Dokument ze zasedání
16.11.2016
NÁVRH USNESENÍ
předložený na základě prohlášení Komise
v souladu s čl. 123 odst. 2 jednacího řádu
o znakových jazycích a profesionálních tlumočnících znakového jazyka
( 2016/2952(RSP) )
Kateřina Konečná, Jiří Maštálka, Merja Kyllönen, Marina Albiol Guzmán, Paloma López Bermejo, Sofia Sakorafa, Tania González Peñas, Xabier Benito Ziluaga, Lola Sánchez Caldentey, Miguel Urbán Crespo, Estefanía Torres Martínez, Stefan Eck, Miguel Viegas, João Ferreira, João Pimenta Lopes, Ángela Vallina, Kostadinka Kuneva, Stelios Kouloglou, Kostas Chrysogonos, Anja Hazekamp, Marisa Matias, Matt Carthy, Martina Anderson, Liadh Ní Riada, Lynn Boylan, Josu Juaristi Abaunz
za skupinu GUE/NGL
Usnesení Evropského parlamentu o znakových jazycích a profesionálních tlumočnících znakového jazyka
( 2016/2952(RSP) )
Evropský parlament,
– s ohledem na články 2, 5, 9, 10, 19, 168 a čl. 216 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) a na články 2 a 21 Smlouvy o Evropské unii (SEU),
– s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,
– s ohledem na svá usnesení ze dne 17. června 1988 o znakových jazycích pro neslyšící[1] a ze dne 18. listopadu 1988 o znakových jazycích[2],
– s ohledem na Úmluvu Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením a její vstup v platnost v EU dne 21. ledna 2011 v souladu s rozhodnutím Rady 2010/48/ES ze dne 26. listopadu 2009 o uzavření Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením Evropským společenstvím[3],
– s ohledem na své usnesení ze dne 7. července 2016 o provádění Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, a to se zvláštním ohledem na závěrečné připomínky Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením[4],
– s ohledem na obecnou připomínku č. 4 Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením o právu na inkluzívní vzdělávání[5],
– s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv, Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, Mezinárodní pakt o ekonomických, sociálních a kulturních právech a Mezinárodní pakt o občanských a politických právech,
– s ohledem na směrnici Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (dále jen „směrnice o rovnosti v zaměstnání“)[6],
– s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací[7],
– s ohledem na své usnesení ze dne 12. dubna 2016 o programu Erasmus+ a dalších nástrojích na podporu mobility v oblasti odborného vzdělávání a přípravy – celoživotním pojetí učení[8],
– s ohledem na politický dokument Evropského fóra mládeže o rovnosti a nediskriminaci[9],
– s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 2. prosince 2015 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se požadavků na přístupnost u výrobků a služeb (COM(2015) 615),
– s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 3. prosince 2012 o přístupnosti internetových stránek subjektů veřejného sektoru (COM(2012) 721),
– s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/64/EU ze dne 20. října 2010 o právu na tlumočení a překlad v trestním řízení[10],
– s ohledem na publikace Výsledky učení a Pokyny k hodnocení Evropského fóra tlumočníků znakového jazyka (efsli) k rovným příležitostem odborné přípravy pro tlumočníky znakového jazyka a kvalitním službám pro neslyšící občany v celé Unii[11],
– s ohledem na pokyny fóra efsli/Evropské unie neslyšících (EUD) pro tlumočníky znakového jazyka na schůzích na mezinárodní/evropské úrovni[12],
– s ohledem na pokyny Mezinárodní asociace konferenčních tlumočníků pro tlumočníky do mluvených jazyků pracující ve smíšených týmech[13],
– s ohledem na zprávu fóra efsli o právu na tlumočnické služby do znakového jazyka při práci nebo studiu v zahraničí[14],
