Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Radě pro lidská práva Organizace spojených národů,

–  s ohledem na nadcházející 34. zasedání Rady pro lidská práva, které se uskuteční od 27. února do 24. března 2017,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Evropská unie a její členské státy musí zaručit dodržování lidských práv v rámci všech svých vnitřních i vnějších politik a zajistit jejich soudržnost, aby postavení Evropské unie a jejích členských států v Radě pro lidská práva bylo silné a věrohodné;

B.  vzhledem k tomu, že Rada pro lidská práva bude konat své 34. zasedání, které proběhne ve dnech 27. února až 24. března 2017; vzhledem k tomu, že u příležitosti tohoto 34. zasedání se delegace podvýboru pro lidská práva Evropského parlamentu vydá do Ženevy, jak tomu bylo i v předchozích letech u minulých zasedání Rady pro lidská práva; vzhledem k tomu, že v roce 2017 se uskuteční ještě dvě další zasedání Rady pro lidská práva;

C.  vzhledem k tomu, že v současnosti zasedá v Radě pro lidská práva sedm členských států, a to: Německo (do roku 2018), Belgie (do roku 2018), Lotyšsko (do roku 2017), Nizozemsko (do roku 2017), Portugalsko (do roku 2017), Spojené království (do roku 2017) a Slovinsko (do roku 2018);

D.  vzhledem k tomu, že činnost Unie a jejích členských států v Radě pro lidská práva a spolupráce s touto Radou, jakož i se všemi organizacemi OSN, musí být lépe koordinována a posílena, aby bylo možné lépe zohlednit a provádět doporučení Rady pro lidská práva v politice v oblasti lidských práv Unie, a to na vnitřní i vnější úrovni; vzhledem k tomu, že delegace Unie v Radě pro lidská práva se příliš často spokojí s tím, že přijdou se svými vlastními prioritami, aniž by vzaly v úvahu činnost OSN a Rady pro lidská práva v oblasti lidských práv;

Práce a organizace Rady pro lidská práva

1.  znovu vyzývá členské státy Evropské unie, aby aktivně vystupovaly proti jakýmkoli snahám ohrožujícím všeobecnou platnost, nedělitelnost a provázanost lidských práv a aby aktivně podporovaly Radu pro lidská práva při potírání veškeré diskriminace, ať už k ní dochází z jakýchkoli důvodů;

2.  varuje před manipulací s Radou pro lidská práva; zdůrazňuje význam jejích rezolucí o jednotlivých zemích, které se zabývají vážným porušováním lidských práv; upozorňuje, že situaci v oblasti lidských práv je důležité hodnotit objektivním, transparentním, neselektivním, konstruktivním a nekonfrontačním způsobem, který bude založen na věrohodných informacích a povede k interaktivnímu dialogu, bude univerzální a ke všem státům bude přistupovat rovným způsobem; vyzývá členské státy EU, aby aktivně přispívaly k provádění dohodnutých zásad týkajících se Rady pro lidská práva;

3.  zdůrazňuje, že pro zajištění dodržování lidských práv je důležité zabývat se hlavními příčinami politické nerovnováhy v řadě zemí, a to prostřednictvím rozvojových politik, které jsou v souladu s cíli udržitelného rozvoje a socioekonomickými, politickými a kulturními opatřeními;

4.  konstatuje, že Saúdská Arábie je členem Rady pro lidská práva do roku 2019; jasně odsuzuje hrubá porušování lidských práv, k nimž v Saúdskoarabském království dochází, přičemž tato země používá svůj mandát k blokování žádostí zvláštních zpravodajů OSN, jejichž úkolem provádět šetření, která mají zjistit, zda dochází k mučení, potlačování svobody projevu a názoru, jakož i k popravám, a velmi podobně tato země zamezuje i jakékoli snaze o nezávislé vyšetřování situace v Jemenu; odsuzuje skutečnost, že na 33. zasedání Rady pro lidská práva se jí již druhý rok za sebou podařilo zablokovat usnesení navržené Unií, které mělo za cíl uspíšit mezinárodní vyšetřování; žádá Unii, aby toto usnesení opět navrhla poté, co vysoká komisařka OSN pro lidská práva, Kate Gilmorová, kritizovala absenci nestrannosti a porušování základních předpisů na ochranu jemenské národní komise, která byla zřízena po neúspěšné žádosti mezinárodní komise;

