Dokument ze zasedání
31.3.2017
NÁVRH USNESENÍ
předložený na závěr rozpravy o jednáních se Spojeným královstvím poté, co oznámilo svůj záměr vystoupit z Evropské unie
v souladu s čl. 123 odst. 2 jednacího řádu
o jednáních se Spojeným královstvím poté, co oznámilo svůj záměr vystoupit z Evropské unie
( 2017/2593(RSP) )
David Coburn, Beatrix von Storch
za skupinu EFDD
Usnesení Evropského parlamentu o jednáních se Spojeným královstvím poté, co oznámilo svůj záměr vystoupit z Evropské unie
( 2017/2593(RSP) )
Evropský parlament,
– s ohledem na článek 50 Smlouvy o Evropské unii (SEU),
– s ohledem na čl. 3 odst. 5, čl. 4 odst. 3 a článek 8 SEU,
– s ohledem na články 217 a 218 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),
– s ohledem na oznámení podle čl. 50 odst. 2 SEU, které předsedkyně vlády Spojeného království předala Evropské radě dne 29. března 2017;
– s ohledem na své usnesení ze dne 28. června 2016 o rozhodnutí vystoupit z EU, které je výsledkem referenda ve Spojeném království[1],
– s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu že 51,8 % voličů ve Spojeném království (dále UK) hlasovalo 23. června pro odchod z Evropské unie; konstatuje, že volební účast při tomto referendu byla vyšší než při posledních všeobecných volbách;
B. vzhledem k tomu, že oznámení, které vláda Spojeného království podala Evropské radě, zahajuje proces, na jehož konci už Spojené království nebude členským státem Evropské unie a přestanou se na ně vztahovat ustanovení Smluv;
C. vzhledem k tomu, že vystoupení musí být řádně dojednáno;
D. vzhledem k tomu, že vystoupit z EU je suverénním právem členského státu;
E. vzhledem k tomu, že Spojené království ve svém oznámení ze dne 29. března 2017 sdělilo svůj záměr, aby se na něj již nevztahovala pravomoc Soudního dvora Evropské unie;
F. vzhledem k tomu, že vláda Spojeného království v témže oznámení uvedla, že Spojené království nebude v rámci budoucích vztahů s Evropskou unií zapojeno do vnitřního trhu ani nebude členem celní unie;
G. vzhledem k tomu, že z Evropského hospodářského společenství v roce 1985 odešlo Grónsko a v roce 1962 Alžírsko;
H. vzhledem k tomu, že kampaň za odchod zvítězila zejména na základě otázek kontroly imigrace, navrácení pravomocí a ukončení přispívání do rozpočtu EU;
Vedení jednání
1. respektuje demokratickou vůli britského lidu, jenž hlasoval pro odchod z Evropské unie a znovupřevzetí kontroly nad svou zemí;
2. vítá oznámení vlády Spojeného království předané Evropské radě, kterým formálně oznamuje rozhodnutí Spojeného království vystoupit z Evropské unie;
3. žádá, aby byla co nejdříve a smírnou cestou zahájena jednání mezi Evropskou unií a Spojeným královstvím podle čl. 50 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii;
4. konstatuje, že Evropská unie a její členské státy mají povinnost:
a) rozvíjet „se zeměmi ve svém sousedství výsadní vztahy […] spočívající na spolupráci“ podle článku 8 SEU;
b) „postupně odstraňovat překážky mezinárodnímu obchodu“ podle čl. 2 odst. 2 písm. e) SEU;
c) pomáhat členským státům „podle zásady loajální spolupráce se navzájem respektovat a pomáhat si při plnění úkolů vyplývajících ze Smluv“ podle čl. 4 odst. 3 SEU, což tedy musí zahrnovat samotný proces podle článku 50;
d) zakázat podle čl. 63 odst. 1 SFEU „všechna omezení pohybu kapitálu mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi“;
5. poukazuje na to, že je v zájmu všech stran, aby byla jednání podle článku 50 SEU vedena v souladu s právním státem, za minimálního narušení ekonomiky, jak během těchto jednání, tak i po nich;
6. je přesvědčen, že podle výše zmíněných bodů mají orgány EU, členské státy a UK povinnost zahájit v dobré víře jednání;
Tematické priority
Volný pohyb
7. konstatuje, že volný pohyb osob přispěl ke stlačování mezd, neudržitelnému tlaku na veřejné služby a ubytování, k usnadnění přeshraničního zločinu a ke zhoršené bezpečnostní situaci v UK a Evropě;
8. má za to, že žádná budoucí dohoda mezi EU a UK nesmí zahrnovat pokračování volného pohybu osob; je toho názoru, že pokračování volného pohybu osob by bylo zradou vůle britského lidu;
Vzájemná práva
9. konstatuje, že se odhaduje, že v UK žije přibližně 2,9 milionu občanů EU a přibližně 1,2 milionu občanů UK žije v jiném členském státě;
10. věří tudíž, že by mělo co nejdříve dojít k urychlenému řešení vzájemných práv pobytu, aby byli tito občané uklidněni a nezpůsobovalo se jim v životě zbytečné narušování a utrpení; zdůrazňuje, že se tato otázka nesmí stát hlavním trumfem při jednání;