– s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že jako plnoprávní občané mají všechny osoby se zdravotním postižením, zejména ženy a děti, včetně neslyšících a nedoslýchavých osob, mezi něž patří jak ti, kteří používají znakový jazyk, tak ti, kteří jej nepoužívají, rovná práva a nárok na nezcizitelnou důstojnost, rovné zacházení, nezávislý život, autonomii a plné zapojení do společnosti;
B. vzhledem k tomu, že SFEU stanoví požadavek, aby Unie při vymezení a provádění svých politik a činností bojovala s diskriminací na základě zdravotního postižení (článek 10) a propůjčuje jí pravomoc přijímat právní předpisy pro boj s takovou diskriminací (článek 19);
C. vzhledem k tomu, že články 21 a 26 Listiny základních práv Evropské unie výslovně zakazují diskriminaci na základě zdravotního postižení a stanoví rovnou účast osob se zdravotním postižením na životě společnosti;
D. vzhledem k tomu, že v EU žije přibližně 1 milion neslyšících, kteří používají znakový jazyk[15] a 51 milionů nedoslýchavých[16], z nichž mnozí rovněž používají znakový jazyk;
E. vzhledem k tomu, že národní a regionální znakové jazyky jsou plnohodnotné přirozené jazyky s vlastními gramatickými a syntaktickými pravidly, rovnocenné mluveným jazykům[17];
F. vzhledem k tomu, že politika mnohojazyčnosti Evropské unie podporuje výuku cizích jazyků, a vzhledem k tomu, že jedním z jejích cílů je, aby každý Evropan mluvil kromě mateřského jazyka dalšími dvěma jazyky; vzhledem k tomu, že výuka národních a regionálních znakových jazyků a jim poskytovaná podpora mohou tomuto cíli napomoci;
G. vzhledem k tomu, že přístupnost je pro osoby se zdravotním postižením základním předpokladem toho, aby mohly nezávisle žít a plně a rovnoprávně se zapojit do společnosti[18];
H. vzhledem k tomu, že přístupnost se neomezuje jen na fyzickou přístupnost okolního prostředí, ale týká se také přístupnosti informací a komunikace, včetně způsobu poskytnutí obsahu ve znakovém jazyce[19];
I. vzhledem k tomu, že profesionální tlumočníci znakového jazyky jsou, pokud jde o poslání a úkoly, rovnocenní tlumočníkům do mluvených jazyků;
J. vzhledem k tomu, že v členských státech EU je postavení tlumočníků znakového jazyka různorodé, od neformální podpory rodin až po profesionální vysokoškolsky vzdělané a plně kvalifikované tlumočníky;
K. vzhledem k nedostatku kvalifikovaných a profesionálních tlumočníků znakového jazyka ve všech členských státech EU a vzhledem k tomu, že se poměr mezi uživateli znakového jazyka a jeho tlumočníky pohybuje od 8:1 po 2 500:1, přičemž průměrný poměr je 160:1[20];
L. vzhledem k tomu, že byla předložena petice[21] požadující, aby Parlament umožnil předkládání petic v národních a regionálních znakových jazycích EU;
M. vzhledem k tomu, že Bruselská deklarace o znakových jazycích v Evropské unii[22] podporuje nediskriminační přístup k používání přirozeného znakového jazyka, jak požaduje Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením, kterou ratifikovala EU a vyjma jednoho i všechny její členské státy;
N. vzhledem k tomu že se Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením se zmiňuje o znakovém jazyce v článku 2 (Definice), článku 9 (Přístupnost), článku 21 (Svoboda projevu a přesvědčení a přístup k informacím), článku 24 (Vzdělávání) a v článku 30 (Účast na kulturním životě, rekreace, volný čas a sport)[23];
O. vzhledem k tomu, že v článku 2 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením je jazyk definován jako „mluvený a znakový jazyk a další formy nonverbální komunikace“, a tudíž jsou znakové jazyky uvedeny i ve všech dalších článcích, které se zmiňují buď o komunikaci, nebo o jazyce;
P. vzhledem k tomu, že se míra a kvalita titulkování ve veřejnoprávních i soukromých televizích v jednotlivých členských státech významně liší; jeho četnost se pohybuje v rozpětí od méně než 10 % do téměř 100 % a silně proměnlivá je i kvalita titulků[24]; vzhledem k nedostatku údajů z většiny členských států, pokud jde o úroveň tlumočení do znakového jazyka v televizi;
Q. vzhledem k tomu, že rozvoj nových jazykových technologií by mohl být pro uživatele znakového jazyka přínosem;
R. vzhledem k tomu, že podle Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením odepření přiměřené úpravy představuje diskriminaci, a vzhledem k tomu, že podle směrnice o rovnosti v zaměstnání musí být přiměřená úprava poskytnuta, aby byl zaručen soulad se zásadou rovného zacházení;
S. vzhledem k tomu, že v současné době je pro neslyšící, hluchoslepé nebo nedoslýchavé občany nedostupná přímá komunikace s poslanci Evropského parlamentu a správci orgánů EU, jakož i naopak s neslyšícími nebo nedoslýchavými osobami z orgánů EU;
T. vzhledem k tomu, že v nedávné době se těžiště práce přesunulo z oblasti zdravotnické do oblasti politické a sociální s cílem zajistit práva, svobodu a důstojnost lidí se zdravotním postižením, neboť jsou to často subjektivní překážky a bariéry v okolním prostředí, které brání lidem se zdravotním postižením, aby požívali plných lidských práv;
U. vzhledem k tomu, že v části I Evropské sociální charty z roku 1961 se uvádí, že osoby zdravotně postižené mají právo na odborný výcvik, rehabilitaci a sociální readaptaci bez ohledu na původ a povahu jejich postižení;
V. vzhledem k tomu, že článek 15 revidované Evropské sociální charty uvádí, že zdravotně postižené osoby mají právo na nezávislost, sociální integraci a účast na životě společnosti, a dále, že se smluvní strany Charty zavazují, že:
– přijmou odpovídající opatření, aby se, všude kde je to možné, osobám s postižením dostalo poradenství, vzdělání a odborné přípravy pro výkon povolání v rámci obecných systémů, nebo, kde to není možné, pomocí specializovaných veřejných nebo soukromých institucí,
– budou podporovat jejich přístup k zaměstnání pomocí všech opatření vedoucích k povzbuzení zaměstnavatelů najímat a udržovat v zaměstnání osoby s postižením v normálním pracovním prostředí a upravovat pracovní podmínky potřebám postižených nebo, tam kde to není možné z důvodu postižení, zařídí nebo vytvoří chráněné zaměstnání podle stupně postižení. V určitých případech mohou taková opatření vyžadovat uchýlení se ke specializovaným umisťovacím a podpůrným službám,
– budou podporovat jejich plnou společenskou integraci a účast na životě společnosti, zejména pomocí opatření zejména pomocí opatření zahrnující technickou pomoc s cílem překonat bariéry komunikace a pohybu a umožnit přístup k dopravě, bydlení, kulturní činnosti a odpočinku;
Kvalifikovaní a profesionální tlumočníci znakového jazyka
1. zdůrazňuje potřebu kvalifikovaných a profesionálních tlumočníků znakového jazyka, které lze vyhovět jedině následujícím způsobem:
a) oficiálním uznáním národních a regionálních znakových jazyků v členských státech a v orgánech Evropské unie;
b) formálním vzděláváním (univerzitního nebo podobného typu, které odpovídá 3 rokům denního studia, což odpovídá vzdělání, které je požadováno u tlumočníků mluvených jazyků)[25];
c) registrací (oficiální akreditace a systém kontroly kvality, jako např. trvalý profesní rozvoj);
d) formálním uznáním profese;
2. uznává, že dosažení vysoké kvality služeb tlumočení do znakového jazyka:
a) je závislé na objektivním posuzování kvality týkajícím se všech zúčastněných stran;
b) je založeno na profesních kvalifikacích;
