiky Mogheriniové a komisaře Johannese Hahna o Turecku, zejména prohlášení ze dne 21. července 2016 a 21. srpna 2016,
– s ohledem na prohlášení místopředsedkyně, vysoké představitelky Federiky Mogheriniové ze dne 15. září 2016 u příležitosti Mezinárodního dne demokracie,
– s ohledem na setkání zástupců delegace EU do Turecka a členských států EU se zastánci lidských práv ze dne 23. září 2016 v rámci místní strategie EU zaměřené na zastánce lidských práv,
– s ohledem na doporučení uvedená ve stanovisku k článkům 216, 299, 301 a 314 tureckého trestního zákoníku, které přijala Benátská komise na svém 106. plenárním zasedání konaném v Benátkách ve dnech 11. a 12. března 2016,
– s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (ICCPR),
– s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že po neúspěšném pokusu o státní převrat ze dne 15. července 2016 vyhlásila turecká vláda výjimečný stav, který byl prodloužen do konce roku;
B. vzhledem k tomu, že omezení, jimž čelily sdělovací prostředky, a tlak vyvíjený na novináře byly značné již před neúspěšným pokusem o převrat, obzvláště od roku 2009, kdy začal tisk informovat o obviněních z korupce namířených proti Erdoganově vládě a úzkému okruhu jeho spolupracovníků a týkajících se mj. vlastnictví sdělovacích prostředků, finančních tlaků, blokování webových stránek, zákazu vysílání zpráv týkajících se teroristických událostí, trestného činu pomluvy, uzavírání kriticky se vyjadřujících sdělovacích prostředků a rozsáhlého využívání protiteroristické legislativy proti novinářům;
C. vzhledem k tomu, že od 15. července 2016 se však zásahy zaměřené proti novinářům a sdělovacím prostředkům prudce zintenzivnily, přičemž ve většině případů se tyto zásahy zakládají na údajných vazbách s hnutím Hizmet, které inspiruje náboženský filozof Fethullah Gülen, které vláda prohlásila za teroristickou organizaci („Fethullahova teroristická organizace“, FETÖ) a které viní z pokusu o převrat;
D. vzhledem k tomu, že mezitím byly postiženy téměř všechny sdělovací prostředky, které nezaujímají provládní stanovisko, včetně nezávislých, opozičních a menšinových (zejména kurdských) médií; vzhledem k tomu, že byl zavřen dokonce i televizní kanál určený kurdsky mluvícím dětem, a to na základě obvinění z podněcování terorismu, a že tlak ze strany tureckých úřadů se rozšířil dokonce i na turecká a kurdská média v zahraničí; vzhledem k tomu, že ve velké většině případů se obvinění zakládají na tvrzeních, která představují v nejlepším případě nepřímé důkazy a v nejhorším případě pouhou záminku pro zabránění vyjádřením legitimní opozice či nesouhlasu;
E. vzhledem k tomu, že podle Reportérů bez hranic (RSF) bylo v průběhu prvních šesti týdnů výjimečného stavu uzavřeno více než 100 sdělovacích prostředků, takže následně více než 2 300 novinářů a pracovníků v médiích přišlo o zaměstnání; vzhledem k tomu, že bylo zatčeno nejméně 89 novinářů, a počet pracovníků sdělovacích prostředků oficiálně zadržených na základě obvinění, o nichž panuje přesvědčení, že jsou spojena s výkonem jejich práva na svobodu projevu, tak dosáhl 121 osob;
F. vzhledem k tomu, že k uvedeným číslům je třeba připočíst nespočet dalších novinářů, kteří jsou v současnosti zadržováni v policejních celách, byli v průběhu výjimečného stavu zadržováni a propuštěni bez sdělení obvinění nebo dosud nebyli zadrženi, ale byl vydán příkaz k jejich zadržení; vzhledem k tomu, že zatčení novináři byli zadržováni po dlouhou dobu, aniž by jim bylo sděleno obvinění a umožněno kontaktovat právního zástupce, a že se rychle množí obvinění z mučení a špatného zacházení;
G. vzhledem k tomu, že tisíce osob dnes v Turecku čelí omezením cestování a mnoha z nich byl zkonfiskován cestovní pas, a to včetně rodinných příslušníků osob, které jsou předmětem „protiteroristických opatření“;
H. vzhledem k tomu, že každý den se objevují další zprávy o pronásledování a zatýkání a represe dosáhly bodu, kdy nezávislý tisk i rozhlasové, televizní a internetové vysílání v Turecku přestaly existovat;
I. vzhledem k tomu, že dodnes nebyly vyřešeny četné otázky ohledně přesné posloupnosti událostí z 15. července a že v tisících případů vyšetřovaných tureckých občanů nebyly předloženy žádné důkazy, které by prokazovaly vazbu na neúspěšný pokus o převrat;
J. vzhledem k tomu, že zavedení výjimečného stavu na omezené časové období po pokusu o státní převrat může být odůvodněné, je-li třeba ochránit demokratické instituce, obnovit stabilitu a bezpečnost v zemi a pohnat strůjce převratu ke spravedlnosti;
K. vzhledem k tomu, že omezení, která byla doposud zavedena v Turecku, jdou daleko nad rámec omezení, jež umožňuje mezinárodní lidskoprávní právo, a představují do očí bijící zneužívání výjimečného stavu, obzvláště prodloužení období, po než může být podezřelý zadržen, aniž by mu bylo sděleno obvinění, na 30 dní a období, v němž nemá zadržená osoba právo na přístup k právnímu zástupci, na pět dní a také právo správních orgánů uzavřít jakoukoli mediální organizaci, zadržet osoby a pátrat po nich bez souhlasu soudu a zabavit cestovní pas jakékoli osobě, která je vyšetřována;
L. vzhledem k tomu, že na světovém indexu svobody tisku sestaveném organizací Reportéři bez hranic se Turecko v roce 2016 nachází na 151. místě ze 180 zemí;
M. vzhledem k tomu, že situace sdělovacích prostředků v Turecku je typická pro velké čistky, k nimž dochází ve všech sektorech společnosti, neboť bylo propuštěno nebo dočasně postaveno mimo službu na 100 000 policistů, vojáků, soudců a úředníků státní správy, byly zavřeny desítky univerzit a škol, byla konfiskována aktiva podniků a jejich majitelé byli zatčeni a poslanci byli zbaveni imunity;
1. opětovně odsuzuje pokus o převrat, vyjadřuje upřímnou soustrast jeho obětem a potvrzuje, že plně podporuje demokratické instituce v Turecku;
2. vyzývá k neprodlenému a bezpodmínečnému propuštění všech novinářů, pracovníků ve sdělovacích prostředcích a dalších dotčených osob, u nichž nelze předložit žádný důkaz o jejich teroristických aktivitách nebo zapojení do trestné činnosti;
3. připomíná Turecku, že na kandidátské země by se měly uplatňovat tytéž základní standardy jako na členské státy EU, zejména pokud se jedná o právní stát a lidská práva, včetně práva na spravedlivé řízení, a naléhavě vybízí turecké orgány, aby se vrátily k dodržování zásady presumpce neviny;
4. zdůrazňuje, že výjimky z uplatňování některých mezinárodních lidskoprávních závazků jsou přijatelné pouze v naléhavých situacích, které ohrožují život národa, a že podle čl. 19 odst. 3 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech musí být omezení svobody projevu přiměřená a striktně nutná za daných okolností;
5. odsuzuje neočekávané uzavření téměř všech nezávislých rozhlasových stanic, televizních kanálů a novin a vyjadřuje značné znepokojení nad systematickou metodou, jejíž pomocí úřady likvidují pluralismus sdělovacích prostředků v Turecku; vyzývá k opětovnému zahájení provozu sdělovacích prostředků zavřených na základě vykonstruovaných obvinění;
6. vyjadřuje hluboké znepokojení nad svévolnými rozhodnutími přijímanými soudními a výkonnými orgány proti novinářům a mnoha dalším profesionálům, která vedla k rozsáhlému propouštění z veřejných institucí a zadržování osob, jakož i k porušování lidských práv, včetně údajných případů mučení a špatného zacházení, problémů s přístupem k právnímu zástupci a nedostatku prostředků právní nápravy;
7. žádá, aby vyšetřování týkající se údajného zapojení do pokusu o převrat bylo prováděno v souladu se zásadou spravedlivého řízení, nestranně a na základě přesvědčivých důkazů, a nikoli výhradně na základě skutečnosti, že má dotčená osoba vazby na hnutí Hizmet / Gülenovo hnutí;
8. zdůrazňuje, že bez nezávislého a nestranného soudnictví je ohroženo fungování právního státu v Turecku; vyzývá k urychlenému provedení doporučení Benátské komise z března 2016 a k revizi protiteroristických právních předpisů;
9. vyzývá parlament a všechny složky demokratických institucí v zemi, aby hrály svou ústavní roli;
10. vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ) a členské státy, aby i nadále důkladně monitorovaly praktické důsledky výjimečného stavu a aby vysílaly co nejvíce pozorovatelů na soudní procesy s novináři a k dalším případům, u nichž panuje podezření z porušování svobody projevu podle článků 324 a 220 trestního zákoníku;
11. vyzývá Radu Evropy, aby zahájila přezkum výjimečného stavu v Turecku s cílem vyhodnotit, do jaké míry si omezení práv vyžaduje stávající situace;
12. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám členských států a vládě a parlamentu Turecka.