11. zdůrazňuje, že občané UK, kteří zákonně pobývali v jiném členském státě pět let či déle, mají nárok na dlouhodobý pobyt, jak je stanoveno ve článku 4 směrnice Rady 2003/109/ES;
Rozpočet
12. zdůrazňuje, že UK do rozpočtu EU přispívá více, než z něj dostává; konstatuje, že hodnota současného rozpočtového víceletého finančního rámce (VFR) činí více než 1 bilion EUR v běžných cenách; poukazuje na to, že zpráva Evropského účetního dvora z roku 2015 odhaduje míru chyb na 3,8 %;
13. zdůrazňuje, že podle nařízení o VFR musí Komise do konce roku 2017 předložit své návrhy VFR na období po roce 2020, které by měly zohlednit rozhodnutí Spojeného království vystoupit z EU; zdůrazňuje, že tento návrh budoucího VFR by neměl zahrnovat příspěvek Spojeného království ani stanovovat žádné právní povinnosti pro Spojené království týkající se jeho závazků;
14. zdůrazňuje dále, že pokud přestanou platit Smlouvy, jak je uvedeno ve čl. 50 odst. 3 SEU, znamená to, že právní předpisy přijaté podle těchto Smluv včetně nařízení o VFR a jurisdikce Soudního dvora EU musí rovněž přestat platit; zdůrazňuje tedy, že jakmile UK z Unie odejde, nemůže existovat právní povinnost, aby UK nadále platilo příspěvky do současného či budoucího VFR;
15. je přesvědčen, že různé návrhy na finanční vypořádání, včetně sdělení o závazcích pro Rozpočtový výbor, působí dojmem, že byly vypracovány s cílem nadhodnotit dané údaje, aby se vyrobil neexistující trumf pro jednání; odmítá tudíž jakýkoli odkaz na „účet za rozvod s EU“ nebo jiné finanční vypořádání, které bylo široce diskutováno v tisku;
16. zdůrazňuje, že přeje-li si UK se i nadále účastnit kteréhokoli programu EU, musí o tom rozhodnout aktuální vláda, o veškerých finančních příspěvcích by se mělo rozhodovat případ od případu a má se postupovat stejným způsobem jako u jednání s třetími zeměmi; konstatuje, že například Izrael má přístup k programům EU jakožto třetí země, aniž by byl přispěvatelem do VFR;
Obchod a jednotný trh
17. zdůrazňuje, že během celé kampaně před referendem v UK předseda vlády, ministr financí a přední zastánci odchodu objasnili, že odchod z EU znamená odchod z jednotného trhu;
18. zdůrazňuje, že aby země měla „přístup“ na jednotný trh EU, nemusí být členem EU a ani mít s EU obchodní dohodu; poukazuje na to, že v roce 2015 Čína, Spojené státy, Rusko, Japonsko, Indie a Brazílie do EU vyvezly zboží v přibližné hodnotě 864 miliard EUR; konstatuje, že žádná z těchto zemí s EU nemá „svobodu pohybu“ ani obchodní dohodu;
19. zdůrazňuje, že čl. 50 odst. 2 SEU stanoví, že „s ohledem na pokyny Evropské rady Unie sjedná a uzavře s tímto státem dohodu o podmínkách jeho vystoupení, s přihlédnutím k rámci jeho budoucích vztahů s Unií“; je tudíž přesvědčen, že jelikož obchod bude zásadní částí onoho budoucího vztahu, musí být úprava obchodu pro všechny praktické účely dohodnuta v rámci jednání;
20. vítá, že UK bude opět prosazovat svůj hlas a plná práva ve Světové obchodní organizaci (WTO);
21. vítá, že UK znovu získá plná práva dojednávat obchodní dohody a provádět vlastní obchodní a zahraniční politiku;
22. konstatuje, že má UK s EU obchodní deficit; konstatuje, že trh UK je největším dovozcem zboží z EU; vyzývá proto k soudnému a urychlenému přijetí obchodní dohody mezi EU a UK;
23. věří, že žádná překážka nebrání tomu, aby UK zahájilo obchodní jednání se třetími zeměmi a z právního hlediska mohou tato jednání být ukončena uzavřením dohody, pokud bude tato podmíněna odchodem UK z EU;
Závěrečné body
24. zdůrazňuje, že jednání se musí uzavřít s tím, že jurisdikce Soudního dvora Evropské unie v UK skončí;
25. je přesvědčen, že konečné vypořádání rybolovných práv bude přijatelné jen tehdy, když bude rybářská politika plně navrácena UK; zdůrazňuje, že EU musí UK umožnit vykonávat plná nezávislá práva na řízení a zachování svých vod a výlučné ekonomické zóny, jak to je uvedeno v Úmluvě OSN o mořském právu;
26. konstatuje, že obyvatelé Severního Irska a Irské republiky jsou vážně znepokojeni možností, že bude zavedena „tvrdá“ hranice; zdůrazňuje však, že společný prostor cestování nezávisí na členství v EU;
27. konstatuje, že obyvatelé Gibraltaru jsou vážně znepokojeni, pokud jde o hranici mezi Gibraltarem a Španělskem; zdůrazňuje však, že tato jednání o odchodu nesmějí býti využívána jako mandát ke zpochybňování suverenity Gibraltaru a zavádění překážek na hranici mezi Gibraltarem a Španělskem;
28. věří, že odchod UK z EU by mohl povzbudit jiné národy, aby také odešly; uznává, že odchod z EU má velký ekonomický a demokratický potenciál;
o
o o
29. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku.