Evropský parlament,

–  s ohledem na své předchozí zprávy a usnesení o Afghánistánu,

–  s ohledem na novou strategie EU v Afghánistánu, kterou přijala Rada Evropské unie dne 16. října 2017,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 18. července 2016,

–  s ohledem na jmenování nového zvláštního vyslance EU pro Afghánistán Rolanda Kobii dne 1. září 2017 a na jeho návštěvu této země ve dnech 25.–26. října 2017,

–  s ohledem na setkání v rámci dialogu o lidských právech EU-Afghánistán na místní úrovni dne 1. června a 30. listopadu 2016,

–  s ohledem na rozhodnutí ministrů zahraničních věcí členských států EU ze dne 27. května 2013 o prodloužení policejní mise EU v Afghánistánu (EUPOL) do 31. prosince 2014 a na rozhodnutí Rady ze dne 23. června 2014 v zásadě souhlasit s prodloužením mise EUPOL do konce roku 2016,

–  s ohledem na prohlášení žalobkyně Mezinárodního trestního soudu (ICC) Fatou Bensoudové ze dne 3. listopadu 2017 o tom, že se rozhodla požádat o soudní povolení k zahájení vyšetřování situace v Islámské republice Afghánistán,

–  s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN o Afghánistánu, včetně rezoluce č. 2189 ze dne 12. prosince 2014,

–  s ohledem na výroční zprávu Podpůrné mise OSN v Afghánistánu (UNAMA) o ochraně civilního obyvatelstva v ozbrojeném konfliktu za rok 2016,

–  s ohledem na misi Rozhodná podpora (RSM) navazující na misi NATO v Afghánistánu, která zahájila činnost dne 2. ledna 2015,

–  s ohledem na dvoustrannou dohodu USA-Afghánistán o bezpečnosti (BSA) a dohodu NATO-Afghánistán o statusu ozbrojených sil (NATO SOFA), které byly obě podepsány dne 30. září 2014,

–  s ohledem na novou strategii USA v Afghánistánu, kterou představil prezident Trump dne 21. srpna 2017,

–  s ohledem na mezinárodní konferenci dárců pomoci, kterou uspořádala EU dne 5. října 2016 v Bruselu („bruselská konference o Afghánistánu“), a na (obnovený a aktualizovaný) dokument přijatý na této konferenci „Dosahování soběstačnosti prostřednictvím rámce vzájemné odpovědnosti (SMAF)“),

–  s ohledem na prohlášení EU-Afghánistán o otázkách migrace „Společná cesta kupředu“ vydané dne 5. října 2016 a na první setkání společné pracovní skupiny konané v listopadu 2016,

–  s ohledem na zprávu organizace Amnesty International „Afghánistán: z donucení znovu v ohrožení: žadatelé o azyl jsou navraceni z Evropy do Afghánistánu“, zveřejněnou dne 5. října 2017,

–  s ohledem na přistoupení Afghánistánu ke Světové obchodní organizaci v červenci 2016,

–  s ohledem na umístění Afghánistánu na posledních místech indexu lidského rozvoje uveřejněného ve zprávě o Rozvojovém programu OSN (UNDP) za rok 2015 (171. ze 187 zemí),

–  s ohledem na národní akční plán pro ženy v Afghánistánu (NAPWA),

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že se výrazně zhoršila celková bezpečnostní situace v Afghánistánu; vzhledem k tomu, že v globálním mírovém indexu za rok 2017 hodnotícím bezpečnost v jednotlivých zemích světa se Afghánistán umístil na předposledním místě; vzhledem k tomu, že nové vlny útoků Tálibánu v posledních měsících a proniknutí ISIL do Afghánistánu vedoucí k bezprecedentním útokům v Kábulu a v provinciích na severu a východě země odřízly až třetinu afghánského území a 25 % jeho obyvatelstva od služeb státní správy;

B.  vzhledem k tomu, že výroční zpráva UNAMA o ochraně civilního obyvatelstva v ozbrojeném konfliktu za rok 2016 uvádí nejvyšší počet obětí od roku 2009 a 11 418 civilních obětí; vzhledem k tomu, že podle dostupných zpráv přišlo o život již více než 25 000 afghánských civilistů a ještě více jich utrpělo zranění;

C.  vzhledem k tomu, že žalobkyně ICC Fatou Bensoudová požádala o soudní povolení k zahájení vyšetřování zločinů, k nimž mělo dojít v souvislosti s ozbrojeným konfliktem v zemi od roku 2003; vzhledem k tomu, že v průběhu let sbírala důkazy o válečných zločinech a zločinech proti lidskosti páchaných Tálibánem, afghánskou policií a tajnými službami a armádou Spojených států a CIA, které sahají od útoků na humanitární vojáky přes nasazování dětských vojáků až po mučení zadržených osob, včetně jejich zadržování na „černých místech“ v některých členských státech, konkrétně v Polsku, Litvě a Rumunsku;

D.  vzhledem k tomu, že nová administrativa Spojených států posílila své vojenské síly v Afghánistánu na více než 14 000 vojáků; vzhledem k tomu, že strategie prezidenta Trumpa v Afghánistánu je otevřeným závazkem, v jehož rámci bude o stažení vojsk rozhodnuto podle podmínek na místě, přičemž pro ukončení vojenské intervence USA nestanovuje žádné lhůty;

E.  vzhledem k tomu, že Afghánistán je zemí s nejvíce útoky prováděnými prostřednictvím dronů na světě a nová pravidla Spojených států pro nasazování dronů zvyšují rizika pro civilisty; vzhledem k tomu, že útoky a odvetné útoky způsobují značné ztráty na životech;

F.  vzhledem k tomu, že v důsledku nedávného rozhodnutí Spojených států o zesílení leteckých útoků a operací speciálních jednotek hrozí další zvyšování počtu civilních obětí a mrtvých; vzhledem k tomu, že afghánské a americké vojenské orgány slíbily vyšetření smrti 13 civilistů při operaci NATO v severním regionu Kundúz, nicméně neuvedly žádné další podrobnosti; vzhledem k tomu, že po leteckém útoku jednotek USA na nemocnici Médecins Sans Frontières v Kundúzu v říjnu 2015, při němž bylo zabito nebo zraněno nejméně 42 zaměstnanců a pacientů, nebylo proti osobám, které jsou za útok odpovědné, vzneseno obvinění;

G.  vzhledem k tomu, že podle údajů OSN zveřejněných minulý měsíc vzrostl v důsledku leteckých útoků za prvních devět měsíců roku 2017 počet civilních obětí o 52 % oproti stejnému období loňského roku, na 205 mrtvých a 261 raněných; vzhledem k tomu, že za většinu civilních obětí (podle údajů UNAMA přibližně za 60 %) nesou odpovědnost Tálibán a další ozbrojené povstalecké skupiny;

H.  vzhledem k tomu, že v roce 2016 bylo vysídleno 600 000 osob a celkový počet vnitřních uprchlíků tak dosáhl 1,5 milionu; vzhledem k tomu, že 9,3 milionu Afghánců zoufale potřebuje humanitární pomoc a 9 milionů osob má omezený nebo nemá žádný přístup k základním zdravotním službám; vzhledem k tomu, že v roce 2016 uprchly 3 miliony lidí do Pákistánu nebo Íránu a 1 milion lidí se vrátil domů;

I.  vzhledem k tomu, že prohlášení EU-Afghánistán „Společná cesta kupředu“ bylo vydáno jako nástroj podmiňující pomoc zpětným přebíráním afghánských státních příslušníků v EU a bylo schváleno bez souhlasu Evropského parlamentu, neboť neexistuje formální dohoda EU o zpětném přebírání; vzhledem k tomu, že Afghánci jsou druhou největší skupinou žadatelů o azyl v EU; vzhledem k tomu, že členské státy vystavují nebezpečí tisíce afghánských žadatelů o azyl, včetně nezletilých osob bez doprovodu, když je násilně vrací do země, kde jim hrozí vážné riziko mučení, únosů, smrti a dalších forem porušování lidských práv; vzhledem k tomu, že podle zprávy organizace Amnesty International z října 2017 je navracení afghánských migrantů nezákonné;

J.  vzhledem k tomu, že celková výše pomoci, kterou od roku 1992 poskytli USA, EU a její členské státy a další mezinárodní dárci, činí 130 miliard USD; vzhledem k tomu, že tento objem je srovnatelný s Marshallovým plánem pro Evropu; vzhledem k tomu, že humanitární pomoc pro Afghánistán v roce 2017 činila 30,5 milionu EUR a za posledních deset let její výše dosáhla 756 milionů EUR; vzhledem k tomu, že hospodářství nicméně zůstává silně poškozené a závislé na zahraniční pomoci;

K.  vzhledem k tomu, že Afghánské národní bezpečnostní síly (ANSF) se ukázaly být velmi nákladné; vzhledem k tomu, že EU ani ostatní členové mezinárodního společenství nepřijali dlouhodobý závazek k financování rozpočtu ANSF; vzhledem k tomu, že ani s plánovaným snížením počtu zaměstnanců nebude afghánská vláda schopna zajistit potřebné finanční prostředky; vzhledem k tomu, že to může vést k nebezpečné situaci, kdy by mohly silně vyzbrojená a militarizovaná policie a armáda hledat alternativní zdroje příjmů;

L.  vzhledem k tomu, že 80 % afghánských dětí navštěvuje školu; vzhledem k tomu, že pro dívky patří Afghánistán stále mezi nejhorší místa pro získání vzdělání; vzhledem k tomu, že počty absolventů škol a odhadovaná vnitrostátní míra gramotnosti dospělých občanů ve věku 15 a více let jsou nadále velmi nízké;

M.  vzhledem k tomu, že výrazně narůstá pěstování máku a obchod s opiem, mezi lety 2015 a 2016 o 43 %;

N.  vzhledem k tomu, že v návaznosti na doporučení MMF a dalších aktérů zavedla afghánská vláda řadu přísných neoliberálních reforem, včetně paušální daně, a snížila cla na dovážené zboží ze 43 % na 5,3 %; vzhledem k tomu, že tyto reformy nepřinesly významnější nárůst státních příjmů, což zapříčinilo schodek rozpočtu a obchodní bilance;

O.  vzhledem k tomu, že „komplexní přístup“ Severoamerické aliance selhal, neboť vedl k podřízení rozvojové pomoci politickým a vojenským cílům; vzhledem k tomu, že tento přístup může z některých civilních aktérů činit v očích povstalců účastníky konfliktu;

P.  vzhledem k tomu, že po skončení jednání bylo zahájeno provádění mírové dohody mezi afghánskou vládou a skupinou Hezbe Islámí;

Q.  vzhledem k tomu, že před nadcházejícími parlamentními a prezidentskými volbami pokročila afghánská vláda s volební reformou – na konci roku 2016 přijala nový volební zákon a jmenovala nové členy volebních orgánů; vzhledem k tomu, že v zemi zůstávají hluboce zakořeněny podvod a korupce; vzhledem k tomu, že EU podpořila plán provádění projektu UNDP s tím, že poskytne poradenství; avšak vzhledem k tomu, že pro posouzení demokratizace země bude mít klíčový význam inkluzivní, transparentní a důvěryhodný průběh voleb;

1.  poukazuje na to, že ani po šestnáctileté intervenci pod vedením Spojených států a Severoamerické aliance, která si vyžádala mnoho obětí, stále není zaručena soběstačnost a svrchovanost afghánského státu a bezpečnost v této zemi se nadále zhoršuje; zdůrazňuje, že tato vojenská přítomnost, a zejména ofenzivní operace, část konfliktu ještě rozdmýchávají; proto žádá stažení veškerých vojsk EU, NATO a USA, neboť tento konflikt nelze vyřešit vojenskou cestou;

2.  podotýká, že žalobkyně Mezinárodního trestního soudu Fatou Bensoudová navrhla, aby tento soud vyšetřil válečné zločiny a porušování lidských práv, a je přesvědčen, že by mělo proběhnout také další nezávislé vyšetřování pod záštitou OSN, včetně mimosoudního zabíjení drony, s cílem skoncovat s kulturou beztrestnosti, což je klíčovým prvkem stabilizačního procesu v Afghánistánu, a vybudovat důvěru veřejnosti;

3.  je hluboce znepokojen postojem administrativy USA a jejím odmítnutím spolupracovat s OSN na včasném stažení všech vojsk; odmítá jakékoli další nasazování vojenských sil;

4.  vyzývá EU, aby podporovala afghánskou vládu na cestě ke komplexnímu a inkluzivnímu mírovému procesu a procesu usmíření, který bude Afghánistán řídit a za nějž ponese odpovědnost, s aktivním zapojením celé občanské společnosti a všech stran konfliktu včetně bojovníků, povstalců a vojenských skupin – přistoupí-li na příměří –, neboť je to jediná možnost, jak dosáhnout trvalého řešení konfliktu;

5.  vyzývá k přeměně EUPOL Afghánistán na misi podporující proces odzbrojení, demobilizace a reintegrace do společnosti pod afghánským vedením, mimo jiné s cílem co nejrychleji demobilizovat jednotlivé milice a snížit počet zaměstnanců ANSF; vyzývá EU, aby odzbrojení a demobilizaci bývalých povstalců a jejich opětovné začlenění do společnosti pod afghánským vedením aktivně podporovala; vyzývá EU a NATO, aby podporovaly a dostatečně financovaly úsilí o odminování Afghánistánu;

6.  zdůrazňuje potřebu inkluzivní regionální spolupráce, jejímž cílem by byla podpora dlouhodobého míru, stability a bezpečnosti v širším regionu; podporuje nový přístup k bezpečnostní situaci v Afghánistánu a v sousedních zemích, který by měl podobu mnohostranného fóra pro dialog a jednání mezi dotčenými zeměmi a regiony, v jehož rámci by se projednávaly závazky týkající se politických, bezpečnostních, sociálních, ekonomických, environmentálních a lidskoprávních otázek; zdůrazňuje, že toto fórum by mohlo předznamenávat nový, konstruktivní přístup založený na odpovědnosti, sebeurčení a povinnostech států vůči svým občanům a vůči sobě navzájem; zdůrazňuje, že toto fórum by mělo být iniciováno ve spolupráci s Organizací islámské spolupráce a OSN;

7.  je přesvědčen, že součást řešení tvoří práva žen, a vítá iniciativy zaměřené na zajištění prominentní úlohy žen ve všech fázích mírového procesu a procesu usmíření, neboť v Afghánistánu není možné dosáhnout stability, dokud nebudou ženy požívat plných práv v politickém, sociálním a ekonomickém životě;

8.  konstatuje, že nebyl zaznamenán významný pokrok v oblasti lidských a základních práv, zejména pokud jde o ženy a dívky v Afghánistánu; je hluboce znepokojen skutečností, že ženy v Afghánistánu jsou podle práva šaría nadále obětí diskriminace, násilí, sexuálního zneužívání a znásilňování; vyzývá vládu, aby dále prováděla národní akční plán pro ženy s odpovídajícími finančními prostředky a zákon o odstranění násilí na ženách a Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW);

9.  vybízí afghánskou vládu, aby se zavázala k vytvoření nezávislého soudnictví a aby zaručila svobodu tisku;

10.  vyzývá afghánské orgány, aby všechny rozsudky smrti změnily na mírnější tresty a aby znovu zavedly moratorium na výkon trestu smrti s cílem dosáhnout jeho trvalého zrušení; rovněž vyzývá afghánskou vládu, aby skoncovala se všemi formami mučení a zneužívání, zejména ve věznicích;

11.  je znepokojen vysokou mírou nezaměstnanosti, zejména mezi mladými Afghánci, nedostatečným přístupem k lékařské péči, špatným stavem zdravotnictví a skutečností, že více než polovina obyvatel žije v chudobě; zdůrazňuje, že je třeba, aby se strategie EU v Afghánistánu zaměřovala především na rozvojovou politiku, zejména ve venkovských oblastech, kde žije většina obyvatelstva, a na zmírňování chudoby, a aby svázala rozvojovou pomoc s budováním veřejné infrastruktury v Afghánistánu s cílem vytvořit naléhavě potřebná pracovní místa a zbavit tak zemi závislosti na zahraničních dárcích;

12.  je přesvědčen, že smlouva o budování státu v Afghánistánu a občanská charta, jeden z pěti národních prioritních programů, pomáhají navazovat na úsilí o rozvoj veřejné infrastruktury a služeb pro všechny, avšak nepostačují z hlediska soběstačnosti, neboť na druhé straně jsou odevzdávána soukromému sektoru prvky, které by měly být hlavní součástí vládní politiky, nebo jsou taková opatření doporučována v plánu řízení veřejných financí (PFMR II) a v navazujícím pětiletém plánu zlepšení fiskální výkonnosti (FPIP); doporučuje zavedení vyšších celních sazeb s cílem chránit hospodářství země a současně podpořit možnosti vývozu;

13.  vítá zákon zakazující nábor dětí do ANSF a návrh zákona na ochranu dítěte a vybízí k jejich urychlenému uplatňování;

14.  je nadále znepokojen nízkou dosavadní úspěšností opatření na postupné ukončení pěstování opia v Afghánistánu; požaduje, aby byly vytvořeny schůdné alternativy obživy a přijata opatření s cílem zlepšit životní podmínky obyvatel ve venkovských oblastech obecně; v této souvislosti vítá podporu, již EU poskytuje regionálnímu programu UNODC pro Afghánistán a sousední země; naléhá na afghánské úřady a všechny ostatní dotčené strany, aby bojovaly s mezinárodním organizovaným zločinem a pašováním drog;

15.  vyzývá členské státy, aby okamžitě zastavily deportace zpět do Afghánistánu a aby legalizovaly situaci afghánských žadatelů o azyl, neboť za daných okolností je zřejmé, že Afghánistán není bezpečnou zemí; vyzývá EU a členské státy, aby upustily od podmiňování pomoci navracením a externalizací kontrol na hranicích EU;

16.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, vládě a parlamentu Afghánistánu, Radě Evropy, Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, OSN a NATO.