5.  vítá výroční zprávy vysoké komisařky OSN pro lidská práva, a zejména pozornost, která je věnována situaci v Hondurasu, Kolumbii, Guatemale, na Kypru, v Íránu, na Srí Lance, v Jemenu, na okupovaném palestinském území, včetně východního Jeruzaléma, v okupovaných syrských Golanských výšinách, v Afghánistánu a Guinei;

6.  odmítá používání pojmu „odpovědnost za ochranu“, neboť takový přístup porušuje mezinárodní právo a nenabízí přiměřený právní základ k ospravedlnění jednostranného použití síly; odsuzuje úlohu světové policie, kterou si připisují státy jako Spojené státy americké nebo Francie či organizace jako NATO, a to i pokud jde o úlohu sahající mimo mandát OSN nebo mimo rámec uvedených subjektů; odsuzuje rovněž „cílené letecké útoky“ a vstup cizích vojsk na území určitých států; odsuzuje zásahy organizace NATO, které nahrazují činnosti sloužící k obnově míru a stabilizaci v době, kdy k jejich provádění nelze získat široký konsensus v rámci Valného shromáždění OSN;

Ekonomická, sociální a kulturní práva

7.  vítá důležitost, kterou Rada pro lidská práva přikládá propagaci a ochraně ekonomických a sociálních práv, jakož i otázce vzájemné závislosti a nedělitelnosti lidských práv; opětovně zdůrazňuje, že je důležité přistupovat k ekonomickým, sociálním, kulturním, občanským i politickým právům rovnocenným způsobem; upozorňuje, že vysoká míra nezaměstnanosti, nárůst chudoby a sociálního vyloučení a stále obtížnější přístup ke službám v oblasti zdravotnictví, vzdělávání, bydlení, dopravy a kultury i snižující se kvalita těchto služeb představují významné problémy; vítá klíčovou úlohu veřejných služeb v této oblasti a konstatuje, že jejich privatizace a liberalizace přispěly ke zhoršení přístupu k některým z těchto práv;

8.  mimo jiné zdůrazňuje, že zavedení doložek o demokracii a lidských právech do dohod o volném obchodu, které Unie podepsala, se dostatečně nezohledňuje a je tedy neúspěchem, přičemž tyto dohody o volném obchodu dokonce vedly ke krokům zpět, konkrétně k porušování základních lidských práv, zejména těch ekonomických a sociálních, zchudnutí dotčených národů a monopolizaci zdrojů nadnárodními společnostmi; domnívá se, že je třeba zavést nové formy spolupráce, které umožní hospodářský a sociální rozvoj třetích zemí na základě potřeb jejich obyvatel; domnívá se, že kromě dopadu úsporných plánů na lidská práva by se Rada pro lidská práva OSN měla rovněž pustit do prostudování a oznámení dopadů dohod o volném obchodu a zejména rizik a dopadů dohod o hospodářském partnerství se zeměmi AKT;

9.  domnívá se, že otázka přerozdělování bohatství ve světě by měla být při zasedání Rady pro lidská práva v roce 2017 důležitou prioritou, jelikož představuje hlavní překážku výkonu ekonomických a sociálních práv; je rovněž toho názoru, že delegace Unie a jejích členských států by měla přijmout veškeré kroky nutné k dosažení tohoto cíle;

10.  zdůrazňuje důležitost zprávy o přístupu k lékům, a to v souvislosti s právem každého jedince na ten nejlepší možný stav fyzického a duševního zdraví; vyzývá delegaci Unie a jejích členských států, aby podporovala přístup k lékům a veřejným zdravotnickým službám, které jsou kvalitní a dostupné pro všechny, a aby navrhla provedení průzkumu úlohy farmaceutického průmyslu;

11.  stejnou důležitost přisuzuje i zprávě o slušném bydlení jakožto součásti práva na život na dostačující úrovni; vyzývá delegaci Unie a jejích členských států, aby podporovala přístup ke kvalitnímu bydlení pro všechny jakožto základnímu právu bez jakékoli diskriminace;

12.  rovněž vítá zprávu o právu na potraviny; poukazuje na to, že členské státy OSN by měly více podporovat dostupnost životně důležitých přírodních zdrojů, přístup k půdě a také potravinovou soběstačnost a zabezpečení potravin jako nástroje pro zmírnění chudoby a nezaměstnanosti; vyjadřuje politování nad tím, že značný počet lidí nemá, nebo již nemá přístup k určitým zdrojům, včetně základních surovin, jako je voda, a to vinou spekulativního skupování těchto zdrojů zejména společnostmi či jednotlivci, jež bývají v daných zemích podporováni politickými orgány, což vede k nedostatku potravin a jejich vzrůstající ceně; z tohoto důvodu vyzývá delegaci Unie a jejích členských států, aby podporovala návrhy na uznání základních veřejných statků a jejich zapsání do zvláštní úmluvy OSN, a to u Rady pro lidská práva a v širším měřítku i u mezinárodních a regionálních subjektů a na mezinárodních a regionálních konferencích (Světová banka, WTO, UNCTAD, MMF, OECD a jiné);

