Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení týkající se palestinsko-izraelského konfliktu,

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN č. 194 a na rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 242 (1967), č. 252 (1968), č. 338 (1972), č. 476 (1980), č. 478 (1980), č. 1860 (2009) a č. 2334 (2016),

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN č. 67/19,

–  s ohledem na úmluvy OSN o lidských právech, jichž jsou státy Izrael a Palestina smluvními stranami,

–  s ohledem na rezoluci Rady OSN pro lidská práva A/HRC/29/L.35 o zajištění odpovědnosti a spravedlnosti v případě všech porušení mezinárodního práva na okupovaném palestinském území včetně východního Jeruzaléma, která byla přijata dne 3. července 2015 za jednomyslné podpory EU,

–  s ohledem na Chartu Organizace spojených národů,

–  s ohledem na čtvrtou Ženevskou úmluvu,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv,

–  s ohledem na Úmluvu OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání přijatou prostřednictvím rezoluce Valného shromáždění OSN č. 39/46 ze dne 10. prosince 1984,

–  s ohledem dohody z Osla („vyhlášení zásad o přechodném uspořádání samosprávy“) ze dne 13. září 1993,

–  s ohledem na dohodu o přidružení uzavřenou mezi EU a Izraelem, a zejména na její článek 2,

–  s ohledem na závěry Rady o mírovém procesu na Blízkém východě, zejména závěry ze dne 18. ledna 2016,

–  s ohledem na rezoluci Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) z května 2017 o „okupované Palestině“,

–  s ohledem na zprávu OSN z března 2016 o izraelských praktikách ve vztahu k palestinskému lidu a otázce apartheidu,

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federicy Mogheriniové o situaci v Izraeli a Palestině,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že 50 let po válce z roku 1967 Izrael i nadále okupuje Palestinu, čímž porušuje mezinárodní právo a všechny příslušné rezoluce Rady bezpečnosti a Valného shromáždění OSN, a vzhledem k tomu, že Stát Palestina s hranicemi z roku 1967 a s východním Jeruzalémem jako hlavním městem se doposud nestal plnoprávným členem OSN v souladu s rezolucí OSN z roku 1948;

B.  vzhledem k tomu, že Parlament opakovaně vyjádřil svou rozhodnou podporu řešení založenému na existenci dvou států a vycházejícímu z hranic v roce 1967, tedy Státu Izrael a nezávislého, svrchovaného, svobodného a životaschopného Státu Palestina, jehož hlavním městem by byl východní Jeruzalém, které by vedle sebe existovaly bok po boku v míru;

C.  vzhledem k tomu, že politiky izraelské vlády vedou k dalšímu oslabování až úplnému zmaření možnosti dosažení řešení v podobě dvou států, jak bylo stanoveno příslušnými rezolucemi OSN a v příslušných závěrech Rady EU;

D.  vzhledem k tomu, že status Jeruzaléma je i nadále klíčovou otázkou mírového procesu na Blízkém východě; vzhledem k tomu, že EU a mezinárodní společenství nikdy neuznaly jednostrannou anexi východního Jeruzaléma Izraelem, vzhledem k tomu, že Palestinci žijící ve východním Jeruzalémě i nadále trpí v důsledku nejistého legálního trvalého pobytu, konfiskace jejich půdy a systematické diskriminace v přístupu k veřejným službám, plánování a výstavbě a v přístupu k náboženským místům a památkám, což je výsledkem politik izraelské vlády, jejichž cílem je změnit demografické složení této oblasti;

E.  vzhledem k tomu, že na Západním břehu Jordánu, zejména v oblasti C a ve východním Jeruzalémě, jsou neskrývaně porušována práva palestinských obyvatel, kteří mimo jiné čelí násilí osadníků, odklánění vody, přísným omezením volného pohybu, demolicím jejich domovů a nucenému vystěhovávání; vzhledem k tomu, že násilné přesidlování obyvatelstva okupovaných území představuje závažné porušení mezinárodního humanitárního práva; vzhledem k tomu, že politika územního plánování je používána jako nástroj umožňující vystěhovávání Palestinců a rozšiřování osad;