c) zahrnuje odborníky z komunity neslyšících;
3. uznává, že tlumočení do znakového jazyka představuje profesionální službu vyžadující odpovídající ohodnocení;
4. navrhuje zavedení etického kodexu, který by zajišťoval nezávislost a autonomii neslyšících osob v situacích, v nichž jsou účastni profesionální tlumočníci znakového jazyka; poukazuje na to, že základem zajištění rovnocenného postavení obou stran komunikace, která zahrnuje tlumočnické služby, je zachovávání profesního tajemství a uvědomování si povinností a úlohy tlumočníka znakového jazyka v dané situaci; vyzdvihuje, že etický kodex by pomohl chránit právo neslyšících osob na nezávislost a autonomii v těchto situacích;
Rozdíl mezi přístupností a přiměřenou úpravou[26]
5. oceňuje, že určité skupiny těží z přístupnosti, která je založena na souboru průběžně zaváděných norem;
6. je si vědom, že neposkytnutí přístupnosti nelze obhajovat odvoláváním se na disproporcionalitu nebo nadměrnou zátěž;
7. uznává, že přiměřená úprava je individuální záležitost, která doplňuje povinnost zajištění přístupnosti;
8. upozorňuje také, že osoba může požadovat opatření v oblasti přiměřené úpravy i tehdy, je-li splněna podmínka přístupnosti;
9. má za to, že poskytnutí tlumočení do znakového jazyka může představovat opatření zajišťující přístupnost nebo přiměřenou úpravu podle situace;
Přístupnost
10. zdůrazňuje, že neslyšící, hluchoslepí a nedoslýchaví občané musí mít přístup ke stejným informacím a komunikaci jako lidé bez tohoto postižení, a to prostřednictvím tlumočení do znakového jazyka, titulkování, převodu řeči na text a/nebo dalších forem komunikace, včetně tlumočníka-vizualizátora;
11. doporučuje členským státům, aby přijaly příslušná opatření k zajištění přístupu neslyšících, hluchoslepých a nedoslýchavých občanů na rovnoprávném základě s ostatními k hmotným životním podmínkám, dopravě, informacím a komunikaci, včetně informačních a komunikačních technologií a systémů, a k dalším zařízením a službám dostupným nebo poskytovaným veřejnosti;
12. zdůrazňuje, že veřejné a státní služby, včetně jejich obsahu na internetu, musí být zpřístupněny přes živé prostředníky, jimiž jsou tlumočníci znakového jazyka přímo na místě, ale také prostřednictvím možných alternativních služeb poskytovaných přes internet či na dálku;
13. zdůrazňuje, že je třeba, aby členské státy zajistily, aby základní a záchranné služby byly příslušně vybaveny a dokázaly komunikovat s neslyšícími, hluchoslepými a nedoslýchavými; kromě toho požaduje, aby členské státy vzaly v úvahu vznikající technologie s ohledem na zajištění toho, že neslyšící, hluchoslepí a nedoslýchaví občané budou mít k dispozici ty nejmodernější technologie pro kontaktování základních a záchranných služeb;
14. zdůrazňuje nutnost zajistit, aby základní a záchranné služby byly příslušně vybaveny a byly schopny neprodleně řešit situace, jakými jsou nehody a další nouzové situace, jichž jsou účastny neslyšící, hluchoslepé a nedoslýchavé osoby;
15. znovu zdůrazňuje svůj závazek učinit politický proces co nejpřístupnější, mimo jiné i poskytnutím profesionálních tlumočníků znakového jazyka; podotýká, že toto se týká voleb, veřejných konzultací a případně dalších událostí;
16. žádá členské státy, aby do procesu navrhování, plánování a vymezování politik zapojily asociace neslyšících;
17. zdůrazňuje sílící úlohu jazykových technologií při poskytování rovného přístupu pro všechny do digitálního prostoru;
18. uznává význam minimálních standardů pro zajištění přístupnosti, zejména s ohledem na nové a vznikající technologie, jako např. poskytování tlumočení do znakového jazyka přes internet a služeb titulkování;
19. poznamenává, že i když poskytování zdravotní péče je v pravomoci členských států, mělo by vyhovět potřebám neslyšících, hluchoslepých a nedoslýchavých pacientů, například poskytnutím profesionálních tlumočníků znakového jazyka a školením zaměřeným na zvyšování informovanosti zaměstnanců se zvláštní pozorností věnovanou ženám a dětem;
20. uznává, že rovný přístup ke spravedlnosti pro neslyšící, hluchoslepé a nedoslýchavé lze zajistit pouze poskytnutím příslušně kvalifikovaných a profesionálních tlumočníků znakového jazyka;
21. je si vědom důležitosti správných a přesných tlumočnických a překladatelských služeb, zejména při soudních a dalších právních řízeních; znovu proto zdůrazňuje důležitost specializovaných a vysoce kvalifikovaných profesionálních tlumočníků znakového jazyka, zejména při těchto řízeních;
22. zdůrazňuje potřebu zvýšit podporu a posílit specifická opatření, jako např. tlumočení do znakového jazyka a přístupnost aktuálních informací o katastrofách v textové podobě osobám s postižením v případech ozbrojených konfliktů, humanitárních krizí a přírodních pohrom[27];
23. vyzývá všechny členské státy, aby zajistily právní uznání svých národních znakových jazyků a přijaly veškerá příslušná opatření včetně uznání a podpory užívání znakových jazyků;
Zaměstnávání, vzdělávání a odborná příprava
24. Podotýká, že Všeobecná deklarace lidských práv uvádí, že každý má právo pracovat; bere na vědomí, že se členské státy zavázaly, že neslyšícím, hluchoslepým a nedoslýchavým toto právo zaručí na rovnoprávném základě s ostatními;
25. upozorňuje, že musí být přijata opatření ohledně přiměřené úpravy, k nimž patří i poskytnutí profesionálních tlumočníků znakového jazyka, zajišťující rovný přístup k zaměstnání, vzdělání a odborné přípravě;
26. vyzývá k podpoře podniků, které poskytnou nezbytné zdroje pro neslyšící, hluchoslepé a nedoslýchavé; poznamenává, že například pokud jde o pohovory s uchazeči o zaměstnání, nezbytné zdroje, jsou-li k dispozici, nabízejí možnost začlenění pro neslyšící, hluchoslepé a nedoslýchavé;
27. zdůrazňuje, že musí být poskytovány vyvážené a komplexní informace o znakovém jazyce a o tom, co znamená být neslyšící, tak aby rodiče mohli činit informované volby v nejlepším zájmu svých dětí;
28. u vědomí toho, že vzdělávání je v pravomoci členských států, vyzývá členské státy, aby zajistily, že neslyšící, hluchoslepí a nedoslýchaví občané nebudou vyčleněni ze všeobecného vzdělávacího systému;
29. považuje za nezbytné, i když uznává, že vzdělávání je v pravomoci členských států, aby neslyšícím, hluchoslepým a nedoslýchavým studentům byla poskytnuta veškerá nezbytná technická podpora, včetně tlumočení, na všech stupních vzdělávacího systému;
30. zdůrazňuje, že by členské státy měly zajistit inkluzívní systém vzdělávání na všech stupních a celoživotní učení poskytované způsobem, který je přístupný neslyšícím, hluchoslepým a nedoslýchavým občanům, ačkoli uznává, že vzdělávání je v pravomoci členských států;
31. zdůrazňuje, že programy včasné intervence jsou pro děti klíčové při rozvoji jejich dovedností potřebných pro život, včetně jazykových dovedností; navíc upozorňuje, že by tyto programy měly v optimálním případě obsahovat profesní vzory pro neslyšící;
32. zdůrazňuje, že neslyšící, hluchoslepí a nedoslýchaví studenti a jejich rodiče musí mít příležitost naučit se národní a regionální znakový jazyk používaný v jejich okolí prostřednictvím předškolních zařízení a ve školách[28];
33. zdůrazňuje, že musí být přijata opatření směřující k uznání a podpoře jazykové identity komunity neslyšících[29];
34. vyzývá členské státy zvláště k tomu, aby podporovaly prostředí, v němž se znakový jazyk a jazyková identita mohou rozvíjet a jsou podporovány pro všechny, na školách, univerzitách, pracovištích, ve sportovních klubech a v rámci společnosti;
35. vyzývá členské státy, aby podporovaly výuku znakového jazyka stejným způsobem jako výuku cizích jazyků;
36. zdůrazňuje, že kvalifikovaní tlumočníci znakového jazyka a učitelé s aprobací pro znakový jazyk, kteří mají dovednosti potřebné k efektivní práci v dvojjazyčném inkluzívním vzdělávacím prostředí, mají zásadní vliv na studijní výsledky neslyšících dětí a mladých dospělých, což dlouhodobě vede k lepším výsledkům ve vzdělávání a nižší míře nezaměstnanosti;
37. vyzdvihuje všeobecný nedostatek dvojjazyčných učebnic znakového jazyka a studijních materiálů v přístupných formátech a jazycích;
38. naléhavě vyzývá k tomu, aby byla v rámci celé EU zaručena zásada svobodného pohybu pro neslyšící, hluchoslepé a nedoslýchavé, zejména v rámci programu Erasmus+ a souvisejících programů mobility, zabezpečením toho, aby účastníky neúměrně nezatěžovaly starosti se zařizováním vlastních tlumočnických služeb;
39. vítá pilotní projekt evropského průkazu pro osoby se zdravotním postižením; odmítá vyloučení tlumočení do znakového jazyka z projektu, protože to významným způsobem brání svobodě pohybu neslyšících, hluchoslepých a nedoslýchavých pracovníků a studentů v rámci EU;
Orgány Evropské unie
40. uznává, že orgány Evropské unie musí pro své zaměstnance, volené úřední osoby a stážisty i vůči svým občanům představovat model správné praxe, pokud jde o poskytování přiměřené úpravy a přístupnosti, což zahrnuje i tlumočení do znakového jazyka;
41. vítá skutečnost, že orgány Evropské unie již v jednotlivých případech zajišťují přístupnost veřejných akcí a schůzí výboru; zastává názor, že titulkování a převod řeči na text by měly být považovány za alternativní, nicméně rovnocenná a nezbytná opatření pro nedoslýchavé osoby nepoužívající znakové jazyky, což platí i pro zaměstnance orgánů Evropské unie, pokud jde o poskytování přiměřené úpravy podle článku 5 směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání;
42. uznává, že orgány EU mají zaveden systém poskytování tlumočení do znakového jazyka prostřednictvím svých příslušných tlumočnických oddělení za účelem přístupnosti; naléhavě vyzývá orgány, aby využily stávající systémy také při poskytování přiměřené úpravy pro zaměstnance a/nebo volené úřední osoby, což účinně minimalizuje administrativní zátěž jednotlivce i orgánů;
43. naléhavě vyzývá orgány, aby formálně udělily tlumočníkům znakového jazyka stejný status, jaký mají tlumočníci mluvených jazyků ve vztahu k tlumočnickým službám, které poskytují orgánům a/nebo zaměstnancům a voleným úředním osobám, včetně přístupu k technologické podpoře, přípravným materiálům a dokumentům;
44. vyzývá Eurostat k zajištění toho, aby evropské orgány dostaly statistiky týkající se neslyšících, hluchoslepých a nedoslýchavých osob používajících znakový jazyk, a mohly tak lépe vymezit, provádět a analyzovat politiku v oblasti zdravotně postižených a jazykovou politiku;
45. naléhavě žádá službu pro návštěvníky Evropského parlamentu, aby pečovala o potřeby neslyšících, hluchoslepých a nedoslýchavých návštěvníků zajištěním přímého přístupu v národním nebo regionálním znakovém jazyce a převodem řeči na text;
46. žádá orgány o úplné provedení pilotního projektu INSIGN Evropské unie, který je odpovědí na rozhodnutí Parlamentu z 10–13. prosince 2012 o provedení aplikace a služby tlumočení do znakového jazyka v reálném čase a klade si za cíl zlepšení komunikace neslyšících a nedoslýchavých osob s orgány EU[30];
47. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.