13.  zdůrazňuje důležitost bodu týkajícího se dopadů vnějšího dluhu a s ním souvisejících mezinárodních finančních závazků států na dodržování všech lidských práv, neboť bere v úvahu skutečnost, že hrazení „úroků z tohoto dluhu“ států se v současné době týká většiny zemí a slouží jako záminka pro zavedení úsporných plánů nazvaných „plány strukturálních změn“, které ohrožují základní práva, a to i v rámci Unie;

Občanská a politická práva

14.  vyzývá všechny státy, aby bojovaly proti mučení, a to v rámci i členských států; vyzývá delegaci Unie a delegace jejích členských států, aby do diskuze o mučení a jiných ponižujících trestech a nelidském zacházení zahrnuly otázku zákazu obchodování s produkty, jež by mohly na území či vně Unie k mučení sloužit;

15.  vyzývá delegaci Unie a delegace jejích členských států, aby opětovně zdůraznily svůj odmítavý postoj k trestu smrti a své přesvědčení o potřebě jeho všeobecného zrušení a zavedení okamžitého moratoria v zemích, kde je stále ještě existuje; vyjadřuje své znepokojení nad určitým počtem zemí, které vykonávání trestu smrti zastavily a které se nyní vracejí k popravám nebo dokonce trest smrti opětovně zavádějí zejména z důvodu boje proti terorismu a v rámci boje proti obchodu s drogami;

16.  trvá na tom, že během tohoto zasedání Rady pro lidská práva je nezbytné projednat otázku svobody sdružování a boje proti všem formám represe včetně vražd odborářů, politických aktivistů a aktivistů různých sdružení, umělců a obránců lidských práv;

17.  bere na vědomí, jaký význam byl na 31. zasedání připsán svobodě náboženského vyznání nebo přesvědčení, a připomíná, že tato svoboda předpokládá jak právo věřit, tak i právo nevěřit, a stejně tak i právo prosazovat náboženská přesvědčení a své přesvědčení změnit; opětovně zdůrazňuje, že si váží sekularismu, který je zásadní charakteristikou demokratického státu, jelikož je definován jako přísné oddělení politických a náboženských autorit, znamená odmítnutí jakéhokoli zasahování náboženství do fungování věcí veřejných a jakéhokoli zasahování politiky do náboženství, s výhradou zachování pravidel bezpečnosti a veřejného pořádku (včetně respektování svobody druhých) a zaručení, že všichni (věřící, agnostici i ateisté) mají stejnou svobodu svědomí, jakož i svobodu své přesvědčení veřejně vyjádřit;

18.  považuje za zvláště důležitou zprávu o právu na soukromí v digitálním věku; vyjadřuje politování nad tím, že technologie, včetně těch evropských, jsou využívány k porušování lidských práv, a to zejména cenzurou a hromadným dozorem; odsuzuje rovněž hromadnou špionáž milionů osob, již provádí především Národní bezpečnostní agentura Spojených států; vyjadřuje své znepokojení, pokud jde o šíření sledovacích a testovacích technologií, které představuje rostoucí ohrožení pro aktivisty bojující za lidská práva a často zasahuje do práva na soukromí; žádá, aby tyto obavy byly v tomto bodu zasedání zohledněny; lituje, že mezinárodní společenství stále nezahájilo jednání o uzavření mezinárodní dohody o ochraně osobních údajů, která by se mohla inspirovat úmluvou Rady Evropy č. 108, a vybízí delegaci Unie a jejích členských států, aby pracovala na přípravě takového rámce ve spolupráci se svými mezinárodními protějšky;

19.  odsuzuje rostoucí externí zajišťování bezpečnostních úkolů, včetně těch vojenských, které jsou svěřovány soukromým organizacím a podnikům, přičemž se jedná o výsadní pravomoci spadající výhradně do kompetence států, a žádá Unii a její členské státy, aby zvýšily úsilí ve snaze tyto praktiky ukončit; domnívá se, že dodržování standardů v oblasti lidských práv je stále odpovědností států, a z tohoto důvodu zastává názor, že se jedná o přesun úkolů veřejných služeb a že státy by měly nést odpovědnost za porušování lidských práv a humanitárního práva, které páchají jejich podniky;