F.  vzhledem k tomu, že podle mezinárodního práva jsou izraelské osady protiprávní a již mnoho let představují zásadní překážku pro mírové úsilí; vzhledem k tomu, že podle mezinárodního práva nesmí žádná třetí strana, včetně členských států EU, osady uznat nebo jim poskytnout pomoc či podporu a má povinnost účinně se proti nim vymezovat; vzhledem k tomu, že produkty pocházející z izraelských osad se i nadále dovážejí do členských států EU, a tedy na evropský trh, za preferenčních podmínek, ačkoli platné právní předpisy EU dovoz takových produktů v rámci preferenčního režimu dohody o přidružení mezi EU a Izraelem neumožňují;

G.  vzhledem k tomu, že arabští obyvatelé Izraele tvoří 20 % jeho populace; vzhledem k tomu, že trpí různými formami diskriminace; vzhledem k tomu, že izraelský systém segregace vedl k situaci, kdy podle nedávného průzkumu veřejného mínění uvádí 42 % Izraelců, že se nikdy nesetkali s Palestincem;

H.  vzhledem k tomu, že v izraelských věznicích je zadržováno 7 000 Palestinců, včetně 61 žen, 300 dětí a 11 členů Palestinské legislativní rady; vzhledem k tomu, že dne 17. dubna 2017 zahájilo 1 500 palestinských politických vězňů časově neohraničenou hladovku; vzhledem k tomu, že uplatňování zákona o nuceném podávání stravy, který v roce 2015 schválil Kneset, na osoby, které drží hladovku, by představovalo porušení jejich lidských práv; vzhledem k tomu, že od roku 1967 dosáhl počet politických vězňů z řad Palestinců téměř 800 000;

I.  vzhledem k tomu, že palestinská jednota může hrát významnou úlohu v procesu ukončování okupace;

J.  vzhledem k tomu, že počet palestinských uprchlíků, což je další klíčová otázka mírového procesu, dosahuje v současnosti podle Agentury OSN pro pomoc a práci ve prospěch palestinských uprchlíků (UNRWA) téměř 5 milionů, přičemž většinu z nich tvoří uprchlíci druhé či třetí generace, kteří žijí v regionu a jinde na světě;

K.  vzhledem k tomu, že článek 2 dohody o přidružení uzavřené mezi EU a Izraelem jednoznačně uvádí, že „vztahy mezi stranami […] se zakládají na dodržování lidských práv a demokratických zásad, jimiž se řídí jejich vnitřní a mezinárodní politika a jež tvoří základní prvek této dohody“;

1.  zdůrazňuje, že řešení v podobě dvou států vychází z rezoluce OSN z roku 1948 a je založeno na uznání obou států mezinárodním společenstvím, a proto naléhavě vyzývá všechny členské státy EU, orgány EU a organizace OSN, aby v souladu s rezolucí Valného shromáždění OSN z listopadu 2012 uznaly Stát Palestina, jehož hranice by odpovídaly hranicím vymezeným v roce 1967 a hlavním městem by byl východní Jeruzalém, jak je stanoveno v rezolucích OSN, a který by existoval bok po boku v míru a bezpečí se Státem Izrael;

2.  domnívá se, že vzhledem k celkové situaci v regionu a na Blízkém východě by dohodnuté řešení mezi Izraelem a Palestinou napomohlo zklidnění konfliktu a jeho mírovému ukončení;

3.  vyzývá k ukončení 50leté izraelské okupace

Západního břehu Jordánu, Gazy a východního Jeruzaléma, které by připravilo cestu pro mír;

4.  důrazně odsuzuje pokračující rozšiřování izraelských osad, které porušuje mezinárodní právo, živí v Palestincích zášť, podkopává životaschopnost řešení spočívajícího v existenci dvou států a maří naději na jeho uskutečnění; s politováním bere na vědomí nedávné oznámení izraelské vlády ze dne 24. ledna 2017, podle nějž hodlá postavit 2 500 bytových jednotek pro osadníky napříč Západním břehem, a skutečnost, že byla udělena stavební povolení pro 566 bytových jednotek pro osadníky ve východním Jeruzalémě, což dále vážně podkopává naději na životaschopné dvoustátní řešení; vyzývá izraelské úřady, aby neprodleně zastavily a vzaly zpět svou politiku pro osady a zabavování půdy;

5.  zdůrazňuje, že frekvence demolic struktur, včetně obytných domů, škol a další životně důležité infrastruktury na okupovaných palestinských územích, včetně východního Jeruzaléma, se v posledních 12 měsících prudce zvýšila; upozorňuje na skutečnost, že podle Úřadu OSN pro koordinaci humanitární činnosti byl v prvním měsíci roku 2017 počet zbouraných struktur o 50 % vyšší než průměrný měsíční počet takto postižených struktur v roce 2016 (91); zdůrazňuje, že ke všem těmto demolicím došlo v oblasti C a ve východním Jeruzalémě a byly zdůvodněny tím, že dotčené budovy neměly stavební povolení, navzdory tomu, že je pro Palestince téměř nemožné takové povolení získat;

6.  vyzývá Stát Izrael, aby plně dodržoval rovné postavení a práva arabských občanů Izraele, a zdůrazňuje, že by mohli hrát důležitou úlohu při budování porozumění a spolupráce mezi Izraelci a Palestinci, a pozitivně tak přispívat k mírovému procesu na Blízkém východě;

7.  vyzývá k neprodlenému ukončení nezákonné blokády Pásma Gazy, jež představuje kolektivní trest namířený proti místnímu obyvatelstvu; zdůrazňuje, že Izrael, jenž je okupující silou a je vázán čtvrtou Ženevskou úmluvou, je jedinou a hlavní stranou odpovědnou za zachování minimálních životních podmínek obyvatel Gazy;

8.  je přesvědčen, že propuštění všech palestinských politických vězňů může budovat důvěru a napomáhat mírovému procesu; vyzývá tudíž k propuštění všech těchto vězňů, a zejména pak členů Palestinské legislativní rady; vyzývá k plnému dodržování práv palestinských politických zadržených a vězňů v izraelských věznicích, včetně osob držících hladovku;

9.  poukazuje na své rozhodnutí uspořádat ad hoc pracovní cestu ke zjištění potřebných údajů s cílem vyhodnotit na místě podmínky, za nichž jsou zadržování vězni držící hladovku, a přímo s nimi vyhodnotit porušování lidských práv, na které si stěžují;

10.  připomíná, že diferenciace odrazuje Izrael od protiprávního nabývání území a potvrzuje územní základ pro dvoustátní řešení; vyzývá EU, aby zaručila, aby musely všechny dohody mezi EU a Izraelem jednoznačně a výslovně uvádět, že se neuplatňují na území okupovaná Izraelem v roce 1967, jak zopakovaly závěry zasedání Rady pro zahraniční věci; vyzývá k řádné realizaci označování izraelské produkce pocházející z osad na trhu EU, a to v souladu se stávajícími právními předpisy EU a s dlouhodobou politikou EU v této věci;

11.  je přesvědčen, že by EU měla převzít odpovědnost a stát se skutečným politickým hráčem a zprostředkovatelem v rámci mírového procesu na Blízkém východě, a proto EU vyzývá k tomu, aby:

•  vybízela k uznání Palestiny ze strany členských států, což by napomohlo okamžitému obnovení přímých mírových rozhovorů mezi Izraelci a Palestinci;

•  uplatnila článek 2 dohody o přidružení mezi EU a Izraelem tím, že pozastaví její uplatňování, dokud bude Izrael pokračovat v porušování lidských práv;

•  neposkytovala izraelským subjektům žádnou finanční podporu v rámci programu Horizont 2020;

•  požadovala, aby Izrael EU odškodnil za projekty financované ze zdrojů EU, které byly zničeny během útoků v Gaze i na Západním břehu Jordánu;

•  naléhavě vybízela členské státy, aby do tohoto regionu přestaly vyvážet zbrojní materiál a technologie dvojího užití,

12.  doufá, že palestinské politické síly budou schopny dosáhnout usmíření a národní jednoty, což přispěje k ukončení okupace;

13.  vyjadřuje rozhořčení nad tím, že izraelské orgány setrvale a neodůvodněně brání návštěvě jakýchkoli oficiálních orgánů Evropského parlamentu v Gaze;

14.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zvláštnímu zástupci EU pro mírový proces na Blízkém východě, parlamentům a vládám členských států, generálnímu tajemníkovi OSN, Knesetu, Palestinské legislativní radě, prezidentovi a vládě Státu Palestina, prezidentovi a vládě Izraele, generálnímu tajemníkovi Ligy arabských států a generálnímu komisaři Agentuře Organizace spojených národů pro pomoc a práci.