Evropský parlament,

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 22. listopadu 2016 o vztazích mezi EU a Tureckem,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že situace, jež v Turecku panuje, pokud se jedná o demokracii a základní práva, se od počátku jednání o přistoupení v roce 2005 výrazně zhoršila;

B.  vzhledem k tomu, že turecká vláda zneužívá výjimečný stav a neúspěšný pokus o převrat ze dne 15. července 2016 k vážnému omezování svobody slova, svobody sdělovacích prostředků a obecně demokratických práv;

C.  vzhledem k tomu, že podle Reportérů bez hranic bylo v průběhu prvních šesti týdnů výjimečného stavu zatčeno 89 novinářů a 104 sdělovacích prostředků bylo uzavřeno, takže více než 2 300 novinářů přišlo o zaměstnání a nejméně 330 novinářům byla odebrána novinářská akreditace; vzhledem k tomu, že existuje nespočet dalších novinářů, kteří jsou v současnosti zadržováni v policejních celách, byli zadržováni a propuštěni bez sdělení obvinění nebo dosud nebyli zadrženi, ale byl vydán příkaz k jejich zadržení;

D.  vzhledem k tomu, že i před neúspěšným pokusem o převrat a následným vyhlášením výjimečného stavu docházelo k četnému a systematickému porušování svobody tisku, přičemž mezi nejznámější případy patří vyšetřování deníku Cumhuriyet v květnu 2015 pro podezření z terorismu a špionáže kvůli tomu, že zveřejnil videozáznam a zpravodajský příspěvek, které ukazovaly nákladní vozidla se zbraněmi určenými džihádistům v Sýrii, listopadové zatčení redaktora tohoto listu Cana Dündara a novináře Erdema Güla, policejní zásah v televizních stanicích a novinách mediální skupiny Ipek a propuštění jejich novinářů v říjnu 2015 a vládní převzetí kontroly nad listem Zaman v březnu 2016;

E.  vzhledem k tomu, že toto porušování svobody sdělovacích prostředků v Turecku mělo dopad i na občany evropských zemí, jako např. na německého satirika Jana Böhmermanna a nizozemskou novinářku Ebru Umarovou;

F.  vzhledem k tomu, že v Turecku jsou v současnosti blokovány tisíce internetových stránek; vzhledem k tomu, že podle organizace Human Rights Watch byly v prvním pololetí roku 2015 téměř tři čtvrtiny celosvětových žádostí o odstranění příspěvků a blokování účtů adresované společnosti Twitter podány tureckými orgány;

G.  vzhledem k tomu, že spolupředsedové opoziční politické strany HDP Selahattin Demirtaş a Figen Yüksekdağová byli zatčeni společně s deseti dalšími poslanci tureckého parlamentu;

H.  vzhledem k tomu, že zatčení tisíců soudců a státních zástupců a jejich dočasné zproštění úřadu vážně narušila nezávislost soudnictví a princip dělby moci;

I.  vzhledem k tomu, že Turecko odmítá přehodnotit svou nezákonnou vojenskou okupaci severní části Kypru probíhající od roku 1974; vzhledem k tomu, že Turecko odmítá uznat Kyperskou republiku a plnit povinnosti, které pro něj vyplývají z ankarského protokolu;

J.  vzhledem k tomu, že jsou systematicky pronásledovány a diskriminovány náboženské menšiny;

K.  vzhledem k tomu, že turecká vláda se rozhodla, že rozhodovací pravomoci ve věci jmenování rektorů veřejných a soukromých vysokých škol přenese na předsedu vlády;

L.  vzhledem k tomu, že turecká vláda poskytla pomoc a zbraně džihádistickým skupinám v Sýrii a činí tak i nadále;

M.  vzhledem k tomu, že turecká vláda hrozí tím, že nechá tři miliony migrantů vstoupit do EU, s cílem získat pro turecké občany osvobození od vízové povinnosti;

N.  vzhledem k tomu, že Turecko obdrželo v letech 2005 až 2016 v rámci předvstupní pomoci celkem téměř 10 miliard EUR;

O.  vzhledem k tomu, že početné průzkumy veřejného mínění ve většině členských států naznačují, že velká většina občanů nesouhlasí s přistoupením Turecka k EU;

1.  vyzývá Radu, aby zastavila jednání o přistoupení Turecka k EU;

2.  vyzývá Radu, aby neprodleně zastavila veškeré platby Turecku v rámci nástroje předvstupní pomoci;

3.  vyzývá členské státy, aby definovaly vlastní vztahy s Tureckem do budoucna;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, vládám členských států a vládě Turecka.