20.  trvá na tom, že nedostatečné právní předpisy, neprůhlednost a absence dozoru v oblasti obchodu se zbraněmi jsou příčinou stále většího lidského utrpení v podobě občanských válek a ozbrojených konfliktů; domnívá se, že obchod se zbraněmi podporuje nestabilitu a korupci a narušuje mírový proces; odsuzuje především jeho úlohu v zemích, jako je Jemen, Somálsko, Jižní Súdán a Nigérie, a připojuje se k varování týkající se těchto zemí, které učinil generální tajemník OSN dne 22. února 2017; trvá tedy na tom, aby byla tato záležitost během tohoto zasedání řešena;

Práva národů, skupin a jednotlivců

21.  zdůrazňuje, že je důležité dodržovat základní lidská práva původních národů a kmenů, jak jsou definována v úmluvě č. 169 MOP, a vyjadřuje své obavy ze zhoršení situace obránců, bojovníků, organizací a institucí v oblasti lidských práv, kteří poukazují zejména na otázku zabírání půdy; vyzývá, aby tyto otázky byly předmětem zvláštního bodu na pořadu jednání schůze Rady pro lidská práva;

22.  vítá význam, který je na tomto 34. zasedání přikládán právům dítěte, a také odhodlání věnovat se, v návaznosti na přijetí rezoluce 25/6, do hloubky otázkám obchodování s dětmi a prodeje dětí a otázkám prostituce a pornografie využívající děti;

23.  vyzývá Unii a její členské státy, aby přednostně podporovaly konkrétní kroky Rady pro lidská práva, jejichž cílem je ukončit porušování lidských práv civilního obyvatelstva, a především žen a dětí, jež se ocitly ve válce a násilných konfliktech; požaduje, aby byla prováděna zejména prioritní opatření s cílem ukončit nábor dětských vojáků a zajistit jejich ochranu;

24.  vyjadřuje politování nad tím, že na konferencích Rady pro lidská práva v roce 2017 nebudou projednávány otázky související s právy lesbických žen, gayů, bisexuálů a transsexuálů (LGBTI); odsuzuje násilí a diskriminaci, jimž jsou v celém světě vystaveny osoby LGBTI; odsuzuje zejména nucenou sterilizaci transsexuálů, která přetrvává v některých státech, včetně států Unie, a vyzývá k okamžitému ukončení tohoto porušování lidských práv; vyzývá mezinárodní společenství k úvaze o prostředcích, jak přizpůsobit jejich rodinné právo vývoji současných způsobů a podob rodiny, včetně možnosti svazku a adopce pro osoby stejného pohlaví; zdůrazňuje, že lesbické ženy často trpí mnohonásobnou diskriminací (jakožto ženy a jakožto lesbičky) a že opatření ve prospěch rovnosti pro osoby LGBTI musí být prováděna spolu s opatřeními podporujícími rovnost žen a dívek, s cílem dosáhnout rovnosti a zákazu diskriminace; vyjadřuje své znepokojení nad nedávným zvýšením počtu násilných zákonů, postupů a činů proti osobám na základě jejich identity v souvislosti s jejich sexuální orientací a s jejich pohlavím; opětovně potvrzuje svou podporu pokračování činností Vysokého komisaře pro lidská práva, které mají prosazovat a chránit výkon všech lidských práv osobami LGBTI, zejména prostřednictvím prohlášení, zpráv a kampaně Svoboda a Rovnost; vybízí Vysoký komisariát OSN, aby pokračovat v boji proti diskriminačním zákonům a postupům;

25.  vítá zprávu o ochraně lidských práv migrantů; odsuzuje politiky externalizace hranic Evropské unie, které mají dopad na větší riziko hrozící osobám, jež se snaží nalézt v Evropě bezpečí, a jejichž následkem je zvýšení počtu úmrtí osob na moři i na zemi při jejich cestě do Evropy; zdůrazňuje, že je nezbytné, aby Unie v souladu se svými mezinárodními závazky veškerou migrační politiku, včetně kontroly hranic, založila na konzistentním přístupu vycházejícím z lidských práv; odsuzuje v této souvislosti „chartúmský proces“, jehož součástí je spolupráce v oblasti „řízení migrace“ zejména s eritrejským a súdánským režimem; opětovně vyzývá členské státy Unie k provádění doložek o „demokracii a lidských právech“ ve všech mezinárodních dohodách, bez ohledu na povahu těchto dohod, a k tomu, aby zajistily dodržování lidských práv v rámci svých vlastních vnitřních a vnějších politik, protože v opačném případě by došlo k oslabení pozice Unie jak v Radě pro lidská práva, tak i ve všech ostatních mezinárodních platformách, které se zabývají lidskými právy;

Provázanost lidských práv a tematických otázek týkajících se lidských práv

26.  bere na vědomí, že na 34. zasedání je kladen důraz na souvislost mezi lidskými právy a terorismem a na škodlivý dopad terorismu na možnost všech lidí těšit se lidským právům a základním svobodám, zejména právu na život, svobodu a osobní bezpečnost; zdůrazňuje, že boj proti terorismu nesmí v žádném případě sloužit jako záminka omezování osobních svobod a základních práv; má za to, že „válečná“ reakce některých západních zemí nejenže teroristickou hrozbu neomezí, ale naopak spirálu násilí ještě vyostří; zdůrazňuje opětovně, že účinný plán boje proti terorismu může být zaveden až v okamžiku, kdy budou zastaveny toky financování teroristických organizací, a to zejména pozastavením všech obchodních dohod a dohod o partnerství se zeměmi, které tyto organizace podporují; zdůrazňuje mimo jiné význam posílení veřejných zpravodajských, bezpečnostních a justičních služeb, ale také nezbytnost zavádět programy prevence a centra financovaná veřejnými úřady s cílem včas odhalovat metody náboru teroristických organizací, předcházet mu, mít možnost mařit náborové sítě a umožňovat opětovné začleňování osob získaných ke spolupráci; připomíná, že práva nejen na zabezpečení, ale také na bezpečnost jsou základní, a odsuzuje jakoukoli veřejnou politiku, jejímž cílem je diskriminovat část vlastního obyvatelstva na základě jeho skutečného nebo domnělého původu nebo náboženství; má za to, že v tomto rámci je mimořádně důležitý bod, který je věnován dopadům terorismu na lidská práva;

27.  považuje za zásadní bod, který je věnován vypracování mezinárodního právně závazného nástroje týkajícího se nadnárodních společností a jiných podniků a lidských práv; podporuje práci mezivládní pracovní skupiny OSN v této věci a žádá naléhavě orgány Unie a členské státy, aby se řídily příslušnými rezolucemi a plně k tomuto cíli pracovaly;

28.  domnívá se, že stejně tak je mimořádně důležité jednání o lidských právech a životním prostředí, a má za to, že úzce souvisí s právy národů nakládat se svými přírodními zdroji a půdou a mít systém udržitelného řízení životního prostředí; považuje proto za zásadní, aby všichni ratifikovali a prováděli Kjótský protokol a další mezinárodní úmluvy, které umožňují skutečné využívat tato práva; domnívá se, že dohody uzavřené na konferenci COP21 v Paříži jsou nadále nedostatečné k zastavení změny klimatu a k tomu, aby byla národům zaručena sociální a environmentální práva; žádá delegaci Unie a zástupce členských států, aby v rámci Rady pro lidská práva podpořili návrh vytvořit mezinárodní soud pro environmentální justici pod záštitou OSN a aby pracovali na zavedení závazného právního nástroje s cílem postihovat nejvíce znečišťující státy a podniky;

29.  zdůrazňuje, že podle odhadů OSN bude do roku 2050 z důvodů souvisejících s životním prostředím vysídleno 200 milionů osob; zdůrazňuje, že je nezbytný globální přístup umožňující řešit problémy změny klimatu, chudoby, vykořisťování a přístupu ke zdrojům a také boje proti zabírání půdy a bohatství nadnárodními společnostmi, aby tak byl umožněn rozvoj a přístup obyvatelstva k základním statkům, právům a službám; žádá delegaci Unie v Radě pro lidská práva a zástupce členských států, aby se aktivně účastnili diskuse o termínu „klimatičtí a environmentální uprchlíci“ s cílem vypracovat právně závaznou definici v rámci mezinárodního práva;

Práva národů na sebeurčení a situace v oblasti lidských práv vyžadující pozornost Rady pro lidská práva

30.  opětovně zdůrazňuje nezcizitelné právo národů na sebeurčení a na rozhodování o vlastním politickém, hospodářském a sociálním rozvoji bez vnějších zásahů; žádá u příležitosti zasedání Rady pro lidská práva v roce 2017 Unii a její členské státy, aby toto právo rázně prosazovaly namísto současných politik; odmítá také, aby Unie a Spojené státy uvalovaly na třetí země sankce, které mají za cíl v podstatě chránit geopolitické a ekonomické zájmy původců sankcí, a nikoli dotčeného obyvatelstva, které by však měly být rozhodující;

31.  vyjadřuje své velké znepokojení nad zhoršující se humanitární a bezpečnostní situací v Sýrii následkem okupace významné části území organizací takzvaného „Islámského státu“; opětovně důrazně odsuzuje systematické porušování lidských práv ze strany teroristických organizací; vyjadřuje také své velké znepokojení nad porušováním lidských práv, jehož se dopouští syrský režim, zejména nad zasahováním do svobody projevu, svévolným zadržováním obhájců lidských práv a nad represí vůči nim; zdůrazňuje, že závěry komise pro provedení zvláštního hloubkového nezávislého šetření ve věci událostí v Aleppu mají velký význam pro případnou identifikaci všech, u nichž je možno se důvodně domnívat, že jsou odpovědni za předpokládané porušování mezinárodního práva a lidských práv a útoků na ně; zdůrazňuje, že k vyostření konfliktu přispěl obchod se zbraněmi; důrazně odsuzuje nejrůznější zásahy západních zemí za poslední roky, které měly dramatické následky v radikalizaci jednotlivců, zejména na Středním východě a v zemích jižního sousedství; vítá úsilí ve prospěch politického dialogu pod záštitou OSN s cílem nalézt východisko z politické krize v této zemi a zdůrazňuje, že aby byl tento dialog účinný, musí zahrnovat členy mírové opozice syrského režimu;

32.  je hluboce znepokojen v souvislosti s konfliktem v Jižním Súdánu, který se opětovně rozhořel; vyzývá obě strany konfliktu k okamžitému ukončení bojů a vyjadřuje svou podporu nestranné mediaci, která by umožnila uzavřít v co nejkratší době dohodu; vyzývá k poskytnutí větší humanitární pomoci civilnímu obyvatelstvu, které se dostalo tímto konfliktem do pasti a snaží se ze země uprchnout; požaduje, aby Unie a její členské státy při otevření svých hranic osobám, které prchají před konfliktem, dodržovaly zásadu nenavracení; dále požaduje, aby mezinárodní společenství přijalo opatření s cílem ukončit veškeré dodávky zbraní a vojenského vybavení Jižnímu Súdánu a aby byl ukončen veškerý vývoz zbraní do tohoto regionu;

33.  zdůrazňuje význam, který mají diskuse v rámci Rady pro lidská práva týkající se situace v Burundi; vyjadřuje své extrémní znepokojení nad situací v této zemi a zdůrazňuje, že tato situace může mít pro celý region dramatické následky; požaduje, aby byl dodržován Pakt o bezpečnosti, stabilitě a rozvoji oblasti Velkých jezer a protokol o neútočení a vzájemné obraně; domnívá se, že současnou krizi lze vyřešit pouze prostřednictvím politického dialogu na vnitrostátní a regionální úrovni a že tato krize nesmí v žádném případě sloužit jako záminka k novému vojenskému zásahu v tomto regionu; domnívá se, že problémy Burundi lze vyřešit pouze prostřednictvím zaručení stejných práv všem občanům, vypořádání se s problémy spojenými s kontrolou nad úrodnou zemědělskou půdou, nezaměstnaností a chudobou, boje proti korupci, chudobě, nerovnostem a diskriminaci a prostřednictvím podpory sociálních, politických a ekonomických reforem s cílem vytvořit svobodný, demokratický a stabilní stát;

34.  konstatuje, že situace v oblasti lidských práv v Íránu je stále velmi znepokojivá; odsuzuje represivní opatření proti demonstrantům a pokojným disidentům (včetně studentů, členů akademické obce, obhájců lidských práv), aktivistům bojujících za práva žen, právníkům, novinářům, bloggerům a náboženským činitelům, která jsou v této zemi na denním pořádku; zdůrazňuje zásadní roli, kterou musí hrát mezinárodní společenství, aby zajistilo mír; vyjadřuje znepokojení nad počtem politických vězňů a vězňů svědomí, stále vysokým počtem poprav, včetně poprav nezletilých osob, mučením, nespravedlivými soudními procesy a přemrštěnými částkami požadovanými jako kauce a přísnými omezeními svobody informací, vyjadřování, shromažďování, náboženského vyznání, vzdělávání a pohybu;

35.  uznává pokrok, kterého bylo dosud dosaženo, pokud jde o lidská práva v Myanmaru, a zdůrazňuje, že zbývá ještě urazit kus cesty, především v oblasti práv menšin a svobody vyjadřování, sdružování a pokojného shromažďování; odsuzuje diskriminaci a útlak Rohingyů, kterou ještě zhoršuje skutečnost, že toto etnikum nemá žádný právní status, i šíření nenávistných projevů proti vyznavačům jiného náboženství než buddhismu; vyzývá k provedení transparentních a nezávislých hloubkových šetření ve věci všech porušení lidských práv Rohingyů;

36.  zdůrazňuje význam toho bodu zasedání, který je věnován Eritreji; ostře odsuzuje systematická a narůstající porušení lidských práv v Eritreji; je velmi znepokojen z hospodářské a sociální situace obyvatelstva Eritreje a uprchlíků do sousedních zemí; odsuzuje hrozby, které se neustále vznášejí nad eritrejskou diasporou, zejména ve formě „daně za účelem povznesení a přestavby“;

37.  vítá zprávu o stavu lidských práv v Libyi, a to též tu skutečnost, že se týká zejména efektivity opatření technické pomoci a posilování kapacit, kterých se dostalo libyjské „vládě“, jakož i posouzení další podpory či technické pomoci, která je nutná k provedení rezoluce a doporučení uvedených ve vyšetřovací zprávě Úřadu vysokého komisaře o stavu lidských práv v Libyi; má za to, že Unie a její členské státy musí tuto zprávu zohlednit, než zahájí jakoukoli další spolupráci s „libyjskými orgány“, a žádá, aby byla přede všemi jinými ohledy vzata v potaz otázka ochrany migrantů a uprchlíků, kteří Libyí procházejí, a lidských práv v Libyi;

Situace v oblasti lidských práv v Palestině a na ostatních okupovaných arabských územích

38.  vítá zvláštní pozornost, kterou v posledních letech věnuje Rada pro lidská práva situaci lidských práv v Palestině a na ostatních okupovaných arabských územích, zejména právu palestinského lidu na sebeurčení a vytvoření nezávislého a životaschopného státu v hranicích z roku 1967; důrazně vybízí delegaci Unie, aby odsoudila jakoukoli formu kolonialismu, zejména v Palestině, a to jak na Západním břehu Jordánu, tak ve východním Jeruzalému, který neustále narůstá; dále odsuzuje násilí osadníků namířené proti palestinskému obyvatelstvu, především v Hebronu, a plány na nucené přesídlování beduínů;

39.  žádá delegaci Unie při Radě pro lidská práva a zastoupení členských států, aby vyvíjely tlak na izraelské orgány, aby mohl být realizován mandát OSN; stejně tak žádá Evropskou unii a její členské státy, aby přijaly odpovídající opatření k zajištění toho, aby se podniky spadající do jejich jurisdikce nedopouštěly porušování lidských práv či k němu nepřispívaly, a to zejména prostřednictvím činností či zisků z osad; v tomto ohledu naléhavě žádá Unii, aby podpořila budoucí rezoluce Rady pro lidská práva o osadách a každoroční zveřejňování databáze Rady pro lidská práva uvádějící podniky zapojené do porušování mezinárodního práva;

40.  odsuzuje situaci palestinských vězňů v izraelských věznicích; žádá Stát Izrael, aby okamžitě ukončil hromadné zadržování, které v roce 2016 dokonce ještě vzrostlo, přičemž bylo uvězněno více než 6 000 osob, včetně nezletilých; dále odsuzuje mimosoudní popravy, administrativní zadržování, přemísťování politických vězňů mimo okupovaná území, což znemožňuje návštěvy jejich rodin, špatné zacházení, mučení a nucené přijímání potravy a odmítání odpovídající a vhodné lékařské péče, které představují zjevné porušování mezinárodního práva; žádá Izrael, aby okamžitě zajistil soulad s úmluvou OSN proti mučení, jejíž stranou je; odsuzuje zadržování dětí a špatné zacházení s nimi a požaduje okamžité propuštění uvězněných dětí; rovněž požaduje okamžité propuštění uvězněných palestinských poslanců;

41.  vyjadřuje rovněž obrovské obavy v souvislosti s omezeními v oblasti občanských a politických svobod v Izraeli, zejména pokud jde o různé zákony vztahující se na nevládní organizace, které podrývají svobodu sdružování, shromažďování a organizovaní; dále naléhavě upozorňuje na silnou diskriminaci menšin v této zemi, především „arabské“ menšiny;

42.  vyjadřuje politování nad tím, že otázka Západní Sahary nebyla zařazena na pořad jednání žádného ze zasedání Rady pro lidská práva v roce 2017; požaduje, aby byla dodržována základní práva obyvatelstva Západní Sahary, včetně svobody sdružování, svobody projevu a svobody shromažďování; požaduje propuštění všech sahrawských politických vězňů; požaduje přístup na území Západní Sahary pro představitele OSN, členy parlamentů, nezávislé pozorovatele, nevládní organizace a média; naléhavě vyzývá OSN, aby poskytla Misi OSN pro referendum v Západní Sahaře (MINURSO) mandát týkající se lidských práv, a to v souladu se všemi ostatními mírovými misemi OSN po celém světě; podporuje spravedlivé a trvalé řešení konfliktu v Západní Sahaře založené na právu západosaharského lidu na sebeurčení v souladu s rezolucemi OSN 34/37 a 35/19; žádá Unii a její členské státy, aby při příštích zasedáních Rady pro lidská práva podpořily zařazení situace v Západní Sahaře na pořad jednání;

Rasismus, rasová diskriminace, xenofobie a související nesnášenlivost: následné kroky a provádění deklarace a akčního programu z Durbanu

43.  považuje za zásadní pozornost, která bude v roce 2017 věnována posilování rovnosti a boji proti diskriminaci, ať již jde o diskriminaci na základě rasy, diskriminaci menšin, diskriminaci na základě pohlaví, sexuální orientace nebo sexuální identity nebo na základě zdravotního postižení; zdůrazňuje, že také v této oblasti musí Unie a její členské státy provádět doporučení Rady pro lidská práva;

44.  vítá, že je na zasedáních Rady pro lidská práva v roce 2017 kladen důraz na otázku rasismu a diskriminace, a zejména pak vítá celosvětový apel na konkrétní akci k celkovému vykořenění rasismu, rasové diskriminace, xenofobie a související nesnášenlivosti a k úplnému provedení deklarace a akčního plánu z Durbanu, jakož i k následným krokům; znovu odsuzuje rasistické, antisemitské, homofobní, xenofobní a protiimigrantské násilí, které v některých členských státech dosáhlo alarmující úrovně; je znepokojen velkým nárůstem nenávistných projevů vůči menšinám či skupinám obyvatel a stigmatizace těchto menšin a skupin a rostoucím vlivem těchto jevů v některých sdělovacích prostředcích a v politických hnutích a stranách, což se v některých členských státech odráží na nejvyšší politické úrovni a vede to k přijímání restriktivních zákonů;

45.  rovněž považuje za zásadní otázku diskriminace žen a vykořenění všech forem násilí páchaného na ženách; zdůrazňuje, že všeobecný přístup ke zdravotnictví a k péči v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví musí zůstat politickou prioritou, včetně svobodného přístupu k sexuální výchově, k metodám antikoncepce a k právu na přerušení těhotenství; zdůrazňuje, že prioritou musí být vymýcení násilí páchaného na ženách a dívkách a boj proti sexuálnímu vykořisťování a proti obchodu s lidmi a jeho cílem musí být rovnost žen a mužů; žádá proto Radu OSN pro lidská práva a mezinárodní společenství, aby prováděly procesy ICPD+20, Peking+20 a Rio+20; zdůrazňuje rovněž význam, který pro členské státy Unie má uplatňování doporučení Rady OSN pro lidská práva z roku 2002 týkajících se mezinárodní ochrany, pokud jde o pronásledování související s pohlavím, zejména v rámci imigračních politik;

*

* *

46.  pověřuje delegaci Evropského parlamentu na 34., 35. a 36. zasedání Rady OSN pro lidská práva, aby tlumočila stanoviska vyjádřená v tomto usnesení; vyzývá tuto delegaci, aby po skončení své mise podala zprávu podvýboru pro lidská práva, a považuje za vhodné, aby Evropský parlament i nadále vysílal na příslušná zasedání Rady pro lidská práva své delegace;

47.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi, vysoké představitelce / místopředsedkyni Komise, vládám a parlamentům členských států, Radě bezpečnosti OSN, generálnímu tajemníkovi OSN, předsedovi 64. zasedání Valného shromáždění OSN, předsedovi Rady OSN pro lidská práva, vysokému komisaři OSN pro lidská práva a pracovní skupině EU-OSN zřízené Výborem pro zahraniční věci.